Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Srdce_orig_napis.jpg

Jasper

„Jasper? Jasper Hale?“ vyhrkla jsem  a vykulila oči.

Alice se rozzářila a přikývla.

„Páni! Strašně jsem toužila se s ním setkat! Chtěla bych s ním mluvit o všech těch úžasných místech, která navštívil!“ V tom nadšení jsem na chvíli dokázala zapomenout na bolesti uplynulého dne.

„Ty knížky jsou báječné, Alice! Všechny jsem je přečetla jedním dechem. Byl nadlidský výkon soustředit se na korekturu. Mimochodem – ten člověk ani žádného korektora nepotřebuje. Zajímalo by mě, kde se naučil tak skvěle česky. Kromě toho, že se občas vyjadřuje moc archaicky, nedělá v pravopise absolutně žádné chyby. Wow! Jasper Hale!“

Výskala jsem jako puberťačka, která se má setkat se svou milovanou filmovou hvězdou.

Alice vypadla stejně nadšeně jako já.

„Taky se strašně těším. Neviděli jsme se už dva měsíce. Když jsme s Edem odjížděli ze Států a stěhovali se do Čech, měl zrovna nějakou práci v Texasu. Museli jsme jet bez něj.“ Poslední větu řekla trochu smutně.

„Znáte se dobře? Seznámíš nás? Chtěla bych se ho zeptat na spoustu věcí. Vždycky jsem chtěla takhle cestovat po světě jako on!“

Alice se uculila a s předstíranou skromností sklopila oči.

„Ano, známe se hodně dobře a moc ráda vás představím. Jasper Hale je můj manžel.“

 

*****

 

Běžel zasněženým lesem a sledoval čerstvou stopu. Veškerou energii soustředil jen na ten pach. Záměrně zaměstnával svou mysl i těmi nejjemnějšími detaily. Rozpoznával místa, kde se stádo zastavilo, protože větřilo nebezpečí. Cítil, kde se dospělí jedinci semkli kolem mláďat. Když se koncentroval ještě víc, dokázal spočítat, kolik kusů je dospělých, kolik se narodilo teprve letos a kolik jich zřejmě nepřežije zimu, protože jsou příliš staří. Jeho čich dokázal rozpoznat rozdíly mezi jednotlivými vůněmi.

Věděl, že taková pečlivost není nutná. Stačilo se řídit instinktem. Běžet a následovat stopu. Ačkoli byla hluboká noc, kořist neměla šanci. Ale on zoufale potřeboval zaměstnat mozek. Aby mohl aspoň chvíli nemyslet. Nemyslet na ni...

Netrvalo dlouho a intenzita pachové stopy mu napověděla, že jsou už velmi blízko. Zpomalil, přikrčil se a ve zlomku vteřiny zhodnotil směr větru a vybral správný úhel, kterým se k sobům přiblíží. Už slyšel jejich srdce i dech. Nic netušili. O dvě minuty později se dvanáct kusů ze třinácti zběsile rozběhlo pryč. Jeden dospělý samec dopadl do sněhu bez jediné kapky krve.

Zpátky k domu Cullenových se vydal pomalu, na upíra. Dlouho odstrkované myšlenky se dožadovaly pozornosti s ještě větší intenzitou. Věděl, že už nemá sílu se jim dál vyhýbat. Konec konců, proto sem přijel. Proto utekl...

Samozřejmě. Už dlouho neviděl Carlisla a Esmé a hrozně moc s nimi potřeboval probrat, co se v posledních týdnech stalo. Potřeboval čas, aby konečně porozuměl sám sobě. Teď ho nerozptylovala milující sestra, která měla vždycky ve všem jasno o dost dřív než on sám. A hlavně tu nebyla ona, Bela.

I tady, uprostřed zamrzlého polárního lesa, stovky kilometrů od malé země schované uprostřed Evropy, si dokázal vybavit její vůni. I pouhá vzpomínka málem způsobila, že se skácel na tom místě, kde zrovna byl. Ústa i hrdlo mu zaplavil oheň. Ačkoli byl sytý, pocítil palčivou žízeň. Pak si ale vzpomněl na tvář a tělo, které k té vůni patří a v tu chvíli ten oheň skoro nevnímal.

To, co cítil teď bylo ještě intenzivnější. Zastavil se a podobný ledové soše strnul uprostřed pohybu. Vločky tiše dopadaly na jeho vlasy a ramena. Sedaly si, ale netály. Vybavoval si každé slovo, které řekla. Její gesta, barvu hlasu, oči...

„Neexistuje nic, co by mohlo změnit můj vztah k tobě. Nemusíš se bát mi říct pravdu. Věř mi!“

Jeho strnulé ruce náhle přešly do pohybu a jediným prudkým chvatem oddělily statný jehličnan od kořenů. Strom se s mocným burácením zřítil k zemi. Místo něj trčelo ze země jen jakési roztříštěné torzo.

Nebylo nic, co by si přál víc než být právě teď s Izabelou. Moci ji znovu držet v náručí a slyšet tep jejího srdce. Dokonce začínal být přesvědčený, že dokáže být v její blízkosti, aniž by ji zabil.

V zápětí ale pomyslel na jiné, mnohem větší riziko, kterému by ji vystavil, kdyby se sblížili. Žádný člověk nesměl odhalit tajemství jeho druhu, aniž by za to zaplatil životem.

Další smrk zapraštěl a při pádu rozvířil všudypřítomné závěje. Eduard se dal znovu do pohybu. Běžel tak rychle, že se jeho chodidla téměř nebořila do sněhu. Už nechtěl být sám. Teď potřeboval rodinu víc než kdy dřív.

Prosklený dům se vynořil mezi stromy jako přízrak. Vstupní dveře se otevřely přesně ve chvíli, kdy k nim doběhl. Světlo orámovalo siluetu vysokého světlovlasého muže. Kolem pasu držel drobnou ženu s medovými vlasy.

 

*****

 

Nastal den „D“. Vlastně bych měla říct spíš den „J“, protože měl přijet Jasper. Ten den jsem také konečně měla dovoleno vstát z postele. Tohle privilegium jsem musela ale draze zaplatit. Alice totiž do slavnostní výzdoby domu zahrnula i mě. Měla jsem být zřejmě součástí dekorace. Jinak jsem si ty šaty, které mě donutila obléknout, nedovedla vysvětlit. Věděla jsem, jak moc jí záleží na tom, aby vše bylo naprosto dokonalé, a tak jsem se rozhodla tentokrát neprotestovat. Konec konců, i já jsem se na příjezd jejího manžela hrozně těšila. Dokonce jsem se nabídla, že s něčím pomůžu.

Zrovna jsem stála ve vstupní hale a na Alicino přání popáté přerovnávala květiny ve váze, když se před domem ozval zvuk motoru. Přesně ve stejnou chvíli Alice seběhla ze schodů. Vlastně neseběhla. Prostě v jednu chvíli stála na vrcholu schodiště a vzápětí už otvírala vstupní dveře. Zmateně jsem zamrkala a snažila se to nějak vstřebat.

Krátce se na mě ohlédla a s úsměvem prohodila: „Všechno sleduj!“

Nebyla to ostatně první podivná věc, které jsem byla v uplynulých dnech svědkem. Bylo to něco podobného jako ta záležitost s Alicinýma očima, které čas od času měnily barvu. V hlavě jsem si na tyto úkazy zřídila speciální šuplík s názvem „Záhady Kalenových“.

Teď už jsem ale napjatě sledovala vstupní dveře. Muže, který vstoupil jsem si nejdřív neměla šanci prohlédnout. Alice se mu vrhla kolem krku a zakryla mi tak výhled. On ji objal stejně vášnivě. Zvedl ji ze země a několikrát se s ní zatočil. V tu chvíli z nich vyzařovala tak intenzivní a nespoutaná radost, že zasáhla i mě jako přílivová vlna. Uvědomila jsem si, že se začínám smát a měla jsem těžko překonatelnou touhu se roztančit. Moje nohy naštěstí věděly o podobných aktivitách svoje a tak se nehnuly z místa.

Poryvy eufórie se postupně zklidňovaly. Zaplavil mě pokoj promísený s pocitem absolutního štěstí. Do očí mi vstoupily slzy. Co se to děje? Jakoby ty pocity nepocházely ze mě, ale odněkud zvenčí.

Jasper postavil Alici a pár vteřin si hleděli do očí. Oba se usmívali a zdálo se, že okolní svět pro ně neexistuje. Alespoň jsem teď měla možnost si nově příchozího prohlédnout, aniž by si toho všiml. Byl vysoký, silný a dobře stavěný. I když měl za sebou hodně dlouhou cestu, působil velmi upraveně a svěže. Světlé vlasy se mu uličnicky vlnily. Jeho tvář byla velmi krásná a... bledá. Když ke mně zvedl oči, přidušeně jsem vykvikla. Byly karamelové.

„To je Bela,“ řekla Alice a zvonivě se zasmála. Lehce se odtáhla od svého manžela a chytila ho za ruku. Jasper na mě hleděl trochu strnule, oči doširoka otevřené. Přeběhl mi mráz po zádech. Alice pohladila jeho rameno, jakoby se ho snažila uklidnit. Měla jsem chuť se hystericky rozesmát. Jeho reakce mi hodně připomínala první setkání s Eduardem.

„Těší mě Belo. Alice mi o tobě hodně vyprávěla,“ řekl trochu chraplavě. Ale i tak zněl jako hlas velmi příjemně. Jeho čeština byla téměř bezchybná. Kdybych nevěděla, že je Američan, asi bych to nepoznala.

„Taky mě těší. Já jsem ale naopak do poslední chvíle nevěděla, že jsi Alicin manžel.“

„Museli jsme být opatrní,“ řekla Alice na vysvětlenou Jasperovi. Chápavě přikývl a viditelně se uvolnil. Zato mně se málem zavařily mozkové závity. Tahle hra na schovávanou mě pomalu přestávala bavit.

„Zvládnu to,“ řekl Jasper po chvíli a usmál se na Alici.

„Já vím.“ Úsměv mu oplatila.

A já vím houby, pomyslela jsem si trochu ukřivděně. A to jsem ještě netušila, co mě čeká. Následující hodiny a dny se podobaly noční můře. Alenka v říši divů byla proti mě šťastlivec, který prožil nejnudnější příběh všech dob. Stala jsem se svědkem tolika podivných událostí, že kdyby se v hale objevil onen oblečený mluvící králík s kapesními hodinkami, jen zběžně bych ho pozdravila a šla si po svých.

Alice dodržela slovo a ani jeden z nich se přede mnou nepřetvařoval. Po domě se pohybovali tak rychle, že jsem pokaždé zaznamenala jen barevnou šmouhu. Když Alice ukazovala manželovi svůj pokoj, ve kterém teď měli bydlet spolu, rozhlédl se hodnotícím pohledem a pak beze slova uchopil jednou rukou manželskou postel za pelest a poponesl ji o tři metry dál.

„Takhle je to lepší,“ pronesl spokojeně, když byl hotov.

Potácela jsem se po domě jako v mrákotách. Nic z toho, co jsem se zatím dozvěděla nedávalo smysl. Začínala jsem se bát, že k žádnému zázračnému prozření nikdy nedojde a já Eduarda navždycky ztratím. V lepším případě se z toho úplně zblázním a už nic mě nebude trápit.

Třetí den po Jasperově příjezdu jsem se ráno vzbudila brzy. Potichu jsem se plížila do kuchyně a snažila se pro sebe ukrást aspoň pár minut o samotě, kdy nebudu muset řešit tajemství Aliciných tmavnoucích očí. Do misky jsem si nasypala cereálie, zalila je mlékem a sedla si na vysokou židli ke kuchyňskému pultu. Už jsem věděla, že oni nejedí. Alespoň tedy ne to, co já. Potraviny v domě neubývaly a manželé neopouštěli dům. Znovu mě zaplavil pocit beznaděje. Opřela jsem si čelo do dlaní a nechala slzy stékat po tvářích. Ed byl pryč už druhý týden.

„Dobré ráno,“ ozvalo se nesměle ode dveří. Jasper.

My dva jsme téměř nikdy nebyli spolu o samotě. I když jsem viděla, že se snaží být milý, z nějakého důvodu se ke mně příliš nepřibližoval. Když se to náhodou stalo, zadržoval dech.

„Dobré ráno,“ odpověděla jsem tiše. Hlavu jsem nechala skloněnou a doufala, že brzy odejde, aby neviděl, že brečím.

„Vím, co cítíš,“ řekl soucitně. „Chceš, abych ti pomohl?“

Tázavě jsem se na něj podívala a přemýšlela, jak to myslel. Moje mlčení asi považoval za souhlas, protože vzápětí vykročil ke mně. Věděla jsem, že to pro něj asi není jednoduché, a tak jsem tentokrát zatajila dech já.

Náhle mě zaplavil konejšivý pokoj. Veškerá beznaděj a malomyslnost byly ty tam. Ten pocit byl tak intenzivní, že mi unikl téměř slastný povzdech. Někde v koutku mysli můj přeplněný šuplíček se záhadami povážlivě zapraskal.

Jasper se posadil vedle mě.

„Rozhodli jsme se, že přikročíme k plánu B,“ řekl, když viděl, že už se cítím dobře.

„Co je plán B?“ zeptala jsem se unaveně.

Nečekaně se zazubil. „Ten plán by se také mohl jmenovat chytrému napověz...“

Zčervenala jsem a dořekla za něj: „... a hloupého trkni.“

Mrknul na mě?!

Sáhl do náprsní kapsy svého saka a podával mi cédéčko. „Tohle je moje poslední kniha, napsal jsem ji během pobytu v Texasu. Je o jednom z původních indiánských kmenů, žijících v té oblasti, a jejich legendách. Myslím, že by sis to měla přečíst.“

„Mám udělat korekturu?“ hlesla jsem.

Jasper se rozesmál. „Ne, to není práce, Belo. To je klíč.“

Plavně se zvedl a odcházel. Najednou se do kuchyně přiřítila Alice. Měla vytřeštěné oči a křečovitě svírala mobil.

„Musíme hned zavolat do Norska!“ vykřikla a očima plnýma úzkosti pohlédla na svého muže.

Položil jí ruku kolem ramen a ona se viditelně uklidnila. Měla jsem pocit, že nemůžu dýchat. Nedokázala jsem se ani zeptat, co se děje.

Alice už stiskla rychlou volbu. Telefon zřejmě zazvonil sotva jednou. Nezdržovala se s pozdravem a do telefonu skoro křičela:

„Ede! Vypadni odtamtud! Blíží se k tobě Jane!“

 


 

Další část

Povídky od Karolky

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kytka

12)  kytka (22.01.2011 22:35)

Já se tady směji králíkovi s kapesními hodinkami a ty - Jane. Letím na další.

Janeba

11)  Janeba (18.01.2011 07:30)

Šmankote Karolko, tak já se tady tetelím blahem nad vyobrazením pocitů každého z nich a Ty na Edu nasadíš Jane? No teda, tak krásně se nechám zaplavovat vlnou něžnosti od manžela Alice, Jaspera Hala a pak mě položíš a převálcuješ vlnou tsunami! Ještě že BELA má ten nápovědní klíč! Fakt Tě mám mocinky ráda!
Děkuji!!

ScRiBbLe

10)  ScRiBbLe (28.11.2010 18:31)

Jasper Hale je můj manžel, tak při této větě jsem se culila jako pitomeček. Ježíš, Edův pohled byl úžasný! To, jak na ni vzpomínal. A příjezd Jaspera, taky jsem měla pocit radosti. A to s tou Alenkou v říši divů a králíkem s kapesními hodinkami. No, rozřechtala jsem se jako šílená. Bela to snáší kupodivu dobře. To já, kdybych se ocitla na jejím místě, asi bych se z toho dočista zbláznila, jelikož by to můj churavý mozeček nedokázal vstřebat.:D Blíží se Jane? Cože? Mastím dál!

Carlie

9)  Carlie (28.10.2010 13:18)

Jééé, prý plán B , ale přesně, jak by na to mohla chudina přijít, když nečetla Twilight ságu
Jane? What?
A ještě mě moc pobavilo to Alicino: „Ano, známe se hodně dobře a moc ráda vás představím. Jasper Hale je můj manžel.“

Gassie

8)  Gassie (25.10.2010 17:09)

Jůůů!
Jasper
Jane!
To by mohlo být ještě zajímavé.

7)  Lejla (24.10.2010 15:06)

Chudak Bela tapa v nevedomosti a ne, a ne se doloudat k cily. Napovedy nestaci a hlava div nepraskne napetim. Je ji zcela jasne, ze neco v tom bude, ale prijit na to co? Jasper a spisovatel? Prijemny napad, ktery okouuzlil a pak ten konec...co znamenal ten telefonat?

Alrobell

6)  Alrobell (13.06.2010 22:14)

Bella co by Alenka v říši divů byla geniální... Prý kdybych potkala oblečeného králika s kapesními hodinkami.... byla jsem mrtvá smíchy ... indicii k rozluštění už má, tak jsem zvědavá, co se bude dít... ale naprosto geniální byl trýznivý pohled Edwarda!!! To bylo nádherné!!! No a ta Jane... jdu čísti, páč jsem napnutá jak prapor ve větru

Jodie

5)  Jodie (12.06.2010 19:17)

Krása, krása, krása, krása

Bye

4)  Bye (28.05.2010 14:32)

Tak popvré snad ani ne, ale tentokrát mě opravdu pobavila dezorientovaná Bela.
A teprve teď jsem si uvědomila, jak moc podobnou scénu s Edwardem, který si právě připustil, co cítí, jsem později, nevědomky, napsala ve FL...

A já už se strašně těším na umakartovou koupelnu :D

ambra

3)  ambra (27.05.2010 20:01)

Já to musím rozluštit a první tajenku, v čem je to kouzlo, už možná mám - Bela je Češka, takže je vtipná, ironická, sarkastická!:D Koho ona mi to jenom...:D Příběh samozřejmě vystavěný ženiálně, postavy trojrozměrné, spád neskutečný, jazyk barevný a barvitý...;)

Rosalie7

2)  Rosalie7 (24.04.2010 21:28)

to mi nedělej!!! Ufff, takhle mě vyděsit - jinak Bela je borka, obdivuju ji že se ještě nezhroutila, ono bez Quiletů je to o trochu těžší...

sakraprace

1)  sakraprace (21.04.2010 21:40)

Vítej Jaspere. Obdivuji, jak se Bela drží. Oni se před ní vůbec nekrotí a ona sebou ani jednou nesekla. Je dobrá. :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek