Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/Svatba_s_Jakem.jpg

Třetí a závěrečká části trilogie o Nessie a Jacobovi. Ať se vám líbí. :-)

Stála jsem uprostřed kruhové mýtiny. Oblíbené místo mámy a táty. Louka obklopená vysokými stromy a plná zvláštních voňavých květin.

Stála jsem bez hnutí, oči zavřené a potutelně jsem se usmívala. Můj sluch bezvadně zachytil jeho kroky, dech i tlukot srdce. Byl v lese, asi padesát metrů za mnou.

Otočila jsem se, vsunula do pusy dva prsty a ostře zahvízdala. Ozvalo se naštvané zavrčení a následoval typický čtyřdobý zvuk tlap dopadajících na spadané listí.

A za pár vteřin jsem ho i viděla. Jako obrovská chlupatá střela vyletěl z lesa, odrazil se a rázem stál přede mnou.

Přimhouřila jsem oči a skousla ret. Tuhle hru jsem milovala.

„Já neustoupím, Jaku,“ řekla jsem se smíchem.

Rázem jsem se válela v trávě, dvě obrovské tlapy na ramenou. Zalehl mě a pořádně olízal obličej.

„Nééé!“ ječela jsem s předstíraným zděšením.

Lehce se nadzvedl a upíral na mě psí pohled. Jedno ucho nahoru, druhé otočené doleva, jazyk vypláznutý z tlamy.

„Tohle na mě neplatí,“ zachechtala jsem se.

A najednou na mně ležel úplně nahý Jake.

„A co tohle?“ zasmál se a začal mě lechtat.

Zavyla jsem a snažila se mu vykroutit. Neměla jsem šanci. Možná jsem byla i malinko silnější než on, když byl v lidské podobě, ale když mě někdo lechtá, jsem slabá jako moucha.

„Aha!“ vykřikl vítězoslavně. „Slečna má slabé místo!“

„Vzdáváááám sééé!“ ječela jsem a smíchy mi tekly slzy z očí.

„Ale ale“ řekl udiveně a rozhodně nehodlal přestat. „To bys z toho vyšla nějak snadno! To se dělá, pískat na svýho kluka jako na psa?“

„Jaku!“ vyrážela jsem mezi jednotlivými záchvaty smíchu. „Dooost! Dám ti co chceš! Jenom už přestáááň!“ Zahýkala jsem a pokusila se o únikový manévr. Najednou se ale moje zápěstí ocitla v pevném sevření, přitisknutá k zemi za mou hlavou.

Cítila jsem teď Jaka celým tělem. Jeho tvář byla těsně u té mé.

„Hmm... To zní jako návrh na dobrý obchod,“ zapředl.

Nádherně mě hřál. Srdce mi letělo jako splašené.

„Takže... Čím se hodláš vykoupit? A nemysli si, že z toho vyvázneš lacino. Jsem citlivá duše, takové zacházení mě zraňuje.“

Zase jsem se musela smát.

„Tak tohle by nešlo. Teď to vypadalo, že se mi směješ!“ zabručel a něžně mě kousl do krku.

Smích mi uvízl v hrdle a místo něj se ozval jen přidušený povzdech.

„Aha!“ zasmál se Jake. „Takže další slabina!“ A znovu mě kousl, tentokrát na druhé straně. Pak potřetí, do ucha.

„Už budu hodná,“ špitla jsem. „Už žádné pískání.“ Toužila jsem, aby mi pustil ruce a já ho mohla pevně obejmout.

„A co ten obchod? Říkala jsi, že mi dáš všechno, co chci.“ V jeho očích se objevily dva plamínky.

„To že jsem říkala?“ předstírala jsem údiv. „Budeš mi muset osvěžit paměť.“

„Ale mile rád!“ uchichtl se. „Kde jsme to jenom byli?“

Teď mě konečně pustil, ale znovu mě začal lechtat.

„Áááááá! Nééééééééééé! Úúúž si vzpomínáááám!“ Celé břicho mě bolelo od smíchu.

„Doufám, že teď už je mezi námi jasno.“ Teď promluvil vážným obchodnickým tónem. Ruce mi zase držel za hlavou.

„Ano,“ špitla jsem a potlačovala škytavku.

„Je jenom jediné výkupné, které tě dostane ze zajetí a ušetří potupného mučení.“

Chvíli se nehýbal, ale byl tak těsně u mě, že jsem cítila jeho srdce.

Na rtech se mu objevil zářivý úsměv. Jako kdyby vyšlo slunce. Tolik jsem ho milovala!

„Jsi ochotná vyslechnout můj návrh?“

„Víc než ochotná,“ škytla jsem.

„Tak je to správně,“ pochválil mě a trochu zvážněl. Pomalu se nakláněl blíž a mně se zúžil dech. Jeho rty se ocitly těsně u mého ucha a jeho dech mě šimral. Cítila jsem, jak mi naskakuje husí kůže.

„Vezmeš si mě?“

Znovu jsem škytla a to bylo tak všechno, co jsem zvládla.

Lehce se odtáhl, ale jen o pár centimetrů, aby mi viděl do obličeje.

„Tohle je vydírání,“ zašeptala jsem a nemohla se přitom odtrhnout od jeho očí. Naprosto neromanticky jsem zase škytla.

„Chytrá,“ pochválil mě chraplavým hlasem. „Jenže nevím, co odpovíš...“

Můj celý obzor teď byla Jakova tvář. A celým povrchem těla jsem cítila jeho teplo.

„Jaku...“ zašeptala jsem a následovalo další škytnutí.

Odpověděl mi jeho pohled, polibek a smích.

„Ty víš, že chci jenom tebe...“ dostala jsem ze sebe, než se mi bránice zase scvrkla. Byl moje všechno.

„Znamená to ano?“ zeptal se a na chvíli se zdálo, že je trochu nervózní.

Pomstychtivě jsem se usmála.

„No, teď si vlastně nejsem úplně jistá...“

Víc jsem neřekla, protože v tu chvíli už mě líbal. Tak živelně a vášnivě, jako dělal všechno. Moje ruce ani na chvíli nepustil...

Ale nohy se instinktivně ovinuly kolem něj.

Slyšela jsem jeho rychlý nádech.

„Nejsem úplně bezbranná, víš?“

„Ness...“ zašeptal najednou. Teď to znělo naprosto poraženě a toužebně.

„Ano?“

„Tak vezmeš si mě?!“

Zasmála jsem se. Šťastně. Svobodně. Totálně zaláskovaně.

„Ano!“

Nepustil mě.

 

xxxxx

 

Už oblečený, dokonce vykoupaný a navoněný, přijel ten večer k nám. Táta už věděl, co ho čeká a máma měla co dělat, aby ho uklidnila. Já mu radši šla z cesty.

„Edwarde, Bello,“ pozdravil je kývnutím hlavy a mámě dal pugét lesních květin. Přesně stejné rostly na kulaté louce.

„Jé, díky, Jaku! Ty jsou nádherné!“ zajásala máma. „Pojď dál, udělám ti kafe. Nebo chceš raději pivo?“

„Kafe bude fajn,“ usmál se, protáhl se kolem táty, který zůstal stát přede dveřmi jako solný sloup, a konečně se přivítal i se mnou.

Usmíval se, ale byl hrozně napjatý. Pohladila jsem ho a mrkla na něj. Oplatil mi to sluníčkovým úsměvem.

Šli jsme ruku v ruce za mámou do kuchyně a táta se loudal za námi. Kafe už stálo na stole. Maminka se zkoumavě podívala na tátu, maličko se zamračila a pak ho objala kolem pasu. Dlouze se jeden druhému dívali do očí. Bylo mi jasné, že zvedla štít a něco tátovi vypráví. A podle toho, jak se jeho výraz změnil, jsem pochopila.

Usmála jsem se.

Jemně jsem položila Jakovi ruku na tvář a poslala mu svou vzpomínku. Byla jasná a ostrá jako film v HD kvalitě.

Byla jsem prcek, seděla jsem na zádech obrovského vlka a na zádech jsem měla malý batůžek. Všude kolem stáli upíři. Blízko ti hodní, co nám pomáhali, a o kousek dál ti zlí, oblečení v černém. Máma mě líbala a loučila se se mnou. Na zemi ležela vrstva čerstvě napadaného sněhu. Den, kdy jsem měla zemřít nebo utéct. S Jakem.

Když sledoval mou vzpomínku, jeho pohled získal lehce zastřený výraz. Pevněji mi stiskl ruku. Potom se na mě podíval, usmál se a nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Vyrostla jsi...“

„Jacobe, rád bych si s tebou promluvil,“ řekl táta zamyšleně. Jeho podrážděnost byla pryč.

Máma se na mě usmála a naznačila, že bychom je měly nechat o samotě.

Pche! Stejně je uslyším i ve svém pokoji. Sedla jsem si na zem hned za dveřmi do kuchyně.

„Je to strašně brzy, Jaku...“ začal táta opatrně. „Je dospělá jen pár týdnů.“

Najednou mi ho bylo líto. V tom nekonečném plynutí věčnosti jsem se objevila a byla v jeho životě pouhých sedm let. A i když prakticky od mého dramatického narození věděl, že na mě čeká Jake, nebylo to dost, aby tu myšlenku přijal. Vlastně – napadlo mě – asi by to nikdy nebylo dost.

Přemýšleli jsme s Jakem, kde budeme žít. Milovala jsem jeho rodinu a indiánská kultura mi byla tak blízká, že bych neměla problém ji přijmout za vlastní. Ale neuměla jsem si představit, že opustím svou rodinu. Byli moje všechno. Kromě Jaka jsem nikoho jiného neměla. Jenže myšlenka, že by vlk opustil smečku, byla stejně neskutečná. Diskutovali jsme dlouho a hledali řešení. Nakonec jsme ho našli.

„Zůstanu s vámi,“ řekl tiše Jake a já slyšela, že táta přestal dýchat. Byl překvapený.

Chvíli mlčel, a pak se zeptal.

„Jseš si jistý? Je to vážný krok...“ hlas ho ale prozradil. Měl radost a nedokázal ji ani zamaskovat.

„Ano. Hodně jsme o tom s Ness mluvili a jiná možnost není. Vy se nejpozději za rok budete zase stěhovat a vím, že odejít bez ní, by pro vás bylo... hodně těžké. A Ness by to asi zlomilo srdce.“

Položila jsem si hlavu na kolena a dojatě poslouchala, jak bude pokračovat.

„Rada starších přijala rozhodnutí. Až se odstěhujete, vydá Sam rozkaz Alfy – už žádné přeměňování. Lidem by bylo divné, že nestárneme. Musíme se vrátit zpátky k lidskému životu.“

Znovu jsem si vybavila naši včerejší debatu. Když mi tohle říkal, najednou jsem si uvědomila, co by to znamenalo pro nás dva. Co by to znamenalo, kdyby se Jake přestal přeměňovat. Za šedesát, možná osmdesát let, bych zůstala sama...

„Takže je jen jedna možnost,“ dokončoval Jake myšlenku. Táta celou dobu tiše poslouchal. „Musím zůstat s vámi, blízko upírů. To bude pro všechny nejlepší.“

Rozhostilo se ticho. Máma tiše přišla ke mně a sedla si na zem. Smutně se usmívala. Obě jsme nejspíš myslely na totéž: tohle je Jake. Jake s obrovským srdcem, kterého milujeme. Na tomhle světě není nikdo, kdo by pro mě byl ochotný udělat víc.

„Dobře,“ řekl táta tiše a tentokrát se vůbec nesnažil skrývat pocity. Jake ho naprosto dostal a on byl dojatý.

 

xxxxx

 

„Miláčku, ještě si to můžeš rozmyslet. Klidně naskáčeme do aut a svatba může být v hotelu Fairmont. Je nádherný! Bylo by to jako v pohádce a šaty si můžeme půjčit...“

Teta Alice to asi nikdy nevzdá. Když zjistila, že jsem se rozhodla pro indiánskou svatbu, ve které navíc ona vůbec nemůže figurovat, zavřela se na půl dne ve svém pokoji.

Nakonec vylezla s desítkami návrhů indiánských svatebních šatů a loudila, aby mohla zařídit alespoň to.

Dovolila jsem to. Dokonce jsem si pod kožené ručně šité legíny vzala saténové spodní prádlo. Jake se potrhá smíchy až to zjistí. A nebo potrhá to prádlo...

Musela jsem ale uznat, že teta se vytáhla. Vážně dodržela tradici a moje svatební šaty ušila sama. Přes legíny jsem dostala červenou zavinovací sukni. Na stranách byla komplikovaně zdobená stuhou a korálky. Stejné ozdoby našila i na mokasíny, za které by se nemusela stydět ani náčelníkova manželka.

Nejkrásnější byla ale květovaná halena se zdobenou pelerínou. Byla celá pošitá stříbrnými brožemi ve tvaru vlka.

Vlasy mi spletla do copu a ozdobila drobnými šarlatovými peříčky.

Pak přišla na řadu Rose. Nejdřív jsem měla pocit, že je trochu nervózní. Tohle se dost lišilo od běžného líčení. Na mé tváři se za chvíli objevili tenké subtilní linie, které nějak zázračně zdůrazňovali to co na mě bylo pěkné. Navíc – nahoře na čele, v místě kde začínaly vlasy, namalovala desítky drobných květin.

Potom mi ještě na moje přání namalovala na rameno stejný symbol vlka, který má vytetovaný Jake. Nebude vidět, dokud se večer nesvléknu...

 

Do vesnice jsme přijeli těsně před svítáním. Den měl být mimořádně jasný a moje rodina z toho byla trochu nervózní. Vztahy s Quileutty byly sice posledních sedm let výborné, jenže až se upíři rozzáří, bude víc než kdy jindy jasné, kdo jsou. Tradice ale trvala na východu slunce.

Okolí vlčího srubu se změnilo k nepoznání. Myslím, že teta Alice by si s Emily, která všechno připravila, výborně rozuměla. Všude záplavy květin a barevných stužek.

Konečně jsme byli s Jakem spolu. V tmavě modrých kalhotách a fialové vyšívané košili vypadal skvěle. Jako vždycky. Naše rodiny nás obklopily a kmenový šaman chodil kolem s hořící snítkou šalvěje.

Jake se culil a bylo to hrozně nakažlivé. Připadalo mi to jako hra na letním táboře. Jednou rukou jsme se drželi, v druhé jsme měli každý svou ošatku se symboly svatebního slibu.

Šaman se dostal až k nám a vzduch se naplnil vůní květin a ohně.

Naklonila jsem se k Jakovi a zašeptala:

„Je to vážně tradice nebo to dělá, aby si svatební hosté vzájemně tolik nesmrděli?“

Jake se zakuckal a naše rodiny se povážlivě zavlnily.

Pak ale přišel svatební slib a já byla najednou celá ponořená do toho prastarého rituálu. Moje oči se lepily na Jaka, který mi vyznával lásku a předával dary na znamení smlouvy. Byla jsem dojatá a už to nebyla hra, ale skutečnost. Právě si beru Jaka...

A byla řada na mně. Trochu jsem si složení předmětů ve svatební ošatce upravila, ale myslím, že to nikomu nebude vadit...

„Slibuji, že už nikdy na tebe nebudu pískat a jako symbol tohoto slibu ti dávám tuto stříbrnou píšťalku,“ řekla jsem obřadně a všichni se rozesmáli. Nejvíc Jake.

„Také ti slibuji, že tě vždycky nechám surfovat na nejlepších vlnách a nikdy ti nezapomenu říct, že jsi vítěz.“ Koutky mi cukaly, když jsem mu ukázala krabičku s voskem na surfařská prkna.

Pak jsem polkla a zase mě přepadlo to svatební zmámení.

„A slavnostně ti slibuji, že nikdy nedovolím, aby ses změnil a přestal být nejúžasnějším chlapem na světě.“ Přitom jsem z ošatky vyndala zlatý řetízek s přívěskem ve tvaru slunce. Hned jsem mu ho dávala na krk. Musela jsem si stoupnout na špičky a ruce se mi začaly třást.

Páni... My se vážně bereme... Já mám Jaka. Vlastně, on má mě. Páni!

Jake vrazil ošatku tomu, kdo byl nejblíž a popadl mě do náruče. Tradice ne-tradice, teď zrovna mě chtěl líbat a tak to udělal.

Ozvalo se povzbudivé pískání a dupání. Když jsem mrkla směrem k tátovi, zahřálo mě u srdce. Usmíval se. Vypadal šťastně.

A vyšlo slunce. Přesně tak, jak podle tradice mělo. Nikoho v tu chvíli nenapadlo zírat na zářící upíry. Tohle byl náš den.

Pak už jen Jakův táta Billy, jako náčelník kmene vyhlásil, že jsme manželé a nikdo jiný nemá nárok sdílet s námi stan. Tohle rozesmálo strejdu Emmetta.

Všichni nás objímali a přáli nám hodně štěstí. Kluci vynesli z domu lavice a stoly a Emily přinášela nejrůznější dobroty.

„A co teď?“ zeptala jsem se Jaka, když nás konečně přestali všichni mačkat a odtrhovat od sebe. Cítila jsem se jako opilá. Můj indiánský manžel si mě pomalu přitáhl blíž k sobě a v tu chvíli zářil víc než raní sluníčko.

„Indiánské tradice mají hodně výhod,“ zašeptal mi do ucha a mně se zase rozbušilo srdce. „Hosté se teď budou radovat a připíjet nám na zdraví, ale od nás se očekává něco jiného...“ Políbil mě na krk. Podlamovaly se mi nohy a už jsem nevnímala nic než jeho.

Lehce se odtáhl a zuzubil se. V očích zase ty nádherné plamínky.

„Nás teď čeká stan...“

 


Povídky od Karolky

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3 4   »

Karolka

59)  Karolka (15.05.2011 09:40)

Díky, Nessie, to mě moc těší.

Nessie

58)  Nessie (15.05.2011 00:14)

Nádherné. Tá svadba na konci, ten príbeh plný lásky a uvedomenia si. Edward ako starostlivý otec. Chápajúca Bella. A hlavne Nessie a Jacob - svadba ma dostala. Bolo to také milé, nežné a pekné. Úplne som to hltala jedným dychom. Až plačem. :D :) ;)

Karolka

57)  Karolka (10.05.2011 15:19)

Děkuju, Lipinko. :) :) :)

Lipi4

56)  Lipi4 (10.05.2011 14:43)

Já nemám slov, jelikož tohle byla dokonalá satba přesto neohraná a jedinečná ... dát do svatebního slibu, že na něj už nikdy nebude pískat mě dostalo na zem (spadla jsem zśmíchy ze židle:D :D :D )..... Dokonálá povídka pro všechny milovnice vlků a nejen jich

Karolka

55)  Karolka (22.04.2011 16:00)

semiska: Jé, děkuju. A já myslela, že už mě máš přečtenou. Tak jsem ráda, že se ti to líbilo.

semiska

54)  semiska (22.04.2011 13:49)

Dneska jsem si celou tilogii přečetla. Nádherné. Jakeovi prvotní rozpaky s vědomím, že přišel ten pravý čas, co na to Edward, že Nessie už není malá holka...
Nessie nám to krásně odvyprávěla. I její první poznání, že Jake není jenom strejda, bylo krásné pozorovat.
Indiánská svatba... tak to by mě opravdu nenapadlo. Úžasnej nápad
Celé se ti to moc povedlo.

Karolka

53)  Karolka (22.04.2011 00:37)

sima: Děkuju za povzbuzení, jsem moc ráda, že se trilogie líbila. Zdá se, že bys ráda do stanu. Obávám se ale, že další díl neplánuju. Mně to takto přijde krásně uzavřené. Tak se nezlob. ;)

52)  sima (21.04.2011 22:30)

ja som za pokracovanie... a velmi ta prosim dopis ho

Karolka

51)  Karolka (11.04.2011 19:17)

wendy: A já myslela, že je to tak pěkně uzavřené. ;)

50)  wendy (11.04.2011 18:49)

Chci pokračování:'-( :'-(

Karolka

49)  Karolka (04.02.2011 00:04)

Děkuju, kytičko. Jake vznikal tak nějak spontánně. Vždycky, když jsem měla zásek při psaní nějaké kapitolovky. Takový relax. Moc ráda na to vzpomínám. Ještě jednou díky!

kytka

48)  kytka (03.02.2011 23:49)

Celá trilogie byla krásná. Je hezké číst o Edwardovi a Belle už jako o milujících a starostlivých rodičích. Moc jsem si to užila Karolko.

Karolka

47)  Karolka (10.01.2011 23:57)

AMO: Děkuju. Připadá mi to tak dávno. Ano, sladké jako cukrkandl. Děkuju, mám radost.

46)  AMO (10.01.2011 22:50)

Teda jsem naprosto vyřízená - v dobrém :) :) :D :D :D
Tyhle stránky neznám dlouho a tak se k jednorázovým povídkám dostávám až nyní a teď jsem dočetla tuhle trilogii je to tak sladké, ňuňátkové a nádherné...
Sedím tady a culím se a současně přemýšlím, co napsat inteligentního a trochu dávajícího smysl. Patříš mezi mé "oblíbené" autory a hltám každou maličkost Tvé tvorby. Musím uznat, že jsi obdařena darem psanní (samo nejen ty) .
A proto děkuji a prosím o další fantastické příběhy
Jo a Jacoba si umím představit, ale Nessie je na každé z nás. A jak jinak i milující Edward mě dostal, ale stejně si ho neumím představit dojatého a jen s klidem předávajícího svou dceru, hlavně při poslední větě...Teď nás čeká stan

Karolka

45)  Karolka (25.10.2010 15:19)

Lejla: Děkuju za celého Jakea. Jsi zlatíčko!

44)  Lejla (25.10.2010 15:07)

Jé to bylo prima, hlavně ten jejich manželský slib píštalka a surfování. Zuřící Alice, ze nemohla dělat co chtěla, Rose v kůži vypadající jak samotný hřích a finale všeho...tradice nade vše

Karolka

43)  Karolka (22.10.2010 16:35)

eElis: Jééé! Ty jsi mě vzala doslova útokem! Děkuji a jásám a dojetím fňukám!

eElis

42)  eElis (22.10.2010 13:41)

Karolko, celá ta trilogie byla tak s každým písmenkem jsem se tu rozplývala a tála jako zmrzlina na slunci.:D :D Ta jejich indiánksá svatba byla, tak dokonalá.

Karolka

41)  Karolka (29.09.2010 18:22)

moshicho, moc děkuju. Scény ve stanu zásadně nepopisuju. Netuším, kde má která čtenářka erotogenní zóny a nerada bych, aby Jacob sáhnul vedle. Fantazie to jistí! ;) Jsem ráda, že se ti to líbilo.

40)  moshisha (29.09.2010 17:21)

Naprosto dokonalé četla jsem to celé jedním dechem, strašně se ti povedlo vykreslit Jacobův charakter... kéž bys ještě dopsala pokračování ve stanu

«   1 2 3 4   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek