Sekce

Galerie

/gallery/TA.jpg

Alice s Edwardem jezdí do města téměř každý den ve snaze neznámou opět najít, což se jim nakonec i podaří. Bohužel však nepotkají jen ji...

 

2.

 

Každý se mi snažil radit a pomáhat... A já z toho šílel. S Alicí jsme si vždy byli tak nějak nejblíž a ona viděla, jak to na mě vše působí. Musel jsem na ni pořád myslet a ostatní mi to ještě stále připomínali.

Při různých záminkách vyrážela do Seattlu a mě brala s sebou. Snažila se mi tak dát další šanci ji potkat. Konečně o ní zjistit něco dalšího. Uběhly však už tři týdny a stále po ní nebylo ani stopy. Možná tudy jen projížděla a nyní je už stovky mil daleko. Já ji sice mohl hledat věčně, ale ona tolik času neměla. Propadal jsem se do stále větší melancholie.

Stál jsem a čekal venku na Alici. Znovu řádila v jednom z obchodů. Konečně se vynořila a na tváři jí hrál spokojený úsměv. Zvědavě jsem zvedl obočí.

„Ha, konečně jsem narazila na většího maniaka v nakupování, než jsem já!” zavískla. Jak by to byl důvod k tomu, abychom její mánii vzali na milost.

„Ta holčina prostě brala, co jí pod ruku padlo. Jen na to od oka mrkla a házela do košíku.” Naprosto zářila, ale pak její tvář trochu pohasla. „Sice to bylo hlavně pánský oblečení, ale i tak. Její styl nakupování se mi líbí.”

Zabouchl jsem kufr plný tašek a chystal se nastoupit. Z obchodu však vyšla osoba, která mě přikovala na místě. Překvapeně jsem zůstal hledět přímo na tu tvář, kterou jsem si snažil tisíckrát denně vybavit.

Byla ověšená taškami a snažila se je nějak v rukou porovnat, aby se jí lépe nesly. Jak však zvedla pohled, zahlédla mě, jak tam stojím a zírám nepokrytě přímo na ni. Její paže poklesly. Strnula na místě a já hleděl do jejích do široka rozevřených očí.

Zmateně pohlédla i na Alici, které také došlo, kdo to je, ale hned se znovu vrátila očima ke mně. Hleděl jsem do jejích krásných očí, které se ode mě nedokázaly odtrhnout. Nevím, jak dlouho jsme tam tak stáli, ale já toužil, aby to trvalo věčnost.

Vyrušil nás až výkřik z konce ulice.

„Bello!”

Okamžitě se otočila tím směrem a zamrkala, jako by se probouzela. Podrážděně jsem se podíval stejným směrem. Ulicí k ní rychle šli dva kluci. Oba měli snědou pleť a statnou postavu, jako by trávili většinu času v posilovně. Dívali se na ni tak, že jsem je nevědomky začal probodávat pohledem. Pohled jednoho z nich dopadl na mě s Alicí. Zarazil se uprostřed kroku a ten druhý jej vzápětí následoval. Nevěřícně na nás zírali a v jejich tváři se objevil vztek.

Nechápal jsem to, dokud ke mně poryv větru nedonesl jejich pach. Málem jsem se tím smradem zalkl.

„Šmarja, to je puch!” šeptla vedle mě Alice, nevědíc jak dobrý mají sluch. „To neznají sprchu, nebo co?”

Ten jeden se vztekle napjal, jako by se po ní chtěl vrhnout. Na paži mu přistála paže toho druhého, aby jej zadržela, ale i na ní byly vztekle naběhlé šlachy. Nebýt tady uprostřed města, neměli by určitě takové zábrany.

„Měniči,” sykl jsem na ni.

„Co?!” hekla a ustoupila pár kroků vzad. Jejich vražedné výrazy pro ni najednou vybraly jiný význam než předtím.

Znovu se dali do pohybu a to mě teprve probralo. Volali na ni. Ona tu byla s nimi! Šli pomaleji než před tím. V jejich pohybech byla obezřetnost. Museli dojít téměř až k ní, protože ona tu pořád jen stála. Měl jsem chuť po ní hmátnout a strhnout ji k sobě.

Takhle jsem však musel jen sledovat, jak k ní došli a aniž by ze mě spustili pohled, vzali jí tašky a jeden z nich ji objal okolo ramen. Při tom důvěrném gestu se mi z hrdla ozvalo vrčení. Otočil se, aby byla dál ode mě a on mezi námi.

„Jacobe,” ozval se jemný varovný hlas. On se však na mě díval stále zuřivěji. Stejně jako já na něj. „Okamžitě se uklidni, nebo ti příště koupím jen trenýrky se srdíčkama.”

Vrčení mi uvízlo v hrdle a já se místo toho rozkašlal. Zadíval jsem se na ni. Zamračeně si ho měřila. Zatímco on se začal konečně uklidňovat. Pomalu začal ustupovat a ona v jeho objetí s ním.

„Vždyť víš, že trenýrky nenosíme,” odpověděl jí ten druhý, jak od nás byli už kus.

„Tak růžový rolák?” ozval se znovu její hlas. Nebylo v něm slyšet ani stopy po napětí či strachu. Byl uvolněný a radostný. Naprosto k ní ladil. Byl krásný.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Hanetka

10)  Hanetka (25.08.2010 11:46)

No, Bella musí být od rány, když má ukočírovat smečku. Bože, Edo, ty to budeš mířt těžký!!!

9)  Lejla (25.08.2010 11:26)

Teda to byla rychlovka. Tak se nam Eda dockal a zase ji spatril, ikdyz ty okolnosti mohly byti take lepsi. Ze by se Belle libily srdicka a ruzova?? Skvely dilek.:) :)

arisa

8)  arisa (25.08.2010 10:32)

dobrě bello

Gassie

7)  Gassie (25.08.2010 09:58)

Teda! Bella, co se stará o měniče, je dobrá a dost drsná .

Lenka

6)  Lenka (25.08.2010 08:23)

Bella je skvělá. Ta se s nima teda nemaže.

5)  Lucie (25.08.2010 08:16)

dorianna

4)  dorianna (24.08.2010 22:36)

opět Bella perlí , jako obvykle u tebe trenky se srdíčkama a růžový rolák to rozsekl a vlkouši z obavy sklopili hlavy

Michangela

3)  Michangela (24.08.2010 22:04)

2)  Anna43474 (24.08.2010 20:34)

Já chci taky trenýrky se srdíčkama Bella je úžasná Opět jen TKSATVO

Ajjinka

1)  Ajjinka (24.08.2010 18:11)

Ano! Jsem pro růžový rolák! Bella řekla dvě a půl větu a už ji mám ráda!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still