Sekce

Galerie

/gallery/butterfly_tree.jpg

Dvě osamělé duše, co bloudí tmou. Potkají se. Co naleznou?

Jasper žije s Cullenovými. Něco mu ale chybí. Jednoho dne potká na klinice Alice, dívku, která trpí pro svou zvláštnost.

Dnešní díl je trošku drsnější. Slibuji, že už to bude jen lepší.

Alice nikdy nepřipadala cesta do Sanatoria tak dlouhá a tak krátká. Celou dobu se dívala z bočního okýnka a čekala, kdy se objeví to červené auto, které viděla ve snu. Viděla vyděšené oči řidiče, který zjistil, že má pokažené brzdy. Hrůzu vepsanou v jeho obličeji. Krev, která stékala po jeho spánku, když se auta srazila a ze všech třech utíkal život. Možná to tak bude lepší. Rychlá smrt místo pomalého umírání.

Pak ho uslyšela. Po prudkém smyku narazilo červené auto do několika popelnic. Jako kdyby ho někdo odstrčil. Všude se válelo veliké množství odpadků. Ale řidič vystoupil a vypadal, že mu nic není. Něco se změnilo. Jako kdyby někdo viděl její předtuchu a odvrátil hrozící nebezpečí.

Paní Brandonová za volantem zamumlala něco o lidech, kteří by neměli dostat řidičák. Alice ji nevnímala. Pozorovala ten výjev. Čekala, že tam něco uvidí. Nebo spíš někoho. Už od té své vize věděla, že je jiný. Proč by nemohl vidět budoucnost jako ona? Nebo proč by to nemohl změnit. To bylo poprvé, co se něco takového stalo, tak to nemohl být člověk. Lidé takové věci nedělají. Nebo aspoň ne ti normální. A pokud byl blázen, tak by se k sobě skvěle hodili.

„Vystup si.“ Vytrhl ji přísný matčin hlas z rozjímání. Tak se ponořila do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že už jsou před Sanatoriem. Kdyby byla mladší, tak by se určitě rozbrečela. Začala by matku přemlouvat, aby ji k tomu nenutila. Možná na to žena čekala. Ale Alice místo toho jen vystoupila a vzala si své věci. Se vztyčenou hlavou šla vstříc svému osudu.

 

„Jazzi, uklidni se.“ Zašeptal Edward a stiskl svému bratrovi rameno. Stáli ve stínu mohutných platanů a pozorovali ženu s dcerou, jak za nimi zaklapla těžká kovová vrata. Bál se, aby se mu Jasper nevyškubl a nechtěl utéct. Z jeho myšlenek si udělal celkem jasnou představu o tom, co by se pak dělo. Rozhodně to nebylo nic dobrého. A oni dva si rozhodně nemohli dovolit k sobě přitahovat pozornost.

Jaspera za těch pár minut napadlo neuvěřitelné množství možností, jak by mohl Alice pomoci. Mezi ty nejmírumilovnější patřil její únos. Byl tak rychlý, že by její matka ani nepostřehla, kdy zmizela. Ale bylo to řešení? Paní Brandonová by svou dceru určitě hledala. Tak by ji mohl ženu vypít. Ale chtěla by Alice zůstat s ním? A jakou budoucnost má vztah upíra a člověka. Podíval se na Edwarda, který se zamračil.

Zvedl ruce v omluvném gestu. „Promiň.“ Nenáviděl ten pocit, že si musí dávat pozor nejen na to, co říká ale i na to, co si myslí. Neměl ho volat. Zvládl by to sám.

„Víc už jsi toho pro ni udělat nemohl.“ Pokusil se Edward odvést jeho myšlenky lepším směrem. Dělal pro tu cizí dívku první, poslední. Zavolal ho, aby zjistil, proč ji její sen má tendenci pořád dokola budit. Díky tomu zabránili té nehodě.

„To bych neřekl.“ Odfrkl si Jasper. Pořád měl pocit, že může udělat víc.

„A co?“ Odpověděl Edward na jeho myšlenku. „Zatím jsi ji zachránil. Co bude dál, nikdo neví.“

„Ona možná něco tuší.“ Určitě tuší. Viděl výraz v jejích očích, když vstupovala do Sanatoria. Cítil z ní její odevzdanost. Něco podobného už kdysi cítil. Bylo to v době, kdy se ještě s Edwardem živili lidskou krví. Tehdy potkali dívku, která znala upíry. Když zjistila, co jsou zač, tak neutíkala. Jen se posadila na zem a čekala na svou smrt.

„Co s tím chceš dělat? Mám ji hlídat, aby mi neunikla žádná její myšlenka?“

Jasper se zamračil. To ho ani na malý okamžik nenapadlo. To mohl Edward snad poznat.

„Jazzi, uklidni se. Dneska tu být nemáš. Pojď, půjdeme na lov. Vezmeme s sebou i Nessie.“ Ona byla jediná, kdo by mohl na něj ještě zabrat. Takhle ho ještě nezažil.

 

„Dobrý den, paní Brandonová,“ rozplýval se doktor a podal ženě ruku. „Půjdete se mnou do mé ordinace? Mary Alice se zatím půjde převléknout a připravit na vyšetření, abychom ji mohli co nejlépe a nejefektivněji léčit.“ Dívka mu nestála za jediný pohled. Ona nebyla důležitá. Hlavní bylo jen to, aby se léčila co možná nejdéle, protože po celou tu dobu k němu bude pravidelně přicházet její matka s tučnými šeky.

Starší sestra ve zmačkaném stejnokroji doprovodila Alici do jejího pokoje. Byl malý a tmavý. Měl jediné úzké zamřížované okno. Naproti dveřím stála bílá, kovová postel. Na zdi visel obraz s nějakým výjevem z Bible. Alice se při tom pohledu otřásla. Tušila, že to nebude žádný luxus, ale tohle překonalo i její nejhorší představy. Sem určitě návštěvy nepřicházely.

Položila si tašku na postel a chtěla si začít vybalovat. Sestra se zamračila. Vypadala jako dítě, kterému někdo sebral hračku. Jediným plynulým pohybem rozepnula zip. Vyndávala věci na postel. Tu a tam něco hodila na zem se zamumláním, že to tam určitě nebude potřebovat. Většinou to byly ty luxusnější noční košile a pyžama. Na stejné místo dopadl i její starý plyšový králíček, kterého si vzala jako talisman a dvě knihy, kterými chtěla zkracovat svůj čas tam. Dívku napadlo, že si to určitě rozeberou ostatní zaměstnankyně.

Sestra nakonec z hromady na posteli vybrala jednu bílou noční košili a podala ji Alice. „Převlékni se.“  Pak se posadila na rozvrzanou židli.

Alice se na ženu nespokojeně podívala. Pak se otočila čelem ke zdi a udělala, co po ní chtěla. Celou dobu na sobě cítila její pohled.

 

Rozptýlili ho. Přes nechuť Nessie strávili na lovu celý víkend. Vrátili se až v neděli po setmění. Povedlo se mu tu drobnou lidskou dívku vytěsnit z myšlenek. Užíval si lov i celou svou rodinu. Pak se ale vrátili. Nessie se vrhla do náruče svého vlka a i ostatní se šli věnovat svým partnerům.

Osaměl. Všechno, na co se snažil celý den zapomenout, na něj zase dolehlo.

Seděl v pokoji a poslouchal gramofonovou desku. Hudba k němu ale nedošla. Myšlenkami byl jinde. Věděl kde. Sebral z věšáku svou bundu a vyšel do noci. Nebyla mu zima, jen nepotřeboval být tolik nápadný. Bylo chladno na to, aby se pohyboval v košili s krátkými rukávy.

Zastavil se až před ústavem. Nevěděl, kde má pokoj, ale pro něj nebyl problém ho najít. Postavil se před budovu a nadechl se nosem. Okamžitě ho udeřilo několik pachů a vůní. Krev, jídlo, moč a růže. To byla ona. Růže s trochou vanilky. Rychle se přesunul do lůžkové části, kde měl pacienty doktor Dawson. Po starém, vysokém stromě se vyšplhal až do prvního patra. Až tam, kde byla jen úzká a zamřížovaná okna. Do míst, odkud necítil skoro nic. Jako kdyby pokoje byly prázdné.

Tam ji znovu spatřil. Spala. Přes tvář se jí vinula dlouhá rudá rána a v pokoji byla cítit její krev a i Dawsonův těžký pach. Ublížil jí. Jasper dávno věděl, co dělá doktor s pacientkami. Pořád ale doufal, že jí se to vyhne. Byla tolik mladá. Kolik jí tak mohlo být? Patnáct, šestnáct? Zeptá se na to otce.

Chtěl jít k ní a utěšit ji. Ale mělo to cenu? Stejně už bude pod vlivem léků, a pokud o něm bude někdy později mluvit, bude to pro ni jen horší. Dál se křečovitě držel mříže a horečně uvažoval, co má dělat, když se dívka na posteli pohnula a shodila ze sebe deku. Odhalila tím roztrhanou noční košili, několik vpichů od jehel a vyholený levý spánek.

Jasper zareagoval skoro okamžitě. Železo by pro něj nebylo žádný problém, ale on to musel udělat tak, aby nikdo nemohl odhalit jeho přítomnost. Opatrně vyviklal mříž a za chvíli byl v jejím pokoji. Postavil se vedle jejího lůžka. Chytl ji za ruku. Překvapilo ho, jak je studená. Měla ho hřát, ale to se nestalo. Připadal si jako někdo, kdo vstoupil do místnosti a místo zářivého lustru spatřil jen zhasínající svíčku.

Přiblížil ústa k jejímu uchu. „Už nikdy ti neublíží. Nedovolím to.“

 


Povídky od Gassie

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

15)  emam (11.02.2014 22:15)

Mám strach i radost, ale na začátku kapitoly si slíbila, že to bude jen lepší. Tak v to doufám

14)  dik (10.11.2012 10:56)

:) ;) B) :( :'-( :p :D pig :p :) :) ;) ;) ;) :) :) :)

Ivanka

13)  Ivanka (30.05.2011 17:24)

Tak nějak nemám sílu na dlouhý komentář. Strašně mě přitahuje odkaz dalíš kapitola...
Dokonale si vystihla tu atmosféru, z toho všeho mě běhal mráz po zádech. Nikdo, NIKDO by na tom neměl být takhle. Ale tady vidím světlo na konci tunelu, protože Jasper svoje sliby plní!

SarkaS

12)  SarkaS (30.05.2011 14:37)

Jsem z toho naprosto zděšená. Vím, varvalo jsi nás že tahle kapitola bude drsná, ale mě mnohem íc děsí, že takhle to dřív fungovaloa možná pořád někde funguje, vzhledem k tomu že ústavy kde léčí elktrošoky ještě existují

Kristiana

11)  Kristiana (27.05.2011 22:16)

Od Jaspera bylo chytré přivést si na pomoc Edwarda. auto mě překvapilo, vážně jsem počítala s tím, že ten kdo je zabije bude Jasper... Jsem ráda, že jsem se mýlila. Moc ráda se nechávám povídkami překvapovat.
Nedovolí, aby jí někdo ještě někdy ublížil? To znamená, že si ji bere domů a udělá z ní upírku?

Linfe

10)  Linfe (11.04.2011 15:11)

Ježíš ta noční návštěva byla fakticky děsivá :-( Už aby byli odtamtud pryč.

sakraprace

9)  sakraprace (03.01.2011 11:34)

Tady jsem se držela, dokud nepřišly ty pokoje bez emocí a pak už jsem se jen vezla. :'-( Plně souhlasím s Karolkou, jak tam vůbec může Carlisle pracovat a nezabít Dawsona????
Ale ten konec mi zvedl náladu a vrátil naději

Karolka

8)  Karolka (03.01.2011 09:12)

Tak jo, vydržela jsem to až do týhle kapitoly a teď už teda brečím, no... Uf!
Nejdřív ten vynucený lov. Div jsem tady neječela, ať okamžitě maže zpátky a nenechává ji tam samotnou. A víš co? Nerada to říkám, ale nemám ráda tohohle Carlislea a Edwarda. Oni vědí, co se tam děje. Dlouhé měsíce to vědí...
A mezi všemi těmi bolavými větami bylo jedno vražedné místo. "Do míst, odkud necítil skoro nic. Jako kdyby pokoje byly prázdné."
Tak, je u ní. Slíbil jí, že už jí nikdo neublíží. Tak já mu budu věřit a troufnu si dál.
A je to výborný!

Gassie

7)  Gassie (13.12.2010 15:13)

Děkuji, za vaše reakce.
Věřte mi, že tato kapitola se mi psala hrozně. Musela jsem se hodně ovládat, aby Jasper neunesl Alice už od dveří té léčebny.

6)  zuzka (12.12.2010 18:38)

Hanetka

5)  Hanetka (12.12.2010 17:45)

A kruci. Chudák Alice. A Jasper, zaplaťpánbůh za něj.Jen by si měli trošku pospíšit, než bude pozdě. A toho doktora... Já vím, že lidi nepijí, ale já bych mu docela přála okusit vlastních léčebných metod.

Carlie

4)  Carlie (12.12.2010 17:22)

Aaah, ta ledová atmosféra mě pohltila , ta odevzdanost Alice :( Pomáhající Edward Copak Jasper zamýšlí?
Báječný, Gassie, držíš nás natažené na skřipci napětí

ambra

3)  ambra (12.12.2010 17:07)

Miluju Jaspera .
Hodně, opravdu strašně moc nesnáším matku a Dawsona .
Díky za Edwardovu pomoc, i když frfňá .
Díky za křehkou senzitivní Alici - tak jsem ji vnímala u Steph, její ostatní "záliby" pro mě byly naprosto podředné. Tohle je dívka, která bude později ochotná umřít, aby zachránila Edíka a vypadne jí váza, když uvidí blížící se pohromu.
Gassie, mám stažený krk a bolí mě u srdce. Ale předpokládám, že to byl záměr .

2)  Andr (12.12.2010 16:54)

Moc se těšim na další :) a sem zvědavá jak jí dostanou pryč
užasně napsaný ;) ;)

Yasmini

1)  Yasmini (12.12.2010 15:15)

Gass víš že to bolelo. Oni ho od ní odhánějí. To nesmí. Chudák Alice. A ty je klidně necháš.
Má rozpíchané ruce a ten prasák doktor...Přesto to muselo přijít a kdo si to nepřipustil, smůla.
Perfektní kapitolka
Y.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Dům Swanových