Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/Lure.jpg

Když mysl probouzí se do nového rána, je jako čistý papír nepopsaná. Kdo vrátí vzpomínky té duši ztracené? Kdo mraky z nebe pochmurného zažene?

25. kapitola - Koupelnové faux pas

Josh mi vyklidil svůj pokoj a já ani nepřemýšlela nad tím, že bych se hádala. Ta postel byla tak lákavá! Půjčil mi na spaní své oblíbené tričko. Jenže s jeho velikostí jsem to měla jako noční košili. Půjčil mi i ponožky, což ho pobavilo.

„Je to jako podkolenky,“ smál se.

„Pche, sleduj,“ odfrkla jsem si s úšklebkem a stáhla je ke kotníkům až vytvořily malé varhánky.

„Chceš i tepláky?“ vyzvídal a sledoval moje nohy.

„Ne, dík. Takhle je mi fajn,“ ujišťovala jsem ho.

„Vážně nechceš tepláky?“ zopakoval a nespouštěl oči z mých nohou.

„Joshuo, ty mi slintáš nad lýtky?“ vyhrkla jsem.

„Ne!“ bránil se a konečně vzhlédl. „Nad stehny,“ dodal a v očích mu probleskly plamínky. Stáhla jsem si tričko co nejvíc ke kolenům. Pro ty účely bylo však krátké.

„Opatrně! Mám ho rád, nevytahej mi ho!“ rozčiloval se panicky.

„Neboj! Nic se mu nestane,“ ujišťovala jsem ho a provokativně ještě víc povytáhla.

„Hele! Víš ty co? Vrať mi ho, hned,“ mával rukama. Tentokrát jsem ztuhla. Hned?

„Fajn, otoč se.“

„Proč?“ nechápal.

„Otoč se!“

„Nebudu se k tobě otáčet zády. Ty nevíš, že k nepřátelům se nesmíš otáčet zády?“

„Já jsem nepřítel? Fajn, tak se neotáčej,“ vydechla jsem a sbírala veškerou odvahu. Raz, dva… tři…

„Moment!“ okřikl mě, když jsem tričko o kus  vytáhla. „Tohle je co?“ dodal a ukazoval na mě. „Chci ti vrátit to tričko,“ odpověděla jsem klidně.

„Aha,“ zakoktal a přimhouřil oči. „Chceš pomoct?“ nabídl se.

„Můžeš to tahat nalevo,“ navrhla jsem a vykročila k němu. Co blbnu! Co to dělám?

Postavila jsem se přímo proti němu a Josh jen civěl. Hlasitě polkl a sjel mě pohledem. Konečky prstů mi pohladil tvář a po bradě sjel na krk a k výstřihu. Pohladil jeho lem, načež ruku prudce stáhl, jako kdyby dostal ránu od zásuvky.

„Dobrou noc,“ vyblekotal, políbil mě jako ve školce a zmizel. Nestihla jsem reagovat na jeho poloupíří rychlost.

„Počkej,“ kuňkla jsem už do prázdna. Nejspíš jsem tímhle dostala nejvíc, co bylo možné. Jeho postel a jeho tričko, ale nikdy už šanci na něj samotného. Zrovna, když bych to chtěla zkusit, pomyslela jsem si a ublíženě se zamotala do peřin v jeho posteli. Voněla stejně jako on.

Přišlo mi, že jsem sotva zavřela oči, když mě probudil budík v telefonu a omamná vůně. Rozhlédla jsem se po jejím původu a dozorného pole se mi dostal talíř s volským okem a slaninou. Mňam! Byla jsem jako kočka na lovu. Znovu jsem překontrolovala okolí a až pak se vrhla k talíři. Kochala jsem se pohledem na tu krásu. Kdy já měla naposledy vajíčko? Přála jsem si být husou abych to narvala pěkně v kuse do krku, ale na druhou stranu by byla škoda alespoň jednou do toho nekousnout. Nakonec jsem byla půl na půl. Taky jsem si vybrala svou daň. Rozbolel mě žaludek. Fuj jídlo! Vrčela jsem a skučela bolestí.

„Lure, za chvíli odjíždíme, jsi připravená?“ ozvala se za dveřmi Bella.

„Dá se to tak říct,“ sténala jsem. Nejspíš jsem musela znít vážně děsivě, protože to Bellu přimělo vejít.

„Jsi v pořádku?“

„Jo, je mi fajn,“ odpověděla jsem. Velká sousta byla na můj žaludek zátěž a ten se začal bránit. Vystřelila jsem z postele přímo do koupelny k míse.

„Lure!“ vyjekla Bella a pokoušela se mi pomoct.

„Nech mě!“ prosila jsem mezi dávením a jednou rukou ji zaháněla pryč.

„Přinesu ti vodu,“ špitla a zmizela. Než jsem si stihla otřít pusu, byla zpět a v závěsu za ní Carlisle, nebo jak se jmenoval. Jeho jméno bylo krkolomné.

„Lure, vážně jsi v pořádku? Není něco, co tohle mohlo vyvolat?“ vyzvídala nemotorně Bella. Přimhouřila jsem obočí.

„Co myslíš?“

„Lure, kdy jsi měla poslední menstruaci?“ ujal se slova Carlisle.

„Před třemi týdny,“ odpověděla jsem automaticky.

„To by mohlo být,“ konstatoval a podíval se na Bellu. Ta jen chápavě kývla. Nejspíš mi něco nedocházelo.

„Já ho zabiju,“ sykla od dveří Nessie.

„Ness, klid. Je to jejich věc,“ tišila ji Bella. Co to melou?

„O co jde?“ vyzvídala jsem.

„Nebudeme dělat ukvapené závěry. Vezmu ji na ultrazvuk a pak uvidíme,“ klidnil nás doktor.

„Hej!“ zařvala jsem. Tohle přehlížení se mi nelíbilo.

„Mami? V kolik chcete jet?“křičela Rory z chodby. „Kde jste všichni?“dodala a nakonec se jejírezavá hříva objevila ve dveřích. Měla dokonalý výhled na mě, jak navazuji vztah s mísou a další tři upíry kolem.

„Duchařská seance?“vyhrkla Rory. „Lure, jsi OK?“

„Rory, počkej dole. Kde máš bratra?“ vyzvídala Nessie.

„V obýváku, proč? Čekáme na vás.“

„Zavolej ho,“ sykla Ness.

„Renesmee, neuspěchej to. Nejdřív ten ultrazvuk,“ klidnila ji Bella. Vyměnila jsem si zmatený pohled s Rory.

„O co tu jde?“ prosila jsem naposledy.

„O tebe,“ odpověděla Rory a vypadala, že to konečně chápe. Změřila si všechny pohledem, než se začala šíleně smát.

„Co udělala vtipného?“ vyzvídal ve dveřích Emmett.

„Ona tentokrát nic,“vrčela Nessie.

„Tak kdo?“ nenechal se odbýt.

„Tvůj synovec, Emmette.“

„Joshua? Však ten je dole, ne?“ nechápal.

„Nejsem! Jsem tady, ale netuším, co se mi povedlo. Jestli jde o to tričko, co má…“ brebentil Josh, když se blížil ke dveřím své koupeny, ale zmlkl, jakmile mě viděl na zemi. Vrhl se ke mně a osahával mi čelo. „Zázraku, co ti je? Je ti špatně? Nebyla ta vajíčka syrová?“ plašil. Při zmínce o vajíčkách jsem synovu naklonila nad záchod. Fuj!

„Hele, tys ji tamtononc?“vyhrkl Emmett a hledal odpověď ve tváři někoho z nás. Pomalu, jako ve filmu jsme s Joshem zvedli oči Emmettovým směrem a když už jsme to udělali, pohlédli jsme do tváří všech okolo. Pane bože! O to tu jde? Oni si myslí!

„Jste normální?“ vyhrkli jsme oba současně.

„No pardon, ale tvá přítelkyně tu po ránu zvrací a poslední menstruaci měla před dávnou dobou. Co jiného si máme myslet?“ bránila se Nessie.

„Třeba, že jí nesedla snídaně?“ navrhl Josh.

„Lure měla snídani?“ vyhrkla Bella.

„Jo, sám jsem vařil,“ osopil se Josh. Nastalo ticho. Myslela jsem, že jsem ohluchla, ale z omylu mě vyvedl hurónský smích.

„Tak to už to chápu,“ zajíkal se Emm a okamžitě zmizel. Nejspíš šel ten vtip říct do přízemí zbytku rodiny. Nessie nechápavě vrtěla hlavou a vzala Rory kolem ramen, když odcházela. Bella se jen usmála a následovala je. Carlisle si posbíral nádobíčko, které přinesl, změřil si mě pohledem a doporučil mi hořký čaj, suchý rohlík a zůstat dnes doma. Pak taky zmizel. U záchodu jsem zůstala jen já a Josh.

„Omlouvám se, že jsem tě přiotrávil,“ zašeptal Josh a odhrnul mi z čela zpocený vlasy.

„Nechápu, jak si mohli myslet, že jsem těhotná,“ vrtěla jsem hlavou a připadala si zvláštně. Dokázala jsem si představit malého Joshe, jak běhá po domě mé babičky až moc živě. Měl by jeho vlasy, oči, tvář, tělo a hlas, smích…

„To bych ti nikdy neudělal, neboj,“ tišil mě. Povytáhla jsem obočí.

„Nikdy?“ vyhrkla jsem až moc zklamaně.

„Ty bys chtěla?“ Josh byl stejně překvapený jako já.

„Ne,“ lhala jsem a vstala. Podlaha nebyla studená, ale byla tvrdá a nepohodlná. Zvracení mi vzalo veškerou sílu.

„No, já vlastně taky ne. Co s malým dítětem, viď? Jen to smrdí a brečí a jí. Nic pro mě,“ pokračoval nejistě.

„Jo, to by mi taky vadilo. Nechci děti,“ souhlasila jsem s nečekaně bolavým srdcem a pokoušela se vypudit představu malého Joshe.

„Nikdy?“ vyhrkl stejně šokovaně jako já před chvílí.

„Ty bys chtěl?“

„No, vlastně ano. S tebou… možná by se mi to líbilo. Vlastně určitě.“

Zrudla jsem. Takovou odpověď jsem nečekala. Jenže co to obnáší mít dítě s poloupírem? Jaké by bylo?

„Co budeme dnes dělat?“ změnil téma.

„Ty jdeš do školy a já jdu spát,“ tetelila jsem se spokojeně.

„Nemohl bych tu zůstat s tebou?“

Rozhodně jsem zavrtěla hlavou a Josh tu svou zklamaně sklopil.

„Buď hodný. Uvidíme se potom. Počkám tu na tebe,“ slíbila jsem.

Joshovi se rozzářily oči a natáhl ke mně ruce, aby mě objal. Když sklonil hlavu, aby mě políbil, odtáhla jsem se.

„Nehýbej se,“ vyhrkla jsem a zaplula zpět do koupelny, abych si vyčistila zuby. Bylo to upíří rychlostí, a když jsem vylezla ven, pořád tam byl. Usmíval se a vážně čekal. Vzdálenost tentokrát zkrátil on. Sevřel mě v náruči a nepatrně zaklonil. Kam se na nás hrabou černobílé filmy? Ztratila jsem pojem o čase, když mě líbal, ale jeho rodina nejspíš ne. Jemné klepání na dveře nám přerušilo soukromou chvilku.

„Hele vy dva, pak se divte, že vás podezírají, když jste pořád spolu a vzdycháte tu,“ smála se Rory.

„Nevzdycháme,“ bránila jsem se.

„Fajn, tak ty předeš a Josh sténá. Vy se neslyšíte? Neděláte to tedy pořád, ale občas jo a pak většinou nastupují zedníci, instalatéři a montéři,“ smála se.

„Co?“ nepochopila jsem narážku v první chvíli.

„Tornádo,“ zašeptal Josh a já zrudla. Konečně jsem to pochopila. Možná bych měla začít užívat gingko bilobu, abych měla lepší chápání, nebo na co to vůbec je.

Byla jsem rudá jako rak. Holek tu přede mnou bylo určitě už víc, ale já jediná jsem jim ničila dům.

„No dobře,“ souhlasila jsem ponuře. „Asi jsem horší než ty ostatní.“

„Jaké ostatní?“ nechápala Rory a teď se zase zrudnul Josh.

„No ty, co tu byly přede mnou.“ Rozpačitě jsem vrtala špičkou do podlahy a odmítala se na něj podívat.

Chvíli bylo ticho a pak se ozvalo tiše: „Žádné nebyly.“

Cože? Vzhlédla jsem a utopila se v jeho očích.

„Ty jsi první, kterou si přivedl domů,“ potvrdila Rory a pak bratra popohnala: „Dělej, dej jí pusu a jdeme, nebo fakt přijdeme pozdě, ty pako.“

Josh mě opět krátce a tiše políbil, než odjel se zbytkem rodiny. Vlezla jsem do polštářů, ale spánek byl pryč. Ani jsem nemusela moc dlouho přemýšlet, co budu dělat. Počkala jsem půl hodiny, jestli se spánek vrátí nebo ne, a když jsem se ujistila, že jsem plně při vědomí, oblékla jsem se a vyrazila na cestu k Bylinkové tetě. Byla nejvhodnější chvíle si promluvit. Ten medailon mi totiž nedal spát.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Karolka

13)  Karolka (26.08.2010 10:20)

Ježkovy voči, Míšo, ty ses rozhodla mi totálně zničit hormonální rovnováhu! Jak se tohle dá vůbec prodejchat?! Jsem neodvolatelně úchyl, protože kdykoli se "na scéně" objeví Josh, tak povzbuzuju Lure: vrhni se na něj! na co čekáš?!
Paráda, fakt krásný příběh.

sfinga

12)  sfinga (24.08.2010 19:37)

Teda, co to mají Cullenovi za úchylku? Probírat intimní problémy svých dětí před celou rodinou? ¨
Teda Lure si s nimi ještě užije

krista81

11)  krista81 (23.08.2010 22:27)

Krása, napřed to tričko ;) a pak snídaně
sice se nedala strávit, ale co už
Rozhovot o dětech a vzdychání
a ostatní co tu byly před Lure
A nakonec to s tím medailonem???

milica

10)  milica (23.08.2010 20:40)

Krásná kapitola, jako celá povídka jen tak dál

9)  Diblik (23.08.2010 16:25)

Zatím pořád přešlapují na místě, jsem zvědavá, co jejich vztah šoupne kupředu;)
No a ty perličky....fakt jsem se bavila
scéna s tričkem - můžeš ho tahat nalevo:D
koupelnová scéna završená Emmetem - hele tys ji tamtononc
líbací scéna - předoucí Lure a sténající Josh a na závěr Josh a jeho slečny...no popravdě by mě zajímalo, kolik jich měl, je v tomhle nečitelný...a to je teda dobře, postava může pořád něčím překvapovat
Moc se těším na další kapču, zítra budu vyhlížet...jsi zlatíčko

8)  Anna43474 (23.08.2010 16:14)

Ježíš, co oni nezažijou :D Otrava polo-syrovýma vajíčkama (teď akorát přemýšlím, kdo z nich dvou vaří líp, když Lure s Rory sháněly na pečení pravítko ) Prostě jsem Team Josh A (krom toho, že už chci další ) TKSATVO

Ivanka

7)  Ivanka (23.08.2010 14:40)

Udělat z ní těhulku, to by nebyl špatnej nápad, ale to že ji Josh přiotrávil, to bylo stokrát lepší!

Iwka

6)  Iwka (23.08.2010 13:45)

Já už si říkala, jestli nemohla nějak zvláštně otěhotnět; asi bych se už nedivila ničemu:D
Kapitolka krásná a vtipně rozpačitá, jako vždy

5)  belko (23.08.2010 13:32)

Míšo, ty prostě nemáš šanci zklamat - zase to bylo moc dobré počteníčko jen tak dál a houšť!!!

4)  Meraena (23.08.2010 11:25)

Hanetka

3)  Hanetka (23.08.2010 10:05)

Tak Míšo, čtu to po páté, a pořád se u téhle kapitoly tlemím. To je taková groteska... A skoro škoda, že to nebyla pravda.

2)  Judy (23.08.2010 08:49)

Moc pěkná kapitola, hodně se těším na další.

1)  Tru (23.08.2010 08:23)

Skvělá povídka, hlavně:) Josh je koukám gentlas po dědovi, občas:)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse