Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/1307474913.jpg

Na rodinu se nesmí zapomínat, a tak se dnes hlavně povídá.

 

18. kapitola – Rodina

„Ty víš, že tě mám vážně ráda, ale tohle?! To po mně přece nemůžeš chtít, Jaspere!“

„Rose, prosím… Jen o tom přemýšlej. Víc nechci.“

„Tady není nad čím přemýšlet! To absolutně nepřipadá v úvahu. Měli jsme tam být sami dva. V klidu, bez přetvařování… A ty teď přijdeš s… s tímhle!“

„Mělo by to i výhody.“

„Jo? Jaké prosím tě?“

„Lidi ho tu znají a rozšířili bychom portfolio.“

„To jsou dvě výhody proti minimálně dvěma desítkám nevýhod,“ prskala dál neústupně.

„Prostě si to nech projít hlavou,“ ukončil to Jasper rázně a bez dalšího protahování se otočil na patě a odešel. Na rozdíl od Rosalie se nezlobil, nevztekal, ani neprskal. Prostě v klidu odešel. Tak jako obvykle. A to ji rozčilovalo ještě mnohem víc. Nepříčetně přecházela po vydlážděné garáži, žmoulala přitom špinavý, původně žlutý, hadr, do kterého si otírala ruce, a ať se snažila sebevíc, neviděla v tom žádné výhody. Zkrátka nebyly. A když se ještě z rádia začaly linout tóny True Friend song… So good to have you around…, protočila oči a u You know the secrets I could never tell* už rádio letělo ze skříňky.

„To není vtipný!“ obvinila rádio a pokračovala v chůzi lva v kleci.

---------

„Tak povídej,“ pobídl Charlie dceru, když po dlouhé době zasedli ke společné večeři.

„Ani nevím, kde začít. Bylo to nádherné. Paříž je prostě krásná. Je z ní cítit historie a to mě fascinuje. Na druhé straně všude ty davy lidí. To nějak není pro mě. Francouzi se za ničím neženou, na všechno mají spoustu času, oproti nim se ale všude tlačí turisti hučící v nekonečných frontách… Proto jsme nakonec zakotvili na trochu klidnějším místě. Máme i nějaké fotky, později ti je ukážu,“ usmála se Bella a užívala si tu chvíli, kterou po dlouhé době trávila jen s otcem.

„Kde je Anthony?“ zeptal se Charlie posléze. Už si zvykl, že se jeden bez druhého v podstatě ani nehnuli. Bella urychleně zpracovávala otázku, ale nějaký blok v mozku ji bránil odpovědět. Usilovně se snažila pochopit otázku, ale něco jí na ní nesedělo. A vzápětí všechno sepnulo.

„Eeeee, mají nějaký rodinný výlet. Tradice…“ pokývala hlavou a neměla tušení, jakým způsobem jednou Charliemu vysvětlí, že žádný Anthony neexistuje… A pak jí sepnula ještě jedna věc. Pokud se skutečně stane jeho manželkou, bude z ní Isabella Masenová…

----------

„Hele, brácho, klídek. Máš normálně abstinenční příznaky. Příště ti vezmeme trochu Belly s sebou, co ty na to?“ řehtal se Emmett a v příští setině vteřiny byl přišpendlený k nejbližšímu strom a shora zíral do Edwardovy rozzuřené tváře. I přes vážnost situace ho napadlo, že to je snad nějaká Edwardova oblíbená póza.

„Už – to – nikdy – nezkoušej – ani – naznačit!“ vyrážel skrze pevně semknuté zuby Edward.

„Tak… tak jsem to… nemyslel… Jen jako její tričko, třeba…“ sípal Emmett, který právě poprvé pocítil sílu rčení zabíjet pohledem. Edward ho naposledy probodl pohledem a za hrozivého vrčení odhodil bratra na jeden vzrostlý smrk opodál.

Emmett si chvíli mnul krk, kde rychle mizely stopy po Edwardově stisku a pak se raději vydal opačným směrem. Nehodlal ho dál pokoušet, když byl v takovém rozpoložení.

Edward lov pro dnešní noc vzdal a sedl si na kmen stromu, který pro tento účel zuřivě porazil. Seděl nehnutě se staženým obočím a jen si brblal pod vousy. V takovém rozpoložení ho nalezl Jasper.

„Vyděsil si Emmetta, to se už dlouho nikomu nepodařilo,“ začal Jasper uznale, přesto zcela vážně. Když mu bylo odpovědí jen zavrčení, pokračoval dál.

„Nemyslel to zle. Znáš ho, nemyslí na následky.“

„Právě že ho znám. Proč hned myslím na nejhorší? Vím, že to tak nemyslí, přesto reaguji jako… já nevím, přehnaně…“

„Miluješ jí. Je to jednoduchý. Já bych pro Alice taky zabíjel. Naše instinkty… je to mnohem silnější. A naše city jsou řízeny instinktem víc než rozumem.“

„Skutečně bys pro ni zabil?“ zeptal se Edward tiše, se zájmem, bez jediného pohledu na tázaného.

„Bez jediného zaváhání,“ odpověděl Jasper tvrdě bez jediného mrknutí a konečně překročil kmen stromu a přisedl si.

„Neumím si představit, že bych ji ztratil. Jsem bez ní jeden den a podívej se na mě! Jako kdyby mi vyrvali… srdce,“ rozhodil rukama, když nemohl najít lepší výraz, a vzápětí si je zase složil do klína a prsty propletl, „z těla.“

Jasper jenom chápavě přikyvoval.

„Co když mě odmítne?“ ventiloval dál své obavy.

„Toho se nemusíš bát… víš, že tě taky miluje.“

„Já vím, ale co když…“

„To se nestane,“ přerušil ho Jasper. Edward prudce vydechl.

„Je to těžký. Proč zrovna jí nemůžu číst myšlenky? Víš, kolik věcí by to usnadnilo?“

„Ale no tak. To bys měl moc jednouchý,“ zasmál se Jasper. „Ani by tě to nebavilo.“

„Jo, asi máš pravdu,“ uvolnil se konečně Edward a konečně se na Jaspera podíval s upřímným „Díky.“

„Nemáš zač. Kdo bude dřív u Alice. Na tři!“

Edward nepočkal ani na raz a už vystřelil. Sice vystřelil, ale když se rychle zorientoval, zjistil, že vystřelil špatným směrem. A ta sekunda dala Jazzovi, který věděl naprosto přesně, kde se jeho manželka nachází, neočekávaný náskok i s Edwardovým předčasným startem. Edward měl ale rychlostní výhodu a hned byl Jasperovi v patách. Ten neváhal a Edward se skolil k zemi v záchvatu smíchu a čtení myšlenek mu v tu chvíli bylo naprosto k ničemu. Když se dosyta nasmál, zvedl se ze země a přísahal by, že ho od smíchu bolelo břicho. Volným klusem se za pět minut dostal k Jasperovi, který už pěknou chvíli svíral v náruči Alice.

„Jen to řekni,“ popíchl ho Jasper, jakoby mu vítězství samo o sobě nestačilo.

„No jo. Vyhráls!“ odfrkl Edward, protočil oči a pomalu se vydal směrem domů. „Mám vás rád, lidi,“ dodal ještě pár metrů od nich. Alice se zachichotala a její manžel se jen usmál a líbnul ji do vlasů.

„Víte, jak to myslím,“ protočil oči nad jejich dětinskostí a už vážně šel. Nakonec se rozmyslel a ještě nezamířil domů, ale za Emmettem. Našel ho rychle a omluvil se.

„To je v pohodě, brácho,“ mávnul Emmett rukou a Edward se usmál. Typické, pomyslel si. Za dohadování se o kvalitě Battlefieldu trojky vyrazili domů.

-------

Nechala telefon vyzvánět dál, i když už nevěřila v odezvu.

Prosím,“ ozvalo se konečně.

„No sláva! Na co ten telefon máš?“ zeptala se Bella a nečekajíc na odezvu pokračovala, „Co takhle někam zajít?“

„No jasně! Jsem ráda, že se taky ozveš! A kdy?“ ptala se Angela a už se na setkání těšila.

„Třeba hned, do půl hodiny můžu být u tebe,“ navrhla Bella.

Tak super, těším se,“ odpověděla upřímně.

„I já. Zatím,“ rozloučila se Bella a začala se převlékat do věcí, co si během hovoru vybrala ze skříně. Kriticky na sebe mrkla do zrcadla, pokývala hlavou as tichými slovy „To by šlo,“ zamířila do koupelny, rychle se trochu namalovala a měla co dělat, aby vyrazila včas.

„Kam zas mizíš?“ odchytil ji Charlie na chodbě.

„Jdu s Angelou na drink,“ vysvětlila během obouvání. „Vrátím se brzo, čau,“ křikla ještě přes rameno a už pádila k autu.

„Žádný alkohol!“ připomenul ještě Charlie a Bella jen přikývla, nemělo cenu mu vysvětlovat, že s alkoholem v krvi neřídí.

U Angely byla během tří minut.

„Páni, vypadáš… jinak, skvěle. Sluší ti to,“ přiznala Angela Belle, když se přivítaly.

„Díky. To Alice. Je do nakupování blázen. Nedá se zkrotit. Tohle je její zásluha.“

„No tak už spusť. Jsem napnutá jako struna. Jaký je?“ vrhla se na zpověď Angela a přeskočila tím jakékoliv další zdvořilostní fráze. Bella se rozesmála a ještě chvíli kamarádku napínala.

„Ale no tak! Přece se nenecháš prosit!“

„Tak dobře. Je super. Milý, pozorný, vtipný, inteligentní a sexy, zatraceně sexy,“ vzdychla Bella a trochu se zasnila vzpomínkami na Paříž.

„Jo, to jsem si všimla,“ přikývla Angela a vzpomněla si na setkání s Anthonym.

„A jak pokračujete? Máš ho ráda?“

„Angee, já jsem se do něj naprosto bezhlavě zamilovala,“ přiznala Bella a na tváři se jí usadil úsměv zamilovaných.

„To je super, jsem ráda, že to není nějaký protiva. Mrzelo by mě, kdybych tě do toho uvrtala a ty bys trpěla.“

„Ne, vlastně ti musím poděkovat. Bez tebe bych ho nepoznala. Díky.“ To už byly na místě, Bella elegantně zacouvala, za což se málem poklepala po rameni a zamířili do oblíbené kavárny, kde si ihned objednaly a pak už se jen věnovaly novinkám.

„No tak, jak pokračujete?“ vyzvídala Angela a Bella jí to vůbec neměla za zlé.

„Skvěle. Prostě skvěle. Je mi s ním tak krásně, nemůžu uvěřit tomu, že to potkalo zrovna mě. Je to tak neskutečné. Ještě jednou díky, že si mě přemluvila. Jsem moc ráda.“

„Už o něm víš všechno?“

Divila by ses, co všechno, povzdechla si Bella v duchu a pokračovala, „Všechno ještě ne, ale už je toho dost, co vím. Je ale těžké si to všechno zapamatovat.“

„To ti věřím,“ přiznala Angela a upíjela ze své ledové kávy.

„Minulý víkend mě vzal do Paříže…“ začala Bella opatrně a očekávala odsuzující reakci.

„Teda… Musím říct, že jsem překvapená…“

„Já vím, já byla taky. Neřekl mi o tom, vlastně mi to neřekl, dokud jsme nepřistáli v Paříži.“

„Muselo to být krásné…“

„To bylo...“

„Peníze je asi moc netrápí…“ nechala větu vyznít do ztracena a s malým otazníkem na konci se ptala na celou rodinu Cullenových. Samozřejmě každý ve Forks už dávno věděl, že je vila za městem znovu obydlená.

„To ne, ale nemůžu říct, že by rozhazovali. Jen mají každý svou vášeň, které jsou ochotni obětovat víc, než jen peníze.“

„Strašně ti to přeju, Bello.“

„Děkuju,“ usmála se na svou kamarádku, která v tom úsměvu viděla opravdové štěstí.

„A co je nového u tebe? Povídej, přeháněj.“

„U mě?“ zasmála se Angela.

„Přes prázdniny hlídám děti, jako každý rok. A na nic víc ani nemám čas.“

„Ale nekecej,“ obvinila ji Bella s nadsázkou. „Co nějaký objev?“ A viděla, že trefila do černého, když Angela zčervenala ve tváři.

„No možná… Ale zatím vůbec nic nevíš, jasné?“ varovala ji Angela tiše.

„Kdo to je? Znám ho?“

„Znáš.“

„Tak teď mě to zajímá ještě víc.“

„Ben Cheney,“ zašeptala Angela.

„Vážně? To je skvělé,“ radovala se Bella se svou kamarádkou. Věděla, že po sobě pokukovali už na střední, ale ani jeden se nikdy neodvážili něco udělat.

„Byli jsme jenom dvakrát venku. Uvidíme, jak to dopadne.“ Angela si nepřipouštěla velké šance, nechtěla být zklamaná. Bella to poznala, a taky poznala, že by si Angela přála, aby jim to vyšlo a přála jí to taky.

„Jak jste se dali dohromady?“ zajímala se Bella.

„Ben má staršího bratra, a ten má malého syna. No a Ben byl se synovcem na hřišti a já tam přišla se Susie, kterou hlídám, a s Tayem. Najednou se ke mně Ben přitočil a začali jsme trochu vzpomínat a pak už jsme se bavili úplně o všem, a když jsem odcházela, zeptal se, jestli s ním nechci jít do kina. A já souhlasila,“ usmála se a úsměvem nakazila i Bellu. Zbytek večera klábosily o všem možném, smály se, zkrátka se spolu dobře bavily.

„Ty ho vážně miluješ,“ zakřenila se Angela, když Bella už po dvacáté zkontrolovala mobil. Bella dvakrát přikývla a radši ho strčila do tašky, když jí zrovna zavibroval v ruce. Angelu to rozesmálo ještě víc, a když viděla Belly vnitřní dilema, zda má mobil schovat a věnovat se jí, nebo si to rychle přečíst, přikývla: „Jen si to přečti. Nevadí mi to.“ Bella se jen vděčně usmála.

Už jsme doma. Přečetla rychle zprávu a byla ráda, že dodržel slovo a ozval se. Rychle vyťukala odpověď. Jsem teď s Angelou, pak se ozvu. Teda jestli už nebudeš spát. :-P Stiskla Odeslat a usmívala se na mobil. Jen co zpráva odešla, strčila mobil do kabelky a už se skutečně věnovala jen Angele. Po další hodině už zaplatily a vyrazily domů.

Tiše hledala klíče v kabelce, aby náhodou Charlieho nevzbudila, ale nemohla je najít.

„Zatraceně!“ klela šeptem a dál se přehrabovala ve změti všeho důležitého v kabelce. Už chtěla zazvonit s tím, že ho prostě bude muset vzbudit, když se dveře před ní otevřely. Uskočila leknutím a překvapením, když si uvědomila, že ve dveřích stojí Edward.

„Díky,“ vydechla, když se trochu zklidnila.

„Obešel jsem to tvým oknem. Alice tě tu viděla bezradně stát… Snad to nevadí.“

„Ne, jen mám v pokoji trochu nepořádek, tak snad ses moc nerozhlížel,“ zabručela Bella pro sebe, i když věděla, že to jeho uším neunikne…

„Sluší ti to,“

„Díky.“ Bella nervózně přešlápla.

„Promiň, chceš jít dál?“ zasmál se Edward a ustoupil ze dveří.

„Tak já zas půjdu…“ dodal, jen co Bella vešla.

„A nechceš tu radši zůstat?“ navrhla s nadějí.

„Rád,“ nenechal se přemlouvat, „Co Charlie?“

„On to přežije,“ mávla Bella rukou a Edward vešel dovnitř.

Po dlouhé a hlavně společné sprše Bella usnula během pár vteřin zabalená do deky a Edwarda.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

14)  emam (24.09.2013 19:20)

13)  Tery (15.02.2012 00:11)

Boooože,tenhle díl byl naprosto skvělej,tak honéééééééééééééééém dalšííí!!!!!!!

KalamityJane

12)  KalamityJane (14.02.2012 19:41)

Tohle měla být hlavně romantická povídka, bez problémů, bez nástrah, ale jak o tom pořád mluvíte, tak mi v hlavě víří asi stovka nápadů na to, co všechno se může pokazit! :D :D

11)  Jana (14.02.2012 17:56)

10)  Lucinka (14.02.2012 09:53)

Podvědomě pořád čekám že se něco stane
Emmett opět perlí:D:D vezmeme ti trošku Belly sebou:D

9)  hela (14.02.2012 09:21)

nádheráááá těším se na další

semiska

8)  semiska (13.02.2012 22:11)

Nádhera zlato, moc se ti to povedlo. Šikulka a totálně zamilovaný Edward moc roztomilý!

KalamityJane

7)  KalamityJane (13.02.2012 21:30)

Marvi, jako myšky;)

Marvi

6)  Marvi (13.02.2012 20:51)

Ten Charlie asi má tvrdé spaní :D :D :D Nebo oni byli potichu jak myši?

5)  marcela (13.02.2012 19:49)

Dlouhá aspolečná sprcha!!!! Prosíííím ať je všechno v pohodě.

eMuska

4)  eMuska (13.02.2012 19:12)

do deky a Edwardááááááááááááááááááááááá

SarkaS

3)  SarkaS (13.02.2012 19:11)

Skvělá kapitola, samozřejmě. Ale to už jsem ti přece psala :)

Nosska

2)  Nosska (13.02.2012 19:09)


Jsou to zlatíčka.
Jen doufám, že se nic nepokazí. Nesmí!

1)  Babča S. (13.02.2012 19:02)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek