Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/1307474913.jpg

Radosti a starosti.

19. Kapitola – Radosti a starosti

Už druhou hodinu přemýšlel nad nesmrtelností brouka a upíra a vlkodlaka a jiné havěti, když se Bella začala probouzet.

„Dobré ráno, lásko,“ zašeptal tiše, aby ji nevylekal, ale mělo to přesně opačný účinek. Rychle vylítla do sedu a zmateně na něj zírala. Po pár vteřinách v jejích rozespalých očích blesklo poznání a zase se položila na záda a přitiskla se k Edwardovi.

„Studíš,“ naznala.

„Ahoj, lásko. Taky tě ráda vidím. Jak se vyspal?“ napodobil její hlas s nadsázkou.

„Ahoj, lásko, studíš,“ zamumlala. Protočil oči, přetočil se na bok a začal ji lechtat. Bella se s řehotem překulila z postele na podlahu, jen aby mu unikla, což ale neuniklo Charliemu…

„Jde sem Charlie,“ řekl Edward a zmizel. Bella se rozhlídla, protočila oči a přikázala „Vrať se!“ Edwardova hlava se objevila v okně a zmateně na ní zírala.

„Jednou se to musí dozvědět. Pojď sem. Lehni si,“ ukázala na postel, jakoby mluvila se psem. „Kdyby chtěl jít dovnitř za každou cenu…“ Edward ji probodl skeptickým pohledem, ale plácl sebou na postel. Bella si rychle skočila vedle něj a až po krk se zavrtala do deky. Sotva to udělala, ozvalo se klepání na dveře.

„Kdo je?“ zeptala se rozverně a Charlieho tak uvedla do rozpaků. Nikdy se neptala, vždycky řekla rovnou „dále“.

„Já,“ ozvalo se zpoza dveří.

„Za chvilku jsme dole,“ řekla Bella dostatečně nahlas a zřetelně a Edward jen kroutil hlavou nad jejím bláznovstvím. Vážně jí bylo dvacet dva? V Charlieho myšlenkách slyšel naprostý chaos, když se snažil sám sebe uklidnit, že je přece dospělá. Ale že mu neřekla, že si chce někoho přivést, to se jí přece vůbec nepodobalo… A neříkala, že jde ven s Angelou? Ne, rozhodně v tom pokoji nebyla s Angelou. A to si sem hodlá vodit kluky, když je uprostřed soutěže s tím Cullenovic klukem? Musím si s ní promluvit…

„Ty jsi ďábel,“ obvinil Edward Bellu, ale odměnil ji polibkem. Ta se jen zachichotala.

„Myslím, že nás oba přetrhne…“ Opět mu byl odpovědí jen Bellin smích.

„Ty jsi nejspíš neprůstřelný a na mě by zbraň nepoužil,“ chlácholila ho Bella rozverně.

„Jak chceš…“ Počkal, až se Bella převleče a pak společně sešli dolů.

„Dobré ráno,“ pozdravili svorně. Edward trochu napjatě čekal Charlieho reakci, Bella si to namířila rovnou ke kuchyňské lince.

„Dobré, dobré… To je mi ale překvapení…“ prohlížel si je Charlie. Na jedné straně se mu ulevilo, že to je Anthony, na druhé se mu moc nelíbila představa, že spal u Belly v pokoji.

„Charlie,…“ chtěl ho uklidnit Edward, ale Bella ho předběhla.

„Tati, Edward tu přespal ve vší počestnosti. Omlouvám se, že jsem ti to neřekla, ale byla to neočekávaná situace a já tě nechtěla budit,“ tím to, na rozdíl od obou mužů, považovala za vyřízené.

„Neočekávaná…“ brblal si Charlie pod vousy.

„Asi bych měl jít…“ přešlápl Edward, a poprvé ve svém upířím životě se cítil skutečně nervózní jako sedmnáctiletý kluk, kterého načapali při… no při tom

„Ne, to je v pořádku. Jste dospělí. Vlastně mi do toho nic není, jen bych byl příště rád informován o tom, kdo se pohybuje v domě. Sedni si, Bella ti určitě udělá něco k snídani…“

„Jo, něco ti tady ulovím,“ řepila se Bella dál. Měla dobrou náladu a byla rozhodnutá si ji nenechat nikým ani ničím zkazit.

Edward polkl, znovu přešlápl a pak se posadil. Po chvíli před něj Bella postavila… bylo mu úplně jedno, co to na tom modrém talíři je. Neochotně to do sebe začal soukat a snažil se tvářit mile pokaždé, když se na něj Charlie podíval.

„Děkuju, bylo to skvělé,“ poděkoval Belle a šel po sobě opláchnout nádobí.

„Co máte dnes v plánu?“ optal se pak Charlie.

Edward si vzpomněl, co měl vyřídit. „Vlastně jsem tě chtěl pozvat k nám. S otcem a bratry se chystáme večer na pánskou jízdu a holky zase doma plánují zkrášlující pyžamový večírek a byly by moc rády, kdybys přišla.“

„Vážně? Moc ráda,“ usmála se a trochu zčervenala a Edward marně pátral po příčině. Ještě chvíli si povídali s Charliem, teď už uvolněně, a pak zamířili ke Cullenům.

„Něco pro tebe mám,“ začal tajuplně v autě.

„A co? A co? A co?“ začala nedočkavě.

„Nový Underworld. Emmett to někde splašil. Radši ani nechci vědět kde...“

„Proč?“

„No… řekněme, že to ještě není ani v kinech, ale prý tu milovnici upírů musí podporovat…“

„Proboha!“ vypískla najednou Bella.

„Co se děje?“ zeptal se s obavou.

„Nutila jsem tě koukat se mnou na filmy o upírech a ptala se, jestli si umíš představit sebe jako upíra!“ Bella dostala záchvat smíchu, který ji vydržel, až dokud Edward nezaparkoval na příjezdové cestě. A i potom jí koutky cukaly, kdykoliv se na Edwarda podívala.

Jestli si oba mysleli, že se na film podívají v klidu o samotě, šeredně se mýlili. Nakonec měli co dělat, aby se na gauč a křesla všichni vešli. Jenomže upíři se u filmu, ve kterém upíry zabíjí denní světlo, pohybují se tam lykani, mutanti mezi upíry a lykany náramně bavili. A když se ještě navíc upíři podle Emmetta chovají jako „malý smrtelný noční můry“, musela Bella snášet i záchvaty smíchu. Když ale znala pravdu o upírech, přišlo jí to směšné taky a několikrát se rozesmála spolu s nimi. Když film skončil, „uklidili“ se s Edwardem k němu do pokoje, poslouchali hudbu a užívali si chvilku relativního, hodně relativního, soukromí.

„Na zítra pro tebe něco mám,“ začal zase tajuplně Edward.

„Další překvapení?“ zeptala se skepticky Bella.

„Tak trochu. Jen taková hra…“

„Jaká?“ nezastírala zvědavost.

„To uvidíš zítra,“ vyplázl na ni jazyk. Ještě chvíli ho přemlouvala, ale když viděla, že z něj tentokrát nic nedostane, vzdala to a snažila se ho uplácet polibky. Rychle její lest prokoukl a potrestal ji úplně stejným způsobem jako ráno – lechtáním….

-----------------

„Lásko, měl bys jít do garáže. Myslím, že s tebou chce Rosalie mluvit,“ zašeptala Alice do ucha svého manžela, když leželi vedle sebe na posteli ve svém pokoji a užívali si klidu a sebe navzájem podobně jako Edward s Bellou ve vedlejším pokoji.

„Mluvit, nebo vřeštět?“ zašeptal stejně tiše Jasper.

„Mluvit,“ zachichotala se Alice. Jasper se neochotně převalit na kraj postele a nohy spustil na zem. „Ještě se natáhl zpátky, aby své ženě vtiskl letmý polibek a pak už se konečně zvedl a vyrazil dolů. Nespěchal. Nechtělo se mu. Rosalie si stejně vždycky nakonec prosadila svou, tak proč by to teď mělo být jinak? Když jí minulý týden navrhl spolupráci s Jacobem, málem ho prohodila zavřenými vraty. Nakonec to odneslo jenom rádio, ale to už byl dávno pryč… Od té doby se k tomu nevraceli, až teď.

„Prý se mnou chceš mluvit,“ začal neutrálně, bez jakékoliv známky emocí ve svém hlase. Z Rosalie ale emoce sálaly dost jasně – nervozita, pohrdání, frustrace z nepochopení, důvěra, očekávání. Hotový emoční koktejl. Tyto nálady se v ní mísily, střídaly, chvíli převažovala ta, chvíli ta. Co vteřina, to jiná emoce. Kdyby na to nebyl zvyklý, skolily by ho ty rychlé změny. Rosalie se ležérně opírala o jednu pracovní skříňku, jednu nohu překříženou přes druhou. Jak lidské, pomyslel si Jasper a v náznaku úsměvu povytáhl jeden koutek úst.

Rosalie přikývla. „Přemýšlela jsem. Vážně hodně jsem přemýšlela. Myslím, že Edward by ze mě zešílel, kdyby radši neprchal za,“ na sotva znatelnou chvíli se odmlčela, „Bellou. Ale to sem nepatří. Zkrátka… Nemyslím si, že bychom s ním měli spolupracovat. Je nebezpečný, nevyzpytatelný a my si ho natáhneme do baráku?“

„Rose…“

„Počkej, nepřerušuj mě. Prosím,“ dodala po kratičké odmlce a nejspíš hledala správná slova. „Na druhé straně. Lidé ho tu skutečně znají a je… prý je dobrý. Ano, trochu jsem se na něj poptala a myslím, že si měl pravdu v tom, že by v jistém smyslu mohl být přínosem. Takže…“ Nebylo to pro ni lehké a oceňoval, že mu to všechno řekla.

„Takže,“ zopakovala, „Dílnu postavíme někde na neutrální půdě. Nechci ho tady v tomhle domě. Chci se s ním stýkat co nejméně. A chci, aby tam šlo dobře větrat.“

S každým dalším slovem se Jasperovi chtělo víc a víc usmíval. Věděl, že má vyhráno. Všechno to Rosalie odkýval a s tichým „díky“ se zase vypařil. Později si vůbec nebyl jistý, proč měl takovou radost ze spolupráce s Jacobem. Nemyslel si, že by si s Jacobem nějak zvlášť rozuměl. Jejich „vztah“ se omezoval pouze na nácvik bojových technik.

Byla to pro ně oba zvláštní zkušenost. S každým dalším soubojem byli jejich síly víc a víc vyrovnané, víc a víc chápali mentalitu svého přirozeného nepřítele. Nebýt Jasperovy schopnosti, kterou používal, když byl v koncích, a která sice na vlka působila mnohem slaběji než na lidi nebo upíry, ale působila, Jacob by ho mnohokrát porazil. U Emmetta už se mu to i párkrát podařilo, ale i Emmett se zlepšoval. Edwardovi dávala nespornou výhodu jeho schopnost i rychlost, proti němu Jacob taktéž neměl šanci. Carlisla, který se k nim jednou ze zvědavosti připojil, Jacob dostal hodně rychle, ale Carlisle stejně rychle okoukal jeho techniku a na podruhé Jacoba zdolal jednoduchou lstí. Svým něžným polovičkám vstup na bojové pole bez výhrad zakázali, a jelikož jejich manželé chodili domů věčně celí od bláta a jehličí, ani jim to moc nevadilo. Jenom Alice se s tím smiřovala dlouho. Když byla slepá, byla nervózní. Tentokrát se upíři vydali opět v plném počtu, co se mužské poloviny klanu týče a… čekalo je překvapení.

„Stop!“ křikl Edward tiše, přesto důrazně, když byli sotva pár set metrů od obvyklého místa setkání. Všichni se jako na povel zarazili a upřeně pozorovali Edwarda.

„Není sám.“

Co to znamená? Dolehlo k Edwardovi z myšlenek Jaspera a Emmetta. Jen Carlisle přemýšlel nad tím, co Edward.

„Asi se proměnil někdo další…“ řekl Edward a podíval se na Carlisla, který jeho tezi kývnutím potvrdil.

„Co teď?“ zeptal se Emmett nahlas.

„Když přišli, mají nejspíš zájem pokračovat. Oba. A kdyby ne, jsme v přesile. Měli bychom tam jít,“ navrhnul Carlisle.

„Ale buďte ve střehu,“ dodal Jasper a volnějším tempem vyrazili. Edward pozorně sledoval myšlenky toho nového a zjistil naprosto překvapivou věc. Vlci spolu dokázali komunikovat přes myšlenky. Nejdřív si myslel, že spolu mluví nahlas, ale když reagovali na obrazy v mysli jeden druhého, pochopil a byl naprosto fascinován.

Jak asi víte, nejsem tu sám,“ začal Jacob k Edwardovi, když je cítil na doslech. To už upíři stáli proti dvěma majestátním vlkům.

„Možná by ses mohl proměnit, aspoň ty,“ řekl Edward směrem k Jakobovi. Z mysli toho druhého pochopil, že nemohl uvěřit tomu, co mu o nich Jacob vyprávěl. Vlci se chvíli dohadovali skrze myšlenky. Sam, ten druhý vlk, považoval za pošetilé pohybovat se před pěticí upírů v lidské podobě.

„Jacobe, ty nás znáš. Máme toho nejspíš dost na vysvětlování. Bude to lepší,“ Jacob ještě chvíli váhal, pak se rychle vytratil a vrátil se během pár vteřin ve své lidské podobě, což bylo provázeno Samovým vrčením. Jacob po něm šlehnul ostrým pohledem a vrčení ustalo.

„Ví, proč se tu scházíme, jen vám nevěří,“ pustil se Jacob do vysvětlování. Carlisle s Jasperem chápavě přikývli. „V příštích pár týdnech se nejspíš rozrosteme hned několikanásobně. Edwarde, potřebuji vědět, jak moc jsi schopný vyčíst z našich spojených myslí.“

„Nejdřív jsem to nechápal, myslel jsem, že mluvíte nahlas. Pak jsem to pochopil. Je to náročnější na soustředění. Je to jako jedna společná, ale zároveň rozpolcená mysl. Vidím vaše myšlenky, dokážu vysledovat tu vaši telepatickou komunikaci. Pokud myslíte oba zároveň, každý na něco jiného, je to složitější. Jako když se dva překřikují, taky nerozumím pořádně ani jednomu. Bude to takhle fungovat, i když vás bude víc?“

„S nejvyšší pravděpodobností,“ přikývl Jacob.

„Fascinující. Nelíbí se mu, že nám to vykládáš,“ prozradil Edward Samovy velmi hlasité myšlenky a Jacob po vlkovi opět vrhnul naštvaný pohled. V tom pohledu bylo řečeno všechno a Edward měl pocit, jakoby Jacob s tou odpovědností dospěl. Sálala z něj autorita, odhodlání.

„To má smůlu. Mluvili jsme o tom,“ poznamenal ještě směrem k Samovi a zlostný výraz se z jeho tváře nevytrácel.

„Je to oboustranně výhodné. Mezi sebou máme smlouvu, nic nehrozí. Ale dává nám to možnost poznat svého nepřítele pro případná budoucí setkání s jinými vašeho druhu,“ vysvětloval Carlisle směrem k Samovi.

„Bude spolupracovat,“ hlesl po chvilce ticha Edward. Jacob se znovu přeměnil do své vlčí podoby a dali se do tréninku. Samova zlost se ukázala jako zajímavou novinkou a Edward si odnesl vlastní ruku natrženou v rameni. Mohlo to dopadnout hůř, kdyby Jacob nedával pozor a včas nezasáhl. Sam se pod příkazem alfy zarazil uprostřed pohybu, Edwarda pustil a odskočil o kus dál. V tu samou chvíli po něm skočil rozzuřený Emmett. Srazil Sama na zem a udělali několik kotrmelců. Zastavil je až mohutný smrk.

„Nech ho!“ křikl Edward a Emmett kupodivu poslech. S nevolí pustil vlka, který se neodvážil na další výpad, přestože v něm všechno vřelo.

„To by pro dnešek stačilo,“ rozhodl Carlisle.

Upíři tentokrát domů dorazili téměř o čtyři hodiny později, za což si pochvalu nevysloužili, ale ani to jim nebránilo v jejich skvělé náladě… Jenom Edward musel čekat, než mu ruka přiroste zpátky k tělu, což ho značně otravovalo a Bellu to vážně vyděsilo. Takhle rozzlobenou ji ještě neviděl. Dobrá nálada ji opustila hodně rychle…

„Netvrdil si mi náhodou, že tě může zabít jenom oheň?! A tohle je jako co?! Klidně si přijdeš domů skoro bez ruky a děláš, jakoby to nic nebylo!“

„Ale tohle vážně…“

„Edwarde, přestaň si ze mě dělat srandu! Musíš si ruku držet u těla, aby ti přirostla zpátky, a ono to NIC NENÍ?!“ rázovala kolem gauče, na kterém seděl, sem a tam.

„A proč mi nechceš říct, kdo ti to udělal?“

„Není to důležité, a už nevyváděj, prosím…“

„Já nevyvádím, ale když se z neškodné pánské jízdy vrátíš s rukou, která ti visí podél těla do slova na vlásku, je to důvod… Jo, vlastně vyvádím!“ křičela zase, i když se snažila udržet v klidu.

„Tohle se zahojí během pár hodin…“ snažil se ji už poněkolikáté přesvědčit.

„Jo, to ti věřím. Pochop, že se o tebe taky bojím. Nebo teď,“ máchla k Edwardově pravé ruce, která přidržovala tu levou, „už aspoň budu!“

„Carlisle, kde jsi s tím obvazem?“ zavrčel Edward podrážděně. Téměř ve stejný okamžik vešel Carlisle do pokoje.

„Nechtěl jsem vás rušit…“

„To by mělo držet,“ podíval se Carlisle znovu skepticky na Edwardovu ovázanou paži a tělo. „Ale pro jistotu se moc nehýbej.“

„Dík,“ zavrčel zase Edward a Carlisle se vypařil. Dole se pochechtávali Emmett s Jasperem, protože to bylo poprvé, co Edwarda takhle někdo peskoval a on s tím nemohl nic dělat. Přezdívka skorobezruký Edward mu zůstala pěkně dlouho…  To Edwarda dráždilo ještě víc.

„A jak jste se měly vy?“ snažil se Edward převést řeč na bezpečnější téma. Uvnitř to v něm ale vřelo.

„Jo, fajn. Bylo to fajn,“ vydechla trochu rezignovaně, klidněji Bella.

„Co jste dělaly?“ ptal se dál neutrálně.

„Nějaké pleťové masky, ne že by to potřebovaly,“ dodala Bella tiše spíš pro sebe, „manikúru a povídaly jsme si. Taková normální dámská jízda… Řekneš mi, co se ti stalo?“ ptala se tiše s prosbou.

„Ne,“ odpověděl tvrdě.

„Fajn,“ odsekla. Přece se ho nebude dožadovat…

„Fajn,“ napodobil ji.

„Tak já jedu domů. Brzy se… uzdrav.“ Ještě přešlápla, jakoby nevěděla, jestli se s ním má nějak rozloučit, ale nakonec se prostě otočila a odešla. Dole vrhla nasupený pohled na Emmetta s Jasperem. „Vy mi taky nic neřeknete?“ Když oba svorně zavrtěli hlavou, protočila oči, vydechla a zamířila ke svému autu. Ve dveřích se ovládla, aby s nimi netřískla, ale po schodech a cestičce dupala dostatečně nahlas. S dopravními předpisy se moc nepárala, a tak byla doma docela rychle. Překvapil ji zhasnutý dům, pak si ale uvědomila, že musí být hluboko po půlnoci a z kabelky vyštrachala klíče.

Po dlouhé sprše si lehla do postele a probodávala pohledem strop. A nebylo jí to vůbec k ničemu. Pořád se na něj zlobila. Zase před ní měl tajemství.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

18)  emam (24.09.2013 20:23)

Jo, jo, tajemství jsou potvory

KalamityJane

17)  KalamityJane (08.03.2012 09:53)

ireen, moc děkuju :-) Múza se teď trochu fláká, ale na další kapitole už se pracuje! :)

16)  ireen (07.03.2012 20:31)

Ježíš, KalamityJane, co mi to děláš? Jsem absolutně utopená v příběhu (shltla jsem v kuse všechny kapitolky), chci kliknout na další a nic......? Asi se zblázním netrpělivostí! Skvělé!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! ..všechno (nápad, sloh, dialogy, charaktery, ..)
Klaním se literární múze a asi ji podplatím, ať Ti dál sedí na rameni, a tak trochu nepřestává pokoušet Tě k další tvorbě. Děkuju!

15)  Baris (04.03.2012 14:58)

super!!! :)

Terulka

14)  Terulka (20.02.2012 00:31)

Dneska (vlastně teď už včera ) sem našla tvoji povídku a jedním dechem ji přečetla. Nádherný příběh. Už od začátku mě zaujal a nepustil.
Už teď se těším na pokračovaní. Sem moc zvědavá jak si Edward usmíří Bellu?
Jinak na konec

Marvi

13)  Marvi (18.02.2012 16:54)

Jak lehce jde zkazit dobrou náladu... A skorobezruký Edward??? Pobavilo mě to opravdu

12)  hela (18.02.2012 16:28)

skorobezruký Edward mě fakt dostal
povedená kapitolka

11)  Tery (18.02.2012 00:53)

Tak tohle byl prostě jeden z nejlepších dílů této povídky a já jsem moc natěšená na další díl :)

eMuska

10)  eMuska (17.02.2012 18:14)

dobre ho to... sprdla

semiska

9)  semiska (17.02.2012 16:54)

Edova přezdívka geniállní Celý to bylo skvělý, užila jsem si to.

8)  Lucinka (17.02.2012 09:57)

skorobezruký Edward pořád podvědomě čekám nějaký zádrhel

KalamityJane

7)  KalamityJane (16.02.2012 21:42)

Šári, vím a děkuju ;) :)

6)  Jana (16.02.2012 21:06)

SarkaS

5)  SarkaS (16.02.2012 20:25)

Ty víš, viď? ;) Já vím že víš, ale stejně. TOhle musím zase vypíchnout, pokaždé mě to odrovná... :D „Asi bych měl jít…“ přešlápl Edward, a poprvé ve svém upířím životě se cítil skutečně nervózní jako sedmnáctiletý kluk, kterého načapali při… no při tom… :D A pak ještě tenhle kousek „Lásko, měl bys jít do garáže. Myslím, že s tebou chce Rosalie mluvit,“ „Mluvit, nebo vřeštět?“ zašeptal stejně tiše Jasper.„Mluvit,“ zachichotala se Alice. :D :D :D

Nosska

4)  Nosska (16.02.2012 20:23)


Dobře Bella!

3)  marcela (16.02.2012 19:50)

Málem jsem zapomněla dýchat,jak jsem to hltala.Oba jsou tak úžasný,udobří se,viď???

2)  Babča S. (16.02.2012 19:45)

1)  leluš (16.02.2012 18:43)

:D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D :D:D:D:D:D:D:D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek