Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/St%C5%99%C3%ADpky%20L%C3%A1sky.jpg

Dvě návštěvy.

Volterra není idylické místo!

Motivace Belly.

Nessie, já tě miluju.

Bylo zle a bude nejhůř

Aro sestoupil majestátně z trůnu a přiblížil se k chlapci.

„Vidím, že tě mí lidé přesvědčili, Nahueli a ty ses rozhodl přijet.“

„Nezbývalo mi nic jiného, pane,“ řekl a já v jeho angličtině slyšela cizí přízvuk.

Aro se samolibě usmál a pak se otočil na mě.

„Jistě je to pro tebe překvapení, půvabná Isabello.“

Konsternovaně jsem kývla. Proboha, já myslela, že mé děti jsou jediné.

„Vidím, že ti dlužíme vysvětlení. Poslouchej tedy. Před dvěma sty lety u nás žil upír, který si se považoval za vědce. Jmenoval se Joham. Pokusil se vytvořit novou rasu nadlidí, stejně jako po něm další. Usmyslel si, že zkříží upíry s lidskými ženami. Bohužel, žádná nepřežila. Víš, co tím myslím?“

„Ano, Aro. Joham se nedokázal ovládnout a ty ženy během sexu zabil.“ Řekla jsem tvrdě a Nessie za mnou vzdychla.

„Netrpěli jsme mu jeho pokusy a zakázali mu je. Urazil se a odešel. Od té doby jsme o něm neslyšeli. Když jsme objevili tebe a tvé potomky, bylo nám jasné, že Johamovi se to s trochou štěstí mohlo podařit a a Marcus vyslal stopaře, aby ho našli. Joham si zřídil takovou malou laboratoř v pralesích Jižní Ameriky. Mnoho žen pod jeho rukou zahynulo, ale tři to přežily. Jedna z nich je matka Nahuela a druhé dvě přivedly na svět dcery. Joham to dále nezkoušel a zaměřil se na zkoumání svých dětí. Nahuel s ním nežije. Odešel od něj a žije se svou matkou odděleně. Nahuelova matka je upírka, ostatní dvě již nežijí. Umřely přirozenou smrtí. Joham byl potrestán, ale jeho dětem byla udělena milost, stejně jako tvým.“

Sestoupila jsem z podstavce trůnu a zastavila se před Nahuelem. Měl klidný, inteligentní pohled a zvědavě si mě prohlížel. Otočila jsem se na Caia.

„Smím se ho na něco zeptat?“

„Samozřejmě, Bello.“

„Nahueli, kolik ti je?“

„Kolem sto padesáti. Nevím to přesně. Nepočítám svůj věk.“

„Sto ppadde…“

Prokristovy rány.

„Dospěl jsem v sedmi letech a od té doby se neměním. Mé sestry také ne.“

Polilo mě horko a otočila jsem se ke svým dětem.

„Ano, půvabná Isabello, Tonio a Nessa jsou nesmrtelné, stejně jako ty.“ Pronesl vážně Aro.

Vykašlala jsem se na etiketu, kterou jsem vždy zachovávala a rozeběhla se k Tonymu a Ness. Objala jsem je obě naráz.

Mé děti budou žít stejně dlouho jako já, Edwardovy geny jim jen zkrátily dětství. Díky bohu. Rozvzlykala jsem se.

„Už jsi ráda, že jsi souhlasila s pobytem zde, drahá Bello?“ šeptl neslyšeně Caius.

Zmohla jsem se jen na kývnutí.


Seděla jsem v Modrém pokoji, z jedné strany Tonyho, z druhé Ness. Byla jsem absolutně dojatá a šťastná. Ness mi bulila do ramene a Tony taky natahoval. Nikdy jsme jim s Jakem neřekli, jaké máme obavy z jejich stárnutí, ale oba byli chytří a dovedli si to spočítat. Teď se před nimi rozprostírala budoucnost. Krásná a tajemná.

Jen přežít pár měsíců tady a doufat, že Aro splní svůj slib a propustí nás. Měl by. Zjistil, že existují další poloupíři a naše schopnosti? Ano, Tony umí číst myšlenky, ale to umí i Aro. Nessiin dar je jistě zajímavý, ale pro gardu se nehodí. A já? K čemu mu bude upírka, která dokáže chránit jen sama sebe?

Nahuel tu chce na čas zůstat a Aro dal poslat pro jeho dvě sestry. Má nové objekty ke zkoumání.

Do pokoje strčil hlavu Felix a zazubil se.

„Hej vy tři, nejste zvědaví na tu druhou návštěvu? Jestli jo, máte přijít do Arovy pracovny.“

Z radosti nad nesmrtelností svých dětí jsem úplně zapomněla, že se mluvilo o dvou návštěvách. Co zas na nás ten starý lišák šije? Návštěvy se vždycky přijímaly v trůnním sále. Na prahu jeho pracovny jsem ztuhla.

Eleazar.

Viděla jsem ho jen jednou, na své svatbě, ale díky vyprávění Cullenových jsem měla pocit, že ho znám odjakživa. On se také zarazil, ale v tom samém okamžiku se jeho tvář roztáhla v upřímném úsměvu.

„Bello, to je ale překvapení. A Edward! Takže to byly jen drby, že vy dva jste od sebe…“ najednou se odmlčel a zamračil. „Ty nejsi Edward Cullen.“ Oslovil Tonyho.

„Eleazare, dovol, abych ti představila svého syna Anthonyho Charlese Swana. A tohle je jeho sestra Renesmé Alice Swannová.“ Neodpustila jsem si trochu obřadnosti. „Tonny, Ness, tohle je hlava klanu Denalijských upírů Eleazar.“

Eleazar těkal očima ze mě na děti a zpět a vypadal naprosto zmateně. Ach jo, takže mě čeká opětné vyprávění.

Říct, že Eleazar hltal každé moje slovo, bylo málo. Když jsem skončila, zahrnul mě proudem otázek.

„Bello, ty chceš říct, že jsi prostě novorozenecké období přeskočila?“

„Ano, stoprocentně jsem se kontrolovala.“

„A to všechno jsi zvládla sama? Bez pomoci upíra? Jen s jedním přerostlým vlkem?“

„To si piš,“ zapojil se do hovoru Tony. „A být tebou, tak bych před mou sestrou nemluvil o Jacobovi jako o přerostlým vlkovi, mohla by to vzít osobně.“ Zasmál se.

Eleazar nepřestával kroutit hlavou.

Nyní se ozval i Aro.

„Tak co si o ní myslíš? Půjde to?“

Ztuhla jsem. Co ten šejdíř zase chystá? Mohlo mě napadnout, že Eleazara nezavolal jen tak.

„Myslím, že ano,“ potvrdil zamyšleně Eleazar. „ ale bude to obtížné.“

„Aro, můžeš mi prosím objasnit, co to má znamenat?“ zeptala jsem se netrvózně.

„Drahá Isabello, Eleazar nejen dokáže odhadnout dar upíra, ale i analyzovat ho. Pomůže ti ten tvůj ovládat.“

Takže Aro to nevzdal. No, když to není nic horšího…

Bylo to horší a bylo to zlé.

Začalo to nevinně. Zjistila jsem se s Elleazarem přijela i Tanya. Neoficiálně, samozřejmě. Její sestry neměly Votelrru v lásce od té doby, co jim zabili matku, ale Tanya se občas po boku Eleazara objevila. Zatímco on plnil svěřené úkoly, ona se bavila.  A bylo nasnadě jak a s kým. Přivítaly jsme se a já jí musela vyprávět, co se událo mezi mnou a Edwardem. Jenže, brzo mě nahnali do tělocvičny a začalo zase trápení.

Tentokrát mi Eleazar pomáhal.

„Představ si Bello, že tvůj štít je jako závoj, který tě zakrývá a snaž se ho v mysli zvednout, nebo odsunout.“

„Tobě se to řekne, ale já se fakt snažím a nejde to.“

„Neházej flintu do žita a snaž se.“ Zněla jeho nekompromisní odpověď.

Po pár týdnech jsem slavila úspěch. Podařilo se mi uvědomit si svůj štít. Brala jsem ho jako přehoz, který pevně obepíná guma. Dokázal jsem ti pružnou gumu na chvíli napnout, ale byl to jen malý pokrok. A tehdy se Aro rozhodl, že mě bude motivovat. A vybral si k tomu dost surový donucovací prostředek.

Jedno ráno přivedl do tělocvičny Ness a Jane. Kromě nich jsem tam byla jen já, Eleazar a Marcus.

„Aro, co to má znamenat?“ vyhrkla jsem po tom, co se má dcera ke mně rozběhla.

Aro si mě nevšímal a přikázal Jane, aby použila svůj dar na Nessu. Parchant jeden.

„Nedělej to, Aro,“ křikl Marcus, ale bylo už pozdě. Skočila jsem před Ness, i když jsem věděla, že to nepomůže. Je vyšší než já, nezakryju ji. Jane s úšklebkem poslechla. Já nic necítila, ale Nessie se okamžitě v křečích zhroutila na zem. V tu chvíli jsem viděla rudě. A pak se to stalo. Můj štít se napjal a začal se roztahovat. Ve chvíli zakryl zmítající se Ness. Zůstala bezvládně ležet a já se plna zuřivosti otočila na Ara. Dál jsem svůj štít napínala a odtahovala jako velkou neviditelnou bublinu od sebe. Zařvala jsem a bublina plnou rychlostí narazila do Ara a Jane a odmrštila je na druhou stranu místnosti.

Nevšímala jsem si jich, vzala bezvládné tělo své dcery do náruče a nesla ho do našeho pokoje. Nikdo se mě nesnažil zadržet.

 

A bylo nejhůř.

Nessie se probrala, ale trpěla silnými bolestmi. Navíc měla ochromené ruce i nohy. Šílela jsem se a svolávala na Ara a Jane všechny pohromy světa. Tony seděl v křesle a tekly mu slzy. Když přišli Caius s Marcusem, málem jsem je vyrazila. Jen poslední špetka zdravého rozumu mě donutila je vyslechnout.

„Isabello, věř mi, že nikdo z nás nevěděl nic o tom, jak tě chce Aro motivovat,“ začal Marcus a já na něj zavrčela. Kupodivu ho to neurazilo a jen se unaveně usmál.

„Už jsme si to s ním vyřídili,“ přidal se Caius.

„Jo? A jak? Udělal jsi na něj tytyty?“ vztekle jsem odsekla a bylo mi jedno, co se stane.

„Nejsi trochu nespravedlivá? Uvědom si, že doteď jsem ti dělal pokusného králíka já. Ani mě nenapadlo použít někoho jiného, natož tvé děti. Před tebou si na nic hrát nebudeme a ani nic předstírat. Znáš nás, nejsme žádní lidumilové, ale co je moc, je moc. Při tvém příchodu jsme ti slíbili, že tvé děti neohrozíme na životě ani na zdraví. Zavázali jsme se k tomu svou ctí. Náš spoluvládce porušil slib. Prostě, Aro dál zůstává Volterrským spoluvládcem, ale jen na veřejnosti. Jeho pravomoci jsme radikálně omezili a to je pro něj myslím největší trest.“

Dívala jsem se na ně a náhle jsem je viděla v jiném světle. Ne ty krvelačné bestie, ale upíry žijící podle své přirozenosti. Trochu manipulátory, trochu tyrany, ale čestné bytosti, kteří si stojí za svým slovem. Chtěla jsem jim poděkovat, ale v tu chvíli Nessie zasténala. Marcus se nad ní naklonil a na dlani se mu zabělala bílá tabletka.

„Je to silné analgetikum, mělo by jí to pomoct.“ Prohodil ke mně přes rameno, zatímco prášek vsunul Ness do úst a podržel jí hlavu, aby ho mohla zapít. „Janein dar na ni zapůsobil jako výboj elektrickým proudem, ale ochrnutí by mělo pominout. Vidíš její ruku?“

Opravdu, Ness ji neznatelně zvedla. Díky bohu. Vyskočila jsem a padla mu kolem krku.

„Děkuju,“ zašeptala jsem mu do ramene.

„Doufám, že jsi toho lékárníka nevypil, bratře?“ prohodil Caius a já vyprskla smíchy.

„Neboj, poctivě koupil,“ usmíval se Marcus.

„Nesso, koukej se z toho dostat, moje orchideje na tebe už čekají.“ Marcus pohladil Ness po čele a pak se rozloučili.

 

Ness lék skutečně zabral. Bolesti se mírnily a s jejich úbytkem se jí vracel i cit do končetin. Já i Tony jsme se uklidnili. Poslala jsem svého syna ven, na čerstvý vzduch a zůstala s Ness sama.

„Mami, neříkej o tom Jacobovi, jo?“ poprosila a upřela na mě pohled, který mi připomněl mého oblíbeného vlka.

„Neboj, neřeknu. Nechci, aby sedl na první letadlo a šel si to sem vyřídit. I když bych docela ráda viděla Ara na kousky.“

Chvíli jsme mlčely a pak se najednou Nessie ozvala znovu.

„Mami?“

„Copak je, broučku?“ Pohladila jsem jí.

„Může se člověk zamilovat na dálku?“ zeptala se.

„Proč se ptáš?“

„Protože jsem Jacoba neviděla už tak dlouho a mám pocit, že ho… že ho…“ nedořekla a začervenala se.

Bylo to tady.

„Ness, o Jacobově otisku víš. Ten otisk ve vás spal. Ty jsi byla malá holka a on tvůj nejlepší táta. Jenomže teď už jsi dospělá. No a ten otisk se rozhodl, že je čas, aby se ozval. Jacoba jsi měla vždycky hodně ráda, no a teď ho máš prostě o trochu víc. Já ti to přeju. Znám Jaka a vím, že to je ten nejlepší chlap na celém světě.  Jen musíme přežít poslední měsíce tady a pak už budete spolu.“ Opatrně jsem jí vysvětlovala.

„Můžeš, prosím tě, sáhnout tady do té zásuvky? Jsou tam modré desky.“ Požádala mě Ness a já si všimla, že ochrnutí rukou mizí. „Otevři je.“

Uvnitř desek byl list papíru. Vytisknutý mail od Jacoba.

„Poslal mi ho před měsícem. Když si myslím, že to tady nevydržím, vždycky si ho přečtu. Můžeš mi ho teď přečíst, ty? Není tam nic tajnýho.“

Souhlasila jsem a začala:

Moje Nessie,

Dny vlečou čím dál tím pomaleji. Všední dny trávím ve škole, a zaplať pánbůh za to, jinak bych se zbláznil steskem. Smečka se mnou nevydrží, z mých myšlenek všechny bolí hlava. Asi uhádneš, že myslím jen na tebe. Píšeš, že jsi už dospělá a já lituju toho, že tu nejsi. Že jsem nemohl vidět to, jak se z mé malé holčičky stává žena. Vlastně ani nevím, jestli jsi moje. Víš, že na tebe čekám a jsi to nejcennější, co mám, ale jestli se rozhodneš pro někoho jinýho, někoho, kdo tě bude mít rád, ustoupím. Tvoje štěstí je přednější, než láska jednoho hloupýho indiána. Odpusť mi, že píšu tak otevřeně, ale znáš mě, nedovedu nic předstírat. Nevím, co se to se mnou v poslední době děje, ale už nemůžu dál být tvůj hodný kamarád. Já tě prostě miluju a je mi jedno, že je to láska na dálku. Je to tak.

Tvůj Jacob.

Dočetla jsem. V každém slově jsem poznávala svého přítele. Přímého, do všeho jdoucího po hlavě. Takže Jacob i přes oceán cítí to, co Ness.

„Co jsi mu napsala?“ zeptala jsem se své dcery.

„Že je blázen, jestli si myslí, že se vzdám toho hloupýho indiána a vyměním ho za nějakýho nafrněnýho upíra. A že ho moc miluju a těším se na něj.“ Odpověděla Ness a znovu zrudla.

Náhle se otevřely a dovnitř vešel Tony.

„Nessie, jak ti je?“ zeptal se a sedl si ke své sestře na postel.

„Dobrý, Tony, koukej,“ řekla Ness a vzepřela se na rukou a sedla si.

„No hurá,“ zajásal a vlepil ji pusu.

Ness nakrčila nos.

„Tony, čím to voníš?“

Neřekl ani slovo. Nasála jsem vzduch. Opravdu, to nebyla jeho vůně. Ostře jsem se na něj zadívala a on okamžitě sklopil oči.

„Tváříš se jako kocour, který vylízal misku smetany, Tony.“ Poznamenala jsem a v tu chvíli mi to došlo.

Cizí vůně.

Tvářil se nadmíru spokojeně. Nebo spíš uspokojeně!

„Anthony Charlesi Swanne, která upírka to byla?!“

 

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

11)   (31.10.2010 19:39)

Moc hezké, ostatně jako vždy

SarkaS

10)  SarkaS (31.10.2010 19:36)

Tedy Aro to prepiskl, ale libilo se mi ze ti dva zasahli. Nessie to chudak schytala, ale nastesti se z toho vylizala a Tony? To je koukam novy Casanova

Lia

9)  Lia (31.10.2010 19:36)

Úžasné už se těším na další

8)  elie_darrem (31.10.2010 19:27)

Nessie je mi líto a Anthony?? kapitola sama pro sebe

Linfe

7)  Linfe (31.10.2010 19:21)

A ja vim kteraaaa to byla heeeec. Pekna kapitolka Sfin. Doufam ze Aro sklopi hlavu a nebude delat problemy

sakraprace

6)  sakraprace (31.10.2010 19:04)

Ten zmetek Aro se vážně pomátl Jsem moc ráda, že i když Caius a Marcus nejsou žádní samaritáni, tak mají zdravý rozum a drží slovo. Jsem moc ráda, že se Nessie ulevilo, ale stejně bych byla raději, kdyby už mohli domů A Tony Tak to jsem sakra zvědavá, skterou to upírkou a jak moc se chlapec spustil
Sfin, překrásná kapitola, moc se těším na další

Evelyn

5)  Evelyn (31.10.2010 19:03)

Sfin, tak poslední dvě věty Že by Tanya? Ironie osudu není nikdy dost
Skvělá kapitola

Carlie

4)  Carlie (31.10.2010 19:02)

Tony a Tanya, to snad ne, že ne... ? :D To by byl pro Bellu docela podraz ;-) Ale Tanyu bych pochopila, když nemohla mít tatínka, tak aspoň jeho věrnou mladší kopii :D ;-)
Ale zpět k této kapitole :-) Krásný začátek, ale pohoda netrvá věčně, to by nebyl Aro...:(, bála jsem se, když přijel Eleazar, že se Bells naučí ovládat svůj dar a pro Ara bude přitažlivou zbraní v gardě , ale svým činem si to snad Aro definitivně rozlil a byl degradován ;-)
Sfinguško a prozradíš nám, co celou tu dobu dělal Edward, prosím, prosím?

Gassie

3)  Gassie (31.10.2010 19:01)

Jej. Tak mě tak napadá, že Tanya konečně získala, co chtěla. Když neměla otce získala syna?
Krásná kapitola. Hrozně se mi líbí vztah mezi Nessie a Jacobem.
A Aro to pěkně přehnal. Jsem zvědavá, jak se to podepíše na Bellině přístupu.

Hanetka

2)  Hanetka (31.10.2010 18:59)

Sfingo!!! Tos odflákla! Já se těšila na podrobnosti... A protože vím, která upírka to byla, prozrazovat to nebudu. Nicméně mě těší alespoň to, že Aro dostal od bráchů přes pazoury.
Jen je mi divné, že Tony, místo aby obskakoval sestřičku s paralýzou se někde...ehm... zaučuje s upírkou!

Joana

1)  Joana (31.10.2010 18:56)

Tanya? Nebo se to moc nabízí? :) No každopádně zase napětí od začátku do konce ;) s trochou lááásky no hlavně že má Aro trochu přistřihlá křidýlka a oni se možná skutečně budou moci vypařit z Voterry, až bude čas :)

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek