Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/ruce%20spojen%C3%A9.jpg

Tu písničku jsem před pár dny slyšela v autě. Po delší době, i když Robbie patří mezi mé oblíbence. A naprosto jsem nechápala, že mě to napadlo až teď. Takže Feel, Edward a jedna nečekaná vzpomínka na ostrově Esme.

(Text písně je kurzívou, drze jsem použila překlad od B.Angel)

 

 

 

 

 

Měsíc natáhl svou štíhlou stříbrnou ruku až ke mně. Přesto nás dál dělila černá hlubina, noc a moje odhodlání věnovat veškerou svou pozornost jen jí. Belle.

Mé manželce. Brzy mé ženě se vším, co k tomu patří.

Cestou k oceánu jsem shodil košili – ještě jsem zaslechl, jak za mnou při tom jindy tak běžném úkonu zatajila dech – a o pár metrů dál, po kotníky v jemném písku, i zbytek oblečení. Voda mě jako vždy přijala vlídně. Pro ni jsem nebyl nepatřičným monstrem. Její přátelské objetí jako by mi chtělo říct, že jsem jen další živel. Nebezpečný, ale to živly bývají.

Udělal jsem pár pomalých temp. Hlavu jsem neponořil. Při myšlence na Bellu jsem nutně potřeboval vzduch. Pak jsem se vrátil na mělčinu, postavil se tváří k měsíci a čekal. Voda se kolem mě uklidnila; upřeně jsem sledoval tu nekonečnou postříbřenou pláň.

A pak se to stalo. Trvalo to sotva minutu, ale i po těch měsících mě bolest téměř srazila na kolena.

Vzpomínky si člověk nevybírá. Ani upír.

A tak jsem se znovu ocitl v lese za Belliným domem, znovu jsem trpěl při pohledu do jejích očí, které tak snadno uvěřily mým nesmyslným slovům. Znovu jsem nechápal, jak jsem to nakonec dokázal – opravdu se otočit a odejít. Nechat ji tam.

Prudce jsem se nadechl a ruce, kterými jsem se dosud lehce dotýkal hladiny, se automaticky sevřely do pěstí. Voda se zachvěla spolu se mnou. Pomohlo to. Rychle jsem se soustředil a nějak přeskočil to, co následovalo. To pohlcující páchnoucí bahno existence bez ní. Existence s vědomím, že takto to bude navždy. A že ona dožije svůj život s vírou, že jsem ji zradil. Že jsem ji nemiloval.

U jedné vzpomínky jsem se dokázal zdržet déle. I když se to vlastně nikdy nestalo. Byla to vzpomínka na představu, k níž jsem se v tom temném období nepřetržitě upínal.

Konečně vzdávám ten prokletý boj. Sedím v letadle. A letím domů. Letím k ní. A snažím se dát dohromady pár souvislých vět, kterými to vysvětlím. Kterými ji odprosím.

Přijď a stiskni mi ruku
chtěl bych se dotknout života
Není jisté, že rozumím
té roli, kterou jsem dostal
Sedím a mluvím k Bohu
a on se jen směje mým plánům
Má hlava mluví jazykem
kterému nerozumím

Chtěl bych pocítit
opravdový pocit lásky k domovu, v němž žiji
protože příliš mnoho života
proběhlo mými žilami
promarnilo se
Nechci umřít
ale nejsem nadšený z osamělého života

Bál jsem se, co mi na to řekne. Děsil jsem se, že už mi znovu neuvěří. Nejstrašnější ale bylo, že jsem občas nevěřil sám sobě. Co když se bude opakovat podobná situace, jako při jejích narozeninách? Je to přeci jen otázka času, než se zase stane nějaká nehoda. A nemusí to být jen Jasper. Kdokoliv z nás může být zrovna hladový. Nesoustředěný. Slabý.


Dříve, než se zamiluji
chystám se ji opustit

Ne, takový hlupák už nikdy nebudu. Odprosím ji, získám ji zpět. Věky ji budu přesvědčovat o své lásce. Věky…

Zatím jsem v té bezbřehé prázdnotě trávil veškerý čas přípravou odpovědí na všechny otázky, se kterými by mohla přijít.

Zděšení ze smrti
to je důvod, proč žiju dál
Dříve, než jsem přijel
můžu se vidět přicházet
Chtěl bych pocítit
opravdový pocit lásky k domovu, v němž žiji
Protože příliš mnoho života
proběhlo mými žilami
Promarnilo se
A já potřebuju cítit
opravdovou lásku a stálou lásku
Nikdy nemám dost

Chtěl bych pocítit
opravdový pocit lásky k domovu, v němž žiji
Příliš mnoho lásky
proběhlo mými žilami
Aby byla promarněna

Chtěl bych pocítit
opravdovou lásku a stálou lásku
V mé duši je díra
můžeš to vidět na mé tváři
Je to opravdové velké místo

Po našem znovushledání v Itálii jsem jí to nestihl říct. Ne těmito slovy.

Osud měl v rukávu kartu, se kterou jsem nepočítal. Vlastně několik karet. Celou dokonalou postupku.

Bellina smrtelnost a hra, kterou s ní hrála.

Alicino nevidění.

Rosaliina hořkost.

Volterra.

Viktorie.

Stačilo málo a mohl jsem navždy přijít o svou šanci dotknout se života. Stát se součástí Bellina života. Stát se její součástí.

Otřásl jsem se, jako bych od sebe mohl odehnat přízraky minulosti. Bolestivě nedávné minulosti. Nikdy nedokážu úplně pochopit, jak mi to všechno mohla odpustit. Nikdy jí za to nebudu dost vděčný. To, co po mně chce, je vlastně jen malá splátka. Nemůžu to zkazit. Dnešní noc musí být dokonalá. I všechny další noci.

Jistě, Bella netuší, jak moc vlastně riskuje, když chce naplnit naše mezidruhové manželství. Ale nemůžu zlehčovat rozhodnutí ženy, která kvůli pár vteřinám zapomnění – ne, nikdy jsem nepřipustil, že opravdu chtěla spáchat sebevraždu – skočila z toho šíleného útesu. Není jen zamilovaná. Je odhodlaná získat vše. Tuší, ne, ona ví, že na to má právo. Že si své štěstí konečně zaslouží. A je můj problém, moje starost, aby to skutečně bylo jen štěstí, co dnes v noci prožije.

Uslyšel jsem ji, jak nejistě vyšla z domu. Několikrát zaváhala. Nejdéle u místa, kde jsem nechal svoje svršky. Přesně jsem rozeznal okamžik, kdy se lehký vítr otřel o její nahou pokožku. Vydala se ke mně. Teď už mnohem jistěji. Ano. Jde si za svým. Jako vždy.

Zlehka se opřela o mé rameno.

Přijď a stiskni mi ruku
chtěl bych se dotknout života
není jisté, že rozumím
té roli, kterou jsem dostal

Ale jsem si naprosto jistý tím, co cítím k tobě. Můžeš mě rozlámat, pokud tak má náruč pro tebe bude měkčí a bezpečnější. Můžeš mě spálit, pokud tak má náruč bude pro tebe hřejivější.

Anebo prostě pojď a miluj se se mnou.

I když

není jisté, že rozumím

tomu, co se právě děje.

I když

není jisté, že rozumím

tomu, co by se dít mělo.

I když

není jisté, že rozumím

sám sobě.

I když

není jisté, že rozumím

tomu, co bude.


Ale už vím, že člověk nemusí všemu rozumět.

Někdy prostě stačí cítit.

 

 

 

povídky od ambry

 


 


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2

LadySadness

5)  LadySadness (13.12.2011 21:12)

neviem čo mám povedať ;) ;) ;)

Kamci

4)  Kamci (13.12.2011 20:48)

ááááááááááááách, dokonalé

ambra

3)  ambra (13.12.2011 20:36)

Dívky, díky. Chvilku jsem se bála, jestli jsem to omylem nenapsala finsky .

Bosorka

2)  Bosorka (13.12.2011 20:28)

Úžasné!

Silvaren

1)  Silvaren (13.12.2011 20:18)

Wow, ambří, nádhera!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek