Sekce

Galerie

/gallery/butterfly_tree.jpg

Alice je v léčebně. Dokáže jí Jasper opravdu pomoci?

Co bude dál?

Slíbil, že už jí nikdo neublíží a hodlal to dodržet. Kdyby mohl, přestal by chodit do školy a byl jen s ní a mohl se o ni starat, ale otec mu to nedovolil. Snažil se ho udržet u toho, čemu říkal normální život. Nutil ho, aby měl stejný režim jako dřív. Každý den chodil do školy. Třikrát týdně pomáhal v Sanatoriu, o víkendech ho rodina brala na lovy. Jen noci měl pro sebe a pro ni. To už bylo Carlislovi jedno. Měl jedinou podmínku. Nesmí se nechat chytit.

A tak Jasper každý večer šplhal po tom stromě. Každý večer se bál toho, v jakém stavu ji najde. Bojoval sice proti doktorovým snahám ji léčit, ale pořád hrozilo, že na to někdo přijde. Co když ho odhalí a zkazí jeho snahu o její záchranu.

V ústavu strávila už skoro dva měsíce a zatím mu to všechno vycházelo. Jen ona den ode dne vypadala hůř. Ale tam to bylo normální. Stav pacientů se horšil, a pak zemřeli. Alice se také horšila, skoro přestala jíst. Byla hubená už předtím, tak se Jasper musel snažit, aby nebyla podvyživená. Nosil jí jídlo. Každý den něco jiného. Vždy večer zjistil, co má ráda, aby to další den mohl opatřit. Pak ji tím krmil.

Kromě toho s ní mluvil. Utěšoval ji. Ošetřoval jí hnisající rány od jehel. Už dávno si nedělal starosti s tím, že by o něm mohla mluvit. Ona uměla mlčet. Byl si jistý, že jeho neprozradí. Navíc pacienti tady často tvrdili, že je navštěvují různé bytosti. A sestry si už o Alice určitě myslely, že taky bude v takovém stavu. Nikdo by jí nevěřil, ať by mluvila, o čem chtěla. Ale jí nic nebylo. Přestala polykat opravdové léky. Infuze, které pro ni mívali připravené, Jasper pravidelně měnil za bezcenný cukerný roztok. Bojoval tak proti její hubenosti. A elektrošoky… Pohrabal se v tom starém stroji tak, aby ukazoval desetkrát větší výboje, než ve skutečnosti dával. Teď to bylo nepříjemné, ale rozhodně ne nebezpečné. Dělal všechno pro to, aby dodržel slib.

„Přišel jsi.“ Ozval se tichý hlas z postele. Viděl její úsměv. Měl pocit, že mu srdce zase začalo bít.

„Slíbil jsem to.“ Jedním skokem překonal celou místnost. Teprve ve chvíli, kdy ji držel v náruči, se uklidnil. Miloval ji. Už dávno si tím byl jistý. „Máš hlad?“

Upřela na něj své obrovské oči. „Co máš?“

Sáhl do kapsy a vytáhl tabulku čokolády. Neměl čas nakupovat a tohle byla sázka na jistotu. Zbožňovala ji. Sáhla po ní a vybalila ji ze stříbrného alobalu.

„Mňam.“ Usmála se spokojeně. Vlastně byla nejšťastnější za celý svůj dosavadní život. Až někdy uvažovala o tom, jestli to není jen následek léků a terapie. Vysnila si ho tady už ten první den.

„Nedáš si?“ Zeptala se nevinně a mávala hnědou věcí před jeho obličejem. „No tak, Jazzi, je to dobré.“ Smála se, když viděla jeho znechucený obličej. Nevěděla, proč nejí. Zatím jí neřekl celou pravdu o tom, kdo je. Nechtěla to vědět. Nebála se. Měl svoje tajemství.

Když nad ránem odcházel, ležela v posteli a představovala si. Přemýšlela o tom, kdo ve skutečnosti je. Jestli nějaký zdejší fantom, nebo někdo úplně jiný. Díky tomu, že spolu trávili celé noci, bývala přes den unavená a nedělalo jí takové problémy, aby vypadala jako ostatní pacienti. Věčně mimo. Ve svém světě.

„Budeš spát?“ Zeptal se jí, když v ní zmizela celá čokoláda.

„Ne.“ Přitulila se k němu blíž. „Povíš mi něco?“

„Co?“ Pokaždé po něm chtěla, aby povídal. Občas se tomu vyhnul. Jako třeba před týdnem, když z ní vytáhl pravdu o jejích schopnostech. Nebo včera, kdy mu ona povídala o svých životních přáních a touhách. Mluvila o vysoké škole, velkém domě, prázdninách u moře.

„Něco o tvém životě.“ Třeba už nastal ten správný okamžik na to, aby se jí odhalil.

Zhluboka se nadechl. Nikdy o tom nikomu nepovídal. Ani Edwardovi a on mu byl nejbližší. „Narodil jsem se v devatenáctém století na malé farmě na jihu Států. Byl jsem jediný syn, tak jsem měl jednoho dne převzít celou farmu. Měl jsem pět sester…“

Když dopovídal, Alice už spokojeně spala. Políbil ji na čelo a opustil její pokoj.

 

Domů se vrátil se svítáním a skvělou náladou. U stolu v jídelně na něj čekal Carlisle. Četl si v lékařském časopise. Když uslyšel syna, ani nevzhlédl. Jen tiše promluvil.

„Doktor Dawson je moc spokojený, jak mu to jde s Mary Alice. Prý nečekal, jak to bude snadné.“ Neříkal úplně pravdu. Celý předchozí den si liboval, jak moc se mu to daří.

Jasper se zastavil a poslouchal.

„Do úplného uzdravení jí prý moc nechybí. Už vůbec nemá halucinace. Většinu dne je mimo.“

„Že ji nechce operovat,“ zaprosil Jasper, jako kdyby s tím jeho otec mohl cokoliv udělat.

„Nevím, co chce udělat. Od jisté doby se mnou své postupy nekonzultuje.“ Zvedl hlavu. Podíval se Jasperovi do očí. „Jak si to představuješ dál?“

Mladík pokrčil rameny. „Nevím.“ Zalhal. Přemýšlel o tom. Celé dny nemyslel na nic jiného. Kombinoval, uvažoval. „Jen jsem nechtěl, aby jí znovu ublížil. Bylo mi jí líto, Carlisle.“ Znovu nemluvil úplně pravdu. Bylo mu jí líto, ale hlavně ji miloval.

„Neomlouvej se. Všichni víme, co k ní cítíš. Ale ty se musíš rozhodnout, co dál.“ I on měl nápady. Tohle bylo poprvé, co viděl svého syna tak šťastného.

Pokrčil rameny. „Zachránit ji odtamtud. Ty víš, že to jde jen jediným způsobem. Pokud jí nikdo nepodepíše úmrtní list, tak nemáme šanci.“

„Myslíš, že s tím bude souhlasit?“ Co ji poznal, připadala mu hodně fixovaná na matku. Ale ona ji zradila. To se pak děti mění.

„Šla tam s tím, že se nevrátí. Měla různé vidiny.“ Dokonce několik i o tom, jak ji on kousl. Popisovala to tak sugestivně. To pomalé přibližování jeho rtů k její krční tepně. Cítil, jak se mu v ústech hromadí jed.

„Dobře. Zítra mám noční službu. Pak už by mohlo být pozdě.“

„Dříve to neudělá?“ Ztrácel pojem o čase. Netušil, co je za den.

„Ne. Dnes je sobota. Tu si nebude chtít kazit.“ Doktor Dawson uznával víkend. Ctil sobotu a neděli jako dny, kdy nic nedělal. Odpočíval. Jezdil se svou rodinou na výlety. Chodil do klubu a choval se jako ten, za koho se považoval. Vážený pan doktor.

Víkend! Křičel Jasperův vnitřní hlas. Špatné načasování. To toho moc nezmůže. Dnes ho přece odtáhnou na lov a vrátí se až zítra těsně před setměním. On ale tentokrát nikam nemůže. Ne dnes. Má jedinou příležitost jí vysvětlit svůj plán.

Carlisle nemusel umět číst myšlenky na to, aby poznal, co se jeho synovi honí v hlavě.

„Neboj, z lovu jsi omluven. Domluv to s ní. Pokud ti tvůj nápad odsouhlasí, tak ostatní připravím na příchod nového a hlavně velmi vonícího člena domácnosti. Neboj, oblíbí si ji. Zvládli i Bellu,“ dodal, když spatřil synův vyděšený obličej.

 

 


 

Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

11)  emam (11.02.2014 22:30)

Děkuji, je to skvěle napsaný příbeh

Ivanka

10)  Ivanka (30.05.2011 17:34)

Vztah Alice a Jazze mě fascinuje. Obě dvě postavy si mi dokázala přiblížit tak jako nikdo předtím. Jsem moc zvědavá, jestli jim to vyjde!

SarkaS

9)  SarkaS (30.05.2011 14:48)

Carlisle je se svými pravidly trochu naprisno, ale zase ho chapu vzheldem k tem jazzovym problemum s krvi Doufam ze jim ten plan vyjde

Kristiana

8)  Kristiana (27.05.2011 22:27)

Och. Jsem dojatá, ty jeho návštěvy a snaha jí všechno ulehčit mě dostaly. Jen škoda, že na zachránění jejího života to nestačí. Bude souhlasit s přeměnou? Jsem si jistá, že bude :-).

Linfe

7)  Linfe (11.04.2011 15:15)

sakraprace

6)  sakraprace (03.01.2011 11:43)

Ježiši, já myslela, že ji rovnou unesl a on se o ni stará tam?! Sice jí pomáhá, ale doufám, pevně doufám, že to nějak vymyslí a sbohem sanatorium. A pěkně prosím o nějakou hnusnou nehodu i pro Dawsona.

Karolka

5)  Karolka (03.01.2011 09:42)

Jo! Jo! Jo!
Tak honééém! Zachraňte ji!!!
Já mám takovou radost! Děkuju!

Gassie

4)  Gassie (02.01.2011 00:05)

Mně ostudě tu nějak unikla děkovačka
Yasmini, Carlie, Ambro, moc Vám děkuji. Vážím si Vašeho čtení i Vašich komentářů

ambra

3)  ambra (15.12.2010 19:38)

Gassie, já celou úvodní část trnula, jak ji vlastně ochraňuje, když chodí jen v noci . Ale pak jsi mě dokonale uklidnila. Nádherná pasáž - Alice, čokoláda a Jasper (poslední dvě položky jsou samy o sobě léčivá kombinace ). Nicméně stejně mám hrozný pocit, že se něco podělá... Krásná kapitola...

Carlie

2)  Carlie (15.12.2010 12:17)

Gassie, omg, to bylo tak nádherně hřejivé, jak o ni pečoval , jak sabotoval léčbu "pana doktora"
Jak milé dítě pěkně kazí večeřením čokolády
Ten šok, když Carlisle řekl, jaká jediná cesta vede ze sanatoria... Co bude, až Alice pochopí, co je Jasper zač? Má nějaké vize o jejich společné budoucnosti? ;-)
Úža, těším se dál, co Tvoje hlavinka vykouzlí

Yasmini

1)  Yasmini (14.12.2010 20:30)

Gassinko ty ji zachráníš. Co to plácám Jaspere ty ji zachráníš.
Krásná kapitolka.

Y.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek