Sekce

Galerie

/gallery/TA.jpg

Tak, a je tu konečně dílek, kdy se Bella s Edím potkají - z Bellina pohledu.

13.

Vinou naší spotřeby oblečení jsem musela občas vyrážet do města. Naštěstí tuhle zábavu kluci dokázali oželet a já tak měla možnost alespoň na chvíli vypadnout, vidět zase normální lidi. Ze začátku jsem přebírala, co by se komu mohlo líbit, ale při třetím takovém výletu už jsem na to naprosto dlabala. Jen jsem zkontrolovala velikost a jestli na tom není natištěná nějaká pitominka. Spíše než nákupům se to tedy podobalo doslova přepadovce. Prodavačky si ale rozhodně nestěžovaly, jen po mně vždycky vrhaly 'nenápadný' pohledy.

Při jednom takovém náletu jsem zase vylezla ověšená taškami a doufala, že kluci neparkují moc daleko. Jenže to bych asi po nich chtěla moc. Před obchodem sice parkovalo auto, ale náš červený náklaďáček to rozhodně nebyl. Holka, co jsem ji zahlídla v obchodě, právě mířila ke dveřím spolujezdce a u druhých dveří stál nějaký kluk.

Bylo na nich něco, co mě přikovalo na místě. Byli jiní. Naprosto dokonalá alabastrová pokožka bez jediné jizvičky, jemné pravidelné rysy a jasný pohled zlatavých očí. Byla jsem tak zaměřená na to zjistit čím se liší, že mi málem uniklo to nejpodstatnější - ticho. Z jejich směru se neozývalo vůbec nic. Ani slaboučký úder srdce či šelest vzduchu proudícího do plic.

Když mi kluci vyprávěli o studených, tak jsem si je rozhodně tedy představovala jinak. Ten kluk, co stál přede mnou a pořád na mě nevěřícně zíral, byl rozhodně kus! Necítila jsem žádný strach či odpor. Spíše jsem měla chuť přijít k němu blíže a šprtnout do něj, aby se konečně probudil.

„Bello!” Jacobův řev se rozlehl všude okolo. Překvapeně jsem se po něm ohlédla. Úplně jsem zapomněla, že je tu s Jaredem se mnou.

Mířili přímo ke mně a pohledem zavadili i o ty dva nedaleko mě. Jacob se zarazil uprostřed kroku. Jeredovi to trvalo o setinu vteřiny déle. Těkali pohledem mezi námi a na tvářích se jim objevil vztek.

Takhle vykolejené jsem je snad ještě nikdy neviděla. Stačilo je jen zahlédnout a měli co dělat, aby se ovládli. Znala jsem důvod, ale přesto jsem to nechápala. Ti dva vedle mě rozhodně nijak nebezpečně nevypadali.

Podívala jsem se po těch dvou upírech. Ne ona rozhodně nebezpečně nevypadala, spíše zmateně. Ten hezoun však byl trochu jiný případ. Pohled měl zabodnutý do Jacoba a Jareda. Na rozdíl od nich však ne tím predátorským pohledem, jako když zahlédnete svoji kořist, ale tak nějak lidsky. Vypadal hodně zvláštně.

Ulicí se prohnal trochu vítr a rozvířil ještě více jejich sladkou vůni a nejen tu jejich.

„Šmarja, to je puch!” zasípala ta holčina. „To neznají sprchu, nebo co?”

Měla jsem co dělat, abych nešla do kolen. Uhnula jsem pohledem a ruce se mi roztřásly, jak se snažila potlačit řehot. Jen koutkem oka jsem zahlédla jemný tik upírčiny ruky, jako by si chtěla znechuceně zamávat dlaní před obličejem a ten smrad odehnat. Z obavy, že by to však postřehli a mohlo jim to dojít se ale ovládla. No jo, stará dobrá výchova.

Ta chuděrka naprosto netušila, že Jacob s Jaredem slyší každičké její slovo. Hezoun to naštěstí věděl moc dobře.

„Měniči,” sykl směrem k ní. Podle jejího výrazu nic dalšího nemusel dodávat.

„Co?!” zasípala a podívala se na dva vytočené kluky před nimi, kteří se jen tak tak ovládali. Když se po chvíli vydali ostražitě opět k nám, raději kousek ještě couvla. Jako by to měli nacvičené, jen co ke mně došli, tak mi Jared vyrval tašky a Jacob chytil okolo ramen.

Chtěli hned vyrazit pryč, ale zastavilo nás tiché vrčení. Jacob se otočil, aby stále přede mnou a čelem k tomu upírovi. Cítila jsem, jak se mu pod kůži napínají šlachy. Jako by se mě snažil chránit. Ačkoliv teda nevím proč, když jsem se o sebe dokázala celkem slušně postarat sama.

„Jacobe,” sikla jsem na něj. Bez úspěchu. „Okamžitě se uklidni, nebo ti příště koupím jen trenýrky se srdíčkama.”

Podíval se na mě nechápavě, a pak zmlkl. Věděl, že jsem toho schopná. Byla jsem pro každou podloudnost. Tahle kratičká pauza ho donutila se trochu zklidnit a začít používat tu věc tam nahoře - mozek. Znovu se podíval na toho upíra, který už měl ve tváři vepsáno všelicos, jen ne vztek a začal se mnou ustupovat.

Jen co jsme od nich byli pár metrů, spadl z Jacoba a Jareda i zbytek napětí.

„Vždyť víš, že trenýrky nenosíme,” ozval se už klidný Jared.

„Hmm, tak růžový rolák?” zkoušela jsem to dál. Jacob se pobaveně ušklíbl. Indián v růžovém roláčku... Pak se začal chechtat.

Cesta domů byla už v pohodě. Jen co jsme dorazili domů, kde už čekal zbytek smečky, začali si kluci rozebírat tašky. Bylo jim docela jedno, co je uvnitř, stejně si je potom různě vyměňovali. Už jsem se chtěla vypařit nahoru se svými úlovky do šatníku, když mě zastavil Jaredův hlas.

„Bella dneska měla tu čest se dvěma Cullenovic,” práskl na mě.

Všechny pohledy se obrátily na mě.

„A co,” ušklíbl se Paul. „Stihli zdrhnout, nebo jste z nich naši Bellinku museli strhávat.”

Podmračeně jsem se na něj obrátila.

„No, popravdě...” zarazil se Jared, „nedělala vůbec nic. Jen na ně zírala.”

„Počkat!” vyhrkl Quil. „To mi chceš nakecat, že náš uzlíček nervů potkala upíry a ani to s ní nehlo?!” Naprosto nevěřícně na mě hleděli. Opravdu to bylo divné. Podle všeho - a především podle jejich vytřeštěných výrazů - jsem je měla okamžitě začít porcovat až by chlupy lítaly. Jenže mě tam před tím obchodem něco takového ani nenapadlo.

„Nevypadali zas tak nebezpečně,” zahuhlala jsem. Stále ty jejich vytřeštěné výrazy.

„A ten kluk byl i docela hezkej,” dodala jsem ještě tišeji. Paul zachroptěl a začal se dusit. Quil s nim začal cloumat aby se neřeklo a pořád na mě civěl, jako by mi měla začít rašit tykadýlka.

„A do háje,” hlesl Jacob.

Pak jako by ho píchlo šídlem vyskočilo a vrhl se ke mně. Poskakoval okolo mě, zkoumal, mával před očima... On se dát na medicínu, tak si snad nechám dát smrtící injekci. Naštěstí mi ale zahlásil příznivou diagnózu.

Téměř se úlevou zhroutil na židli, když se vracel.

„Dobrý, otištěná není.”

Ve smečce to úlevně zašumělo a já toho měla právě dost. Co je jim sakra do toho, kdo se mi líbí, nebo ne. Je to snad moje věc, ne?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Ewik

5)  Ewik (05.09.2010 09:08)

moc krásný díl

eMuska

4)  eMuska (05.09.2010 09:00)

To bolo krásne, konečne stretnutie z Bellinho pohľadu !!! Teším sa na ďalšiu kapitolu!!!

Carlie

3)  Carlie (05.09.2010 07:39)

Super , super , romantika , vtip :D , Bellin pohled bezvadný :-)
A nejlepší je, Texie, že nás dlouho netrápíš a přidáváš další dílky brzy, a doufám, že další taky přistane co nejdříve

2)  lacerta (05.09.2010 07:05)

jjj, a nebo v růžovém roláčku! :oD Těším se na pokračování

1)  Anna43474 (31.08.2010 10:33)

No, upřímně, představa Jacoba se srdíčkovejma trenkama... Teď to působilo ještě vtipněji než při vyprávění z Edwardova pohledu TKSATVO

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek