Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/1307474913.jpg

Další den. Mnoho upírů, mnoho otázek, mnoho odpovědí.

8. kapitola – Den čtvrtý

Zatraceně vzpamatuj se. Okřikl se v duchu. Znáš ji sotva pár dnů, nemůžeš se po ní vrhnout. A co tady vůbec děláš? Hm. No teď si vážně chytrý... Radši koukej vypadnout, než se vzbudí. Ušklíbl se nad svým vnitřním monologem a urychleně vypadl. Ne, nemohl jít domů. Zůstal stát na kraji lesa, který obklopoval dům Swanových a poslouchal uklidňující rytmus jejího srdce. Jen co ráno zachytil, že se probouzí, zmizel. Teď už doopravdy domů. Po cestě si vzpomněl, že se ani nijak nedomluvili na dnešní den a rozhodl se, že jí zavolá, jen co dojde domů.

„Teď se nedovoláš, nenosí s sebou mobil, když jde nsnídat,“ prohodila líně Alice, jen co jsem kolem ní s pozdravem prošel.

„Aha, díky.“

„Není zač,“nahodila konečně svůj typický úsměv. „A kdybys ji políbil, vzbudila by se a vážně by se polekala…“

„Mohla si zavolat,“ zachmuřil se.

„Taky že jsem chtěla, ale rozmyslel sis to!“ sykla uraženě jeho malá sestřička. „A vůbec! Nespoléhej pořád na mě. Mám i lepší věci na práci, než tě varovat před každou blbostí, co tě napadne!“ Otočila se na podpatku a vyběhla do schodů.

„No jo, pořád…“zamumlal si pro sebe.

„Promiň,“ zašeptal a věděl, že ho uslyší. Její myšlenky mu to vzápětí potvrdily.

Sedl si chvilku do kuchyně za Esmé, která si plánovala práci na příští týden, a dal se s ní do řeči. Později se rozloučili s Emmettem a Rosalie, kteří odjížděli na plánovanou cestu po Evropě.

Haló?“ Její hlas ho kdoví proč strašně potěšil.

„Ahoj, tady Anthony, máme dnes něco v plánu?“

„Zatím ne.“

„A chceš něco podniknout?“

„Asi bychom měli využít poslední den volna. Od pondělí nastupuju do práce.“

„Tak já se pro tebe stavím a něco vymyslíme.“

Dobře. Zatím.“ Zavěsila a Edward se přiblble usmíval. Pak zatřepal hlavou, v duchu se okřikl a vydal se do garáže. Po cestě se ještě zasmál drobnému sporu Alice a Jaspera o to, kdo půjde zavřít dveře a už pádil směrem k Belle.

„Takže,“ vybafl na ni hned mezi dveřmi, aniž by pozdravil nebo čekal na pozdrav, „teď pojedeme do města s mými sourozenci, zajdeme si na oběd, podíváme se po nějakých nákupech a večer bychom si mohli dát nějaký film. Námitky? Zamítá se. Nastupovat,“ a táhl ji do svého Volva.

„Jasně,“ zabručela, ale proti své vůli se rozesmála jeho šaškování, „ale ještě si musím skočit pro peníze, tak vydrž.“

Podíval se na ni jako na totálního blázna, „Blouzníš? Dnes platím já,“ usmál se na ni, ale ještě stále měl ten pohoršený pohled, který říkal „Jak tě to vůbec napadlo…“

„No tak na to zapomeň,“ sepsula ho rozčileně, „nebudeš za mě pořád všechno platit!“

„Už jsem se rozhodl. A tečka. Máš právo nevypovídat. Všechno, co řekneš, bude v televizi použito proti tobě,“ nahodil ten svůj okouzlující úsměv a Bella uraženě nastoupila do auta, zkřížila ruce na prsou a hlavu otočila k okýnku.

„Bellinko, nesmutni mi tady,“ rýpal dál s tím úšklebkem. Bella jen zuřivě protočila oči a dál dělala uraženou.

„No tak, vždyť víš, že peníze mě tak netrápí, tak nám nekaž odpoledne.“ Posmutněl trochu.

„Když…“ nadechla se k proslovu, pak ale jen mávla rukou, „tak mi řekni, jaké máš rád filmy,“ povzdechla si rezignovaně a složila ruce podél těla.

Vítězoslavně se usmál a na handsfree přijal hovor, který rozezvonil mobilní telefon po celém autě.

„Ano?“ ohlásil se a z reproduktoru se ozvalo nadšené:

Díky, díky. Moc se těším na nákupy, Jasper se mě sice snaží krotit, víš jak to myslím, ale jsem tak šťastná, že je na mě i on krátký. Sejdeme se u východního vchodu a neparkuj podél hlavní silnice, ale zajeď až dozadu. Tak zatím pa.“ Byl zvyklý, že Alice zásadně nečeká na odpověď, proč by taky měla, že, ale její rozjařený monolog, který jedním dechem doslova vyplivla, ho donutil zatřepat hlavou. Zase ho udivovala.

„Alice je vážně trochu… cvok,“ nadhodila se zvednutým obočím a hledala správný výraz.

„Jo. Naprostej magor,“ přikývl, „a to jsi ji ještě nezažila na nákupech. Holt všechno je jednou poprvé…“ dodal tišeji ale tak, aby to slyšela.

„Co chceš vůbec nakupovat? Já nic nepotřebuju.“ Ohradila se.

Edward se upřímně rozesmál. „To si jenom myslíš, že nic nepotřebuješ.“

„Děsíš mě, víš to viď?“ podívala se na něj trochu nechápavě. A Edward jí pohled vrátil, ale mnohem zděšenější pohled. Tyhle jeho stavy nechápala. Měla pocit, že mluví marťansky, nebo že Tony absolutně nechápe její smysl pro humor. Anebo to prostě nebylo vtipné.

„Ty… Ty se mě bojíš?“ vykoktal a zastavil u krajnice. Tolik toužil vidět jí do hlavy, vědět, co si myslí, poznat její myšlenky… Ale nic z toho nemohl.

„Panebože!“ zvolala spíše pro sebe a pak pokračovala a polopaticky jako malému dítěti Tonymu vysvětlovala: „To se tak jenom říká, chápeš? Je to vazba, spojení… Nerada nakupuju, a když mi vykládáš o tom, jaká je tvá sestra maniak do nakupování, tak mě to trochu vyděsilo, ale ne že bych se třásla strachy. A teď už můžeme pokračovat v cestě, ne?

„Jo, jasně. Takže ty filmy,“ změnil rychle téma a dál přemýšlel, jestli ji vážně trochu neděsí.

„Mám rád historické filmy, i když si myslím, vlastně jsem si skoro jist, že v mnoha případech hodně zkreslují realitu, kouknu i na komedii, akční, drama, thriller… Nevadí mi vlastně žádný žánr. Co ty a filmy? Máš nějaký oblíbený?“

„Třeba Láska nebeská nebo Matrix jsou pěkný, z trošku novějších třeba Transformers, X-men. Ale ráda zkouknu cokoliv. Co tvůj nejoblíbenější?“

„Hm… záludná otázka… Viděl jsem jich strašně moc a těžko se vybírá. Ale tak třeba klasika Titanic, nebo Jih proti severu. Z novějších pak komiksy – Iron man, Superman, Temný rytíř… Jo, ty jsou fajn.“

„Jaký film si dáme večer?“

„Máš nějaké přání? Opětoval jí otázku.

„Vlastně jo. Asi to bude znít trapně, ale už strašně dlouho mám chuť si zase pustit Van Helsing.“ Koukala do země a trochu zčervenala.

Hlasitě polkl. Nádech. Výdech. Nádech. Výdech. Nádech.

„No tak na to zapomeň, nic jsem neřekla… Kdysi jsem to viděla a líbilo se mi to, ale vím, že všichni říkají, že je to blbost. Vyber něco ty,“ snažila se znít neutrálně, ale stále hypnotizovala podlahu.

Výdech. Nádech.

„Ty… Ty máš ráda filmy s upírama?“ zeptal se přiškrceným hlasem.

Sotva znatelně přikývla. Trochu se za to styděla.

„Blade?“

„Znám…“

„Underworld?“

„Taky…“

„Svítání?“

Přikývla.

„Interview s upírem?“

„Jistě.“

„To je nějaká úchylka?“ byl upřímně zděšený. Ta holka snad žere upíry, nebo co!

„Já nevím, někomu se líbí komedie, někomu horory, mně se líbí fantasy a sci-fi, no. S upírama… Víš, kolik existuje filmů o robotech? A kolik lidí miluje filmy o robotech? Ty máš taky rád komiksy, nejsou o nic reálnější než upíři!“ najednou ji dopálilo, že se nad tím tak pohoršuje.

„Jasně. Promiň, to je tvoje věc,“ ušklíbl se nad tou ironií. „Ale… to… no… věříš, že by třeba mohli upíři existovat?“

„Myslím si, že každá pověra je založena na pravdě…“ naznačila opatrně. Necítila se příjemně, když s ním o tom měla mluvit a většina lidí by ji taky poslala do blázince, kdyby jen naznačila možnou existenci upírů. Sama ani nevěděla, jestli tomu věří, nebo ne. Bylo to takové: Co kdyby třeba někde existovali? Kdysi dávno?

„Páni, holka, ty mě teda dostáváš.“ Zakroutil hlavou, dneska to dělal až podezřele často, a začal se zase víc věnovat silnici. Konečně byli na místě, vzpomněl si na Alicino varování, tak zajel na parkoviště stojící co nejdál od hlavní silnice, a zamířili k hlavnímu vchodu, kde už na ně dvojice jeho sourozenců čekala.

„Ahoj!“ vypískla Alice a jala se Bellu velmi zuřivě objímat, když ji pustila, vrhla se i na Edwarda a pořád opakovala „Díky, díky!“ Bella si na to její bláznovství začínala pomalu ale jistě zvykat. Nechápala, jak může být někdo tak nadšený z nakupování. Nakupování jí nevadilo, ale že by z toho měla vánoce…

Po dvou obchodech a třech (!) hodinách pochopila, že se vážně mýlila, když Tonymu tvrdila, že skutečně nic nepotřebuje. Podle Alice potřebovala naprosto všechno a Bella upřímně litovala Tonyho peněženku. A ještě víc Jasperovu peněženku. Ale všichni tři se tvářili, jakože je peníze vážně netíží. Sice se bavila, nasmáli se, ale na takové utrácení nebyla zvyklá. Většinu peněz z brigády dávala do ubytování, do knih a do jídla. A její autíčko taky něco žralo. Později zašli s Tonym ještě do knihkupectví, z čehož měla upřímnou radost a zdrželi se tam snad nejdéle. Porovnávali nejnovější tituly, hádali se, co je lepší a co horší, snažili se uhádnout, o čem knížka je a jak skončí… Když konečně zaplatili, zamířili do restaurace. Ve dveřích se minuli s Alice a Jasperem, kteří se slovy „my už jsme se najedli,“ odcházeli a kdoví proč se strašně škodolibě usmívali. Hlavně na Edwarda.

Bella si dala mexický salát a Edward po dlouhém rozmýšlení to samé, ale vyžádal si jídlo bez koření. Servírka si vše zapsala, připojila okouzlující úsměv s dvěma řadami bílých zubů.

„Páni, líbíš se jí…“ konstatovala s provokativním úsměvem.

„Věř mi, že jí jde jen o jedno…“

„Neříká se tohle většinou o klucích?“ pobavil ji tím.

„Jo, asi jo. Ale mám pocit, že přitahuju zvláštní typy holek. Zvou mě na rande, kvůli vzhledu. Nic o mně neví…“

„To je mi líto, asi to není nic příjemnýho. Ale. No… Většina kluků ti musí závidět, ne?“

„Jo, někteří mi závidí, jiní mě rovnou nenávidí. Proto se obvykle vyhýbám veškeré pozornosti okolí. Je mi tak líp.“

„Vyhýbáš se pozornosti a přihlásíš se do soutěže?“ upřímně se rozesmála, „jsi trochu schizofrenik, ne?“

„To ani ne, víš, že mě přihlásila Alice. Sám bych do toho nikdy nešel, ale jí věřím. Vždycky ví, co dělá.“

„Když teda zrovna nenakupuje,“ zašeptala si pro sebe Bella, ale měla pocit, že to Tony slyšel. Podezření se jí v zápětí potvrdilo.

„Jo, to máš recht,“ nahodil ten „svůj“ úsměv, který Belle samovolně roztahoval koutky do úsměvu. Byl to ten upřímný, ne nucený nebo zdvořilostní úsměv. Uvolněný a… krásný. Musela si to přiznat. Když se takhle usmíval, byl k sežrání.

„Měl bys jí dát šanci,“ kývla Bella směrem, kterým právě odcházela servírka poté, co jim donesla jídlo. Odpovědí jí byl pohled „myslíš to vážně?“, který už taky velice dobře znala.

„Samozřejmě.  Vážně se jí líbíš. Dej jí telefonní číslo,“ přemlouvala ho se smíchem, ale v duchu doufala, že to neudělá. To zjištění ji samotnou překvapilo a přistihlo absolutně nepřipravenou. V duchu se okřikla a dál se snažila zachovat úsměv.

„Co když se mně nelíbí?“ nedal se.

„Tak jsi asi slepej. Hubená, modrooká, blondýna, dlouhé vlasy, hezký úsměv. Sen každýho chlapa, ne?“

„Tak to asi nejsem chlap,“ zabručel potichu, „A co když je hloupá?“

„To ale zatím nemůžeš vědět!“ ohradila se.

„Tak předpokládejme, že ji znám.“

Teď už nevěděla co říct. „No to pochybuju…“ aspoň to zkusila.

„Tak se vsadíme. Když jí dám telefonní číslo, tak bude volat do… hm do pěti minut po tom, co vyjdeme ze dveří.“

„O co?“ vyhrkla, sotva domluvil.

„Kdo vyhraje, vybírá film.“

„Platí. Nemáš šanci. Holky nikdy nevolají do pěti minut. Nejdřív druhý den…“

„Ty jsi tady holka,“ zasmál se jejímu přesvědčení.

V klidu dojedli a společně s penězi vložil do desek Tony i lístek s telefonním číslem.  Z restaurace zamířili konečně k autu, když v tom se na schodech rozezvonil Bellin telefon.

„Hm, neznám,“ podívala se Bella na displej.

„No tak to vem.“ Belle přišlo, že se Tony usmívá nějak podezřele až škodolibě.

Sotva přijala hovor, došlo jí, která bije. Osoba na druhém konci ani nečekala na ohlášení a ihned spustila.

„Taky jsem ráda, že si hned zavolala, bála jsem se, že to nebylo oboustranné!“ vypískla nadšeně Bella a měla co dělat, aby se naplno nerozesmála, když slyšela, jak osoba na druhém konci ztichla. Po skoro dvou minutách se ozvalo šokované:

Kdo je tam?“

„Tady Bella, obsluhovala jsi mě před chvílí u oběda.“ Snažila se o co nejnadšenější hlas.

Promiňte, to bude nějaký omyl!“ ozvalo se těsně před zavěšením.

Bella i Edward se hlasitě rozesmáli, doslova v záchvatu smíchu, a až když je to přešlo, spustila Bella vyčítavě:

„Takže zaprvé. Proč si jí probůh dal moje číslo? Za druhé. Jak to, že si pamatuješ moje číslo z paměti. A za třetí. Jak si věděl, že zavolá?“

„Za prvé. Já o ni vážně zájem nemám. Za druhé mám velice dobrou paměť a za třetí prostě dobře vidím do lidí.“

„Pane jo, s takovýmhle odhadem by si měl jít dělat soudního psychologa, ne?“ Zase nahodil ten pohled „to myslíš vážně?“ a Belle to docvaklo.

„Jasně… proto ta psychologie i na právech! Pane jo…“

„Trefa. Ale ještě mě čeká kousek studia a pak praxe, než to budu moct dělat.“

„Páni…“

„Bello, potřebuješ ještě něco, nebo můžeme jet rovnou k nám?“

„Asi… Asi nic nepotřebuju. Už si vybral nějaký film?“

„Jo. A můžeme klidně ty upíry. A buď ráda, že Emmett už není doma. Dorval by se smíchy.“

„Proč?“ Sice už stihla z Tonyho vyprávění pochytit, že se Emmett chláme úplně všemu, ale že by ho tak odrovnávaly zrovna filmy o upírech, se jí věřit nechtělo.

„Řekněme, že má pro tyhle věci určitou slabost.“ Edward zatím netušil, jak s vážnou tváří přežije ten film on…

„Co ty si myslíš o upírech?“ překvapila ho. Zase. Proč mu proboha takové otázky dává zrovna, když řídí? Jasně, má sice všechny smysly dokonalé, ale soustředit se na silnici a vymýšlet nějakou geniální odpověď je moc i na něj! Dává mu pěkné kapky.

Tak jo. Teď nebo nikdy.

„Věřím, že ty pověry mají základ v realitě.“ Uf. Vážně to řekl? Nemohl tomu uvěřit. Klouzal po hodně tenkém ledě a musel vážit každé slovo, které v této souvislosti vypustí. Na druhé straně měl naprosto sebevražedné sklony a nepochopitelné nutkání dozvědět se, jak by reagovala, kdyby věděla, že se o upírech baví s upírem.

„A myslíš, že je možné, že by někde stále existovali? Neobjevení?“ neodvažovala se mu podívat do očí a hypnotizovala podlahu. Občas, když měla v práci volno, četla si sci-fi i fantasy a vždycky přemýšlela nad tím, jestli něco podbného může existovat i ve skutečnosti. A i když věděla, že se jí Tony nevysměje, styděla se za to.

Viděl její rozpaky.

„Bello, nikdy se nestyď za to, čemu věříš, nebo co se ti líbí. Všechno je možné. Jasné?“

Přikývla.

„Ne, podívej se na mě.“ Počkal, až Bella zvedne hlavu. „Jasné?“

Přikývla. A konečně se mu podívala do očí.

„Super.“ Usmál se povzbudivě.

„A mimochodem. Já si myslím, že takových upírů je plno. A taky vlkodlaků a víl a draků a elfů. Jen se prostě schovávají.“

Oba se rozesmáli, i když Edward poněkud křečovitěji.

„Takže si o mně nemyslíš, že jsem úplnej cvok?“

„Ne, úplnej ne,“ usmál se povzbudivě, i když mu celá tahle situace připadala spíš na nekontrolovatelný výbuch smíchu.

Jen co dojeli ke Cullenům, zmizla Bella na toaletu a Edward toho bleskově využil, aby vyzpovídal Alice.

„Je to bezpečné?“

„Nevidím, nic nebezpečného,“ usmála se po chvilce nepřítomného pohledu.

„Jsem z toho dost nesvůj. Ta holka mě přivede do blázince…“ protočil oči trochu teatrálně a naznačil podlomení kolen.

„Ber to jako plus. Má ráda upíry,“ Alicin hlas se nesl zvonivě celým spodním patrem domu, až přivolal Esmé.

„Copak? Copak?“ zeptala se svých dvou adoptivních dětí.

Edward s Alice se na sebe podívali a pak vyprskli smíchy. Alice poté Esmé osvětlila, že Bella zbožňuje filmy o upírech. Esmé se trochu zděsila a šeptem se zeptala, zda to není nebezpečné.

„Vážně nevidím nic nenormálního,“ podívala se zase do blízké budoucnosti a Edward jí přitakával.

Esmé přikývla, vždycky jim věřila a společně s Alice odešly ven, respektive na lov.

„Tak, co je v plánu dál?“ ozvala se plaše a trochu pohodila rukou. Pořád ho ta její gesta fascinovala.

„Jdeme na ten filmík, ne?“ rozpustile pohodil hlavou.

„A jaký si nakonec vybral?“

„Van Helsing je dobrá volba,“ snažil se tvářit mile, ale v duchu se řehtal na celý dům.

„Dobře, kde se budeme dívat?“ zeptala zase tím svým nesmělým hlasem.

„Všichni se někam ztratili, takže můžeme klidně v obýváku.“

Přikývla a  zamířila na místo určení.

Po dlouhé době, co ten film viděla naposledy, si ho vážně užívala. V některých místech se lekala, i když už film viděla několikrát a vůbec jí to nevadilo. Jen měla pocit, že je Tony strašně křečovitý. Seděli vedle sebe a on seděl strašně ztuhle. Vůbec se nehýbal, občas se snad třásl, nebo co a vůbec nijak nedával najevo, že by tam vůbec byl. Asi v půlce se ho zeptala, jestli se může natáhnout a on jen přikývl. Lehla si tedy na gauč hlavou směrem k němu. Konečně se začal trochu hýbat, podal polštář a strčil jí ho pod hlavu tak, že měla hlavu skoro položenou na jeho nohou. Teď už si byla jistá, že se Tony skutečně třese. A netušila proč. Najednou jí to došlo. On se směje! Sakra, věděla, že to není nejlepší nápad – pouštět si s ním filmy o upírech.

„Co ti na tom přijde tak směšnýho?“ nedalo jí to, aby se nezeptala. Trochu víc nakvašeně, než plánoval.

Pozastavil film a podíval se na ni. Teď už ten jeho smích rozpoznala bezpečně.

„Promiň, ale proč by jako upíři nemohli být vidět v zrcadle? To je prostě z fyzikálního hlediska nemožné!“ řehtal se.

Bella netušila, že on o tom přece jen ví víc než ona, a tak se nedala.

„Takže chceš říct, že připouštíš možnost existence upírů, ale to, že by nemuseli být vidět v zrcadle, už ne? A pak že já jsem magor.“

Trochu se zamračil a pak jen zavrtěl hlavou. V duchu si myslel něco o bláznivých holkách, a že jí to teda rozhodně vysvětlovat nebude.

„Tak jak se ti to líbilo?“ zeptal se rozjařeně, jen co film skončil.

„Jo, kdyby se u toho někdo furt nesnažil potlačovat smích, bylo by to super!“ vyhrkla trochu ostřeji, než chtěla.

„Promiň, přišlo mi to… legrační“ omluvil se vážně. Přikývla na znamení přijetí omluvy.

„Teď jsem si vzpomněl… Emmett má nějaký nový film. Počkej, hned ho donesu.“

Ani nestihla odpovědět a Tony už byl pryč. Po chviličce se vrátil a pustil film.

„Kazatel. Taky o upírech,“ dodal na vysvětlení. Sedl si, Bella se zase uvelebila do vodorovné polohy a začali se dívat. Po pár minutách Edward přesunul svou ruku za Bellina záda.

„Už jsem si myslela, že se zase celý film nepohneš,“ zasmála se vlastnímu vtipu. Edward zase jen vytřeštil oči a Bella měla pocit, že bude muset svůj smysl pro humor nechat reklamovat.

Edward si v duchu nadával a přikázal si víc se hýbat. Dýchání už pro něj bylo automatické stejně jako mrkání. I když ani jedno ke svému životu nepotřeboval. Najednou začal rukou samovolně přejíždět po Belliných zádech a všiml si toho, až když Bella citelně ztuhla a překvapeně se na něj podívala.

„Já… promiň, nechtěl jsem…“ začal se o překot omlouvat.

„Ne,“ vyhrkla, „to… mně to nevadí,“ zašeptala a věděla, že on ji uslyší jako už tolikrát.

Samolibě se usmál a byl si jistý, že Bella zrudla, i když svůj obličej stočila zase směrem k televizi.

„Tak jak se ti to líbilo?“ zeptal se zase po skončení filmu.

„Já nevím… Bylo to zvláštní. Pěkný film, ale proč by ten lidský upír měl takovou rychlost a sílu? A jak je možné, že mu nevadilo slunce, když těm původním upírům jo? To bylo dost divný, nemyslíš?“

„Ne,“ vyhrkl bez rozmyslu. Když se na něj překvapeně podívala s otazníky v očích, pokračoval: „je to stejné jako s tím zrcadlem. Proč by mu probůh mělo vadit zrovna slunce? No a s tou rychlostí… Hm… no, to bylo asi fakt divný, ale proč ne, musí přece mít nějakou výhodu oproti kořisti, ne? Tak to v přírodě funguje,“ vážně se to snažil nějak zamluvit a už si v duchu nadával, že ty filmy o upírech schválil. Měl sice trochu oporu v Aliciných vizích, ale s každým jeho dalším slovem se mohlo všechno rychle změnit.

„Mají přece výhodu. Ty ostrý zubiska…“

„No jasně, ale kdyby nedokázali nic chytit, tak by jim zuby byly k ničemu, ne?“

„Hm,“ houkla neurčitě, „tak co teď?“

„Ještě nějaký film máš ráda?“

„To sice mám, ale něco bych zakousla…“

„Jasně, promiň, hned ti něco ulovím,“ vzpomněl si na Swanovskou hantýrku.

„Co byste si dala, slečno? Máme tu medvědy, pumy, zajíce, srnky, jeleny, možná i nějaký ten los by se našel,“ laškoval s ní dál.

„Nepohrdnu zajícem, pane kuchař.“

Skoro z toho dostal hlad, teda žízeň, ale ovládl se a přichystal jí toasty. Smrdělo to naprosto odporně, ale co by pro ni neudělal, že…

„Prosím, madam,“ předložil před ní talíř s horou toastů.

„Ty si nic nedáš?“

„Já si dal kousek opečeného chleba, když jsem to chystal.“ Jenom při té představě se mu, obrazně řečeno, zvedal žaludek.

„Máš to dobrý,“ pochválila mu.

„Nechtěla bys tu dneska zůstat? Mohli bychom pokračovat ve filmové noci a ráno bych tě hodil do práce…“ Ne, neměl ponětí, kde k tomu nápadu přišel, ani proč to řekl nahlas. Prostě to z něj vylítlo.

Zakuckala se a chvilku vstřebávala, co že jí to vlastně nabídl.

„Ale já… tu… to, no nic nemám…“

„Bello,“ oslovil ji výchovně a s pohledem to myslíš vážně.

„Aha, nákupy. Dneska,“ svitlo jí, že na nedostatek oblečení se rozhodně vymlouvat nemůže.

„No tak jo, ale musím zavolat Charliemu. Vlastně mu pošlu esemesku,“ dodala spíš pro sebe, protože když si představila, jaký výslech by asi následoval, kdyby mu do telefonu sdělila, že přespí u Cullenových… ne, to riskovat rozhodně nemůže. Takhle to bude muset nějak skousnout.

„A kde budu spát?“

„U mě,“ řekl to jako naprostou samozřejmost a až po jejím vyděšeném pohledu rychle dodal, „teda samozřejmě sama. Já si ustelu v obýváku. Nebo pokud ti to vadí, tak je tu ještě volný pokoj Emmetta a Rose, ale no… ta postel tam je trochu rozvrzaná…“

„Ne, nedělej si s tím starosti, klidně se vyspím na zemi…“ nesnášela se za to rudnutí, které nemohla nijak ovládnout.

„V žádném případě. Budeš spát u mě.“ Řekl tónem, který nepřipouštěl námitky. Proto jen přikývla, a když si chtěli pustit další film, přišel domů Carlisle.

„Nazdar, mládeži,“ nahodil úsměv, když spatřil Bellu s Edwardem.

„Dobrý den,“ špitla Bella.

„Prosím, tykej mi, nejsem zas tak starý,“ natáhl k Belle ruku, „Carlisle,“ upřesnil ještě.

„Bella,“ odvětila slušně a přijala nataženou pravici. Byla studená. Všimla si, jak se Edward šklebí. „Co?“ naznačila pohledem. Edward zavrtěl hlavou a chtěl zmizet nahoru do svého pokoje.

„Kde jsou všichni?“ houkl za nimi Carlisle.

„Esmé s Alice šly do lesa a Jasper zařizuje něco kolem té dílny.“

„Převléknu se a půjdu se podívat po holkách.“

„Jasně,“ křikl dolů Edward ze schodů.

„Takže je to pravda? Jasper zařizuje autodílnu?“ optala se, jen co zapadli do Tonyho pokoje.

„Jo. S Rosalie chtějí takovou menší tunningovou dílnu. Rádi předělávají v podstatě vraky na pojízdná skoro superauta. Jsou v tom machři a dokonale se doplňují.“

„Počkej. Počkej. Počkej! Chceš mi tvrdit, že se Rosalie hrabe v autech? Jako vážně?“

Rozesmál se nad jejím pohoršeným a šokovaným výrazem.

„Jo. Rosalie je jednička. Vyzná se ve všech autech, všechno spraví, Jasper je spíš na ten design.“

„Téda. Pane jo… To je něco,“ byla u vytržení.

„Léto nebo zima?“ začal zase s bleskovou zpovědí.

„Léto. Jaro nebo podzim?“ vracela mu hned.

„Jaro. Čokoláda nebo oříšky?“

„Čokoláda. Ples nebo diskotéka?“

„Rozhodně ples. Takový to tuc, tuc, tuc asi nechápu, nebo nevím… Kolo nebo auto?“

„Auto. Zlato nebo stříbro?“

„Asi stříbro. Zlato nebo stříbro?“ zajímalo ho, co upřednostňuje

„Taky stříbro.“ Usmála se. Bavilo ji to, „dům nebo byt?“

„Záludná otázka, ale dům. Mám rád svoje soukromí. Co ty?“

„Taky tak…“ přikývla, „nepustíš nějakou hudbu?“

„Můžu. Máš nějaké speciální přání?“

„Dej tam svou oblíbenou,“ usmála se a po chvilce se pokojem začaly šířit uklidňující tóny klavírního waltzu.

„Smím prosit?“ natáhl Tony ruku směrem k Belle, která viditelně zbledla, a to už u ní bylo co říct.

„Ne… Neblbni, já neumím tancovat,“ automaticky začala couvat, ale Edward byl rychlejší.

„Tak se to naučíš,“ a málem vyplázl jazyk. Na poslední chvíli se ovládl a chytl Bellu za ruku a kolem pasu.

„No tak, Tony…“ škemrala, „pošlapu ti nohy,“

„To zvládnu. Ráz, dva tři, ráz dva tři,“ šeptal, aby jí pomohl najít správný rytmus. Párkrát mu skutečně šlápla na nohu, ale kdyby se neomluvila, tak si toho ani nevšiml, a pak se konečně uvolnila a nechala se vést.

„Vidíš, že to umíš,“ usmál se a vnímal její blízkost. Připadal si jinak. Nedokázal ty pocity pojmenovat, ale jeho ledovým tělem se rozlévalo příjemné teplo.

„S tebou to jde samo,“ vrátila mu úsměv a poprvé v životě dokázala vnímat tóny písničky a kroky zároveň. Jeho blízkost jí dělala dobře, cítila se v bezpečí a přiváděl ji do rozpaků. Ještě nikdy si nikoho nepustila tak blízko k tělu a nikdo ji neznal tak dobře jako on po pár dnech. Když písnička skončila, skoro toho zalitovala.

Dlouho si ještě povídali, pak se vystřídali ve sprše a Bella si zalezla do té obrovské postele, kde se málem ztratila. Když jí popřál dobrou noc a chtěl odejít, něco se v ní zlomilo.

„Zůstaneš tu ještě chvíli, prosím?“ špitla sotva slyšitelně a sklopila hlavu. Tentokrát si nebyla jistá, jestli ji slyšel, ale když se vedle ní zhoupla matrace, věděla, že se nemýlila. Měl dokonalý sluch. Padala na ni únava a jakýsi nostalgický smutek a stesk zároveň. Byla to přesně ta situace, kdy člověk potřebuje obejmout a slyšet, že všechno bude v pořádku, i když se nic závažného zrovna neděje. Jen cítit blízkost toho druhého, ten pocit bezpečí. Ten tanec v ní probudil pocity, které zatím poznala jen ve velmi omezené míře. Najednou toužila po té blízkosti a pocitu sounáležitosti. Tony ležel napjatě vedle ní a čekal, co se bude dít. Když se Bella schoulila do klubíčka a s tichým „můžu?“ si přitáhla jeho ruku k sobě, nevydržel to a stáhl si ji do náruče. Pro oba to bylo nové a intimní. Nebylo třeba cokoliv říkat. Rukou jí opisoval kruhy na zádech a ona mu dýchala do ramene. Přesně poznal, kdy usnula. Ještě chvilku ji hladil a užíval si pocit tak to má být. Věděl, že by to neměl dělat, neměl by si ji tolik pouštět k tělu, ale nemohl si pomoct. Přitahovala ho jako magnet, vábila ho k sobě jako siréna, volala jej, působila na něj stejně, jako působil on na svoje oběti. Její sladká vůně ho opíjela, a i když bylo to pálení v krku nesnesitelné, věděl, že by jí nikdy nedokázal ublížit. Vlastně si už nedokázal představit být bez ní. Proto ho velice rozrušily myšlenky Alice, které na zítřejší den předpovídaly až moc slunečné počasí.

 

 


 

Doufám, že se Vám kapitola líbila a děkuji za komentáře u té minulé. Příště se posuneme o pár dní dopředu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

17)  emam (20.09.2013 20:36)

Já už si říkala jestli bude jeden den zamenta jednu kapitolu. To by bylo ještě moho písmenke před námi . Stejně si říkám jestli dojdu ke konci dřív než ho napíšeš
Tahle kapitola se mi obvzlášť líbila a Dívat se na filmi o upírech s jedním po boku... To chce silný žaludek

Eleanor

16)  Eleanor (26.09.2011 07:54)

Teda ty máš super nápady! Takhle toho našeho Edíku mučit :-D

Nosska

15)  Nosska (25.09.2011 23:49)

Jééé to je skvělý, že má Bells taovej názor na upířiska až se to provalí, tak to vezme jako hotovku:)
Úžasná kapitolka:)

KalamityJane

14)  KalamityJane (25.09.2011 16:46)

mollynkaska: nic se neobejde bez problémů:-) ale tohle je v první řadě romantická povídka, takže těch problémů moc nebude. Aspoň ne těch zásadních...

13)  mollynkaska (25.09.2011 16:18)

Supér kapitola. A jestli ji nějak ublíží, tak za sebe neručím! :D Né vážně, u téhle povídky, bych snesla kdyby vše proběhlo bez problémů, ale to je jen přání, že?
Honéém další!

SarkaS

12)  SarkaS (25.09.2011 14:39)

Ale ne, kruci, kruci. Tyhle jeho myšlenky že by neměl se mi vůbvec nelíbí. Jestli on to pak na té soutěži schválně podělá tak si ho najdu a něco mu udělám... Měl by si pamatovat, že ona má upíry ráda, i když třeba trochu jiný než je on :D

11)  Aalex (25.09.2011 13:43)

Nádhera, romantika... jen by si Edward měl dávat větší pozor. Moc se těším na pokračování.

KalamityJane

10)  KalamityJane (25.09.2011 13:12)

marcelko, jsem ráda, že se ptáš, aspoň mě dokopeš k tomu napsat další kapitolu. Vím, že ji teď strašně zanedbávám, ale nemám žádné nápady:( Ale slibuju, že se budu víc snažit.

Twilly

9)  Twilly (25.09.2011 13:05)

zlatíčko... moooooooooc povedený dílek, mooooooooc, u upírských filmů jsem byla "za Emmetta" a řechtala se jak kobyla... a ty poslední odstavečky... romanťárna jak prase

8)  marcela (25.09.2011 13:04)

Opravdu se moc omlouvám,ale dopíšeš někdy povídku Přiznej si to!.Mám jí moc ráda.Promiň,že to píšu sem,ale přijde mi to nejrychlejší.

Domik

7)  Domik (25.09.2011 11:27)

moc se těším na další díl!

semiska

6)  semiska (25.09.2011 11:01)

Nádhera. Jen chudák Edward jí nebude moci dovézt do práce? Jak to asi vymyslí??? Skvěle jsem se bavila, moc se těším na další...

Marvi

5)  Marvi (25.09.2011 10:23)

Super dílek

LadySadness

4)  LadySadness (25.09.2011 10:20)

a teraz sem s ďalšou

eMuska

3)  eMuska (25.09.2011 10:19)

uá,, já se scvoknu asi! ja už musím utekať preč, ale si neodpustím nenapísať ti, že to bolo totálne dokonalé!

2)  marcela (25.09.2011 09:45)

To je taková krása,prosííím další.

Nothing

1)  Nothing (25.09.2011 09:03)

Krása :D Edward, ktorý nechápe vtipy sa mi páči čím dalej tým viac A koniec? Dokonalý

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek