Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Srdce_orig_napis.jpg

Filemon a Baucis

Nechtěla jsem, aby ten úžasný čas ve dvou skončil. O Volturiových ani proměně jsme už nemluvili. Naše rozhovory se točily kolem běžných témat jako je hudba, knížky nebo filmy. Edwarda strašně zajímal každý drobný detail z mého života.

Často jsme se mazlili a líbali. Vždy až na samou hranici únosnosti, kdy hrozilo, že jeden nebo druhý ztratí sebeovládání. Vždycky mě pak jen pevně objímal, obličej zabořený do mých vlasů.

Nakonec mě ale zradil můj kručící žaludek. Klidně bych ho ignorovala. Jídlo v tu chvíli nebylo vůbec důležité. Edward se ale smál, že má mnohem citlivější sluch než já, a že mu to rve uši.

Chvíli jsem se topila v rozpacích, když jsem nevěděla, jak mu naznačit, že se potřebuji převléknout. Ale pochopil to a postavil se k oknu zády ke mně. V tu chvíli to vypadalo, že nebýt upír, červenal by se.

Rychle jsem vytáhla ze skříně spodní prádlo, džíny a bílé tričko. Všechno samozřejmě kupovala Alice. U toaletního stolku jsem se snažila dělat zázraky, ale nakonec jsem si s útrpným výrazem stáhla vlasy do ohonu. Po tom několikahodinovém válení sudů po posteli  se s nimi nic jiného nedalo dělat. Když jsem se viděla v zrcadle, málem jsem si nahlas vzdychla. Znovu jsem se nemohla zbavit otázky, proč si vybral právě mě.

„Mračíš se,“ ozvalo se těsně vedle mě. Přišel tak tiše, že jsem ho neslyšela.

Rozpačitě jsem se usmála.

„Asi mi neřekneš, na co jsi právě myslela?“ zeptal se a zezadu mě objal. Bradu si opřel o mé rameno. Naše tváře se odrážely v zrcadle vedle sebe. Sklopila jsem oči.

Náhle mě prudce otočil čelem k sobě. Držel mě za ramena a tvářil se hrozivě.

„Nemůžu uvěřit, že někdo tak inteligentní jako ty, může být v některých věcech tak hloupý!“

„V jakých věcech?“ hlesla jsem a dělala, že mu nerozumím.

Jeho dlaně přejely z ramen přes krk a uchopily mou tvář. Přitáhl si mě blíž k sobě, takže jsem mu hleděla do očí z bezprostřední blízkosti. Jeho dech mě opíjel a já ho slastně vychutnávala.

„Ty nevěříš, že jsi krásná!" jeho hlas zněl stále rozzlobeně. „Neumím ti číst myšlenky, ale nejsem pitomec. Vidím, jak se na sebe díváš... A nesnesu to!“

Pak mě přitiskl až k sobě a začal mě znovu líbat, dnes snad posté. Na mé tváři nezůstalo jediné místo, které by neochutnal. Potom pokračoval až na klíční kost a krk. V místě, kde pod kůží pulzovala splašená krev se zastavil o něco déle. Prudce vdechoval mou vůni, a pak znovu našel moje rty. Odtáhl se jen natolik, aby mohl promluvit.

„A tohle ti udělám pokaždé, když budeš zlobit,“ zamumlal.

Kdyby mě nedržel, už bych to dávno neustála. Moje ruce horečnatě jezdily po jeho zádech. Muchlala jsem mu tričko a ve chvíli největší závratě zajela dlaněmi pod něj, na holou kůži. Ten pocit byl nepopsatelný. Jeho chladná kůže byla tak jemná a hladká, jako bych se dotýkala saténu. Jako slepec jsem zkoumala každý čtvereční centimetr. Zasténal.

„Umíš být pěkně zákeřná, víš to?“ řekl zmučeně a stiskl mě tak pevně, abych se nemohla pohnout. Ani jsem nechtěla.

Filemon a Baucis,“ zašeptala jsem.

Tiše se zasmál. „To bys chtěla? Vrůst do země?“

„Splynout s tebou a navěky se tě dotýkat,“ odpověděla jsem. Moje rty byly jen pár milimetrů od jeho krku.

Chvíli nic neříkal. Potom se pomalu uvolnil a odtáhl se na délku pokrčených paží.

„Přísahám, že tě nikdy neopustím.“ Znělo to krásně, něžně a definitivně.

Jenže já si nemohla pomoct a zeptala jsem se: „Ale budeš se mnou věčně?“

Povzdychl si a jeho čelo se nakrčilo.

„O tom už jsme mluvili.“

„Ale neshodli jsme se,“ řekla jsem trucovitě.

Upřeně se na mě díval a pak mi tvář pohladil hřbetem dlaně.

„Dej tomu čas. Potřebuješ spoustu věcí pochopit a poznat, než budeš schopná udělat takové rozhodnutí.“

„Takže neříkáš ne?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase.

„Neříkám ani ano,“ odpověděl. Pak mě vzal za ruku a vedl do kuchyně.

V hale na divanu seděla Alice s Jasperem. Drželi se za ruce a viděli jen jeden druhého. Edward se zatvářil rozpačitě a odkašlal si. Oba se na nás překvapeně podívali a Alice se stydlivě zasmála.

„Promiň bráško,“ řekla Edwardovi a kradmo pohlédla na Jaspera. Ten se usmál a sklopil oči.

„To je v pohodě,“ zazubil se Ed a táhl mě do kuchyně.

„Stejně je to vaše vina,“ volal za námi Jasper se smíchem. „Sálá to z vás jako z rozpálené pece. Nemůžu za to, že se mi pak zblázní myšlenky.“

Zrudla jsem jako pivoňka a radši strčila hlavu do skříňky. Zuřivě jsem se přehrabovala v tunách cereálií, které Alice nakoupila.

„Potřebuješ se pořádně najíst. Zapomeň na obilí,“ řekl rozhodně Edward.

„Budeš vařit?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Beru tě ven!“ prohlásil a táhl mě k francouzskému oknu na konci jídelny. Před domem stálo zaparkované Volvo.

„Nejsem na to oblečená!“ protestovala jsem.

„Jedem do Mekáče,“ ušklíbl se.

Rozzářila jsem se. V některých věcech jsem byla naprosto zkažená civilizací.

„Ještě moment,“ zarazil se najednou těsně u dveří a zmizel zpátky v domě. Za tři vteřiny byl zpátky s mojí bundou.

 

*****

 

Byl to nádherný den. Vlastně – byl to nejkrásnější den v mém životě. Celé odpoledne bylo zataženo a lehce mrholilo. Po obědě jsme nějakou dobu jezdili autem a pokračovali v našich nekonečných rozhovorech o všem. V podvečer mě vzal do kina. Ať jsme byli kdekoli a dělali cokoli, neustále se mě dotýkal. Jakoby nesnesl ztratit se mnou kontakt ani na pár vteřin.

Když jsme se večer vrátili domů, Jasper náhle prohlásil, že musí trochu na vzduch. Popadl Alici za ruku a táhl ji ze dveří. Zarazilo mě, že jsem neslyšela zvuk motoru.

„Jdou se projít?“

Edward chvíli marně bojoval a nakonec se rozesmál.

„Mají v plánu strávit noc v lese,“ odpověděl, když se trochu uklidnil.

„Budou... lovit?“ zeptala jsem se trochu opatrně. O stravovacích zvycích upírů vegetariánů už jsem toho věděla docela dost.

„Tentokrát ne,“ řekl a zazubil se na mě.

„Ach tak,“ špitla jsem, zase rudá jako rajče.

Zatímco jsem se sprchovala, čekal na mě v mém pokoji. Ta záležitost s Jasperem a Alicí mi nějak nešla z hlavy. Celý den v Edwardově přítomnosti mi samozřejmě dost rozdivočel hormony. Chtěla jsem se ho nějak opatrně zeptat, jak to vlastně bude s námi.

Když jsem ho viděla ležet na posteli, moje srdce se rozhodlo, že mi vyskočí z hrudi. Nedočkavě mě přitáhl k sobě a pokračoval tam, kde jsme dopoledne přestali. Když už jsem málem pouštěla páru ušima a on ulomil jednu příčku na pelesti, zase mě zabalil do deky a přitulil k sobě. Už jsme to měli nacvičené.

Chvíli jsem čekala, až se mi trochu zklidní tep.

„Tak mě napadlo...“

„Hmm?“ zamručel s nosem v mých vlasech.

Jak to jen říct? Moje srdce dunělo jako tamtamy a nějak se mi nedostávalo vzduchu.

Ucítila jsem, že se třese. Zvedla jsem hlavu, abych se mohla podívat, co se děje. A on se smál!

„Tak ti teda pěkně děkuju,“ zahudrovala jsem a přetáhla si deku přes hlavu. Chechtal se jako blázen a zanořil se ke mně pod deku.

Najednou ho bylo všude plno. Jeho ruce, ústa, vlasy... V tom těsném prostoru mě jeho aroma přivádělo k šílenství. Polibky, které dopadaly s intenzitou monzunové bouře, propalovaly mou kůži. Tentokrát ale přestal nezvykle brzy. Položil si hlavu na můj hrudník, zaposlouchal se a spokojeně zavrněl. Pohladila jsem ho po vlasech.

„Odpovíš mi?“ zeptala jsem se nesměle.

„Nepoložila jsi otázku,“ řekl se smíchem.

Vyšlo ze mě jen tiché zavrčení.

„Tak dobrá,“ ozvalo se smířlivě. Jeho hlava se přesunula ke mně na polštář. Odkryl z nás deku.

„Nemám s tím žádnou zkušenost a neznám upíra, který by ji měl... s člověkem. Myslím si ale, že to nepůjde. Co nejdřív si promluvím s Carlislem a zjistím víc.“

„Dobře,“ špitla jsem.

„A do té doby...“

Políbil mě.

„...musí stačit tohle.“

Zmohla jsem se jen na další: „Dobře.“

Chvíli jsme jen leželi v objetí a mlčeli. Cítila jsem, že se mi začínají klížit oči.

„Zítra se vrací táta. Měla bych jet domů.“

Oddalovala jsem to, jak se dalo, ale teď už jsem mu to musela říct.

„Mohl bych jet s tebou,“ nadhodil. „Alice říkala, že zítra bude zataženo. Stejně bys mě asi měla představit.“

Trochu jsem zaváhala. Edward u nás doma? V paneláku?!

„Asi bych měla nechat tátu trochu vydechnout, rozkoukat se. Nechci to na něj vybalit, jen co vejde do dveří.“

„Jak myslíš. Nechám to na tobě.“ Políbil mě na nos. „Už bys měla spát.“

„A co ty? Nebudeš se tu celou noc nudit?“

Uchichtl se.

„Něco mi uniklo?“

„Mám rozposlouchanou rozhlasovou hru.“

Slyšela jsem, jak dusí smích do polštáře.

„Rozhlasovou hru?“ vyjevila jsem se.

„Jo. Je to velká legrace. Nevím, jak se to jmenuje, ale vystupuje tam nějaký Eduard v tesilových kalhotách. Romantika!“ Smál se jako blázen.

Zaúpěla jsem a přikryla si oči rukama jako malé dítě. Bez problému je odtáhl a líbal mě na čelo, na nos i na ústa.

„Tak rád bych četl tvoje myšlenky. Už jenom ty sny musí stát za to!“

„Bídáku,“ zabručela jsem.

Ale nedokázala jsem odolat jeho svádění. Překulil se na mě a ještě jednou, důkladně, dal dobrou noc mým rtům, bradě a krku. Usínala jsem neskonale blažená.

 


Další část

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kytka

13)  kytka (22.01.2011 22:55)

Zapomeň na obilí . Nádhera.

Janeba

12)  Janeba (18.01.2011 09:25)

Karolko, ráno jsem poslala děti do školy a už tady zase vysedávám a dávám si jednu dávku Karolky za druhou! „Filemon a Baucis,“ zašeptala jsem.Tiše se zasmál. „To bys chtěla? Vrůst do země?“
„Splynout s tebou a navěky se tě dotýkat,“ odpověděla jsem

Děkuji!!

ScRiBbLe

11)  ScRiBbLe (28.11.2010 19:13)

Kručení v žaludku a Edwardův dokonalý sluch. A jemu, chudáčkovi, to rve uši:D A pak ta jejich muchlovačka a věta, která mi na okamžik zastavila srdce: „Přísahám, že tě nikdy neopustím.“ Áááách!
„Zapomeň na obilí.“ :D :D
Celou pasáž začínající: „Mají v plánu strávit noc v lese,“ až po konec, jsem usmívala a uculovala jako nějaký šílenec. Bylo tam tolik romantiky, že mě to málem položilo. No a představa Eduarda v tesilových kalhotách, měla za následek to, že jsem skončila pod stolem. A hle - našla jsem svou ztracenou náušnici a padesát korun, díky!:D
Bylo to naprosto dokonalé!

Carlie

10)  Carlie (28.10.2010 14:37)

"Zapomeň na obilí..."
„Nejsem na to oblečená!“ protestovala jsem.
„Jedem do Mekáče,“ ušklíbl se.
schovka pod dekou :D
„Mám rozposlouchanou rozhlasovou hru.“

Gassie

9)  Gassie (25.10.2010 17:39)

Aaach. Romantika. Tak něžné a krásné
A Eduard v tesilových kalhotách mě odrovnal

8)  Lejla (24.10.2010 21:59)

Tak to bylo skvělé. Rozhlasová hra v podání Belly a Eduard v tesilkách. Celá kapitolka krásně procítěná. Jak je vidět Bella přemýšlí dost nad budoucností a myšlenky na milování né a né opustit mysl a Edwardovi dává pořádně zabrat

7)  miko lukas (01.10.2010 21:36)

edward kalen je proste miko lukas to mu verte je mu tak podomnej!!!!!!!!!!!!! a je moc silnej a moc rychlej

Jodie

6)  Jodie (19.06.2010 16:49)

Eduard v tesilových kalhotách... jinak opět úžasná kapitolka

Alrobell

5)  Alrobell (13.06.2010 22:37)

No... takže je to jasné... budu číst, tak dlouho, dokud neusnu a zítra v práci to bude naprostá bomba a já budu nasštvaně vyhazovat pacoše z okna...

Skvělé!!!!! Nádherné!!! Romantické!!!!

Bye

4)  Bye (28.05.2010 21:56)

Ááách, na tuhle pohodičku si samozřejmě moc dobře vzpomínám !

Promiň, já už se vážně tak strašně těším na tu "panelákovou koupelnu"... To je prostě věc, kterou z tý palice nedostanu. Edward Kalen v umakartu. :D

ambra

3)  ambra (28.05.2010 14:24)

Áááááááááááááááááááááááááách!!!! Ááááááááááááááááááááách!!!! Jóóóóóóóóóóóóóó! Nemusím být pořád za chytrou!!!! Nádhera!!! Čisťounká krásná romantika s jemným závanem erotična!!!!!!!!!!!!!!! OMG, proč někde nejsou takoví chlapi!!!! Proč může být takový jen upír!?!?!?!?! IEdward by Caroline!!!!

sakraprace

2)  sakraprace (25.04.2010 18:30)

Aááááááá, to bylo tááááák krááááásný, slint, škyt:)
Já chci dalšííííííí

Ree

1)  Ree (25.04.2010 17:48)

Kráááááááááááááááááásnééééé :D:D:D
Ale chudák Bela. Jak se jí pořád smál :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still