Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/rob-robert-pattinson-3986783-1280-1-perex.jpg

Píííp píp...

Můj krásný sen začalo rušit nějaký protivný pípání. Já si ale přece nenařídila budík. Snažila jsem se otočit na druhý bok, ale něco mě drželo na místě. Zavrčela jsem. K tomu otravnýmu zvuku se přidal ještě jeden, zněl jako vrčení mixéru. Ne ne, spíš jako vosí roj. Ale já snad nespím v lese, ne?
Snažila jsem se otevřít oči, ale ta změť barevných šmouh ještě přece nemůže být ono. Na třetí mrknutí už jsem dokázala zaostřit na strop. Fajn, žádný les.
!!!
Ale taky žádná rezervace. Tohle není můj pokoj. Chtěla jsem rychle vystřelit do sedu, ale v mém zorném poli se objevil bílý obličej. Otvíral pusu, ale šlo mu z ní jenom podivné mumlání. To by mě zajímalo, odkdy Carlisle pije. To určitě neudělá dobrou vizitku rodině. Počkat! On přece nemůže být opilý, vlastně by tu vůbec neměl být. Nebo možná bych tu neměla být já?
Myšlenky se mi rozletěly jako hejno motýlů. Nedokázala jsem je polapit.
Posvítil mi baterkou do oka. Měl by vědět, že je to vážně hnusný, a už to nikdy nedělat. Hlavně ne mně.
Vnímala jsem ale čím dál líp. S každým mrknutím mi docházelo, co se stalo. Jenom jsem nedokázala pobrat, jak jsem se ocitla tady.
Otevřela jsem ústa a zamyslela se nad tím, jaká lékařská praktika je cpát pacientům do pusy smirkový papír.
„Jak se cítíš?“ Jistě se ptal už nejméně potřetí, ale až teď jsem mu rozuměla.
Ale mluvit mi nešlo. Jako bych měla tvář ve svěráku. Tak jsem nejistě přikývla.
„No, předpokládám, že jsi malinko dezorientovaná, to je v tomhle stavu běžné.“
V tomhle stavu?
„Máš přeraženou čelist a několikanásobné zlomeniny v oblasti nohou. Tržné rány se ti už zahojily. Nemusím ti říkat, že kdybys byla člověk, už spolu nemluvíme.“
Kdybych byla člověk, neporvala bych se s bandou vlkodlaků, pomyslela jsem si ponuře.
„Myslím, že za den, dva budeš v pořádku. Jenom toho asi moc nenamluvíš.“ Usmál se. Proč mám pocit, že ho to těší?
„Musím ještě na chvilku do nemocnice.“ A s tím, aniž by mi vysvětlil, kde to vlastně jsem, odešel.
Chvilku jsem si podrážděně mumlala a u toho jezdila očima po zařízení. Bylo neuvěřitelně elegantní a všechno dohromady sladěné. Perfektně nechutné. Vzbuzovalo to ve mně touhu něco zamazat nebo přerovnat, případně přebarvit.
Taky to na mě řvalo jediné jméno. Esmé. Což znamenalo, že bych měla být teoreticky doma. Ale rozhodně ne ve Skotsku.
Co se to tu sakra stalo?
Dveře se s tichým klap a lehkým šoup otevřely. Dovnitř pomalounku nakoukl Edward.
„Jak se cítíš?“
Opatrně jsem rozhodila rukama.
„No, jsi vzhůru a dýcháš. To je dobrý začátek.“
Viděla jsem, že chce začít o tom, co se stalo, a pro jistotu se přikrčila. Nebyla jsem na svoje chování ani trošku hrdá.
„Možná bys chtěla vědět, že všichni to přežili. Alespoň prozatím.“
Oddechla jsem si.

Dva dny nato už jsem mohla mluvit. Napřed jsem chtěla vědět, kde je maminka. A táta.
Bylo mi řečeno, že jsou na cestě. Nepustili je ke mně, aby mě nerozrušili. Nechápala jsem, jak by mě moji vlastní rodiče mohli rozrušit, až do chvíle, než jsem je viděla.
Maminka vypadala, jako kdyby během těch několika málo dní zestárla o deset let. A táta. Byl potlučenej. Hrozně.
„Že ty jsi zkoušel přeprat vlkodlaka?“ Myslela jsem to jako odlehčení, ale byl to důkaz, že mi v hlavě někde upadlo kolečko. Táta totiž přikývl.
„Sam?“ Hlas mi přeskočil o oktávu výš.
Táta si sedl ke mně a vzal moji ruku. Povzdychl si a pak přikývl.
„Je to všechno moje vina. Řekl jsem jim, ať tě nešetří, ale nikdy mě nenapadlo, že se na tebe vrhnou.“
„Tati, já...“
„Nepřerušuj mě. Prostě to se nikdy nemělo stát. Jsi tvrdohlavá po mně a já neodhadl, že tvůj vlk ví, že právoplatně jsi alfa ty. Neviděla jsi důvod se podřídit, viď?“
Zavrtěla jsem hlavou.
„No a ten pitomec ješitnej si myslel, že tě zlomí, a když jsi ho chytila pod krkem, prostě zpanikařil a vydal rozkaz, aby tě zneškodnili.“ Poslední slova drtil mezi zubama. Přikryla jsem svou druhou rukou naše spojené.
„Nemůžeš za to. Já budu v pořádku a prostě odjedeme. Jo?“
Nelíbilo se mu to, ale přikývl.
„Asi to tak bude nejlepší.“
„Tak to tedy ne!“ Máma se postavila. Do té doby se chovala skoro až apaticky. Oba jsme na ni vytřeštěně koukali.
„Zůstaneš tady, mladá dámo, a vezmeš si, co ti patří.“
„Mami, ale já nechci mít smečku.“
Odbyla mě mávnutím ruky.
„Zůstáváme tady!“ Založila si ruce na prsou a propalovala mě vzteklým pohledem. Tak nevím, kdo je tu alfa...

Později jsem se dozvěděla, že Cullenovi se přistěhovali za námi. Všichni, až na Alici a Jaspera.
Prý nutně potřebují dovolenou. Spíš se mnou nechtěla nic mít, hrdinka. Vůbec jsem nerozuměla tomu jejímu zkratu. Ale vypadalo to, že ani nikdo jiný.
Měli tu už nějakou dobu dům. A tam jsem teď ležela. Spíš seděla a cpala do sebe vanilkovou zmrzlinu. Edward seděl u mě a četl mi. Když jsem blaženě vzdychla, vždycky se usmál. Měl radost, že už je mi lépe.
„Co bys řekla na malou procházku?“
„Proč ne, už mi, zdá se, nic není. Tedy pokud nesním víc té zmrzliny a neuženu si angínu.“
„To je tedy štěstí, že dole už jí je jenom tuna... nebo dvě.“
Zasmála jsem se.
„Víš, že já ledové věci miluju.“
Jeho výraz zjihl. Naklonil se ke mně a pohladil mě po tváři.
„Doufám, že na to nikdy nezapomeneš.“
V břiše se mi rozlilo takové zvláštní teplo, které s třepotavým plesk se snažilo dostat ven. Jak to myslel?
Vyskočil na nohy a zaklapl knihu.
„Budeš potřebovat čas na převlečení?“
Podívala jsem se na svoje oblečení. Tepláková souprava. Do lesa vyhovující. Zavrtěla jsem hlavou.
„Výborně.“ Natáhl ke mně ruku a zamířil k oknu.
„Hele, já neumím lítat, jsem vlk,“ poznamenala jsem suše. Věděla jsem, že on by nedopustil, aby se mi něco stalo. Byl v tomhle ohledu pečlivější než maminka.
Prohlédl si mě od hlavy až k patě.
„Hm, tak to by ses neměla bát, ne?“
Automaticky jsem se naježila.
„Já se nebojím.“ Předupala jsem k oknu a navzdory výšce udělala krok do prázdna. Za sebou jsem slyšela vyděšené vyjeknutí. Ale já to měla vymyšlené. V letu jsem udělala kotoul a na zem jsem dopadla na všechny čtyři.
„Podvádíš!“ ozvalo se mi vedle slechu.
Štěkla jsem a prohrábla okrasné kamínky na cestě.
„Na to nemáš!“ škádlil mě. To se uvidí!
Vyrazila jsem. Sykl, ale v vzápětí byl hned za mnou. Páni, nikdy mi nedošlo, jak je rychlý, ale já jsem rychlejší. Musím být!
Šťouchla jsem ho do boku a on na chvilku ztratil rovnováhu. Stačilo mi to k malému náskoku. Kličkovala jsem mezi stromy a snažila se ho malinko zmást. Lehce jsem otočila hlavu, ale nikde ho neviděla. Ten pocit vítězství mě málem zadusil. Porazila jsem nejrychlejšího upíra v rodině. Emmett se zblázní smíchy. A pak jsem ho uviděla. Stál opřený o kmen stromu a čistil si imaginární špínu za nehty. Jak to udělal?
Byla jsem tak rozhozená! Potřebovala se na to tak přímo zeptat, že jsem k němu už doběhla v rouše Evině.
Zrudla jsem snad až na konečcích vlasů.
„Otoč se!“
Zasmál se.
„Vždyť já se přece nedívám.“
Přešlápla jsem a pak skočila do nejbližšího křoví. Zvedl ke mně pohled, hned ho zase sklopil a snažil se maskovat smích.
„Hlavně nezačni kašlat, tím bys ten dojem vážnosti vážně zazdil,“ rýpla jsem si.
Rozřehtal se.
„Ty jsi skvělá, ale kdybys nebyla zbrklá, nestojíš teď v kopřivách a já bych ti řekl, že pro tebe mám oblečení.“
Zděšeně jsem se podívala dolů a přešel mě humor. Začalo to samozřejmě pálit.
„Já tě nesnáším!“
„Takže ty to oblečení nechceš?“ Znovu se zasmál mého dychtivému výrazu. Hodil po mě ten balík a otočil se. Pomalu jsem vylezla.
Oblékla jsem se už s lepším pocitem, protože ty jeho kopřivy byly jenom jejich jemnější příbuzné. Takže to sice píchalo, ale nepálilo. Tolik k síle sugesce.
Šli jsme spolu po lesní pěšině pomalu domů a já se snažila dotírat, aby mi řekl, jak mě předběhl. Řekl, že si na to budu muset přijít sama. Chuť proklít ho do třetí kolena mě přešla ve chvíli, kdy si mě otočil k sobě tváří. Byl vážný.
„Musím ti něco říct...“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

kytka

18)  kytka (22.09.2011 23:07)

Co jí musí říct? Že bych tušila? Oni jsou tak sladký. Užívám si to. Díky.

Bosorka

17)  Bosorka (17.09.2011 20:04)

A proč né dnes?

Amisha

16)  Amisha (17.09.2011 19:52)

Surynka bude zítra

MisaBells

15)  MisaBells (13.09.2011 21:40)

krucinál! Já měla počkat na tu pětku! Copak to vydržím? Tohle je nefér! Co jí musí říct????? Romčoooom, co jí musí říct???? Bylo to ... heh... Prostě skvělý, dokonalý, čtivý a živý!

Amisha

14)  Amisha (09.09.2011 19:43)

Všem děkuju za komentíky a brzo se mi snad povede něco sepsat...

Janeba

13)  Janeba (09.09.2011 08:21)

Amíshku , nádherné kočkování, Edward je úžasný a Surya roztomilá!!! Báječná kapitolka a těším se na pokračování!!! Moc bych si přála, aby nikdy nezapomněla, že ledové věci miluje a přitom partičce nafoukanejch vlkodlaků dala na frak a ještě jim ukázala, kdo je tady alfa!!! Skvělé!!!!
Děkuji!!!

Bye

12)  Bye (08.09.2011 22:12)

Božínku Amiško, ty Tvoje vychytaný slovní hříčky mě snad nikdy nepřestanou udivovat a bavit
Takže alfa si má vzít, co jí náleží? No, aby z toho ještě nebyla nějaká mela. Nebo, aby z toho nakonec nevzešel nějaký konkurent pro Edwarda.
Vrtá mi hlavou, co to s tou Alicí je, kurnik. To nebude jen tak...
„Musím ti něco říct...“
„Musím ti něco říct...“??? Cože? Ááááá Co?

HMR

11)  HMR (08.09.2011 21:50)

Tak ono to bylo v rámci "výchovy"? To ať vykládají holubům! Co to Samovo - Nechte ji jemu... to jako snad předpokládal, že se Edward JEN postará??? A to Edwardovo - doufám, že na to nikdy nezapomeneš...
moc hezká kapitolka, moc, moc

sfinga

10)  sfinga (08.09.2011 20:21)

Páni, Jake je skvělý a Bella pěkně tvrdá
A Edward? Ááááách, jak jsme ho v první povídce nesnášela, tak teď... ho... miluju
Amishko, promiň, za strohý komentář, snad jsem se ti za tuhle krásnou povídku odvděčila jinak

sakraprace

9)  sakraprace (08.09.2011 20:00)

Odvolávám, Jake je super táta. Prát se s vlkodlakem Bellu trochu chápu i ne. Já bych odsud mazala, ale zůstat a jako pomstu připravit Sama o vůdcovství, má taky něco do sebe. Jen by se taky mohli zeptat Suryi, co by ona chtěla. A Edward...chjo, je prostě poklad

Karolka

8)  Karolka (08.09.2011 19:04)

Vrahu! Takovej cliffhanger! :D Ale máš mě. Srdce mi buší, dejchám, jako bych ten závod běžela já. Uáááááááááá!!! Ty by sis na ty své Edwardy měla nechat udělit copyright.
Nevím, jestli mám radost z Bellina rozhodnutí. V té rodině mají zřejmě všichni nedostatečně vyvinutou schopnost starat se o to, co by Surya opravdu chtěla. No, zdá se, že Edwardovi tahle schopnost nechybí.
Byla to krása!

Amisha

7)  Amisha (08.09.2011 17:43)

Bos: Tak jo

Twilly

6)  Twilly (08.09.2011 17:25)

Já bych kousala... vrrrrrrr.. no jo, třeba bych pak měla plnou tlamu chlupů.... pardon, pusu :D

Bosorka

5)  Bosorka (08.09.2011 17:21)

Tak Bella by chtěla, aby si Surya nárokovala své právoplatné místo a nakopala Samovi prdel? Jsem s tebou, holka!!!!!
Ovšem já na jejím místě bych navštívila místní obchod s loveckýma potřebama a s pořádnou kulovnicí vyrazila do lesa!

Twilly

4)  Twilly (08.09.2011 17:09)

Hele, Amiš, to jako co? Utneš to takhle?????? CO??? CO !!! Copak jí chce říct???

3)  Anna43474 (08.09.2011 15:59)

Že ona jí Bella chce dohodit nějakýho vlkodlaka??? Proč by ne, když jí to s jedním vyšlo...
V kopřivááách A copak jí chce povědět???
Bombózní to bylo
TKSATVO

ODCULTI

2)  ODCULTI (08.09.2011 15:59)

aaaaaaaaaa chudak

SarkaS

1)  SarkaS (08.09.2011 15:39)

V kopřivách Chudinka malinký, to bude pěkně pálit :D Moc hezké, jen se mi nelíbí, že ji tam Bella drží. Ona která si s tím nadpřirozenem tak zkusila by mohla mít trochu pochopení, že o některé věci její dcera nestojí

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Isle Esme