Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/St%C5%99%C3%ADpky%20L%C3%A1sky.jpg

Bella  vzpomíná na první okamžiky upířího života.

Její děti, život s Jacobem.

První týdny a měsíce

 

Porodem se všechno změnilo. Co mi bylo platné, že jsem se nechovala jako novorozený upír a nebyla nebezpečná svému okolí. Nastaly jiné starosti.

Vraceli jsme se s Jacobem z mého prvního lovu. Už jsem si začínala zvykat na jeho protivný pach a chápala Rosalii, proč neustále krčila nos, kdykoliv se před tím s některým vlkem setkala.

„Jaku, jaký jsou děti?“

„Jsou asi napůl upíři, Bells. To se dalo čekat. Potřebujou krev. Když je Emily chtěla nakrmit sunarem, brečely jako zjednaný. Leah to došlo a ulovila srnku. Naštěstí jim zvířecí krev stačí. Ale jsou tu jiný problémy.“

„Jaký?“ Vyděsila jsem se.

„Strašně rychle rostou. Jsou jim tři dny a vypadají na tři měsíce. Všechno chápou.  Od chvíle, kdy tě Tony kousl a já ho okřikl, to už ani on ani Nessie nezkusili.“

„Nessie?“ cítila jsem, jak se ve mě vzmáhá zuřivost. „Ty říkáš mý holčičce jako Lochneský příšeře?“ proti své vůli jsem zavrčela. Jacob začal okamžitě couvat.

„Bells, neblbni. Vždyť je to roztomilý a jí se to líbí. A pak, Renesmé se špatně vyslovuje.“

Koukal na mě vyděšeně, ruce zvednuté v obranném gestu. Probrala jsem se. Kruci, já málem kvůli pitomosti zaútočila na svého přítele.

„Promiň, Jaku.“ Sklonila jsem hlavu.

„Bello, já… musím ti něco říct.“ Jacob se zatvářil nejistě a dál nepokračoval. Bylo vidět, že se bojí. Co je to asi za novinku, že se na mě kouká tak provinile?

„Já vím, že to pro tebe bude šok, ale prosím tě, zůstaň klidná.“

Tak tohle už bylo opravdu vážné. Zmocňoval se mě děs.

„Tak už to vyklop, Jaku.“

„Já se do Ness otiskl.“

Co jsem mu na to měla říct? Prostě jsem znovu zavrčela. A opět ode mě couval. Moje dcera! Moje dcera a Jacob. Jacob, můj zeť. V hlavě se mi honily myriády myšlenek a přesto jsem ji měla náhle pustou. Jacob vycítil můj zmatek, sebral odvahu a přistoupil ke mě.

„Bells, já vím, že je to pro tebe šok, věř mi, prosím, že pro mě to taky není lehký. Ale leccos to vysvětluje. Proto jsem chtěl být pořád s tebou, to ona mě k sobě volala. Proto jsem najednou nebyl zamilovanej do tebe. Zlobíš se moc?“

„Nech mě vydechnout, Jaku.“ Hlesla jsem, ale v duchu se už s tím smiřovala. Kdysi jsem si myslela, že nejlepší chlap, kterého jsem mohla poznat, byl Edward. Nebyl. Po tom co mi provedl, jsem ho najednou viděla v jiném světle. Jako kluka, který díky přeměně nikdy nedospěl. Měla jsem pocit, že ta jeho starostlivost, péče, strach o mě, to všechno byla jen póza, jen prázdná gesta.

A Jacob? Ten ztřeštěný, nezodpovědný kluk byl najednou tou nejlepší volbou. Když ne pro mě, tak proč by ne pro mou dceru? Neopustí ji, otisk mu to nedovolí. Bude s ní nejdříve jako bratr a jednou…možná i víc.

Došli jsme k chatě. Zůstala jsem venku. Bála jsem se, jak na své děti zareaguju. Jacob zmizel uvnitř a za chvíli se objevil s Leah. Každý z nich držel jedno dítě. Stála jsem od nich dost daleko, ale přesto je viděla naprosto ostře. Opravdu vypadaly tak na tři měsíce. A voněly zvláštně.  Jako nejdražší parfém. Rozhodně jsem netoužila po jejich krvi. Náhle se mi pod nos připletl pach. Vlkodlaci. Stáli přede mnou se založenýma rukama a tvořili živou hradbu mezi mnou a mými dětmi.

Došla jsem těsně k nim. Sam na mě zavrčel.

„Klid, Same, nevrhnu se na ně.“ Popleskala jsem ho po předloktí, ale hlas se mi klepal.

„Bells, ovládáš se?“ houkl na mě Jacob a pomalu se blížil s dítětem ke mě.

Kývla jsem.

„Same, pusť ji.“ Přikázal Jacob tónem Alfy.

Sam mi ustoupil z cesty. Krok za krokem jsem se blížila k Jakovi. Proboha, on mi opravdu musí věřit. Nesl Renesmé. Došel až ke mně a vsunul mi ji do náruče. Necítila jsem žádné pálení, žádný jed.

Moje dcera. Byla nádherná. Z dokonalého obličejíku na mě hleděly mé oči. Oči Charlieho. Vlásky, měla po biologickém otci. Byly bronzové barvy, ale stáčely se do kudrn.

„Ahoj, Nessie,“ maně použila jsem zdrobnělinu, kterou ji obdařil Jacob. Usmála se na mě a naprosto cíleně položila svou drobnou ručku na mou tvář. Náhle jsem viděla sebe. Zpocenou, unavenou, ale s úsměvem na tváři. A potom znovu já, křičí bolestí a nakonec moje nynější tvář, dokonalá a tajemná. S očima zářícíma rudou barvou.

„Jacobe, co…co to je?“vyhrkla jsem zděšeně.

Usmál se.

„Neboj se. To Nessie. Umí ukazovat svoje myšlenky.“

„Ale, jak to?“

„A cos čekala? Její táta přece může číst každýmu myšlenky, tak proč by ona je nemohla ukazovat?“

Mezitím k nám došla Leah s Anthonym. Přesunula jsem si Renesmé na jednu ruku a na druhou si vzala synka.  Jestli Nessiina podoba byla kombinací nás dvou, byl Tony celý Edward. Byl to Edward před proměnou, protože jeho oči byly jako dva smaragdy.

„Co Tony?“ obrátila jsem se na Jacoba.

„Zatím nevíme, je příliš malý.  Ale asi něco podědil po Cullenovi, protože mám pocit, že ví, co si myslím.“ Odpověděl a usmál se na děti.

Uplynul měsíc. Bydlela jsem s dětmi a Jacobem v chatě. Charlieho jsem zatím neviděla, přece jen to byl člověk. Věděl, co se mi stalo, volala jsem mu denně, ale vidět mě zatím nesměl. Děti rostly ne po hodinách, ale po minutách. Bylo jim přesně týden, když řekli své první slovo. První byl Tony a řekl, mámo. Ještě ten den ho následovala Nessie. Potvůrka, její první slovo bylo – Jake. Měla bych být šťastná, ale místo toho jsem jen cítila strach. Jestli bude takhle překotně pokračovat jejich vývoj, budou žít maximálně patnáct let. Patnáct proti mé věčnosti. Můj vztah s upírem odnesou mé děti. Naprosto nevinné bytosti. A s nimi to odnese i Jacob. Jestli se moje nejhorší obavy potvrdí, stráví s Ness jen pár let.

Jednoho dne se projevil Tonyho dar.

„Jaku, kdo je ten pán, co mu říkáš pijavice a chceš ho zakousnout?“ zeptal se.

Jacob na něj vytřeštil oči.

„Kdes na to přišel?“

„Slyším to v tvý hlavě,“ řekl malý nevzrušeně a dál si stavěl hrad z kostek.

„Tony, na co myslím teď?“ zeptal se Jacob.

„Na dědu Billyho.“ Odpověděl Tony.

„A já?“ zeptala jsem se a myslela na Angelu.

„Nevím mami, tebe neslyším, ale Ness má právě chuť na lov.“

Bylo to jasné, Tony měl dar svého otce. A stejně jako on, i můj syn mě nemohl slyšet. Díky bohu.

„Bello, musíme si promluvit.“ Řekl Jacob jeden večer, kdy jsme uložili děti a seděli u stolu.

„Co chceš dělat dál?“

„Já nevím, Jacobe. Kdyby šlo jen o mě, asi bych se vydala na toulky. Nikomu, krom táty, tady chybět nebudu. Jenže já nejsem sama a upřímně nevím, co dál. Tony a Ness dál rostou, zatím to s penězma zvládám, ale jak to bude do budoucna, nevím. Oblečení pro ně mám od vás, jídlo taky, kde bydlet máme, ale nemůžu je tu celý život schovávat. Nebyl by to fér vůči nim, ani tobě. Nevím, prostě jsem v koncích.“

„Bells, já bych ti chtěl něco navrhnout. S tátou jsem o tom mluvil a s radou taky. Všichni souhlasí. Odejdu ze školy.  Ne, nepřerušuj mě, prosím. Poslouchej, nemáme pro děti doklady a oficiálně neexistujou. Potřebovali bychom falešný, ale ty stojej prachy a ty nemáme. Nemůžeme bejt dlouho na jednom místě, aby si lidi nevšimli, jak Tony a Ness rychle rostou. Hele, v Kanadě hledaj dřevorubce. Je to práce v lese, neptaj‘ se na to, kdo seš a dají se tam vydělat peníze. Už jsem volal jedný firmě. Můžu nastoupit a dokonce jsem sehnal pronájem malýho srubu. Až vydělám peníze na doklady, uvidíme, co dál.“

Dívala jsme se na něj a nevěřila svým uším. Ten kluk mluvil naprosto racionálně a logicky. Všechno měl naplánovaný a všechno dělal pro nás.

Nedokázala jsem mu nic říct, nedokázala jsem brečet. Hlavou mi bleskla vzpomínka.

Neboj se, upíre, ty nechceš vychovávat moje štěňata, ale přísahám, že se o tvoje dítě postarám. Když v tom chceš Bells nechat, já ji rozhodně nenechám.

Objala jsem ho kolem krku. Jeho kůže mě doslova pálila a já mu teplotou připomínala nejspíš ledovec, ale ani jednomu z nás to nevadilo.

Druhý den, když jsem se vrátila z lovu, zjistila jsem, že před chatou stojí tátovo auto. Bylo mi jasné, kdo v tom má prsty. Jacobe, cos‘ to udělal?

Chtěla jsem se otočit na podpatku a utéct, ale v tom vyšel táta ven.

„Bello, já to risknu. Neutíkej, prosím tě.“

Váhavě jsem se k němu přibližovala a bála se nadechnout.

„Ahoj, tati.“ řekla jsem.

Díval se na mě překvapeně. Věděla jsem, co vidí. Místo jeho lidské dcery před ním stála upírka s dokonalou tváří a postavou. Krásná a tajemná. Chtěla jsem něco říct a bezmyšlenkovitě se nadechla. Aúú. V krku mi vybuchly plameny. Táta mi voněl, naprosto dokonale a sladce. Přesto jsem dokázala opanovat svou žízeň. To není možné, já mám víc sebeovládání, než měl Jasper.

„Bells, Jacob mi řekl, co máte v plánu. Opravdu to chceš? Mám ještě pořád důchodový fond, mohl bych ti ty peníze dát.“ Nabídl mi.

„Ne, tati, už jednou jsem ti řekla, že na tvé peníze nesáhnu. Zpackala jsem si život a musím se o děti postarat. Úplně stačí, že je do toho zatáhnutý Jake. Snad za pár měsíců našetříme dost peněz a budu moct dětem zařídit ty doklady.“

Rezignovaně pokýval hlavou. Strávila jsem s ním celý den. Ani na vteřinu jsem se nepřestala kontrolovat. Táta si hrál s dětmi. Byl vykulený, jak jsou velké, ale s naprostou samozřejmostí přijal jejich odlišnost. Těžko se mi s ním večer loučilo.

Během tří dnů jsme se sbalili. Rozloučila jsem se s tátou, naložili jsme Rabbita a vydali se na cestu. Čekal nás srub několik mil za dřevorubeckým městečkem. Byl malý, ale útulný. Měl obytnou kuchyň, malý obývací pokoj a dva pokojíčky. V jednom spal Jake a druhý byl království dětí. Já se soukromí vzdala. Stačilo být mi sama v noci, kdy všichni tři spali.

Náš život zabředl do stereotypu. Ráno Jacob odjížděl do práce a vracel se utahaný až večer. Nevydělával zas tak horentní peníze, jak si myslel. Byla jsem zvyklá šetřit, ale tady mi peníze doslova protékaly mezi prsty. Musela jsem kupovat nové a větší oblečení dětem, hračky protože jsme jim chtěli dopřát krásné, i když krátké dětství, jídlo pro Jaka, který opravdu těžce pracoval. Žehrala jsem na to, že nemůžu jít do práce já. Měla jsem velkou sílu a byla jsem neúnavná. Bohužel to nešlo. Nemohla jsem nechat Tonyho a Nessii samotné. Jediný luxus, který jsem si dopřála, byl malý notebook. Zprostředkovával mi kontakt se světem. Jinak jsem šetřila každý dolar na falešné doklady. Věděli jsme, že opravdu kvalitní stojí pět tisíc dolarů a my potřebovali dvoje.

Ať přišel Jacob sebevíc utahaný, jeho první kroky vedly vždy k Tonnymu a Ness. Byly jim tři měsíce, vypadali na pět a rozumově byli na úrovni osmiletých dětí. Oba už četli a počítali. Naštěstí v městečku byla malá knihovna, ze které jsme jim půjčovali knížky. Jake naprosto nedělal mezi nimi rozdíly. Otisk neotisk, miloval je obě stejně a ony mu lásku oplácely. Nikdy neusnuly bez jeho pohlazení, bez pusy na dobrou noc. Sedmnáctiletý kluk se proměnil v tátu.

 

Povídky od Sfingy

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

eMuska

28)  eMuska (14.10.2012 10:48)

ach jo, Jacob drevorubač... nie, že by som ho úplne nenávidela, ale neskutočne ma vytáčalo, že šahal Edwardovi v origináli na Bellu. Preto sa teším, že aspoň v tvojej poviedke ho môžem mať rada, pretože nemá žiadne zajačie úmysly a pekne čaká na Nessie.

maryblack

27)  maryblack (06.04.2012 00:18)

Nádhera, Ivuško

Krystof

26)  Krystof (05.07.2011 01:55)

Sice si stále nemůžu zvyknou, že Jake je najednou zotpovědný muž a že se Edward na Bellu jen tak vykašlal, ale to bude tim, že tohle je zcela jiný příběh a je krásný smekám

Anna43474

25)  Anna43474 (09.01.2011 21:54)

Ta poslední věta byla tak něžná, jak je to jde Jacob tatínkem... ách
TKSATVO

eMuska

24)  eMuska (06.01.2011 15:15)

Moje nervy! Práve sme sa vrátili z Tatier a ja som si uvedomila, že keby som svoje nohy nepotrebovala, tak Edwarda kopnem! Jake je úžasný ocko, aj keď mi k Belle, či už ako upírke, alebo nie, ako partner nepasuje. No vieš, na čo som prišla? Máš totálnu pravdu. Edward praktiky nemal šancu dospieť a hoc bol už jedno storočie starý, mohol vyštudovať kto vie aké školy a mať vedomostí za dva vozy, stále to ostane tá nezodpovedná sedemnástka.
Krásne píšeš!

sakraprace

23)  sakraprace (27.10.2010 20:47)

Miluju Jaka a doufám, že můj muž bude taky takový Dřepím na gauči a regulérně řvu
Nádhera Sfin, nádhera

22)  Lejla (26.10.2010 08:41)

Ještě pořád nemohu věřit tomu, že by to Edward vzdal tak rychle...to je silné kafe, ale Jake... dospěl během pár měsícu v muže, který je vzchopný se o ně postarat, ikdyž děti nejsou jeho, ale otik hraje taky velkou roli

Amisha

21)  Amisha (24.10.2010 08:10)

Já toho Edwarda fakt nenávidím!!! Neřád jeden. (Věřila bys tomu? ) Se mnou děláš věci, to ti tedy povím.

Eleanor

20)  Eleanor (16.10.2010 20:18)

Ach, naprosto úžasná povídka. Moc se těším na další pokráčko

semiska

19)  semiska (14.10.2010 10:03)

Sfingo, nádherný opravdu moc. Oba dva se ujali zodpovědnosti a tím oba dospěli. První slova obou úžasná Máma a Jake
Moc se ti to povedlo. TOlik emocí, rozhodování, ta jejich dospělost a zodpovědnost...
Už se moc těším na další kapitolku.

Bye

18)  Bye (14.10.2010 09:30)

tedy sfingo, taková porce životní reality je i na upírku a vlka dost velká. A to jsou ještě sokro děti! Ale pasují se s tím věru statečně. Hrozně se mi líbí, jak se ke všemu postavil Jake. Udělalas z něj dospělýho chlapa a o to víc ho teď miluju.
Já vím, on se otiskl do Renesmé, nemám šanci...
Celá ta pasáž z Kanady byla úchvatná, Jakova práce, Bella, obracející každý dolar, a rychle rostoucí děti, které spolknou mnohem víc peněz najednou, než ty obyčejné.

Ewik

17)  Ewik (14.10.2010 00:49)

Moc krásný díl

MisaBells

16)  MisaBells (14.10.2010 00:15)

:'-( :'-( :'-( :'-( to je tak dojemný Iví, nádhera. Chudák holka a ač nerada - hrdina Jacob. (Promiň Edwarde)
Vážně nádhera. Plné citu, emocí a četlo se to samo, dokonce jsem snad ani nedýchala, protože se mi točí hlava. Nádhera, nádhera, nádhera! Totálně a neodvolatelně sfingovské!

15)  nathalia (13.10.2010 22:27)

Uzasne!!!!
Pomalu si preji aby se s Edwardem uz dohromady ani nedala!!

Lipi4

14)  Lipi4 (13.10.2010 21:52)

Sfinguško , nevím jak to děláš, ale chci Tvého dokonalého a úžasného Jaka .. . . Zas jsi vyplodila úžasnou,krásnou, skvělou, dokonalou, nádhernou a jedinečnou kapitolku .. . .. . Nessie, totálně nezklamala a Tony, taky ne .. .. mámo a Jake . .. .skvělá první slova :) :) .. . (ani se neptej, co bylo moje první slovo :D :D :D ) . .. . .

Už se nemůžu dočkat další kapitolky a příběhu celkově

sfinga

13)  sfinga (13.10.2010 20:55)

Koukám, koukám, já tu pomalu zakládám Klub Jacobistů
Ne vážně, že je Jacob má srdeční záležitost, není žádné tajemství a v téhle povídce jsem prostě popustila uzdu své vášni
Ale Team Edward, nebojte se, nic se nejí tak horké, jak se uvaří. A jak jsem už před časem napsala ve zpovědnici: Bella prostě patří k Edwardovi a basta
Jinak, všem vám moc děkuju za vaši přízeň a dokonalé komentáře, na které se přímo třesu

Carlie

12)  Carlie (13.10.2010 20:50)

Moc se mi líbí příběh, který nám tu vyprávíš, Sfingo :-), protože je vyprávěný s citem a je hluboký Obě děti mají dar (Jednoho dne se projevil Tonyho dar. „Jaku, kdo je ten pán, co mu říkáš pijavice a chceš ho zakousnout?“ zeptal se. - i ten jeden Anthony a i ten jeden Jake )
Pevně si mě držíš drápkem, těším se na další kapitolu

11)   (13.10.2010 20:37)

Hezký díl !

Lia

10)  Lia (13.10.2010 20:29)

Moc krásná kapitola...miluju tvé psaní a už se nemůžu dočkat na další kapitolu. Jestli se co nejdřív nedozvím, jak to bude pokračovat, asi dostanu absťák :)

9)  katy (13.10.2010 20:13)

JO! Ty to zkrátka umíš. Tvého Jaka miluji už od Ráje, a ani tady nezklamal. Moc se těším na pokračování.

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek