22.12.2010 [20:30], sfinga, ze série Střípky lásky, komentováno 23×, zobrazeno 6266×

Pokračování plesu.

Jak odpoví Jane Demetrimu.

Co Tony a Tamar.

A přijme Jacob Tamar do rodiny?

Novoroční oslava II.

V životě jsem neviděla upíra stát tak strnule. Potom, co se Demetri vyslovil, zůstal klečet před Jane a čekal na odpověď, která nepřicházela. Jane stála, dívala se mu do očí, ve tváři údiv. Nehýbala se, nemluvila. V té chvíli opravdu připomínala kámen. V sále bylo ticho, všichni napjatě čekali, co Jane odpoví.

Když už ticho začínalo být trapné, vstal Caius z trůnu a sešel dolů.

„Nu, Jane, co odpovíš svému druhovi?“ zeptal se a upírka se konečně probrala ze své strnulosti.

„Ano,“ řekla tak tiše, že jen upíří uši to mohly zaslechnout.

Demetri se vítězoslavně usmál a na jeho dlani zazářil prsten. Mžikem oka se přestěhoval na Janein prst a dával všem najevo, že tato dívka je zadaná. Můj plán vyšel na sto procent.

Každou ženu o lásce nejlépe přesvědčí zásnubní prsten. Signalizuje jí fakt, že s ní muž má vážné úmysly.

Janeina nepřístupná tvář se rozsvítila vnitřním světlem a na rtech se jí usadil nesmělý úsměv. Nedalo mi to a otočila jsem hlavu na Ara. Netvářil se příliš duchaplně. Ostatně i Tonyho tvář nevynikala v tu chvíli zrovna inteligencí. Kdypak mu asi dojde, že myšlenky Caia a Marcuse nedokáže číst díky štítu své intrikánské maminky.

Caius nás všechny pohybem ruky propustil a vyhlásil ples za zahájený. Ozvaly se první tóny valčíku. Ples upírů začal. Ještě jsem zahlédla, jak se Demetri jako had prosmýkl mezi tančícími postavami a drže Jane za ruku, zmizel s ní ven. Tony vyzval Tamar. Zajímalo mě, jak si povede, protože jsem měla strach, že taneční nadání zdědil po mně. Překvapil mě. Otáčel se s Tamar do rytmu hudby, naprosto přirozeně a ladně. Byl na ně krásný pohled.

Opustila jsem sál a vyšla na balkón do mrazivé noc. Pode mnou ležela Volterra. Vánočně vystrojená a nazdobená. V ulicích vybucovaly petardy, výskaly tam děti i dospělí. Za zády jsem měla nadpřirozený, temný svět a tady… Tam dole byl opravdový život, třebas krátký, ale skutečný. Náhle jsem zalitovala toho, že jsem upír. Kdybych tak nikdy nepřijela do Forks. Proč jsem vůbec potkala Edwarda a jeho rodinu? Dnes by mi bylo téměř pětatřicet, měla bych po vysoké, možná byla už pár let vdaná. Mohla bych navštěvovat René, natáhnout se na pláži plné lidí, hrát si se svými dětmi v parku. Život by asi plynul klidně. Někdy bych byla spokojená, někdy ne. Povzdechla jsem si.

„Copak, Bello, něco tě trápí? Tedy něco jiného, než Edward?“ Marcus mi položil ruku na rameno.

Přinutila jsem se k úsměvu. „Ne Marku, jen… děti mi vyrostly moc rychle.“

„Ty neumíš lhát, Bello.“ Prstem mi zvedl bradu a donutil mě, zadívat se mu do očí.

„Právě jsem zalitovala toho, že jsem upír.“ Zamumlala jsem a sklonila hlavu. „Jako člověk jsem se do přeměny hnala, už už jsem chtěla být přeměněná, abych mohla trávit věčnost s Edwardem, a teď si připadám tak nějak prázdná.“

„Cara, každého z nás to někdy postihne. Vzpomínky na lidský život, hra na kdyby. Přestaň se trápit. Co se stalo, už nezměníš. Všechno by bylo jiné, kdybys byla milovaná, kdybys měla po svém boku muže, cítila jeho lásku, touhu, nechala se od něj ochraňovat. Vzpomeň si, pro koho jsi to všechno podstoupila. Bello, já nevím, jaký měl Edward důvod, proč tě opustil, ale nevzdávej to, nevzdávej se ho. Tenkrát, když přijela poprvé sem, abys ho odradila od sebevraždy, jsem byl zasažen intenzitou vašeho citu.“ Usmál se na mě a pohladil mě po tváři. „Dovolíš svému příteli, aby tě vyzval k tanci?“

„Jsi si jistý, že to chceš absolvovat? Pošlapu ti boty. Strhnu tě,“ vyhrožovala jsem mu.

„Neměj strach, cara mia.“ Nabídl mi rámě a přinutil mě, abych se do něj zavěsila. Vešli jsme do sálu plného tanečníků a tanečnic.

Marcus mě jemně, ale pevně uchopil a začal se se mnou otáčet do rytmu hudby. Čeho že jsem se vlastně bála? Nevěděla jsem. Tanec mi náhle přišel přirozený, jako lidské dýchání. Mé nohy samy hledaly rytmus a přizpůsobovaly se mu. Po krátké chvíli jsem se přestala soustředit na kroky a začala se s Marcusem bavit.

„Proč sis nikdy nenašel partnerku?“ zeptala jsem se troufale.

„Když odešla má Didyme, truchlil jsem. Dost dlouho jsem truchlil. Nechtěl jsem další ženu vystavit nebezpečí a pak… pak jsem si na samotu zvykl.“ Odpověděl s bolestí ve tváři.

„Nebezpečí?“

„Bello, asi víš, že Didyme byla sestra Ara.“

Kývla jsem.

„Jenže už nevíš, že ji nechal zabít.“

„Aro? Svou sestru? Proč?“

„Cítil z nás ohrožení, bál se, že se odtrhneme a budeme chtít žít sami. Bál se, že to oslabí Volterrskou moc. Proto svou sestru obětoval.“

„Proč si ho nezabil? Proč ses nepomstil, když to víš?“

„Tehdy jsem zabil upíra, který mou Didyme roztrhal, až po několika desetiletích jsem dozvěděl to, kdo tahal za nitky. V první chvíli jsem ho chtěl zabít, jenomže právě v tu dobu nás začali ohrožovat rusové a bylo nutné se bránit. A pak… pak už mi to bylo jedno. Stáhl jsem se do ústraní a jako vládce působil jen formálně. Caius netušil, proč jsem vzdal rozhodování. Sám se dostal do vlivu Ara. Jak to dopadlo, víš. Dnes jsme opět vládci my a Aro je tu jen trpěn. Držíme ho tu proto, abychom ho měli na očích. Já vím, že k tomu nikdy nedojde, ale byl bych rád, kdybyste tu bývali zůstali. Ty a …“ odmlčel se.

„… a Tony. Přiznej, že by se vám jeho dar hodil. Měli byste Arovy myšlenky pod kontrolou.“ doplnila jsem ho.

„Jsi nejen krásná, ale i chytrá, cara.“ polichotil mi. „Bohužel, nebo spíš bohudík, jste na upíry příliš soucitní, útlocitní. Volterra není pro vás, byť se dost změnila. A není vhodná ani pro Tamar.

„Tamar,“ opakovala jsem zamyšleně. „Marku, opravdu Tonyho miluje? Znají se jen týden.“

„Neboj, jejich vztah je pevný.“ uklidnil mě.

Díky Marcusově vedení jsem se osmělila a začala si věřit. Když mě po něm vyzval k tanci další upír, s úsměvem jsem souhlasila. A tak jsem nakonec protančila celý večer a po půlnočních oslavách i zbytek noci. Tony se s Tamy vypařili asi kolem jedné, bylo mi jasné, že chtějí být spolu. Přála jsem jim to. Jen jsem doufala, že Tamar nechá mého syna vyspat, protože na Nový rok nám v poledne odlétalo letadlo domů.

Absolvovali jsme let do New Yorku, během kterého se Tamar nestačila divit, kde jsem tak narychlo obstarala její pas a letenku.  A cestou autem to konečně prasklo.

„Mami, můžeš mi vysvětlit, jak je možné, že jsem včera neslyšel myšlenky vládců? A kde jsi vzala tak rychle pas pro Tamar?“ neudržel se Tony.

Slitovala jsem se nad ním a zvedla štít, který kryl mé myšlenky.

„To se mi snad jenom zdá! Takže já potím krev, klepu se o Tamy a ono to bylo všechno domluvené předem? Bavila ses aspoň dobře?“ vyštěkl Tony, rozčílený na nejvyšší míru.

„ Lásko, co se děje?“ zeptala se vyplašená Tamar.

„Nic,“ houkl Tony. „Jen to, že Marcus a Caius o nás věděli předem a jen čekali, až se domluvíme. A potom se domluvili s mámou na tý včerejší šarádě. Dělali si z nás blázny.“

„Tak to ne, Tony. Blázny si z vás nikdo nedělal. Jen si vás chtěli trochu vychutnat. Měli na to právo. Nebo si snad myslíš, že by bylo lepší, kdybys napochodoval do sálu a řekl: Heleďte, já Tamy miluju a odvezu si ji?“

„Promiň, mami.“ Tony sklopil uši. „Ale fér to od tebe nebylo.“

„No jo, nebylo, ale když ty jsi byl při tom tak roztomilý.“

„To není matka, to je poťouchlice! Tamy, ještě nelituješ, že chceš žít s námi?“ chechtal se už uklidněný Tony.

„Jen abys nelitoval ty, Tony.“ vyprskla smíchy Tamy.

A mě v tu chvíli něco došlo.

„Průšvih! Já nezavolala o Tamar Jacobovi. No tak to bude překvapení,“ zasténala jsem.

„Jestli na ní jen zavrčí, tak ho kousnu.“

„Tony!“

„No jo, tak nekousnu.“

„ S tím se nežertuje, synu.“ Pokárala jsem ho.

Když jsme vylézali z auta před naším domem, byla ve mně malá dušička. Jak asi Jacob přijme novou upírku, byť je to vegetariánka?

U nás bylo pusto a prázdno. Na ledničce byl vzkaz.

Jsme ve městě, přijedeme večer.

Takže ještě pár hodin relativního klidu.

Za mnou se ozvalo vypísknutí. Tony chytil Tamar do náruče a přenášel ji přes práh.

„Anthony Swane, okamžitě mě pusť.“ vřískala Tamy a kroutila se jako úhoř. Tony se jen smál a pevně ji svíral.

„Tak už ji postav, ty jeden loupežníku. Tohle se dělá až po svatbě.“

„Ale trénink nezaškodí, mami,“ vysvětloval můj syn, ale nakonec Tamy postavil.

„Tak tě vítám doma, Tamar,“ přivítala jsem svou novou dceru.

„Děkuju,“ řekla tiše, obě jsme byly naměkko.

„Pojď, ukážu ti dům.“ Tony chytil Tamy za ruku a pak už jsem jen slyšela jeho hlas.

„Tady je obývák a vedle mámin pokoj a její koupelna. Nahoře je pokoj Ness a Jaka, druhá koupelna a moje doupě.“

Svou přirozenou rychlostí jsem vybalila věci, naházela je do pračky a pak šla připravit něco dobrého pro Tonyho, Ness a Jacoba. S Tamy to budeme mít jednodušší. Před dvěma dny jsme spolu byly lovit a dneska jsem zjistila, že jí nedělá sebemenší potíže, pohybovat se mezi lidmi. Ani jednou ji oči nezčernaly, pokud nepočítám chvíli, kdy se v letadle tulila k Tonymu. Možná jsem dala na první instinkt, ale myslím, že se k nám Tamar hodí a Tony s ní bude šťastný.

Ti dva zůstali nahoře v jeho pokoji. Z útržků hovoru, které ke mně skrz otevřené dveře doléhaly, jsem  zjistila, že jí vypráví o svém dětství, o Jakovi, La Push, Kanadě, mém tátovi a jeho Sue, o Cullenových a… o Edwardovi. K mému údivu o něm nemluvil negativně. Spíš jen věcně vyprávěl, že nás Edward opustil a že jsme se teď po letech setkali.

Bylo kolem osmé, když jsem ucítila Ness a Jacoba. Jacob vešel do chodby a okamžitě zavrčel, hluboce a nebezpečně. Ucítil Tamar.

„Jacobe, nevrč, všechno je v pořádku,“ houkla jsem.

„Ahoj Bells, máme návštěvu?“

„ No, návštěva to zrovna není.“

Z patra se ozvalo Tonyho škádlení a Tamařin zvonivý smích.

„Tony, nezlob. Nebo…“ nedořekla a tentokrát zavrčela ona.

„Tamy, to je dobrý, to je Jake a moje ségra.“ uklidňoval ji Tony.

„Upírka? Tony si z Volterry přitáhl pijavici?“ znovu zavrčel Jacob.

Právě když jsem se ho chystala okřiknout, sestoupili ti dva dolů. Tony objímal Tamy kolem pasu a vedl ji rovnou k Jacobovi.

„Jaku, představuju ti Tamar Fabbri. Moji Tamar,“ dodal a pevněji sevřel v náruči.

„A sakra. On si zajede do hnízda upírů, kteří vysávaj‘ lidi, a přiveze si jedinou vegetariánku, o kterou tam zakopne. Seš talent, Tony. A ty, promiň, že jsem na tebe vrčel.“ Omluvil se Tamar, která půvabně krčila nos. Jacob jí evidentně nevoněl.

„Já vrčela taky, takže ty promiň. Ahoj, Nesso,“ oslovila italskou přezdívkou Ness.

„Hej, já tě znám,“ vyhrkla Nessie. „Tebe přece…“ odmlčela se a významně se na mě podívala.

„Ano, Ness, je to ona. Jaku, protože nevíš, o co jde, uvedu tě do obrazu. Když jsme byli před lety ve Volteře, chtěli vládci zjistit, co je na tom pravdy, že jed nutný k přeměně mají jen poloupíři, nikoliv poloupírky,“ začala jsem vysvětlovat.

„To vím,“ skočil mi do řeči Jacob. Tony tenkrát přeměnil jejich recepční.“ Potom mu to docvaklo.

„Ty?“ ukázal prstem na Tamar.

„Jo, sám jsem si ji přeměnil,“ zazubil se Tony.

„Jacobe, Ness, já vím, že se vás ptám s křížkem po funuse, ale souhlasíte s tím, aby tu Tamar s námi žila?“ zeptala jsem se.

„S námi, nebo s ním?“ smál se Jacob a mně se ulevilo.

Potom už je následovalo objímání a vítání nové členky naší rodiny. Mě jen vrtalo hlavou, jak to vzal Jacob klidně. A tak jsem se ho na to zeptala ve chvíli, když mi pomáhal sklízet po večeři.

„Hele, Bells, já se tě taky neptal na to, jestli se můžu otisknout do Ness. Ta holka vypadá, že bude oukej, nepije lidskou krev, Tony je do ní zblázněnej, Volterrští nám daj pokoj, tak o co jde? Mezi náma, nebyl jsem zrovna odvařenej z toho, že to Anthony táhne s Tanyou. Byla na něj moc protřelá. S takovejhlema ženskejma chlap začíná, ale nekončí. Tamar se mi zamlouvá víc. Já vím, že na první dojem nemá člověk dát, ale výjimka potvrzuje pravidlo, ne?“

Objala jsem ho.

„Díky, Jacobe.“

„Mami, tohle mi nedělej, nebo začnu žárlit,“ usmívala se Ness, která přišla za námi.

„Neboj, je tvůj.“

Pustila jsem Jacoba a šla učinit nejtěžší telefonát ve svém životě.

„Ahoj, Carlisle. Chtěla jsem poprosit, zda byste se měli čas stavit zítra u nás. Rádi bychom vám někoho představili.“

„Samozřejmě, Bello. Rádi přijdeme. V kolik se to hodí?“

„Co třeba v sedm?“ navrhla jsem. „ A přijďte všichni. Vezměte sebou i Edwarda.“

Renesmé Alice Swan                        Jacob Black

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

23)  eMuska (14.10.2012 13:56)

ajoooooo, Edward dôjde! to-bude-peckááá

22)  maryblack (06.04.2012 12:50)

Moc hezký Demi je kus seš šikulka, Ivuš

20)  Lipi4 (12.01.2011 03:35)

Sfinnguško , musím říci, že druhý čtení bylo daleko lepší než první a to z jednoho jediného důvodu. . .. Je znát, že hudba nebo zvuková kulisa dělají svoje (a věta: Hudba dělá film, je pravdivá), takže aspoň vím, že číst Tvoji krásnou tvorbu na kindlovi je sice pohodlné, ale má to svoje mouchy nebo spíš mouchu a to zvuky z WOW, který hrál akorát v pozadí Martin (už nikdy neudělám takovou chybu )... Za to na druhém čtení mi dělalo zvukovou kulisu krásná část soundtracku z Titanicu (http://www.youtube.com/watch?v=IlVD4TJsE-Y) a to musíš uznat, že je jiný kafe . Dokonce mě ta hudba dostala do krásné romantické nálady , jenž měla celá první část této skvělé kapitolky (zásnuby, vzpomínka na Edwarda, tanec) .... Holt jsem díky tomu byla pořádně naměkko a celé se mi to odehrálo jako ta nejlepší scéna z filmu . .. . . .. . Miluju Tvůj styl humoru, který jsi už ukázala, jak ve svojí trilogii (promiň teď je to spíš tetralogie, viď? ) a zde je též a pokaždé na správném místě .. . . Co jen dodat? Snad jen, že je to nádherná , romantická , krásná , láskou zaplněná , humorem odlehčená a celkově dokonalá kapitolka , která popisuje, jaká seš vlastně ty

.... PS: Pokud někdy budeš chtít výběr hudby ke své tvorbě stačí říct

19)  eMuska (06.01.2011 20:35)

Jéémináčku! On tam dôjde aj Edward! Moje nervy! Som z toho celá preč! A Jacobova reakcia na Tamar sa mi strašne páčila. Mal chlapec pravdu. Dúfam, že teraz to už nepôjde z kopca.
Krásne!

17)  Bye (23.12.2010 22:18)

Uááááááááááááááááááá, sfingo! Ta poslední věta mi asi udělala něco s mozkem, protože se mi najednou z hlavy vykouřilo všechno, co bylo před ní!!!
Něco snad přece vydoluju... dostal mě Marcus. Jeho vyprávění o minulosti, současné starosti a vůbec jeho vztah k Belle.

15)  Lia (23.12.2010 12:46)

znovu jsi mě udivila úžasným talentem psát tak napínavě, že už se třesu na další kapitolku

12)  Carlie (23.12.2010 08:39)

Sfinguš , jsi úžasná, umíš jakoukoliv novou postavu podat tak, že si ji člověk zamiluje a že tato zapadne do rodiny Volterrský výlet byl super - Jane mě dostala, Bellin povzdech nad ztraceným lidstvím
A teď se už nemůžu dočkat Edwarda

11)  Lenka326 (23.12.2010 07:54)

Díky za Vánoční pohlazení , další moc pěkná kapitolka, jen teda s trochu napínacím koncem.
Příjezd Tamar byl úžasný , Jacob je takové zlatíčko (jako u tebe vždycky ), a teď nás čeká setkání s Cullenovými. No, o to by nic, to bude v pohodě, ale co bude s Edwardem? Dáš jim na šanci? Nemůžu se dočkat.
A hlavně děkuju za to, že si mezi vším tím předvánočním zmatkem a přípravami dokážeš udělat čas a děláš nám radost svojí povídkou.

10)  sakraprace (23.12.2010 07:01)

Moc hezky si Bella vychutnala Tpnyho i Tamar. A Jake je obrovský zlatíčko Jsem moc zvědavá na seznamovaí a na Edwarda.
Nádhera, Sfin, nádhera

8)  semiska (22.12.2010 22:35)

Kapitolka nádherná. Ten Tony je ale drzej, tak hodnou mamku má a ještě ji škádlí. Tý jo, jsem zvědavá na to setkání. Najdou si k sobě cestu Edward s Bellou nebo ne? Jak tento krásnej příběh skončí? Jsem moc zvědavá.

6)  Hanetka (22.12.2010 21:35)

Edward Cullen se volá na scénu! A jeje, to bude velké! A Jacob je totální zlatíčko.Ale to ty víš, že jo?
Tak hele, pamatuj, že je vánoční čas, a žádné vraždy. Seber Belle sirky a Edwarda nech ještě chvíli žít.

5)  MisaBells (22.12.2010 21:19)

I Edwarda? Hmm to bude něco. Tak to se upřímně těším a zároveň děsím, co vymyslíš. Pokud chystáš nějakou vražednou misi, počkej po Vánocích, ju? Bylo to krásný.

4)  kytka (22.12.2010 21:13)

Jejda, takový konec. Kapitolka naprosto úžasná, příjemná Volltera, rozhovory, super. Jen nás prosím nenapínej dlouho. Jsem zvědavá, co na to Edward a jestli už si konečně promluví. těším se!!

1 2   »