Sekce

Galerie

/gallery/butterfly_tree.jpg

Jasper zachraňuje Alice.

Jak přijme pravdu o upírech?

Bude se chtít stát jednou z nich?

Tentokrát mu nebylo lehko, když se vytáhl do jejího okna. Celou cestu sem k ní spřádal plán. Co jí řekne? Bál se toho, že jeho nabídku odmítne. Možná ještě víc toho, že to přijme. Co udělají? Jak zařídit, aby na ně nikdo nepřišel? Hlavně aby někdo nepodezíral a neobvinil Carlisla.

Pak už to nemohl déle oddalovat. Ocitnul se v jejím pokoji. Seděla na posteli. Přes nohy měla přehozenou slabou deku. Byla v podivném polospánku. U jiných pacientů by předpokládal, že jsou pod vlivem léků. Ona byla jen unavená a nevyspalá.

„Jazzi!“ zašeptala a rozzářila se jako sluníčko. V zápětí se zachmuřila. „Proč tu jsi?“ Byla sobota. To nikdy nechodil. Napadlo ji, že se muselo něco stát. Jemu. Jeho rodině. Přišli na jejich zvláštnost. Stěhují se. Už nikdy nebudou spolu.

Jasper poznal její neklid. Přiblížil se k ní a chytil ji za ruku. To, co se jí chystal říct, byla ta nejtěžší věc na světě. Jak říct tak mladé dívce, že musí zemřít, aby mohla žít?

„Al,“ sklopil oči. Poslouchal tep jejího srdce. „Alice,“ zašeptal tiše. Marně hledal slova.

S takřka hmatatelnou bolestí sledovala jeho rozpaky. „Opouštíš mě?“

„Ne! To bych nikdy neudělal.“ Políbil ji do dlaně. „Ale… Doktor Dawson se rozhodl pro konečnou fázi.“

Ukázala si mlčky na hlavu. Na sucho polkla. Odpovědí jí bylo jen lehké kývnutí. Měla sen. Viděla sebe, jak sedí pod stromem. Na kolečkovém křesle. Hlavu zamotanou v bílých obvazech. Nechtěla tak dopadnout. I když pak by jí to už bylo jedno.

„Co s tím chceš udělat?“ Nenapadalo ji žádné řešení. Žádné proveditelné. Pokud ji unese, tak ji bude matka hledat. Jedině snad, že by zabil doktora. Věděla, že by to pro něj nebyl problém. Ale přijde někdo další a ten dokončí započaté dílo.

„Chtěla bys bydlet se mnou a mou rodinou?“

„Jak?“

„Musela by ses vzdát matky. Dosavadního života…“ Podíval se jí zpříma do očí. „Zemřít. Ne opravdu. Carlisle tě prohlásí za mrtvou a odneseme tě do našeho domu. Potom společně odejdeme. Přestěhujeme se na druhý konec Států.“

„Co když bude chtít moje máma vidět tělo?“ Překvapila ho. Tohle nečekal. Její naprosto dospělý přístup. Myslel si, že bude hodiny přesvědčovat a vysvětlovat.

„Carlisle napíše do pitevní zprávy, že má podezření na tuberkulózu. To se pak nesmí rakev otevírat.“ Když viděl v jejích očích další otázky, jen pokrčil rameny. „Tady se to občas stává.“

„Na co zemřu?“ Zase žádné emoce ani strach. Možná jen touha po novém a lepším začátku.

Chytl ji za ruku a otočil ji tak, aby byly vidět zhnisané rány od kapaček. „Na sepsi.“ V sanatoriu to byl velice častý důvod úmrtí.

„Kdy?“

„Dnes. Asi za dvě hodiny přijde můj otec. Doktor Cullen. Pokud budeš chtít, píchne ti poslední injekci. Bude obsahovat látky, po kterých se ti zpomalí srdce i dech, klesne ti tělesná teplota a budeš vypadat jako mrtvá. Ve dvě hodiny odpoledne chodí sestry na kontrolu. Najde tě a zavolají Carlisla, protože je dnes jediný, kdo drží službu. On tě prohlásí za mrtvou. Sepíše veškeré potřebné dokumenty i průběh pitvy. Mezitím tě odnesu k nám.“

Kývla. „Kolik vás je doma?“ Nevěděla toho o něm mnoho. Jen to, že není člověk. I když to tušila… Od jejich prvního setkání, kdy o něm měla první vizi. Včera večer jí toho hodně pověděl, ale ona usnula. Konec neslyšela. Ani netušila, jestli jí nakonec řekl celou pravdu.

„I se mnou devět.“

„A všichni jsou jako ty?“ Ne že by to něco měnilo. Chtěla s ním odejít. Její matka věděla, jak to bude. Tak jí to dopřeje mnohem dřív.

„Skoro. Poznáš je.“ Bál se toho, že bude chtít slyšet všechno. Co když to nepřijme a bude od nich chtít odejít?

Přitulila se k němu blíž. „Těším se na ně.“ Opřela si o něj hlavu a za chvíli usnula.

 

Slunce se blížilo k západu. V sanatoriu panoval čilý ruch. Smrt pacienta vždy vše změnila. Jen na pár chvil ale přesto. Kontaktovat rodinu, pohřební ústav. Uklidit pokoj. Sbalit věci.

U Cullenů v domě bylo také rušno. Připravovali se na stěhování. Zatím bez Carlisla. On chvíli počká, dá výpověď a přijede za nimi později.

Všichni pobíhali po domě ve zdánlivě neorganizovaném zmatku. Jen Jasper seděl ve svém pokoji a čekal. Věděl, že za chvíli musí léky přestat působit. Chtěl být s ní, až se probere. Protože pro ni začne nový život. Na malý okamžik ho napadlo, že by se mohla chtít stát jednou z nich. Ale neodvažoval se doufat. Nebránil by jí. Na to byl příliš velký sobec. Přesto, pokud nebude chtít, bude vedle něj žít a stárnout.

To byla další otázka. Bude ho chtít? Teď bude mít na výběr. Bude mít obyčejný život. Bude chodit do školy. Bude potkávat i jiné chlapce a později i muže. Co když se do někoho z nich zamiluje? Ta představa se mu vůbec nelíbila. Bolelo to.

„Jazzi?“ ozval se z lůžka tichý hlas. Potáhla se a malátně otevřela oči.

„Jsem tu.“

„Mám žízeň.“ Zachraptěla.

Podíval se na její rozpraskané rty a tiše se na sebe zlobil, že ho to nenapadlo samotného a dřív. Už tolik let nebyl člověkem. Bude se muset naučit, že Alice potřebuje jíst, pít a spát. Svou přirozenou rychlostí seběhl do kuchyně, našel skleničku, napustil do ní vodu a vrátil se zpět.

„Jsi rychlý,“ zkonstatovala Alice, když uhasila žízeň. „Už mi řekneš, co jsi zač?“

„Co myslíš ty?“ Chtěl znát její názor. Pořád se bál toho, že se vyděsí.

Zamyslela se. Ta první vize s ním byla tolik jasná. Přesto se to bála vyslovit. Neměla strach z něj. Vlastně nevěděla, čeho se bojí. Možná té nevyhnutelnosti. Měla další sen. Viděla se. Byla stejně bledá jako on. Jen oči měla sytě rudé.

S pohledem upřeným na své ruce zašeptala: „Upír.“

Vzdychl si. „Jo.“ Nespletla se. „Bojíš se?“

„Ne.“ Položila mu svou hornou dlaň na koleno. „Znám tě příliš dobře na to, abych se tě bála. Jsi hodný. Jen…“ Sklopila oči. „Budu muset být stejná jako vy?“

Chytl ji za bradu. „Ne. K přeměně tě nikdo nebude nutit. Nejsi první člověk mezi námi.“ Pozdě si uvědomil, co se stalo s Bellou. Rychle změnil téma. „Dokonce od nás budeš moct odejít, když se ti s námi nebude líbit. Nebudeme tě k ničemu nutit.“


Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

17)  emam (11.02.2014 22:40)

Ivanka

16)  Ivanka (30.05.2011 18:07)

Jak píše anbra, tahle povídka je intimní, sevřená, soustřeďuje se jen na Alici a Jaspera a v tom je tak kouzelná. Krása!

SarkaS

15)  SarkaS (30.05.2011 14:52)

DObře to dopadlo tedy alespon zatim, Alice ho prece neopusti ne? To by neudelala

Kristiana

14)  Kristiana (27.05.2011 22:33)

Ehm... mám takový pocit, že jsem povídku už jednou četla. Někdy kdysi dávno. Je mi dost povědomá.
Zbytečně jsem se bála případných komplikací, všechno proběhlo hezky hladce. :)
Nebude chtít odejít. Jak by mohla opustit Jazze?

Linfe

13)  Linfe (11.04.2011 15:20)

sakraprace

12)  sakraprace (03.01.2011 11:49)

Jóóóóóóóóóóóóóóó a teď ty nehody pěkně prosím

Karolka

11)  Karolka (03.01.2011 09:47)

Juchůůů! Podařilo se!!! Děsila jsem se, že budou nějaké komplikace, a že se doktor Mengele objeví třeba v práci, i když je sobota, ale ty jsi zlatíčko a šetříš mi nervy. Tak, jdu na poslední. To tedy byl ale aerobik pro srdce.

Yasmini

10)  Yasmini (02.01.2011 17:19)

Gass
Miluju Jaspera.

Y.

9)  Bosorka (02.01.2011 14:23)

Gassie - přeslazený? Díky za upozornění, naservíruji si ke čtení kysané zelí! ;)

8)  zuzka (02.01.2011 12:23)

7)  zuzka (02.01.2011 12:12)

super len si bude chlapec zvikať na to že všetko vie dopredu.

Gassie

6)  Gassie (02.01.2011 10:39)

Carlie, děkuji. Za nádherný a vyčerpávající komentář.

Gassie

5)  Gassie (02.01.2011 10:37)

Ambři děkuji. J A jsou mým oblíbeným párem. Už jsem to někde psala. Je to kvůli jejich minulosti. Neměli milující a bezpečné zázemí jako ostatní a přesto...
Už se bát nemusíš. Dnes odpoledne vyjde poslední díl (už čeká jen na 14:45 ;) ) a ten je vyloženě přeslazený. Je to známé: Žili šťastně.

ambra

4)  ambra (02.01.2011 10:32)

Gassie, pořád jsem hledala to správné slovo k této povídce, ale asi není jen jedno. Zkusím to. Je to hrozně moc intimní. Sevřený útvar, žádná rozmáchlá gesta a široký záběr a mohutné popisy. Pořád jsme těm dvěma tak blízko, že se občas cítím jako šmírák, který se ale nedokáže odtrhnout. Tihle dva - to je naprostá esence všeho, co na nich miluju. Jak jsem si je kdysi vysnila, protože Steph je oba servíruje velmi ploše.
Takže je to na dobré cestě? Matku a doktora spral ďas? Mám se ještě bát?

Carlie

3)  Carlie (01.01.2011 22:59)

Mám takovou úchylku (teda jednu z mnoha ), a to jsou dialogy a oba - před Alicinou "smrtí" i po ní - byly neskutečně silné! Nejen svým obsahem, ale i stavbou
Brr, jak Alice viděla jednu ze svých "budoucností", ve které byla už navždy mimo :'-(, ještěže prostě věřila, že jí Jasper zachrání a zajímala se jen o technické detaily
Pak ta mezihra... a já najednou dostala hrozný strach, jestli to s tím předstíráním pomocí medikamentů nepřehnali a muselo být slyšet až k Tobě, jak jsem si úlevně vydechla, když se probudila, ale pak zase ztratila dech, protože byla u něěěěěj
A zatímco ona je svobodná, Jazz se připoutává víc a víííc
A Alice se určitě bojí svého upírství jen proto, že by jí červená v očích neladila k pleti , ale ano, ano... "Pozdě si uvědomil, co se stalo s Bellou." - jen se inspirujte, mládeži, a zlatá je dobrá, Alice! (jakožto barva očí i jako povaha muže po boku ) Chudák Jazz, musí ji pustit do světa :'-(

Gassie

2)  Gassie (01.01.2011 22:15)

Bos, děkuji :)
Další díl snad zítra. Už ho mám skoro dopsaný.

Bosorka

1)  Bosorka (01.01.2011 22:04)

Odejít od Jazze? Ani kdyby mě liazkou tahali!!!
Hezky to měl chlapec....tedy ehm upírek promyšlený - te´d už ji čekají jen pozitiva a sociální jistoty, že jo?
Teď si lehce zaremcám, kdy že bude další díl?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek