Sekce

Galerie

/gallery/SB.jpg

Dnes mají svátek Kateřiny a já jim slíbila povídku.

Věnováno zejména Katušce, Sestře Twilly, za její stálou podporu!

Káťo - Katko - Kačenko - VŠECHNO NEJLEPŠÍ

 

Třídou se nesla procítěná klavírní hudba, kterou vyluzovaly prsty mladého muže. Stačil jediný pohled na jeho ruce, jak obratně běhají po klaviatuře, a bylo zřejmé, že je to zkušený klavírista. V podivném kontrastu s precizností jeho hry byl následný výraz jeho očí, který věnoval starší ženě sedící u stolu. Byla to jediná osoba, která ho slyšela, a její výraz byl naprosto nečitelný.

„Jaké to bylo?“ zeptal se mladík opatrně.

„No, domnívám se, že lento ve dvacátém šestém taktu mohlo být trochu lehčího rázu a následné sostenuto výraznější. Nicméně...“

Mládenec hlasitě polknul.

„Bylo to fantastické, Edwarde. Nikdy nepochopím, kolik citu jsi schopen dát do svých skladeb.“

Student se smutně usmál a zadíval se na své ruce dosud položené na klaviatuře.

„Copak se stalo?“ ptala se zkušená učitelka, ale odpovědi se nedočkala. Po chvilce se jí v očích zablesklo poznání: „Tys jí už zahrál, viď?“

„Ano.“

„A?“

„Nic,“ pronesl sklesle a ramena se mu snad ještě víc svěsila k zemi.

„Jak to, že nic. Co ti řekla?“

„Právě že nic. Zahrál jsem jí tu skladbu a celou tu dobu se díval jen na ni. A pak...“

„Edwarde, nenapínej mě. Co se stalo pak?“

„Zvedla se a odešla.“

„Nic?“ vyhrkla bývalá klavírní mistryně nevěřícně, jako by to předtím několikrát již neslyšela.

Její student jen sklesle zavrtěl hlavou a zavřel oči. Snad schovával slzy.

Prudké bouchnutí do stolu v jeho blízkosti narušilo ponurý okamžik.

„Jestli je té holce málo takové vyznání lásky, pak ti nestojí ani za jedinou notu,“ vykřikla paní Mertierová rozlobeně.

„Nevím, možná jsem jen nezvolil vhodnou skladbu nebo jsem měl něco říct,“ zašeptal.

„Umělec tvého rázu by se neměl nechat udolat ignoranty,“ zavrčela.

„Ona není ignorant,“ rozhodl se bránit svou lásku, i když, jak se zdálo, nedosažitelnou jeho srdci. „Je také umělkyně. Víte, ona maluje.“

„Vskutku báječná omluva. Protože vládne tuhou a barvami, může být hluchá?“ I zkušený pedagog někdy může podlehnout větším sympatiím ke studentovi a jeho pohnutkám víc než k objektivnosti situace.

Ale ti dva se měli ve vzájemné úctě, a i když se rozcházeli oba značně rozladěni, (ona kvůli nezájmu jakési holky o tak talentovaného hocha a on kvůli nelichotivým přízviskům, která jeho milovaná získala od jeho vzoru), loučili se s úsměvem na rtech.

Edward byl ve čtvrtém ročníku gymnazia a chtěl využít poslední hodiny hudební výchovy k vyznání své spolužačce, kterou tajně miloval již od primy. Nikdy s ní neprohodil mnoho slov, ale věřil, že hudba hovoří za vše.

Nyní měl však dojem, že veškerá jeho snaha o dokonalou hru je zbytečná, protože nedokázala dostatečně vyjádřit to, co si přál. Chtěl jí říct, jak moc ji miluje, že je pro něj ta jediná na světě a že by dal celý svět, kdyby to ona cítila stejně.

Co ale získal? Naprosté nepochopení bez jakékoli reakce.

A tu pochopil, že ji vlastně chtěl taky přesvědčit, aby ho milovala stejně jako on a podala mu svou vstřícnou ruku. Snažil se ji získat a zároveň přemluvit, aby udělala první krok.

Byl zbabělý? Možná. Ale copak zbabělec vystaví své nitro na odiv před celou třídou?

Tentokrát už se neubránil a v slzách doběhl domů.

„Edwarde?“ ozval se z útrob domu hlas jeho matky. Ale on neodpověděl, jen za sebou hlasitě prásknul dveřmi svého pokoje a skočil na postel.

Po dopadu na deku s překvapením zjistil, že leží na jakémsi papíru. Vztekle ho shodil na zem a zabořil obličej do polštáře.

Ozvalo se zaklepání.

„Mami, jdi pryč,“ zavrčel.

„Dobře, zlato. Jen... Byla tady jedna tvoje spolužačka a prý ti přinesla něco důležitého.“

„Co?“ probudila se v něm zvědavost, a tak se ani nezlobil, když jeho dobrosrdečná matka nahlédla dovnitř.

„Říkala jsem jí, ať tady na tebe počká, ale ona po chvilce odešla. S tím, že ti to nechala na posteli,“ usmála se na něj a zavřela za sebou dveře.

Zmateně se rozhlédl okolo sebe. Chvíli mu trvalo, než se podíval na zem, kde ležel bílý kus papíru formátu A4.

Netrpělivě jej zvedl a otočil.

A tam uviděl sám sebe sedícího za školním klavírem, jak se podivně usmívá a oči se mu zvláštně lesknou. Opravdu má v očích lesk? Vždyť je to malováno tužkou! A pak si uvědomil, že na sobě měl obyčejné tričko, kdežto na obrázku má rozhalenou košili a za ním je otevřené okno, kde právě rozkvétá strom. Přitom z oken třídy byla vidět jen neutěšená ulice.

Jak zkoumal obrázek dál, uvědomil si, že místo tabule v pozadí je namalováno hlediště s prázdnými sedadly a na jednom kdosi sedí. Postava byla nezřetelná, jako by si autor obrazu nebyl jistý, jaké rysy své postavě chce dát. Ale tím nejdůležitějším byl nápis, který málem přehlédl pro jeho nepatrnost.

Byl umístěn na rukávu košile, která lehce vykukovala zpoza klavíru. Stálo tam Jen blázni váhají.

Věděl, kdo to nakreslil a i kde bydlí. Dalo se tak lehce najít její telefonní číslo. Jenže, měl on udělat ten první krok?

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

14)  emam (06.12.2014 22:37)

Anna43474

13)  Anna43474 (06.12.2014 08:52)

emam

12)  emam (28.11.2014 21:09)

Děkuji za laskavé přijetí tohohle kousku. Byl psán v časovém stresu a tedy s velikou obavou, jak to nakonec celé vyzní. Jsem moc ráda, že se líbilo

11)  ada1987 (27.11.2014 20:10)

nadhera!

Kate

10)  Kate (25.11.2014 23:24)

Emí, děkuji Ti za tvou krásnou povídku, znovu opakuji, že to, jakým způsobem skládáš slova do vět je opravdový majstrštyk. Povídka se mi líbila a tak nějak jsem pochopila, že byla věnována více naší nejmilejší SestřičceTwilly než mně a ostatním Kačenkám. ;)

9)  betuška (25.11.2014 21:40)

Všetko najlepšie našim úžasným píšucím a aj čítajúcim Katkám a Katarínkam !
poviedka úúúúžasná, ako vždy večne váhajúci Edward

SestraTwilly

8)  SestraTwilly (25.11.2014 20:49)

Ema,ďakujem ti za krásny darček-poviedku. Nesmelý,trochu nerozhodný klavírista Edward ma dostal.A jeho učiteľka bola správna žena...tiež sa mi páčila. Naozaj pekná,nežná,nepresladená poviedočka. Ešte raz ďakujem.

Rowana

7)  Rowana (25.11.2014 18:30)

Kačenky, také přeji všechno nejlepší k svátku. A tenhle bombónek má velice příjemnou příchuť. Nijak zvlášť přeslazená náplň zanechávající na jazyku lehce pálivou příchuť čokolády. Prostě mňam.

6)  hela (25.11.2014 16:36)

krásné

5)  Seb (25.11.2014 15:37)

Krása, i ta hudba mi skončila přesně s posledním krokem.

4)  Lucka (25.11.2014 15:16)

skvělé

3)  BabčaS (25.11.2014 12:12)

Empress

2)  Empress (25.11.2014 11:58)

Veľmi milá jednohubka

1)  danje (25.11.2014 09:52)

Není on truĺo?:) Krásný dárek jsi jim dala.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella