Sekce

Galerie

/gallery/butterfly_tree.jpg

Dvě osamělé duše, co bloudí tmou. Potkají se. Co naleznou?

Jasper žije s Cullenovými. Něco mu ale chybí. Jednoho dne potká na klinice Alice, dívku, která trpí pro svou zvláštnost.

Jeho předtucha se vyplnila až příliš brzy. Paní Brandonová dlouho neakceptovala léčení své dcery Carlislem Cullenem. Podle ní měl málo invazivní metody. Alice stále trpěla halucinacemi. Na třetím sezení na doktora křičela, když odmítl její dceru nechat v ústavu. Podle něj byla naprosto zdravá. Její matka by měla halucinace brát jako to dobré. Bůh má určitě s Alice nějaké plány. Nerad vedl tyto řeči, ale na paní Brandonovou nemělo nic jiného šanci zabrat.

Nevyšlo mu to. Žena na něj ječela, že její dceru má v moci ďábel. Něco tak nenormálního nemůže být od Boha. Pak táhla dívku za ruku přes celý objekt až do křídla, kde měl ordinaci doktor Dawson. Přijal je okamžitě. Byl zvyklý přebírat pacienty od neúspěšných kolegů.

Jasper slyšel všechno. Už to nedokázal brát nezaujatě. Až příliš se ho to dotýkalo. Ta dívka ho zachránila. On se jí chtěl odvděčit. Nebo si to aspoň namlouval.

Díky jeho dobrému sluchu to bylo, jako kdyby s nimi vždy seděl v místnosti. Vnímal dívčin… Alicin tep, který se stále zrychloval. Poznal, kdy se blíží další její záchvat. Jako třeba teď. Poslouchal její mělký dech. Brzy to přijde. Další bdělé snění. Nohy ho nesly k ní. Blíž k místu, kde se nacházela. Chtěl jí pomoci. Postavil se za dveře a poslal jí vlnu klidu. Uvolnění, které určitě prospěje i doktorovi a její matce.

„Paní Brandonová, pro vaši dceru toho můžu udělat opravdu hodně.“ Psychiatrův hlas byl hraně mazlivý. Jedna z jeho lstí na potencionální klienty. „Mé metody bývají úspěšné a definitivní.“

Jo, to se neplete. Napadlo Jaspera. V mysli se mu objevil obrázek paní Fosterové. Už v ústavu nebyla. Před pár dny zemřela. Prý to bylo krvácení do mozku v důsledku šokové terapie. Ale on tomu nevěřil. Večer před její smrtí šel z pokoje její bratr. Byl jediný, komu se nelíbilo, co se s jeho sestrou stalo. Když procházel kolem Jaspera, byla z něj cítit směs viny a úlevy. Určitě jí pomohl z té neexistence. Nikdo na to nikdy nepřijde. Smrt chovanců nikdo nezkoumal. Vždyť se tím uvolnilo další místo a Sanatorium bylo houfně vyhledávané rodinami nešťastníků, jako byli Fosterovi a Brandonovi.

„Opravdu se jí to nevrátí?“ Hlas ženy byl nedůvěřivý a nadřazený.

„Jsem nejlepší lékař v našem Sanatoriu, madam.“

Jasperovi uniklo tiché zavrčení. Uvědomoval si, že v tom je až po uši. Vzpomněl si na dobu, kdy chodil Edward s Bellou. On se začínal chovat stejně. To bylo pro něj zlé. Neměl tak dobré sebeovládání jako jeho bratr. Bál se, že ji vysaje. Bál se, že vysaje její matku nebo toho felčara.

„Dnes si odveďte dceru ještě domů. Zítra jí uděláme nějaké testy, a pak začneme s léčbou.“

„Děkuji,“ slyšel, jak se dotkla jeho ruky. V jejím hlase zaznívala neskutečná vděčnost a úleva. Zněla, jako kdyby její dceru zachránili před smrtelnou chorobou.

Jasper se oklepal a otočil. Musel zmizet. Nesměl být v chodbě, až dívka vyjde z ordinace. Určitě by se jí pokusil zmocnit. Odvedl by ji někam do bezpečí. Pryč od matky. Daleko od ústavu.

 

Alice si balila. Prý je to jen na pár dní. Věděla, že se už nevrátí. Sanatorium nebylo místo, odkud by se jezdilo zpátky domů. Až za ní zaklapnou ty těžké kovové dveře, už bude v moci toho doktora. Navždy. Už nikdy neuvidí věci, které má ráda. A pokud ano, stejně si to nebude pamatovat.

„Alice, máš všechno?“ Starala se matka bez jakéhokoliv zájmu. Vypadala, že se jí uleví, až tu zůstane sama. Bez dcery, která jí způsobovala jen starosti a problémy.

„Co s sebou potřebuju? Župan a pár nočních košil?“ Nikdy nebyla drzá. Rozhodně ne k matce. Ale teď jí bylo všechno jedno.

„To by ses divila.“ Otočila se žena k odchodu. „Nezapomeň si na noc vzít léky od Cullena.“ Přestal být doktorem, když jeho léčba nezabrala tak, jak si vysnila. „Chci se na zítřek vyspat.“

„Ano.“ Špitla a s mocným trhnutím zapnula starou látkovou tašku. „Dobrou noc.“ Popřála bílým dveřím. „Bude se mi stýskat,“ rozloučila se s psacím stolem. „Taky je mi líto, že to jinak nešlo.“ Oznámila knihovně.

Lehla si do postele a přetáhla si deku skoro přes hlavu. Zavřela oči. Bílou pilulku zastrčila do děravé matrace. Dnes to bude podle všeho její poslední šance na to, aby měla nějaký sen. Třeba uvidí svou budoucnost. Dozví se, jak dlouho se bude trápit v tom děsivém ústavu.

Začala zhluboka dýchat. O pár hodin později se znovu probudila s hlasitým výkřikem.

 

Kdyby byl člověk, už dávno by na svého otce křičel, že ho nenávidí. Ale mohou se upíři nechat tak hodně ovládat city? Znal odpověď. Můžou. Pokud se skutečně zamilovali. Takovou láskou, jakou miloval Edward Bellu, Emmett Rosalii a Carlisle Esmé.

Oni všichni by byli schopni zabít, kdyby se objekt jejich lásky ocitl ve smrtelném nebezpečí. Na druhou stranu on nemá k té drobné tmavovlasé dívce žádné závazky ani povinnosti.

On Mary Alice jen miluje. Uvědomil si to potom, co s ním nikdo nevydržel dlouho v místnosti. Poznal to podle zvuků, které se ozývaly po celém domě. Došlo mu to ve chvíli, kdy před ním Carlisle utekl oknem s tím, že opravdu musí do práce. Požádal svého syna, aby jel vlastním autem, nebo šel pěšky.

„Půjdeš za ní?“ Zajímal se Jacob. On jediný dokázal trávit s Jazzem čas. Ale pouze ve chvílích, kdy jedl.

„To není tak jednoduché, Jaku.“

Indián se ušklíbl. „Co? Vylézt do jejího okna a sledovat, jak spí?“

„To už tu bylo, nevzpomínáš? Edward sledoval Bellu. Já ani nevím, jestli ji chci.“ Lhal. Sobě. Jemu. Věděl to. Zatraceně dobře si to uvědomoval.

„Aha a kvůli tvé nevědomosti zničili Emm s Rose už šest postelí. Ikea by si tu mohla zařídit pobočku.“

Upír si chytl hlavu do dlaní. Nemohl jít k Alice. Co když ji vypije. Sice mu nevoněla tak dobře jako Bella Edwardovi, ale i tak měl co dělat, aby se ovládl, když mu byla na blízku.

„Jdu lovit.“ Vyskočil z pohovky. Skoro měl nutkání se pochválit za ten skvělý nápad. „Řekni ostatním, že se uvidíme až zítra ve škole.“

 

„Neříkala jsem ti to!“ Alicina matka přecházela rázně po pokoji.

„Není to doktor! Je to jen bylinkář. Doktor Dawson je jiný.“ Posadila se vedle dcery a uchopila ji za ruku. „On ti pomůže, je to skutečný odborník. Pár dnů pod jeho dohledem a budeš zdravá. Už žádné noční buzení.“ Trochu se uklidnila.

Alice zavzlykala. „Mami, já…“

„Co ty? Ty nic a nesnaž se mi opakovat ty nesmysly o božím záměru, kterými nás krmil Cullen.“

„Já něco viděla:“ Hřbetem ruky si setřela slzy.

„Nechci nic vědět.“ Okřikla ji matka. Už zase byla nazlobená. Jako kdyby nestačilo, že její dcera není normální, ona to chce ještě vykládat jí. Na okamžik to vypadalo, že má žena strach z toho, že se od dcery může nakazit.

„Jdu spát.“ Oznámila Alice. „Ty spi taky.“ Stiskla vypínač a místnost se ponořila do tmy.

Alice smáčela polštář slzami. Proč jí nevěří. Vždycky se všechno splnilo. Kdyby si to jen poslechla! Třeba by tomu mohla zabránit. Možná by pak nemusely zemřít. Pro ni to bude vysvobození, ale matka si to nezaslouží. Ona pro ni dělá jen to nejlepší, aspoň si to myslí.

Pak ji ale zaplavila vlna klidu a ona usnula hlubokým bezesným spánkem.

 

Na větvi stromu kus od domu seděl upír. Chtěl se jen na malou chvíli podívat a věděl, že tam zůstane zbytek noci. Chtěl jí pomoci a toto byl jediný způsob, který vymyslel.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

emam

15)  emam (11.02.2014 21:31)

Je to skvěle napsané a popsané avůbec to všechno

Ivanka

14)  Ivanka (30.05.2011 16:11)

Lapila jsi mě do svých chapadel. Tvůj Jasper je úžasný! A Alice loučící se s nábytkem? :( Kolik pocitů dokážeš vnést do jednoho jediného odstavce! Jsi geniální!

SarkaS

13)  SarkaS (30.05.2011 14:31)

S každým dalším slovem tu ženskou nesnáším víc a víc. Jen u Jazze mám radost že needwardovatí a šel k tomu oknu i když by ji to mohlo stat zivot :)

Kristiana

12)  Kristiana (27.05.2011 22:07)

Že by láska na první pohled? Juch!
Ony zemřou? Obě? Ehm... udělá to jasper, že? Doufám, že se Alice mýlí a přežije jako upírka. ;)

Linfe

11)  Linfe (11.04.2011 15:02)

Jaj jaj, jediné co mi vykouzlilo alespoň malý úsměv na tváři bylo Jasperovo ovlivňění ostatních :-) Jinak jsou oba chudinky

sakraprace

10)  sakraprace (03.01.2011 11:28)

To si ze mě děláš prču?! Ona se loučila, ale s nábytkem. To fakt nedám. Kapesníky se mi vrství kolem klávesnice, takže pokud tohle nebude mít happy end, tak tu muž najde trosku. :'-( :'-( Teď bych tu vlnu klidu taky uvítala

Karolka

9)  Karolka (03.01.2011 09:02)

Gassie!!! Tak tohle byla zatím nejlepší kapitola. Totálně jsi mě vyždímala. Scéna, jak se Alice loučí s nábytkem, jako by to byla rodina, Jasperovy stavy, které nutí zbytek rodiny zdrhat (ruce líbám za odlehčení v podobě Jacoba ).
Taky jsem si uvědomila, že jsem hnusná. Alice viděla, že její matka zemře? Dobře!
Je to ženiální!

8)  giselle (23.11.2010 21:48)

potřebuju vědět, jak to bude dál!
nejlépe ihned

:)
dobře, dobře, už mlčim;-) povídku jsem objevila teprve nedávno, teď jsem ji celou přelouskala a je to paráda!
jen tak dál

Gassie

7)  Gassie (23.11.2010 15:02)

Bos, děkuji. Jsem ráda, že jsi ráda.

Bosorka

6)  Bosorka (22.11.2010 22:43)

Jasper, Jasper, Jasper no nic já jen.... Jasper ...prostě jsem moc ráda, že je tu tahle povídka

Gassie

5)  Gassie (20.11.2010 10:09)

Carlie, děkuji Ty víš, že bez Tebe by nevznikla. Dala jsi mi krásný impuls a já Ti za něj děkuji

Carlie

4)  Carlie (20.11.2010 09:32)

Gassie, měla jsem pracovní povinnosti, služebky a tak, takže jsem se k webu dostala pořádně až teď a jásám, že třetí kapitolka je na světě!! A ještě jaká Copak Alice viděla? Jasper ji unese ještě před nástupem do sanatoria? Chůdě Jasper, jak trpí... :'-( a Ikea, jo?

Gassie

3)  Gassie (19.11.2010 21:37)

Yasmini, děkuji. Ty víš, že mám pro Jaspera prostě slabost.
Ambro, děkuji . Budu se snažit napsat to dřív, ale nic neslibuju

ambra

2)  ambra (19.11.2010 21:13)

Gassie, nejdřív jsem zařvala nadšením, když jsem uviděla perex se stromem .
A teď to důležité - jsem z tohoto příběhu regulérně unešená a zároveň děsivě vykolejená. Při pasážích z ústavu na mě sahá esence hrůzy a beznaděje, Alice je tak křehká a bezbranná:'-( . Jasper - tak moc upíří, tak moc pochybující . Alicina matka - jeden z těch případů, kdy se nechce věřit, že někdo takový porodil takového člověka, jako je Alice. Ale děje se to, bohužel. Proč je to kruci tak bolavě a drásavě realistické?!?!?! Nádhera je skutečně slabé slovo. Jen mám malou prosbu - prosím další kapitolu dřív...
A teď to po sobě čtu a hrozně mi vadí, že tam není ani stín emocí, které to u mě vyvolalo:( . Tak aspoň ještě jednou - strašně moc se mi tahle povídka líbí!

Yasmini

1)  Yasmini (19.11.2010 21:02)

Chci aby jí zachránil rozumíš!!!! A nezapomeň že vím kde bydlíš ! (Ano, už nemohu použít naši hlášku dohodím na tvoji postel:) )
Teď vážně je to kouzelné. On je ztracen v emocích. Je to paradox, když je umí ovládat u ostatních. U sebe to nepozná. Je to brouček.
Ikea byla hodně dobrá.
A ta trýzeň, když Alice ví jak to dopadne. Ví že umře. Je to horší než mučení. Její dar je prokletím.
Dostala jsi mě.

S Y.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek