Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Alice%20a%20Bella.jpg

Ahojky. Nejdřív bych moc chtěla poděkovat zdejším adminům, kteří mi dnes udělali obrovskou radost a přijali mě mezi své autory. Opravdu mě to moc, moc potěšilo.  :-)
Takže toto je má první povídka a já doufám, že se Vám bude aspoň trošku líbit.
Příběh je o sestrách Alici a Belle, které byly teprve před nedávnem přeměněny na upírky a odvedeny do přísného prostředí Volterrského hradu. Seznamují se se svým novým životem, ale velmi se jim protiví živit se lidskou krví. Proto, když se dozví, že je i jiný způsob, rozhodnou se ho za každou cenu využít. A také se odpoutat od Volturiových. V příběhu se samozřejmě objeví i Cullenovi, kteří budou dívkám k tomuto činu nápomocni.
První kapitolka je krátká, je to teprve seznámení s dějem.
Byla bych moc ráda, kdyby jste mi zanechali alespoň nějaký komentář, ať už kritický nebo pozitivní. Budu vděčná za obojí.
Moc děkuju,Elizabeth

1. kapitola- Zabydlení

 

Itálie. Volterra. Toť místo, kde se právě nacházím. Zrovna mi zařizují pokoj. Mě a mé sestře Alici.
Můj bude do červeno-černa. Mám ty barvy ráda. Alicin bude světlounce zelený. Zelená nikdy nebyla můj favorit, ale k ní se hodí. Je to takový malý elfík a ti přeci žijí v přírodě, nebo ne?

Dívala jsem se, jak se pokojem míhají černé skvrny a místnost na upíří poměry docela pomalu nabírá na výsledné podobě.
Povzdechla jsem si a vydala se najít Alici. Ta jediná chápe mé pocity. Vlastně myslím, že je na tom ještě hůř. Ale nevím, co bych bez ní dělala.

Proplétala jsem se chodbami Volterrského hradu a brala to k pokoji mé sestry lehce oklikou. Ještě jsem si celé své nové bydliště, nebo spíš řekněme vězení, neprošla, a tak jsem se rozhodla to nyní změnit. Když už tu mám trčet, tak ať se tu aspoň vyznám.
Bylo tady plno místností.  Napravo stály jedny dveře za druhými. A všechny naprosto stejné. Všechno je tu tak chladné, až mi z toho běhá husí kůže. Obrazně samozřejmě.
Jsem upír. Isabella Volturi. Odfrkla jsem si, prokleté jméno.
A má sestra též. Měla těžký život už před přeměnou. A asi ji někdo tam nahoře nemá rád, protože její utrpení pokračuje. Jakoby si šťastný život nezasloužila. Přitom ona je jediný člověk, kterému ho ze srdce přeji.

Ještě před třemi týdny jsme byly obyčejné lidské dívky s téměř všedními starostmi. Bydlely jsme v krásném domečku se svými rodiči a vyhovovalo nám to.
Až na jednu věc. Aliciny vize. Má sestra od čtrnácti let začala vidět podivné rychlé záběry událostí, které se později opravdu uskutečnily. Viděla budoucnost. Ale šlo o to, že místo mě jí nikdo nedůvěřoval. Stalo se to pro ni prokletím. Ve škole ji začali považovat za podivínku a skoro všichni se od ní odvrátili. Přispěla k tomu řada událostí. Například, když v průběhu zkoušení zmlkla a strnule nějakou chvíli zírala do prázdna, oči široce rozevřené. 
Přišli na to i rodiče, nešlo si toho nevšimnout. Stávalo se to čím dál častěji. A tak se odcizila i jim. Nechápali jí a ona někoho potřebovala. Někoho, kdo ji rozumí a za nic ji nesoudí. A to jsem byla já. Náš vztah se velmi prohloubil a staly jsme se nerozlučnými.


Jednoho dne, v sobotu, jsme si chtěly zajít do kina. Bylo to pozdě večer a šly jsme jen samy dvě. Shodou okolností jednou osamělou uličkou. Což se nám stalo osudným.
Cestu nám zkřížily tři nádherné osoby s ďábelsky rudýma očima. V tu chvíli jsme byly naprosto mimo. Netušily jsme, co jsou zač a co po nás chtějí. A pak už jen ta bolest na krku. Prostě se k nám oběma najednou přihnali a my pocítily takovou bolest, kterou bych nikdy nikomu nepřála. Bylo to strašlivé, plameny pohltily celé naše tělo. Trvalo to nekonečné tři dny.

 

Když jsme se probudily, byly jsme právě tady. Ve Volterrském hradě plném lidí jako jsme my. Zběžně nám vysvětlili, co se z nás stalo a pak nás strčili do místnosti plné lidí s tou nejlákavější vůní, co jsem kdy cítila. Zabila jsem je. Několika lidem jsem vysála krev. A od té doby to dělám pravidelně, protože mi nic jiného nezbývá. Odsuzuji a nenávidím za to sama sebe. A stejně tak Alice. Ani ona neodolala.


Také jsme zjistily, proč nás proměnili a nezabili. Máme dary. Já jsem štít. Dokážu kohokoliv zaštítit před schopnostmi ostatních upírů. A Alice stejně jako v lidském životě vidí budoucnost. Aspoň jeden klad tenhle náš nový život má. Alice se naučila svou schopnost ovládat. Je to pro ni úleva, ale za jakou cenu. Obě by jsme raději zemřely než tohle. Je tu sice plno úžasných věcí - nesmrtelnost, krása, síla a to všechno. Ale my by jsme všechno vyměnily za náš lidský život. Tolik se nám stýská po rodině a všech obyčejných věcech.
Teď se akorát každý den krmíme na lidech a maříme tuny lidských životů, které by měly budoucnost. Musíme cvičit své schopnosti, abychom byly v Arově gardě užitečné. Aro. Odporný upír, který tomuhle všemu se svými dvěma bratry vládne.


Jednoho upíra jsem si však jakž takž oblíbila. Eleazara. Má podobný osud jako my. Dar, který musel Aro nutně vlastnit ve své sbírce. Právě kvůli Eleazarovi nás proměnili. On totiž vycítí dary ostatních. A ty naše byly již v lidském životě natolik silné, že se daly rozeznat. A tak teď s Alicí máme aspoň někoho v tomhle zatuchlým upírským doupěti. Neviníme ho za to, co se nám stalo. Neměl na výběr, prostě plnil svou práci. Sám by tu již nejraději dávno nebyl, ale jak nám bylo řečeno, tak téhle nadpřirozené smetánce se nedá jen tak utéct.

 

Povídky od Elizabeth

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Marketa

5)  Marketa (15.01.2011 13:09)

Carlie

4)  Carlie (16.08.2010 20:33)

Pěkné... jsem napjatá, co se bude dít dál, rozhodně pokračuj brzy B)

Elizabeth

3)  Elizabeth (16.08.2010 20:09)

Mockrát děkuju

Hanetka

2)  Hanetka (16.08.2010 14:04)

Zajímavé. Píšeš pěkně a jsem zvědavá, kam nás tenhle příběh zavede.

Alice521

1)  Alice521 (15.08.2010 16:13)

je to krátké ale zatím se mi to líbí!!těším se na pokračování! !

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek