Sekce

Galerie

/gallery/TA.jpg

Edík si s Bellou večer užívají, ale jeho konec se Edíkovi už tak líbit nebude. Zároveň ho však postrčí k dalšímu pokusu, protože Bella se rozhodně nechová, jako by jí jeho společnost vadila. Spíše naopak...

To však ale netuší, jakou katastrofou to málem skončí...

7.

Uvolněný výraz a jemný úsměv jí náhle zmizel z tváře. Ohlédla se ke dveřím, a pak zpět na mě. Na okamžik se zarazila, než se podívala na hodinky.

„Děje se něco?” zeptal jsem se. Její chování se mi vůbec nelíbilo.

„Už je pozdě, kluci už tu budou.”

Vše ve mně se sevřelo. Nechtěl jsem, aby šla a už vůbec ne s nimi. Jenže tohle nebyla moje volba, ale její.

Omluvně se na mě usmála a než jsem stačil cokoliv udělat, natáhnout k ní ruku, abych ji třeba zadržel, otočila se a vyrazila z parketu. Stál jsem tam a sledoval, jak mi opět mizí. Aniž bych si to uvědomoval, vyrazil jsem pomalu za ní. Došel jsem až ke dveřím, kde jsem zůstal stát.

Měla pravdu, ti čoklové tu už byli. Jacob a jakýsi další. Zůstal jsem skrytý a sledoval Bellu, jak jde přímo k nim.

„Nazdárek,” zazněl ke mně její hlas. Zněl naprosto bezstarostně.

„Hmm, sekne ti to,” ozval se ten druhý čokl. „Jsi kočka.”

„Mňau,” zapředla pobaveně.

„Jo, jako kočka, co hezky škrábe,” zahučel Jacob.

„No dovol,” odsekla mu.

Tohle téma se mi přestávalo líbit. Z pouhého pošťuchování začali mířit na téma, které se mi rozhodně nechtělo poslouchat.

„Ještě teď se mi ty záda hojí,” pokračoval vyčítavě Jacob.

„Za to si můžeš sám! Neměl jsi...”

„A já si za ten kousanec na zadnici taky můžu sám?” zeptal se sladce ten čokl, který mi k nakousnutí rozhodně nepřipadal. Možná tak na zahryznutí do krku a pak pořádně trhnout...

„Ale no tak Paule, vždyť mě znáš,” zamumlala a prosebně se na něj podívala.

„To teda jo,” povzdychl si a objal ji.

„Přestaňte tokat a nalezte dovnitř!” houkl na ně Jacob a sám si sedl na místo řidiče. Během minuty jsem už viděl vzdalující se zadní světla jejich auta.

Zatínal jsem pěsti. Proč se díky ní sakra cítím tak šťastně a v další chvíli jako by mě někdo zadupal těžkýma tlapama do země? Vyšel jsem konečně na parkoviště a opřel jsem se o kapotu svého auta. Uvnitř jsem nechal bundu, ale už jsem neměl nejmenší chuť se pro ni vracet. Nasedl jsem do svého volva. Prohrábl jsem si prsty vlasy a povzdechl si.

Tady už ale nemělo cenu zůstávat. Nastartoval jsem a vyrazil domů.

Už když jsem zastavil před domem, slyšel jsem, jak jsou všichni shluklí v obýváku, jako přivítací průvod. Měl jsem chuť vyskočit přímo k sobě do pokoje, ale výslechu bych tak stejně neutekl.

Vešel jsem a přejel jejich nedočkavé výrazy. Všichni mi hrozně přáli, abych si někoho našel. Dokonce i Rose, ač to nedávala příliš najevo. I jí občas vadilo, že jsem takové sedmé kolo u vozu.

„Jak to šlo?” zeptala se Esme a chvěla se, stejně jako ostatní, nedočkavostí.

„Dobře. Viděl jsem ji, chvíli jsme si povídali, a pak tančili,” odpověděl jsem. „A pak dorazili ti čoklové a odvezli si ji.”

„To mě mrzí, drahoušku,” ozvala se Esme.

„Ale je to aspoň na dobrý cestě, ne?” zkoušel to Emmett brát z té lepší stránky.

Když jsem si vzpomněl na to, jak jsme se spolu bavili a tančili, přelétl mi po tváři úsměv. Měl pravdu. Tvářila se, jako by se mnou byla ráda.

Ačkoliv od té chvíle, co mě nechala stát na parketu, uplynuly sotva dvě hodiny, už jsem cítil, že ji potřebuji znova vidět. Nehodlal jsem čekat znovu do další soboty. Potřeboval jsem ji vidět mnohem dřív. Začal jsem zuřivě listovat v notýsku od Jaspera.

* * *

Doufal jsem, že Jasper používá kvalitní informační zdroje a donašeče, protože už jsem tu čekal víc jak hodinu a stále nikde nic. Začínal jsem si připadat jako pitomec. Z podmračené nálady mě ale vytrhl jeden z nejkrásnějších zvuků, jaké jsem kdy slyšel. Nepravidelný řev náklaďáku poskakujícího po nerovném terénu.

Nedočkavě jsem hleděl tím směrem, dokud se v zatáčce neobjevila červená dodávka. S úlevou a nadšením jsem zahlédl uvnitř pouze jedinou osobu, Bellu. Pobroukávala si v rytmu rádia a pohupovala hlavou. Mě si všimla teprve až kus přede mnou. Překvapeně naklonila hlavu. Napjatě jsem čekal, jestli zastaví, nebo pojede dál.

Málem jsem zařval radostí, když zabrzdila vedle mého Volva. Naklonila se z okénka a podívala se na mě.

„Ahoj,” usmál jsem se na ni nacvičeným zoufalým úsměvem.

„Ahoj, stalo se něco?”

„Podařilo se mi píchnout.” Demonstrativně jsem kopl do prázdné pneumatiky.

„A náhradní?”

Bezradně jsem pokrčil rameny. „Ta padla minulý týden,” zalhal jsem. Ve skutečnosti jsem ji měl schovanou pod zadním sedadlem. Zas tak moc jsem Jasperovu notýsku nevěřil, abych si znepojizdnil auto uprostřed lesa.

„Chceš tedy někam hodit?”

„Díky.” Vyrazil jsem kolem auta ke dveřím spolujezdce.

„Kdo by taky odmítl pomoct v nouzi takovýmu hezkýmu klukovi,” usmála se. „Já teda rozhodně ne,” dodala už mnohem tišeji, že jsem si nebyl jistý, jestli jsem opravdu rozuměl dobře.

Vyhoupl jsem se na sedadlo vedle ní. Byli tu cítit ti čoklové, ale její dřevitá vůně ji převyšovala. Byla zvláštní stejně jako ona sama.

„A kam to vlastně bude?” zeptala se, jako by ji to napadlo až teď a byla to vlastně jen pouhá drobnost.

„Do města.”

„Do města?” opakovala po mně. „A není to náhodou opačným směrem, než jsi jel?” ptala se zmateně.

„Nooo,” protahoval jsem a vymýšlel obhajobu. To že ona jinudy nejezdí by asi nebylo to pravé ořechové. „Rád se kochám zdejší krajinou.”

Usmála se na mě pobaveně a nastartovala.

„Jo jo, tyhle mokrý stromy jsou mnohem hezčí než ty o pár kilometrů dál.”

Na to jsem neměl už co dodat. Raději jsem ji začal po očku pozorovat.

„Kam vlastně jedeš ty?” zeptal jsem se, i když jsem odpověď už vlastně znal.

„Do města, potřebuju něco nakoupit.”

„Tak to máme tedy stejnou cestu. Pokud ti tedy nevadí moje společnost.”

„Spíše budu ráda. Kluci toho...” zarazila se a podívala na mě. „No mám toho prostě hodně.”

Užíval jsem si každičkou minutu, co jsem mohl být s ní. V obchodě mi taky došlo, co naznačila v autě. Já tedy nejím už hezky dlouho, ale to množství tašek, co jsme z potravin táhli, by nasytilo asi celou naši školní jídelnu.

„Moc díky,” usmála se, když jsme dali poslední z tašek do auta.

„Kdykoliv,” oplatil jsem jí.

Znovu si nasedla. Jen nerad jsem si sedl na místo spolujezdce. Znamenalo to, že už se vracíme a já o ni zase přijdu. Nastartovala a rozjela se. Cesta probíhala mlčky a mě stálo veškeré úsilí, abych ji nepožádal, ať se do rezervace už nevrací.

„Bello?” prolomil jsem to dusivé ticho.

Obrátila ke mě hlavu.

„Já... chtěl jsem...” začal jsem váhavě. V příštím okamžiku mnou však projel naprostý děs. Bella sledovala mě a ne cestu před námi, kde se v zatáče objevil kamion uprostřed cesty. Nepřemýšlel jsem a bleskově sáhl po volantu.

Bella se vyděšeně zabořila do opěradla a pohled upřela na kamion, který nás těsně minul. Pokračoval dál, jako by se nic nestalo, zatímco já ztuhl a sledoval Bellu. To jak bude reagovat. Zůstal jsem natažený svírajíc volant a s tváří jen kousek od ní.

Její oči, ještě rozšířené tím šokem, doputovaly až na mě. Ještě okamžik byla zabořená vší silou do sedadla, než její strnulost povolila.

„Do prkýnka,” vydechla a přejela si dlaní po tváři.

„Bello?” zašeptal jsem opatrně. Musela být v šoku. Nedokázal jsem předvídat její reakci. Což jsem vlastně neuměl ani předtím.

„Jsem v pořádku,” hlesla. Pohledem přešla na volant, který jsem jednou rukou stále svíral. Natáhla k měnu ruku.

Chtěl jsem protestovat. Ještě se jí dokonce trochu chvěly ruce a srdce divoce bušilo. Nedala mi však šanci.

„Zvládnu to.”

Jen váhavě jsem pouštěl volant a nechal ji, aby jej převzala. Upřeně sledovala silnici před sebou.

„Bello,” začal jsem opět. Musela vidět jak rychle jsem ten volant chytil. Přesto nic neříkala a chovala se tak příšerně klidně. Až moc klidně.

„To, co se tu teď stalo...”

Konečně pohnula hlavou směrem ke mně. Uprostřed pohybu se však zarazila a podívala opět dopředu. Myslel jsem, že chce moje otázky ignorovat, ale ona na místo toho zajela ke krajnici a tam zastavila. Teprve pak se na mě podívala.

„Vím, co jsi zač, Edwarde,” zašeptala.

Šokovaně jsem na ni zůstal hledět. Uhnula pohledem a raději se zadívala na své překřížené ruce opřené o volant.

Tohle ale nebylo možné. Kdyby to věděla, nikdy by přece... Musela by ze mě mít strach. Musela to myslet jinak.

„Já nechápu, jak...”

„Už jsem kdysi upíra potkala,” přerušila mě. „Nevím kde a ani kdy, ale na tom už nezáleží.”

V autě panovalo naprosté ticho přerušované jen údery jejího srdce a jejím dechem. Snažil jsem se pochopit to, co mi tu říkala, ale nešlo to. Nedávalo to smysl. Všechno tady okolo ní nedávalo vůbec žádný smysl.

„Edwarde,” podívala se konečně na mě. Klidný pohled dvou oříškových očí. „Mohl by sis, prosím, vystoupit?”

Snad vteřinu mi trvalo, než mi konečně došlo, co po mně chce. Bez jediného slova jsem otevřel dveře a seskočil do trávy při krajnici. Naposledy jsem se na ni podíval, než se rozjela a její náklaďák mi zmizel v zatáčce. Začal jsem couvat. Pomalé šouravé kroky dozadu od silnice, až jsem ztěžka dosedl do vlhké trávy pod příkrovem prvních stromů.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

kytka

21)  kytka (25.01.2011 22:14)

Páni, co dodat?

Petronelka

20)  Petronelka (10.12.2010 19:00)

No jo, žije přece se smečkou, musí o upírech vědět - jenom by mě zajímalo, kdy toho nějakého upíra potkala - ještě když žila s matkou nebo kdy?
No a Edward se zdál dost překvapený tím, jak moc je Bella o jeho skutečné podstatě informovaná;), jsem zvědavá, jak se to bude vyvýjet dál

SarkaS

19)  SarkaS (13.10.2010 08:08)

Tak tohle... mi vůbec nepomohlo Jsem ještě zamtenější než předtím, ale hádám, že to je tvůj záměr, že?

18)  bb (11.09.2010 23:15)

já jsem tak zvědavá co bude dál

Popoles

17)  Popoles (03.09.2010 00:21)

Neví kde ani kdy?
A copak asi spustilo její přeměnu? A v co se vlastně mění?
Jdu honem dál.

sakraprace

16)  sakraprace (31.08.2010 17:39)

Tyhle konce fakt miluju. Já chci další, ne já potřebuju další díl.

Carlie

15)  Carlie (30.08.2010 23:40)

Ha, Bella tajemná jako hrad v Karpatech... Copak to jen může být, bomba kapitola, další prosím

krista81

14)  krista81 (30.08.2010 23:22)

Ok, hryzanec, podrápaný záda? Pokud není taky měnič nebo něco podobnýho tak už nevím
Ale asi bude? Ví o upírech a kdysi už jednoho potkala? A neví kdy a kde??
No to se nám to pěkně zamotává
Těším se na další - snad se to už trošičku rozmotá

DeSs

13)  DeSs (30.08.2010 15:25)

Hryzanec na zadnici?! Poškrábaná záda?! Chceš mě dostat do nemocnice s bránicí?!
Pořád odufám, že je Bella fakt taková a není to jen rvačkama a přeměnama. Protože Bella jako, ehm, ty víc co, je fakt super. To tu ještě nebylo!
Budu se těšit na další...

12)   (30.08.2010 12:46)

No... já... takže ona s nimi opravdu chodí?? A se všemi dělá... ehm... to? No páni

Abera

11)  Abera (30.08.2010 11:18)

Ewik

10)  Ewik (30.08.2010 11:16)

Tak to je něco , ona to ví a nebojí se, snad Krásná kapitola
Těším se na pokračování.

arisa

9)  arisa (30.08.2010 11:13)

tak co je Bella sakra zač?? Měnič??Otisk??Poloupír??

8)  Lucie (30.08.2010 10:38)

7)  hellokitty (30.08.2010 10:25)

semiska

6)  semiska (30.08.2010 10:14)

Tak to je zvrat. NO, jsem zvědavá, jak to všechno vlastně dopadne... Moc pěkná kapitolka, těším se na další kapitolku.

Michangela

5)  Michangela (30.08.2010 08:50)

Podrápala a pokousala vlkodlaky a taky poznala upíra. Jasné je, že se nevyděsila. Ale Edwardovy šance jsou hrozně malé. Takže doufám v nějaký zázrak!!!

4)  LC (30.08.2010 08:43)

Takový konec
Me vazne zajima jak ona to stema klukama má.... chtelo by to vysvetleni
Mohla by být měníc... No ja vazne nevim ... Hlavne az nakonec jsou spolu

3)  lacerta (29.08.2010 09:42)

a jak je u Tebe obvyklé, konec v nejlepším a pěkně nás napínat :o))) Ale povídka úžasná o to víc, že po tak dlouhé době :) moc se těším cos vymyslela!

eMuska

2)  eMuska (27.08.2010 11:16)

Ona to vie, ona to vie! TZeda... už neviem, či sa z toho mám tešiť, aebo... to je jedno, je to fajn, majú o starosť menej... Ale čo je potom Bella? Bude to asi nejaký miešanec, či čo. Bolo by to možné? Ale aj tak... Je jedno, čím bude, len nech spolu preskáču všetky prekážky a dostanú sa do cieľa.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek