Sekce

Galerie

/gallery/TA.jpg

Bella se začíná sžívat se smečkou. Poznává radosti i strasti svého nového života...

12.

Než si Billy stačil oddechnout, že se jim podařilo mě vystrnadit z jejich domu, už jsem si to hasila zpátky. Tentokrát však s tím rozdílem, že mi kluci nesli tašky a já na sobě měla Jacobovo tričko.

„Ehmm,” podrbal se Jacob za uchem. „Tohle je Bella...” Mluvil tak roztěkaně, že jsem to nevydržela a vykoukla z poza něho.

„Ahoj, strejdo Bille, asi tu s váma chvilku zůstanu.”

„Bella je Charlieho dcera,” usměrnil Jacob informace a loktem mě odstrčil zpátky. Billy i přes nevěřícný výraz popojel dopředu. Zahleděl se na mě, jako bych snad mohla mít na čele připlácnutý rodokmen.

„A co chceš tady?” zněl už trochu vlídněji, ale do nadšeného strýčka vidícího poprvé svou vzdálenou neteř, měl ještě na míle daleko. Ani jsem se mu nedivila. Naše rodinné větve se k sobě moc neměly. My je považovali za primitivy a oni nás za snobský měšťáčky.

„Mám takový menší problémek.”

„A co je nám do toho?”

Jacob se snažil promluvit, ale neměl šanci. Možná si běžně servítky nebral, ale před tátou úctu teda měl.

„On je ten problémek totiž docela chlupatej, má čtyři nohy a huňatej ocas,” vyhrkla jsem mu už docela vytočená přímo do tváře. Za zády jsem však zaregistrovala pohyb. Jared se začal docela podivně kroutit směrem dolů.

Triko se mi v předklonu vyhrnulo po stehnech nahoru. Jak jsem byla v ráži, tak jsem se otočila a ruka nabrala správnou rychlost. Jared se rozplácl až za gaučem. Koukla jsem na svoji ruku. Tak tohle nebylo špatný.

„Bella je měnič,” využil Jacob konečně chvilky ticha.

„Cože je?” podíval se na mě Billy. Líbezně jsem se na něj usmála a kývla. „A sakra,” hekl.

Nastalo ticho, během něhož se to snažili všichni tak trochu strávit. Využila jsem toho a rozhlédla se po zdecimovaném osazenstvu místnosti.

No, vlastně bylo už řečeno všechno to podstatné. Sebrala jsem se tedy a zamířila si to nahoru. Nikdo nejevil snahu jít se mnou, a tak jsem se tam sama porozhlédla a našla jeden pokoj volný. Byl malý, ale útulný. Natáhla jsem se na postel.

Bylo to tak uklidňující po těch dnech děsu někam zapadnout. Ti dole věděli, co jsem zač a co se se mnou děje. Mohli mi pomoct. S vlnou klidu jsem si také konečně mohla více uvědomit ty změny.

Nebylo to jen o mé přeměně ve vlka, když jsem se rozčílila či rozrušila, ale také o změně mého vnímání. Chovala jsem se tak nespoutaně a volně. Ta dříve upjatá Bella, která nesnášela pozornost byla pryč. A mně to vůbec nevadilo.

S úsměvem jsem poslouchala hlasy z přízemí.

... není možné...

... holky nikdy...

... hlídat...

Docela mě zajímalo, k čemu nakonec dospějí. Velmi brzy jsem však začala mít z jejich odposloucháváním problémy. Můj sluch byl pořád skvělý, ale ten rachot vycházející přímo z mého nitra by přehlušil cokoliv.

Pravdou bylo, že jsem už ani netušila, kdy jsem naposledy jedla. Snad ty oříšky v letadle...

Rázně jsem vstala a seběhla zase dolů. Jako na povel se ke mně všichni obrátili.

„Mám hroznej hlad,” zamumlala jsem doufajíc, že tentokrát se někdo ujme. Naštěstí na to jen Jacob přikývl a vyrazil z místnosti. Vděčně jsem odcupitala za ním přímo do kuchyně. To jak velký hlad mám jsem si pořádně uvědomila, až když jsem ucítila vůni linoucí se z velkého hrnce, které dal Jacob ohřát na sporák.

Za chvíli se v místnosti objevil i Jared a Paul. Já je však naprosto ignorovala. Probral mě až Jacob, který přede mě postavil misku s kouřícím gulášem. Co misku, do objemu by si snad nezadala ani s menším kyblíkem.

„To ale nesním,” hlesla jsem. Kluci se začali jen uculovat a Jacob mi vrazil do ruky lžičku. Víc mě pobízet rozhodně nemusel. Nic lepšího jsem snad nikdy nejedla. Házela jsem to do sebe, až mi náhle lžíce vrzla o dno.

„Chceš přidat?” zaskřehotal Jacob, když zmerčil můj vytřeštěný pohled na prázdnou misku. Podrážděně jsem přejela po jejich tvářích, jak se snažili potlačit řehot a vrazila misku do Jacobovy napřažené ruky.

„Jo, děvče, konec rýpání v salátu a nízkokalorických jogurtech,” uchechtl se Paul. „Teď teprve poznáš, co je to mít hlad jako vlk.”

Ještě ten večer jsem poznala celou smečku a zanedlouho jsem začala poznávat i další nepříjemnější stránky svého nového života: pelichání, naprostá ztráta soukromí, neskutečnou spotřebu oblečení, bodláky v srsti, příšerný Jacobovo chrápání...

Zároveň jsem však konečně cítila, co to znamená mít někoho opravdu blízkého. Byli jsme si bližší, než by snad mohli být i sourozenci. Znali jsme navzájem každou svou myšlenku, potřebu, touhu. V některých chvílích mi ta blízkost ale lezla pěkně na nervy.

„Jak dlouho tam sakra ještě budeš?!” zařval Jacob stepující už deset minut před koupelnou.

„Tak dlouho, dokud ten sajrajt ze sebe nedostanu,” zavrčela jsem a dál se snažila dostat bahno z ucha. To ale pro Jacoba bylo evidentně příliš dlouho. V příštím okamžiku už se dveře koupelny rozrazily.

„Okamžitě ven!” zavelel a rukou ještě máchl ke dveřím.

Zamrkala jsem na něj stále stojíc pod sprchou.

„To nebyla prosba, ale příkaz,” dodal pro upřesnění.

„No a? Mám v tom snad vidět nějaký rozdíl?” ušklíbla jsem se a začala si ucho znova vyplachovat. Jacob tam chvíli stál a němě na mě zíral. Koutkem oka jsem zahlídla, jak párkrát otevřel naprázdno pusu.

„Já se na to...” v příští vteřině už mě jeho ruka pevně chňapla za paži. Nedal mi čas ani zaprotestovat a stála jsem zírajíc na dveře koupelny - z venku.

Naštvaně jsem se podívala na dveře s touhou je vyrazit a... A jak ho znám tak by mě do té sprchy už stejně nepustil a mačkat se tam zároveň s ním jsem chuť rozhodně neměla. Jenže jen tak se vzdát jsem neměla chuť už vůbec. Pak by to zkoušel pořád.

Hezky jsem si odcupitala dolů k bojleru. Za pár vteřin se celým domem ozvalo příšerné zařvání, které jsem si opravdu vychutnala. Ten dusot bosých nohou se mi však líbil už o poznání méně...

Po hodince a půl strávené zdravým pohybem na čerstvém vzduchu, jsme se už klidnější vrátili s Jacobem zpátky domů. Svalili jsme se na gauč.

„Jak jsi to udělala?” zahučel po chvíli.

„Co?” hlesla jsem. V lidské formě jsme si do mysli neviděli a tak jsme se museli omezit na rozhovor.

„To žes mě neposlechla.”

Unaveně jsem se uchichtla.

„Jacobe, to že jsi chlap, neznamená, že budu poskakovat jak si zrovna pískneš. Mírni svý ego, jo?”

„No to je mi jasný, že na tohle dlabeš, ale jako alfu smečky bys mě měla poslechnout.”

Teď to došlo i mně.

„A jo, vlastně.” Zmateně jsem se na něj podívala. Chvíli jsme na sebe mžourali. Cítila jsem, jak mi na holé kůži schne bahno, ale teď mi to bylo celkem jedno.

„Možná je to tím, že jsem vyrůstala jinde. Nemám už s kmenem tak silnou vazbu.”

„Dokonce se lišíš i pachem,” prozradil Jacob.

„Tak to je tedy nejlepší zpráva dne,” zakřenila jsem se. Já sama jsem si nevoněla nijak, ale docela mě ubíjela představa aroma zmoklýho psa říznutá vlhkým dřevem.

Jak mi týden za týdnem v La Push ubíhaly, dokázala jsem stále lépe zvládat své vlčí tělo a také se v sobě vyznat. Jen jedno mi pořád nešlo, ovládnout nějak přeměnu. Stačilo se hodně rozrušit, naštvat, aby mi žilami kolovalo dostatek silných emocí a už jsem se mohla loučit s dalším oblečením.

S klukama jsme to zkoušeli nějak natrénovat, ale jen jsme to dokázali trochu potlačit. Byla jsem horší časovaná bomba než Paul.

Jediné, co mě však trochu uklidňovalo byl fakt, že ten nejhorší průšvih, co jsme natropili, jsme měli na krku všichni. Málem nás totiž načapali, když jsme se naháněli celá smečka při okraji rezervace. Místní právě měli naháňku a my se ocitli uprostřed ní. Než jsme to zjistili. Byli jsme už v obležení honců. Nedalo se proběhnout mezi nimi. Zahlédli by nás.

Jedinou záchranou se nám stala stará stodola, kterou teď spíše používali jako sklad pro krmení zvěře v zimě. Kluci z toho byli tak vytočení, že jen se přeměnili, tak se do sebe pustili a hádali se, čí je to vina. Snažila jsem se z toho chumlu dostat alespoň Jacoba, aby je jako alfa usměrnil, ale bez šance.

Tak nás nakonec i našli, jako bandu škubajících se magorů. Ačkoliv při pohledu do jejich vytřeštěného výrazu asi došli k poněkud jinému závěru. Co na tom ale v tu chvíli záleželo. Popravdě, párkrát jsem i uvažovala, že bych si zkusila něco s Paulem nebo Quilem, ale měla jsem docela jasnou představu, jak by to probíhalo, jen bych se dostala trochu více do varu. Zůstalo tak spíše jen u pošťuchování a občas nějaké té odvážnější pusy.

S úsměvem jsem poslouchala hlasy z přízemí.

... není možné...

... holky nikdy...

... hlídat...

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Petronelka

24)  Petronelka (10.12.2010 19:56)

Drsné:D, tohle byla opravdu luxusní kapitola moc a moc se mi to líbilo. Konečně se vysvětlilo i to, kde se berou ty všechny pomluvy, co o Belle kolují

SarkaS

23)  SarkaS (13.10.2010 08:29)

Jo asi tak nejak jsem si predstavovala ty zakladni fakta ze kterych si cele mesto odvodilo ze se vsemi spi

Abera

22)  Abera (06.09.2010 07:37)

krásný

krista81

21)  krista81 (04.09.2010 22:08)

takhle vypadám po přečtení téhle skvělé kapitolky - perfektní hlášky
Moc se těším na další

arisa

20)  arisa (04.09.2010 21:19)

19)  Raduššška (04.09.2010 20:17)

18)  hellokitty (04.09.2010 16:49)

Marketa

17)  Marketa (04.09.2010 15:57)

další rychle

Yasmini

16)  Yasmini (04.09.2010 13:57)


další díl prosím :)

15)   (04.09.2010 13:34)

DeSs

14)  DeSs (04.09.2010 13:28)

Tohle přesně vyjadřuje moje pocity z tohoto dílu. Ty situace, hlášky, poznámky... prostě úžasné...

eMuska

13)  eMuska (04.09.2010 12:27)

Tento diel bol veľmi pekný, teším sa na ďalší!!!

12)  Lucie (04.09.2010 12:07)

11)  Adik (04.09.2010 11:58)

uzasny dilek

Ewik

10)  Ewik (04.09.2010 11:04)

Moc hezký díl
Uff, mě se ten grupáč taky moc nezdál. Tohle je lepší
Těším se na další díl.

Ejdriana

9)  Ejdriana (04.09.2010 10:05)

Musím říct, že se kapitola povedla. Líbí se mi takováto Bella a celkově toto prostředí

Carlie

8)  Carlie (04.09.2010 10:02)

Moc hezká, překvapivá a vtipná kapitola , jen tak dál

semiska

7)  semiska (04.09.2010 09:55)

Tak konečně mám jasno, jak získala tu pověst. Chudák holka, snad se jí někdy zbaví. Moc se mi tahle kapitolka líbila. Těším se na další.

Michangela

6)  Michangela (04.09.2010 09:50)

A já si hned říkala, že je divné, aby smečka pořádala takové orgie! Ale chumel nahých puberťáků s holkou uprostřed se dá těžko vysvětlit jako normální výměna názorů mezi přáteli.

sakraprace

5)  sakraprace (04.09.2010 09:07)

Výborné, já tušila, že to nebyl grupáč

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek