Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/1307474913.jpg

Pokračování v Paříži.

 

Ještě jeden veliký dík ŠárceS za super nápady, které mi pomohly hnout se dál.

 

Kapitola je +18!!!

16. kapitola – Asterix, Obelix a žárlivý upír

Ráno se Bella probudila se šimravým pocitem v břiše a nevěděla, z čeho pramení. Bylo to vzrušením? Nedočkavostí? Spíš zvědavostí… Natáhla se pro polibek svého dokonalého nikdy nespícího partnera¨a vyhoupla se do sedu. S úžasem se rozhlédla po pokoji. Bylo to jako přesně pravý opak jejich včerejšího noclehu. Byli v podkroví, nejspíš rodinného domku. Zrak jí spočinul na jednoduché skleněné váze na nočním stolku s jemnou modrou linií na jedné z bočních stěn a temně modrou růží uvnitř. Jak postupně skenovala pokoj očima, všimla si, že motiv modrého květu se opakuje po celém pokoji. Vůbec celý pokoj byl zařízen v romantickém stylu, možná z té doby domek skutečné pocházel.

Edward trpělivě čekal, až Bella skončí s prohlídkou.

„To je nádhera,“ zašeptala tichounce.

„Já vím,“ vrátil jí. Ve stejném okamžiku jí zakručelo v břiše.

„Jde se snídat,“ prohodil rozverně a jediným pro Bellu nepostřehnutelným pohybem se přesunul ke dveřím.

„Aspoň se převleču…“ krotila jeho rychlost. „Já nejsem dokonalá. A v pyžamu už…“ Zarazila se. Nepamatoval si, že by se večer převlékala.

„To ty?“ zvedla obočí. Přikývl. Pokrčila rameny a počkala, až se otočí, aby se mohla převléknout. Trochu se mu ulevilo, bál se, že se bude zlobit. Přestože ji převlékl ve vší počestnosti, což mu dalo zatraceně hodně práce a úsilí, rozdýchával to skoro celou noc. Přece jen se dotýkal její nahé kůže…

V přízemí tohohle malého rodinného penzionu byla provizorní jídelní místnost a tam také zamířili. Sotva vešli do dveří, přiskočila k nim postarší vitální Francouzka a začala něco nadšeně vykládat. K Bellině překvapení jí Edward plynně odpovídal a pak ho objala. Usmál se na ni a zase něco řekl. Bella zmateně trhala pohledem od jednoho k druhému, protože jim nerozuměla ani slovo. Nechali se usadit a Valerie, jak se záhy dozvěděla, jim začala podstrojovat. Na stole bylo snad všechno a Bella se do sladké snídaně s chutí pustila. Valerie si k nim přisedla a začala se s Bellou bavit. Edward jim dělal překladatele, a tak se Bella ke své radosti dozvěděla, že dům skutečně pochází ze začátku devatenáctého století a většina nábytku, i když rekonstruovaného, je původní.

Po vydatné snídani zamířili ven.  Bella si připadala jako v pohádce a Edward se bavil jejím úžasem naprosto nad vším. Nejvíc jí dostalo, že byl domek celý porostlý břečťanem, který se plazil po stěnách domu i po přilehlé menší garáži. Edward chvilku čekal, že ho celý otrhá, jen aby si jednotlivé listy mohla nalepit na dům ve Forks, ale nakonec ji to přešlo, takže se po chvíli konečně dostali dál. Dobře, asi o deset metrů dál – k ohradě, kde se pokojně pásl menší černý kůň. Pokojně do té doby, než zavětřil Edwarda. Pak se nenápadně přesunul až k protější straně ohrady – co nejdál od predátora. Bella třeštila oči. Nechápala, jak může být instinkt tak silný.

„Hele, slyšíš myšlenky zvířat?“ zeptala se se zájmem.

„Ne, to ne. Oni jsou řízeni instinkty. Myslím, že ani nemají souvislé myšlení.“

„Seděl si vůbec někdy na koni?“

„Nevím jistě, nepamatuji se.“

„Ty umíš jezdit?“ optal se jí na oplátku.

Zakroutila hlavou. „Ale chtěla bych to zkusit.“

„Zkusím ti to domluvit,“ usmál se a myslel to jako otázku.

„Vážně? Ale co budeš dělat ty?“

„Věř mi, že se umím zabavit i sám.“ Políbil ji na rty a ochutnával svým jazykem její rty, ještě sladké po marmeládě. Pomalu se odtáhl a zamířil zpět do domu. Bella čekala venku a pískáním se snažila přilákat koně k sobě. Když se jí to začalo dařit, vyšel Edward a kůň se na místě zarazili.

„Promiň,“ zakřenil se škodolibě. „Daniel,“ ukázal na kluka, co přišel za ním, „Bella,“ dokončil představování a mávnul rukou z Daniela na Bellu. „Mluví anglicky,“ dodal ještě Belle na vysvětlení. „Valerie ti vzkazuje, že k ní,“ kývnul na koně, „má silný citový vztah, tak na ní musíš být hodná.“

„Ahoj,“ pozdravili se pak Bella s Danielem současně. „Vezmu tě na procházku, co ty na to?“ pohodil Daniel hlavou směrem ke koni.  „Gwen. Naše krasavice.“ Daniel zamířil do ohrady a černého koně odvedl do stájí.

Chvíli čekali, než Daniel koně připraví. Po pár minutách už vycházel ze stáje, ale Gwen se zasekla, neklidně přešlapovala a přerývaně dýchala.

„Měl bych jít,“ šeptl Edward Belle a ta chápavě přikývla. „Pak budu v pokoji nebo tady.“ Na rozloučenou se natáhl pro polibek a raději rychle odkráčel do domu.

„Nikdy jsem na koni neseděla,“ přiznala Bella.

„To nevadí, povedu tě.“ Daniel pomohl Belle do sedla a ukázal jí základní držení těla i otěží.

----------------

„Je vážně super, že jsi gentleman, ale co tu teď sám budeš dělat?“ mluvil si polohlasně sám k sobě, ležel na zádech na posteli, pohazoval si papírovou koulí, co si udělal, a mračil se na strop.

„Ale no tak. Je to jen hodina, možná dvě,“ začínal si připadat jako schizofrenik.

„Dvě hodiny… Chtěl jsem ji vzít ven, a ne ležet na posteli a čučet do stropu…“ bručel.

„Nech ji, dělá, co ji baví. A tohle vážně nemůžeš dělat s ní…“

„Fajn, fajn! Hlavně žes‘ jí tam dohodil toho fešáka…“ To už vážně trochu přeháněl. A věděl to. A bylo mu to jedno. Nálada mu klesla pod bod mrazu. Ani nevěděl proč. Sám jí to domluvil. Chtěl jí udělat radost. Ten mladík se zdál taky neškodný, naprosto normální myšlenky, tak co mu teď vadí? No právě, ty myšlenky – znal je, měl ho pod dohledem. Teď ne…  Mohl by se za nimi jít podívat, ani ho nepostřehnou…

„Zbláznil ses?!“ okřikl sám sebe nahlas a vrátil se k proklínání stropu.

---------

„To bylo super, vážně úžasný zážitek, díky moc.“

„Chtěla by ses podívat do stáje?“ navrhl Daniel a Bella nadšeně přikyvovala a Edward v  patře protáčel oči a pitvořil se „Chtěla by ses podívat do stáje?“ pískal vysokým hlasem a snažil se tak napodobit Daniela. Po několika dalších minutách konečně zaznamenal Bellu, jak se šplhá po schodech. Rychle popadl knížku, otevřel ji na náhodné stránce a „začetl se.“

„Ahoj,“ strčila Bella hlavu do pokoje.

„Ahoj, jaké to bylo?“ zeptal se, ke své vlastní nevůli s předstíraným zájmem.

„Paráda. Vážně super. Nikdy jsem nezažila tak krásnou procházku. Úžasný pocit. Prostě super a Daniel toho o koních ví tolik! Páni... to bylo prostě super. Super,“ snažila se Bella podělit o své nadšení.

„Jsem rád, že sis to užila.“

„Díky moc. Co jsi dělal ty?“

„Já? Přečetl pár knížek,“ usmál se zlehka, vlažně.

„Nenudil ses moc?“ zeptala se vážněji a krotila v duchu své nadšení.

„Ne, vůbec ne.“ Lhal. Ale nemohl jí zkazit radost.

„Dobře. Co máme v plánu dál?“ zajímala se a hupsla za Edwardem na postel.

„Dokončit prohlídku okolí,“ usmál se.

„Super, ještě si skočím do sprchy,“ vyhrkla a už se zavírala v koupelně. Sotva se stihl vzpamatovat, už slyšel tekoucí vodu. Když se hodně soustředil, slyšel jednotlivé kapky dopadající na její rozpálenou kůži a každý pohyb jejích rukou po jejím vlastním těle. Když vzala mýdlo, když si ho rozetřela mezi rukama a… „Sakra, na co to myslíš?“ okřikl se dnes už podruhé, zatřepal hlavou a snažil se rychle najít jiné zaměstnání pro svůj bystrý mozek. A moc se mu to nedařilo… Po chvilce se konečně voda zastavila a připadal si jako šmírák, když nedokázal přestat poslouchat a vnímat každý její pohyb. Jakmile slyšel, že vykročila ke dveřím, rychle sebou plácl na postel a opět „četl knížku“.

„Děláš taky něco jinýho?“ zasmála se upřímně, když jenom v ručníku vylezla z koupelny a zamířila ke kufru s oblečením. Zvedl hlavu zpoza knížky a málem omdlel. A vůbec mu nevadilo, že je upír, který omdlít nemůže…

„Eh… e-e?“ zkusil…

Zachichotala se a otočila na Edwarda, kterému málem z důlků vypadly dvě oči černé jako ten kůň, co na něm jela…

„Co?“ zeptala se s úlekem a hned se začala prohlížet, jestli někde není od něčeho špinavá. Nic závadného na sobě neshledala a odpověď stále nepřicházela. Rozešla se k Edwardovi s úmyslem zamávat mu rukou před obličejem. Byl trochu jako v tranzu. Už stála u postele a upír se pořád nehýbal. Už zase vypadal trochu děsivě.

„Hej…“ zkusila to opatrně se stopou strachu v hlase. Pořád nic.

Už klečela na posteli, jednou rukou si pořád přidržovala ručník. Posunula jedno koleno dopředu a pomalu se začala sklánět. Nepřestával ji hypnotizovat a ona se stále blížila. Svým obličejem k tomu jeho. Pěkně pomalu. Byla svými rty jen pár milimetrů od jeho bezkrvých rtů. Nedýchal, přesto z jeho malinko pootevřených rtů unikal chlad a štiplavě útočil na její ještě sprchou rozpálenou kůži. Pomalu přitiskla své rty na jeho a v podbříšku jí šimralo tisíce motýlích křídel. Vzrušeně vydechla, ale to už ležela na posteli na zádech, jednu ruku podél těla a druhou za Edwardovým krkem. Náruživě ji líbal, ze rtů se přesunul na její nahý krk, rozpálený horkou koupelí i touhou. Opatrně, jakoby zkoušel, co všechno si může dovolit, zajel pomalu jednou rukou pod povolený lem ručníku a něžně ji hladil po stehně. Vydechla a znovu si jeho hlavu přitáhla k sobě a vychutnávala si jeho chladné rty i doteky.

Věděl, že když teď nepřestane, už nepřestane vůbec. Právě se dostal na hranici, kdy se ještě byl schopný ovládnout, dál už za sebe ručit nemohl. Měl přestat. Musel přestat. Pomalu odtáhnul svoje rty od těch sladkých rozverných rtíků a zhluboka oddechoval. Bella, aniž by otevřela oči, chňapla rukou do vzduchu a přitáhla si Edwarda zpátky k sobě. Neměl se nechat. Ale už to nešlo vzít zpátky. Bella se přetočila vedle něj a lehce zatlačila dlaní do jeho hrudníku. V polosedu ji pozoroval a stále hlasitě oddechoval. Díval se do těch hlubokých očí a nebyl schopný rozumně uvažovat. A ani nechtěl.

Ručník ledabyle zakrýval pouze její klín a Edward byl tím pohledem fascinován. Ještě jednou se jí podíval do očí, a když je pomalu smyslně zavřela, přešel do kleku a sklonil se k jejím prsům, která ochutnával rty i jazykem a fascinovaně pozoroval rychle tvrdnoucí bradavky. Mezitím mu obě ruce přesunula na lem trička a s jeho spoluprácí mu tričko přetáhla přes hlavu a konečně ho donutila lehnout si na záda. S opětovaným úsměvem se na něj pomalu položila a znovu rozehrála tanec s jazyky.  Ručník se taktně odporoučel k zemi a prozkoumával postel zespodu. Bella svýma rukama zkoumala Edwardovo ledové tělo a všude, kde se ho dotkla, mu vtiskla něžný polibek. Upír se pod jejíma rukama ani nehnul a se zatajeným dechem vyčkával, kam až chce zajít. Jednou rukou lehce rozepnula knoflík jeho riflí a jazykem přejela podél lemu černých boxerek, které i s kalhotami za pár okamžiků dělaly společnost ručníku a Bella nerušeně pokračovala v prozkoumávání jazykem...

---------------

Oproti původnímu plánu se už v sobotu ven nedostali, a tak si to museli vynahradit v neděli, kdy prozkoumávali okolí penzionu, Edward Belle ukázal stodolu.

Nejdřív nechápala, co to má být, a proč se u toho tváří tak nadšeně, a nic se jí neosvětlilo, ani když ji k té stodole dovedl. Byl to spíš veliký seník, a čím blíž byli, tím nadšenější Edward byl.

„Tak už to vyklop,“ zavrčela nevrle a protočila oči. Někdy se choval fakt jako děcko.

„Do toho sena jsme se s Emmettem a Jasperem schovávali před Alice. Nejdřív jsme se naivně ukryli v tom penzionku, kde teď spíme, ale tam si pro nás byla ochotná dojít, hlavně tedy pro Jaspera. Chudák z toho málem dostal psotník. Chápeš? Týden módy v Paříži s upírkou nadrženou na nákupy?!“ zhnuseně se otřásl. „No, každopádně do penzionu si pro nás přišla, takže další den jsme museli být kreativnější. A umíš si představit Alice, jak leze v lodičkách a v originálním kostýmku Chanel ve slámě?“

Při té představě se hurónsky rozesmála a přesně viděla Alice, jak stojí dole pod slamníkem a křičí na svého manžela „ať zatraceně kouká slézt dolů!“ Edward jí její popis trochu dobarvil a za společného smíchu vylezli do slámy, kde se váleli a kočkovali. Odpoledne si pak vzali auto z půjčovny, které Edward sehnal, zatímco Bella spala. Cesta z Piscop, kde byli ubytovaní, do Paříže jim zabrala slabou půl hodinku, ale přejet Paříž bylo o nervy a trvalo to dvakrát tak dlouho. Zamířili do moderní části Paříže obdivovat nové, prosklené a železné budovy, které, přestože působily chladně, byly impozantní. Večer se sešli s Carlislem a Esmé, aby si u Belliny večeře popovídali.

Pondělí pak strávili ještě jednou kratší procházkou po Paříži a skončili v Musée Grévin, muzeu voskových figurín. Bellu snad nejvíc zaujaly animované postavičky jako Obelix nebo Titeuf, přičemž byla značně pohoršena, když Edward ani netušil, o koho že jako jde… Na druhé straně trochu nevěřícně zírala u figuríny Ludvíka XIV., který ve Francii vládl, když tam Carlisle pár let žil… Věděla, že upíři žijí staletí, ale neuměla si to nijak představit, takhle v praxi to bylo nepředstavitelné ještě víc… Co všechno vlastně Carlisle zažil? Napadalo ji.

„Jo, už je to starouš,“ prohodil Edward, jakoby jí četl myšlenky.

„Hele, neříkal si, že mně myšlenky číst nemůžeš?“

„Taky že ne…“

„Nevypadá to tak…“

Pokrčil rameny a dětinsky vyplázl jazyk. Chtěl ji nechat trochu v nejistotě. To se mu nejspíš povedlo, protože podezřívavě nakrčila obočí a na pokyn průvodkyně přešla k dalším figurínám.

„Hele,“ otočila se na Edwarda a popadla ho za ramena. Trochu s ním pootočila a řekla „tady chvilku stůj a nehýbej se.“ Vyděšeně ji pozoroval, ale udělal, co řekla. Bella mezitím vytáhla mobil a Edwarda v pozadí s Michaelem Jacksonem vyfotila. Ještě než stiskla spoušť, se ale objevila hned vedle ní skupinka anglicky mluvících turistů, kteří se zájmem pozorovali, co to fotí, a dohadovali se, kdo to vedle Michaela je. Bella skrze mobil nevěřícně zírala na Edwarda, a než se stihla rozesmát, stiskla spoušť, mrkla na Edwarda a oba se ruku v ruce a s řehotem přesunuli dál.

To nehýbej se jsem nemyslela zas tak doslovně. Teď z toho chudáci nebudou spát,“ vypravila ze sebe Bella za neutichajícího smíchu.

Večer už se jen bleskově, a to doslova díky Edwardovi, sbalili, rozloučili s majitelkou a Bella ještě s Gwen a Danielem a byl čas vrátit se domů. Na letišti se sešli s Carlislem a Esmé a vyměňovali si zážitky z těch pár dní. V letadle Bella během dvou minut usnula a Edward se snažil silou vůle protlačit do jejích myšlenek a snů. A jako obvykle se mu to nepodařilo.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

15)  emam (24.09.2013 17:45)

aŽ TAK?!

Marvi

14)  Marvi (13.02.2012 19:27)

Pěkná kapitolka, hlavně Edward sám v pokoji, ale pak mu to bylo vynahrazeno, takže si nemůže stěžovat.

Twilly

13)  Twilly (11.02.2012 15:33)

Hotová idylka , i když některé chvilky.... Vrrrr

12)  annebaby (09.02.2012 17:33)

*fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* Skvělá honem další :-).Uplně nádherná čsát :-).Trším se na další

Lucinka

11)  Lucinka (08.02.2012 14:36)

komentuji sice poprvé ale povídku mám moc ráda prosím brzy další kapitolku

Carlie

10)  Carlie (06.02.2012 20:13)

Kouzelně svěží, vtipné, žhavé, moc jsem se bavila

semiska

9)  semiska (06.02.2012 19:56)

Skvělý, jsem ráda, že se můžu dočíst dalšího pokračování Svatby. Moc jsem se bavila.

8)  marcela (06.02.2012 19:54)

ÁÁÁÁ......,jsem hotová,totálně mimo.Je to překrásně napsané.

7)  Babča S. (06.02.2012 19:48)

:) :) :) :) :) :) :) :) :) :)

eMuska

6)  eMuska (06.02.2012 19:44)

on je chlapec v háji!

5)  Jana (06.02.2012 19:00)

super, doufám, že bude brzo další díl

Mekina

4)  Mekina (06.02.2012 17:43)

No páni, krása. Nemůžu se dočkat další kapitoly a jak to vlastně celé skončí

Nosska

3)  Nosska (06.02.2012 17:25)

Jééééééééé nádhera


*fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks*
Vidíš, co to se mnou dělá?

KalamityJane

2)  KalamityJane (06.02.2012 17:17)

SarkaS: Ale užiješ, už mám plán :D

SarkaS

1)  SarkaS (06.02.2012 16:35)

Prostě báječné, já si tu jeho schízu snad nikdy pořádně neužiju :D :D :D A nehýbat se umí taky naprosto ukázkově

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Demetri, Jane, Alec