31.10.2010 [18:45], sfinga, ze série Střípky lásky, komentováno 31×, zobrazeno 6319×

Dvě návštěvy.

Volterra není idylické místo!

Motivace Belly.

Nessie, já tě miluju.

Bylo zle a bude nejhůř

Aro sestoupil majestátně z trůnu a přiblížil se k chlapci.

„Vidím, že tě mí lidé přesvědčili, Nahueli a ty ses rozhodl přijet.“

„Nezbývalo mi nic jiného, pane,“ řekl a já v jeho angličtině slyšela cizí přízvuk.

Aro se samolibě usmál a pak se otočil na mě.

„Jistě je to pro tebe překvapení, půvabná Isabello.“

Konsternovaně jsem kývla. Proboha, já myslela, že mé děti jsou jediné.

„Vidím, že ti dlužíme vysvětlení. Poslouchej tedy. Před dvěma sty lety u nás žil upír, který si se považoval za vědce. Jmenoval se Joham. Pokusil se vytvořit novou rasu nadlidí, stejně jako po něm další. Usmyslel si, že zkříží upíry s lidskými ženami. Bohužel, žádná nepřežila. Víš, co tím myslím?“

„Ano, Aro. Joham se nedokázal ovládnout a ty ženy během sexu zabil.“ Řekla jsem tvrdě a Nessie za mnou vzdychla.

„Netrpěli jsme mu jeho pokusy a zakázali mu je. Urazil se a odešel. Od té doby jsme o něm neslyšeli. Když jsme objevili tebe a tvé potomky, bylo nám jasné, že Johamovi se to s trochou štěstí mohlo podařit a a Marcus vyslal stopaře, aby ho našli. Joham si zřídil takovou malou laboratoř v pralesích Jižní Ameriky. Mnoho žen pod jeho rukou zahynulo, ale tři to přežily. Jedna z nich je matka Nahuela a druhé dvě přivedly na svět dcery. Joham to dále nezkoušel a zaměřil se na zkoumání svých dětí. Nahuel s ním nežije. Odešel od něj a žije se svou matkou odděleně. Nahuelova matka je upírka, ostatní dvě již nežijí. Umřely přirozenou smrtí. Joham byl potrestán, ale jeho dětem byla udělena milost, stejně jako tvým.“

Sestoupila jsem z podstavce trůnu a zastavila se před Nahuelem. Měl klidný, inteligentní pohled a zvědavě si mě prohlížel. Otočila jsem se na Caia.

„Smím se ho na něco zeptat?“

„Samozřejmě, Bello.“

„Nahueli, kolik ti je?“

„Kolem sto padesáti. Nevím to přesně. Nepočítám svůj věk.“

„Sto ppadde…“

Prokristovy rány.

„Dospěl jsem v sedmi letech a od té doby se neměním. Mé sestry také ne.“

Polilo mě horko a otočila jsem se ke svým dětem.

„Ano, půvabná Isabello, Tonio a Nessa jsou nesmrtelné, stejně jako ty.“ Pronesl vážně Aro.

Vykašlala jsem se na etiketu, kterou jsem vždy zachovávala a rozeběhla se k Tonymu a Ness. Objala jsem je obě naráz.

Mé děti budou žít stejně dlouho jako já, Edwardovy geny jim jen zkrátily dětství. Díky bohu. Rozvzlykala jsem se.

„Už jsi ráda, že jsi souhlasila s pobytem zde, drahá Bello?“ šeptl neslyšeně Caius.

Zmohla jsem se jen na kývnutí.

Seděla jsem v Modrém pokoji, z jedné strany Tonyho, z druhé Ness. Byla jsem absolutně dojatá a šťastná. Ness mi bulila do ramene a Tony taky natahoval. Nikdy jsme jim s Jakem neřekli, jaké máme obavy z jejich stárnutí, ale oba byli chytří a dovedli si to spočítat. Teď se před nimi rozprostírala budoucnost. Krásná a tajemná.

Jen přežít pár měsíců tady a doufat, že Aro splní svůj slib a propustí nás. Měl by. Zjistil, že existují další poloupíři a naše schopnosti? Ano, Tony umí číst myšlenky, ale to umí i Aro. Nessiin dar je jistě zajímavý, ale pro gardu se nehodí. A já? K čemu mu bude upírka, která dokáže chránit jen sama sebe?

Nahuel tu chce na čas zůstat a Aro dal poslat pro jeho dvě sestry. Má nové objekty ke zkoumání.

Do pokoje strčil hlavu Felix a zazubil se.

„Hej vy tři, nejste zvědaví na tu druhou návštěvu? Jestli jo, máte přijít do Arovy pracovny.“

Z radosti nad nesmrtelností svých dětí jsem úplně zapomněla, že se mluvilo o dvou návštěvách. Co zas na nás ten starý lišák šije? Návštěvy se vždycky přijímaly v trůnním sále. Na prahu jeho pracovny jsem ztuhla.

Eleazar.

Viděla jsem ho jen jednou, na své svatbě, ale díky vyprávění Cullenových jsem měla pocit, že ho znám odjakživa. On se také zarazil, ale v tom samém okamžiku se jeho tvář roztáhla v upřímném úsměvu.

„Bello, to je ale překvapení. A Edward! Takže to byly jen drby, že vy dva jste od sebe…“ najednou se odmlčel a zamračil. „Ty nejsi Edward Cullen.“ Oslovil Tonyho.

„Eleazare, dovol, abych ti představila svého syna Anthonyho Charlese Swana. A tohle je jeho sestra Renesmé Alice Swannová.“ Neodpustila jsem si trochu obřadnosti. „Tonny, Ness, tohle je hlava klanu Denalijských upírů Eleazar.“

Eleazar těkal očima ze mě na děti a zpět a vypadal naprosto zmateně. Ach jo, takže mě čeká opětné vyprávění.

Říct, že Eleazar hltal každé moje slovo, bylo málo. Když jsem skončila, zahrnul mě proudem otázek.

„Bello, ty chceš říct, že jsi prostě novorozenecké období přeskočila?“

„Ano, stoprocentně jsem se kontrolovala.“

„A to všechno jsi zvládla sama? Bez pomoci upíra? Jen s jedním přerostlým vlkem?“

„To si piš,“ zapojil se do hovoru Tony. „A být tebou, tak bych před mou sestrou nemluvil o Jacobovi jako o přerostlým vlkovi, mohla by to vzít osobně.“ Zasmál se.

Eleazar nepřestával kroutit hlavou.

Nyní se ozval i Aro.

„Tak co si o ní myslíš? Půjde to?“

Ztuhla jsem. Co ten šejdíř zase chystá? Mohlo mě napadnout, že Eleazara nezavolal jen tak.

„Myslím, že ano,“ potvrdil zamyšleně Eleazar. „ ale bude to obtížné.“

„Aro, můžeš mi prosím objasnit, co to má znamenat?“ zeptala jsem se netrvózně.

„Drahá Isabello, Eleazar nejen dokáže odhadnout dar upíra, ale i analyzovat ho. Pomůže ti ten tvůj ovládat.“

Takže Aro to nevzdal. No, když to není nic horšího…

Bylo to horší a bylo to zlé.

Začalo to nevinně. Zjistila jsem se s Elleazarem přijela i Tanya. Neoficiálně, samozřejmě. Její sestry neměly Votelrru v lásce od té doby, co jim zabili matku, ale Tanya se občas po boku Eleazara objevila. Zatímco on plnil svěřené úkoly, ona se bavila.  A bylo nasnadě jak a s kým. Přivítaly jsme se a já jí musela vyprávět, co se událo mezi mnou a Edwardem. Jenže, brzo mě nahnali do tělocvičny a začalo zase trápení.

Tentokrát mi Eleazar pomáhal.

„Představ si Bello, že tvůj štít je jako závoj, který tě zakrývá a snaž se ho v mysli zvednout, nebo odsunout.“

„Tobě se to řekne, ale já se fakt snažím a nejde to.“

„Neházej flintu do žita a snaž se.“ Zněla jeho nekompromisní odpověď.

Po pár týdnech jsem slavila úspěch. Podařilo se mi uvědomit si svůj štít. Brala jsem ho jako přehoz, který pevně obepíná guma. Dokázal jsem ti pružnou gumu na chvíli napnout, ale byl to jen malý pokrok. A tehdy se Aro rozhodl, že mě bude motivovat. A vybral si k tomu dost surový donucovací prostředek.

Jedno ráno přivedl do tělocvičny Ness a Jane. Kromě nich jsem tam byla jen já, Eleazar a Marcus.

„Aro, co to má znamenat?“ vyhrkla jsem po tom, co se má dcera ke mně rozběhla.

Aro si mě nevšímal a přikázal Jane, aby použila svůj dar na Nessu. Parchant jeden.

„Nedělej to, Aro,“ křikl Marcus, ale bylo už pozdě. Skočila jsem před Ness, i když jsem věděla, že to nepomůže. Je vyšší než já, nezakryju ji. Jane s úšklebkem poslechla. Já nic necítila, ale Nessie se okamžitě v křečích zhroutila na zem. V tu chvíli jsem viděla rudě. A pak se to stalo. Můj štít se napjal a začal se roztahovat. Ve chvíli zakryl zmítající se Ness. Zůstala bezvládně ležet a já se plna zuřivosti otočila na Ara. Dál jsem svůj štít napínala a odtahovala jako velkou neviditelnou bublinu od sebe. Zařvala jsem a bublina plnou rychlostí narazila do Ara a Jane a odmrštila je na druhou stranu místnosti.

Nevšímala jsem si jich, vzala bezvládné tělo své dcery do náruče a nesla ho do našeho pokoje. Nikdo se mě nesnažil zadržet.

A bylo nejhůř.

Nessie se probrala, ale trpěla silnými bolestmi. Navíc měla ochromené ruce i nohy. Šílela jsem se a svolávala na Ara a Jane všechny pohromy světa. Tony seděl v křesle a tekly mu slzy. Když přišli Caius s Marcusem, málem jsem je vyrazila. Jen poslední špetka zdravého rozumu mě donutila je vyslechnout.

„Isabello, věř mi, že nikdo z nás nevěděl nic o tom, jak tě chce Aro motivovat,“ začal Marcus a já na něj zavrčela. Kupodivu ho to neurazilo a jen se unaveně usmál.

„Už jsme si to s ním vyřídili,“ přidal se Caius.

„Jo? A jak? Udělal jsi na něj tytyty?“ vztekle jsem odsekla a bylo mi jedno, co se stane.

„Nejsi trochu nespravedlivá? Uvědom si, že doteď jsem ti dělal pokusného králíka já. Ani mě nenapadlo použít někoho jiného, natož tvé děti. Před tebou si na nic hrát nebudeme a ani nic předstírat. Znáš nás, nejsme žádní lidumilové, ale co je moc, je moc. Při tvém příchodu jsme ti slíbili, že tvé děti neohrozíme na životě ani na zdraví. Zavázali jsme se k tomu svou ctí. Náš spoluvládce porušil slib. Prostě, Aro dál zůstává Volterrským spoluvládcem, ale jen na veřejnosti. Jeho pravomoci jsme radikálně omezili a to je pro něj myslím největší trest.“

Dívala jsem se na ně a náhle jsem je viděla v jiném světle. Ne ty krvelačné bestie, ale upíry žijící podle své přirozenosti. Trochu manipulátory, trochu tyrany, ale čestné bytosti, kteří si stojí za svým slovem. Chtěla jsem jim poděkovat, ale v tu chvíli Nessie zasténala. Marcus se nad ní naklonil a na dlani se mu zabělala bílá tabletka.

„Je to silné analgetikum, mělo by jí to pomoct.“ Prohodil ke mně přes rameno, zatímco prášek vsunul Ness do úst a podržel jí hlavu, aby ho mohla zapít. „Janein dar na ni zapůsobil jako výboj elektrickým proudem, ale ochrnutí by mělo pominout. Vidíš její ruku?“

Opravdu, Ness ji neznatelně zvedla. Díky bohu. Vyskočila jsem a padla mu kolem krku.

„Děkuju,“ zašeptala jsem mu do ramene.

„Doufám, že jsi toho lékárníka nevypil, bratře?“ prohodil Caius a já vyprskla smíchy.

„Neboj, poctivě koupil,“ usmíval se Marcus.

„Nesso, koukej se z toho dostat, moje orchideje na tebe už čekají.“ Marcus pohladil Ness po čele a pak se rozloučili.

Ness lék skutečně zabral. Bolesti se mírnily a s jejich úbytkem se jí vracel i cit do končetin. Já i Tony jsme se uklidnili. Poslala jsem svého syna ven, na čerstvý vzduch a zůstala s Ness sama.

„Mami, neříkej o tom Jacobovi, jo?“ poprosila a upřela na mě pohled, který mi připomněl mého oblíbeného vlka.

„Neboj, neřeknu. Nechci, aby sedl na první letadlo a šel si to sem vyřídit. I když bych docela ráda viděla Ara na kousky.“

Chvíli jsme mlčely a pak se najednou Nessie ozvala znovu.

„Mami?“

„Copak je, broučku?“ Pohladila jsem jí.

„Může se člověk zamilovat na dálku?“ zeptala se.

„Proč se ptáš?“

„Protože jsem Jacoba neviděla už tak dlouho a mám pocit, že ho… že ho…“ nedořekla a začervenala se.

Bylo to tady.

„Ness, o Jacobově otisku víš. Ten otisk ve vás spal. Ty jsi byla malá holka a on tvůj nejlepší táta. Jenomže teď už jsi dospělá. No a ten otisk se rozhodl, že je čas, aby se ozval. Jacoba jsi měla vždycky hodně ráda, no a teď ho máš prostě o trochu víc. Já ti to přeju. Znám Jaka a vím, že to je ten nejlepší chlap na celém světě.  Jen musíme přežít poslední měsíce tady a pak už budete spolu.“ Opatrně jsem jí vysvětlovala.

„Můžeš, prosím tě, sáhnout tady do té zásuvky? Jsou tam modré desky.“ Požádala mě Ness a já si všimla, že ochrnutí rukou mizí. „Otevři je.“

Uvnitř desek byl list papíru. Vytisknutý mail od Jacoba.

„Poslal mi ho před měsícem. Když si myslím, že to tady nevydržím, vždycky si ho přečtu. Můžeš mi ho teď přečíst, ty? Není tam nic tajnýho.“

Souhlasila jsem a začala:

Moje Nessie,

Dny vlečou čím dál tím pomaleji. Všední dny trávím ve škole, a zaplať pánbůh za to, jinak bych se zbláznil steskem. Smečka se mnou nevydrží, z mých myšlenek všechny bolí hlava. Asi uhádneš, že myslím jen na tebe. Píšeš, že jsi už dospělá a já lituju toho, že tu nejsi. Že jsem nemohl vidět to, jak se z mé malé holčičky stává žena. Vlastně ani nevím, jestli jsi moje. Víš, že na tebe čekám a jsi to nejcennější, co mám, ale jestli se rozhodneš pro někoho jinýho, někoho, kdo tě bude mít rád, ustoupím. Tvoje štěstí je přednější, než láska jednoho hloupýho indiána. Odpusť mi, že píšu tak otevřeně, ale znáš mě, nedovedu nic předstírat. Nevím, co se to se mnou v poslední době děje, ale už nemůžu dál být tvůj hodný kamarád. Já tě prostě miluju a je mi jedno, že je to láska na dálku. Je to tak.

Tvůj Jacob.

Dočetla jsem. V každém slově jsem poznávala svého přítele. Přímého, do všeho jdoucího po hlavě. Takže Jacob i přes oceán cítí to, co Ness.

„Co jsi mu napsala?“ zeptala jsem se své dcery.

„Že je blázen, jestli si myslí, že se vzdám toho hloupýho indiána a vyměním ho za nějakýho nafrněnýho upíra. A že ho moc miluju a těším se na něj.“ Odpověděla Ness a znovu zrudla.

Náhle se otevřely a dovnitř vešel Tony.

„Nessie, jak ti je?“ zeptal se a sedl si ke své sestře na postel.

„Dobrý, Tony, koukej,“ řekla Ness a vzepřela se na rukou a sedla si.

„No hurá,“ zajásal a vlepil ji pusu.

Ness nakrčila nos.

„Tony, čím to voníš?“

Neřekl ani slovo. Nasála jsem vzduch. Opravdu, to nebyla jeho vůně. Ostře jsem se na něj zadívala a on okamžitě sklopil oči.

„Tváříš se jako kocour, který vylízal misku smetany, Tony.“ Poznamenala jsem a v tu chvíli mi to došlo.

Cizí vůně.

Tvářil se nadmíru spokojeně. Nebo spíš uspokojeně!

„Anthony Charlesi Swanne, která upírka to byla?!“

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

31)  eMuska (14.10.2012 11:34)

áááááááááááá aj ja sa cítim po tvojich kapitolkách spokojne uspokojená
Marcova veta s orchideami

30)  maryblack (06.04.2012 10:09)

Aro je kapitola sama o sobě Dopis od Jacoba - Ivuško, krásnej, prostě úžasnej Moc hezký

29)  Krystof (05.07.2011 14:26)

Že využil Ness byla pěkná sviňárna nějaký snižení jeho pravomocí je málo palicí do něj . Dopis od Jackoba krása . A ten konec bomba

27)  eMuska (06.01.2011 16:08)

Ježkove oči!!!
Tak najprv naša Ness a ten hnusobák Aro... Jeho bratia budú vždy tí lepší, proste. A potom Tony! Jeemináčku! A je to tu! Muhahahaha! Tak ti treba, Bellsa! Vedela si, že to raz príde, máš to tu! Chááá!
Krásne!

26)  Lipi4 (23.11.2010 21:35)

Ara bych roztrhala na kousky velikosti elektronů dement, blbec a magor roztrhat a spálit .. . . .. . ten dopis byl Áááááááách .. . . můžu bejt na chvíli Nessie, abych si užila tvého dokonalého Jacoba? . .. . . .. . Jsem ráda, že Bella se nemusí o ty svoje andílky bát, že tu budou moc krátkou dobu . .. .. . .. . Jen jsem čekala, že Bella hned pozná o jakou upírku šlo , ale to se dozví o pár písmenek později, viď? (Já už to vím, ale to Ti povím v dalším komentíku ) . . .. Holt náš Tony není neviný klučina - vlastně poloupíří mládě .. . .. .. opět jsi stvořila krásnou , nádhernou , dechberoucí , ruděvidící , zamilovanou a dokonalou kapitolku jako vždy . .. . . .. (šupky dupky nadalší komentík )

25)  MisaBells (01.11.2010 18:31)

Aro je blbec první kategorie, to ti povím teda a Bella je boží. Dopis od Jacoba mě skoro rozbrečel, vážně pecka. Kdo je ta tajemná upírka? A jak byla? Hi hi, to je mazec! Iví super truper. Dokonale sfingovské

23)  Ewik (01.11.2010 09:19)

Moc hezký díl.
A ten konec!
Těším se na další.

22)  Bye (01.11.2010 09:13)

Já vím, která to byla! Božínku, to ale pěkně sedí!!!
Jen mám strach, že na Nessii taky NĚKDO zareaguje... vlastně jsem to čekala už teď...
No, pěkně s nima ta Volterra mává. Aspoň, že někteří tam mají dost rozumu a že Jacob s Nessie ve mně udržují naději, že ten jejich pobyt tam nakonec dobře dopadne!

19)  Lenka326 (31.10.2010 21:21)

O-ou, beru zpět svůj optimismus z minulého dílu že "Voltera ma i přes vysokou koncentraci zlých upírů na metr čtvereční docela přívětivou tvá", Aro je taková krysa, takhle mučit Nessie i Bellu, muselo to být strašné. Sice ho "bratři" usměrnili, ale i tak... Celkově vůbec nemám dobrý pocit z toho, jak Bella trénuje svůj štít. Budou nakonec ochotní ji pustit, když dokáže ochránit tolik upírů najednou a může jim být tak moc užitečná?
Moc se mi líbí vztah Nessie a Tonyho, ale hlavně láska mezi Nessie a Jacobem, kterou nezastaví ani obrovská dálka. A nakonec to překvápko s Tonym... Vypadá to, že i když je svému otci velmi podobný, tak jen vzhledově . Ale kdo je ta záhadná upírka? Nabízí se Tanya, ale nevím nevím...Už se moc těším na pokráčko.

18)  eElis (31.10.2010 21:19)

Hlavně a by to nebyla Tanya. Určitě to byla Tanya, když nedostala Edwarda, tak alespoň jeho syna. A co si sakra ten Aro myslel, že dělal.
Nádherná kapitolka a moc se těším na další.

15)  nathalkasimova (31.10.2010 20:19)

milica: taky mě to napadlo...
jinak... bezvadnej díl, už se fakt těšim na další

14)  milica (31.10.2010 19:59)

Ne neříkej že Tanya? Jinak moc hezký, chudák Nessie a Jacob taková láska a každej je sám Těším se na další

13)  semiska (31.10.2010 19:55)

Téda, tak to je hezký: Aro málem zmrzačí Nessie Být tam já, tak je na kousky. Je moc hezký, jak si Ness s Jakem napsali emaily. Hehe, TOny se nám spustil To jsem zvědavá, co z něj vypadne MOc krásný, těším se na další kapitolku.

1 2   »