Sekce

Galerie

/gallery/%C5%A0%C5%A5astn%C3%BD%20konec%20pro%20m%C4%9B%20a%20moji%20l%C3%A1sku.jpg

Nelíbil se mi konec života Bree Tannerové, a proto jsem se rozhodla ji nechat žít a společně s Diegem čelit nástrahám, který jim život přinese. Děj se odehrává od chvíle, kdy se poznají a už od začátku u nich panuje jistá magie. Bree vidí jisté obrazy a neví, co si o tom má myslet. Pls komentíky, abych věděla, jestli mám pokračovat. Celou povídku už mám hotovou, takže to záleží jenom na vás. Vaše Zira

1. kapitola – Seznámení a vize

„Ahoj, já jsem Diego,“ řekl a podal mi ruku. Já na chvíli zaváhala, ale pak jsem mu taky podala ruku a potřásla mu s ní.

„Bree… Bree Tannerová.“

„Těší mě, Bree. Ty jsi jedna z nováčků, viď?“ Já jen přikývla.

„Už jsem stará tři měsíce, takže ne zas tak nová.“ Najednou jsem něco uviděla. Byl tam Riley a ona. Přišli čtyři upíři v hábitech. Pak jsem zase byla zpět.

„Co se děje?“ zeptal se mě Diego a pohladil mě po tváři.

„Já nevím,“ řekla jsem a vzala jeho ruku do své dlaně.  On se na mě podíval a nespouštěl ze mě oči.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se ho a podívala jsem se mu taky do očí.

„Nic, jen jsem ještě nikdy neviděl tak krásné stvoření jako jsi ty,“ řekl a já, kdybych mohla, tak už se teď dávno červenám. Otočila jsem od něho hlavu, ale on ji chytil svoji rukou a znovu si ji otočil k sobě. Dívali jsme se na sebe takhle ještě pěkně dlouho, ale pak mě začalo pálit v krku a já znovu musela uhnout pohledem.

„Pálí mě v krku.“ On jen přikývl, vzal mě za ruku a běžel se mnou po střeše jednoho skladiště. Na lidi jsme narazili poměrně rychle. Byli to nějací feťáci, ale to mi bylo jedno. Bylo jich tam dost, abychom se napili oba. Já jich měla tak pět a Diego… ani nevím, kolik jich měl, ale určitě víc než já, jelikož byl rychlejší jak já. Já si to ale užívala plnými doušky. Pila jsem tu blahodárnou tekutinu a byla šťastná, když mě přestalo pálit v krku. Diego byl na tom podobně. Když jsme skončili, vzali jsme všechny těla do lesa a tam je schovali pod stromy. Byla to celkem zábava je tam strkat. Já byla v tomhle trochu nemotorná, ale Diego mi pomohl. Potom jsme se vrátili zpátky do našeho domova. Když jsme přišli s Diegem, šla jsem se zase schovat za Freda. On byl něco jako moje ochranná zeď proti všem. S Diegem jsme si řekli, že před nimi budeme dělat, že se neznáme. Trápilo mě, že si s ním tak dalších 12 hodin nebudu moct povídat, ale co nadělám? Musím to prostě vydržet. Vzala jsem si IPod Touch ze svého batohu a naladila jsem si tam písničku Gravity od Pixie Lott. Já vím, že tahle písnička se někomu zdá divná, ale mně se líbí. Poslouchala jsem ji a přitom se dál dívala na Diega. Diego se zatím pral s Kevinem. Trochu jsem se o něho bála, ale Diego mu pak urval jednu ruku a hodil ji do ohně. Kevin si ji ale chytil, olízl si ruku, aby se tam dostal jeho jed a pak si ji přilepil. Je to sice nechutné, ale jiný způsob není, aspoň o něm nevíme. Kevin se pak zklidnil a zase si hleděl svého. Riley přišel zase až za svítání a s novým členem. Byl určitě s . Ale myslím, že každému tady, to bylo šumafuk. Chtěli jen jediné, a to jít lovit. Všichni to tady milovali. Jen tady byl takový malý problém. Skoro nikdo to po sobě neuklízel. Riley sice všem říkal, ať na sebe zbytečně neupozorňují, ale všem to bylo jedno. Ani nevím, proč tady vlastně jsme.

„Poslouchejte, tohle je Kira,“ řekl a pak zase šel do kuchyňky. Ta dívka byla hezká. Měla tak 170 cm, dlouhé hnědé vlasy, červené oči, jako každý a trošku tmavší pleť než ostatní. Dívala se všude kolem a pak se zastavila pohledem… na Fredovi. Bylo to divné, protože když se na Freda jen někdo podíval, tak okamžitě mu začalo být blbě, ale ona nevypadala, že by jí bylo nějak špatně. On se na ni taky podíval. Teď jsem měla příležitost taky se na něho podívat, a když jsem ho uviděla, tak jsem zjistila, že není zase tak hnusný, jak všichni tady říkají. To byly spíš drby, jelikož ho nikdo nikdy nemohl vidět, jak vypadá, jelikož by se nám hned udělalo špatně. Koukali se na sebe jako by se znali snad celý život. Ona k němu přišla a přisedla si. Začali si povídat a trošku se i smáli. Když zase přišla noc, tak nás Riley rozdělil na skupinky. Všimla jsem si, že mě Diego začíná hledat. Trošku jsem se zasmála a hned jsem byla prozrazená. Přišel ke mně a najednou měl obličej celý zelený… Fred.

„On je přítel,“ řekla jsem směrem k Fredovi a potom se Diegův obličej zase vrátil do původní podoby.

„Díky,“ řekl, vzal mě za ruku a táhl pryč od toho skladiště. Běželi jsme ještě dlouho lesem a pak skočili na strom.

„Tvůj smích bych poznal kdekoliv,“ řekl a najednou jsem zase něco uviděla, ale tentokrát to bylo vidět lépe. Viděla jsem nějakou továrnu a on tam byl s , přišli tam ti upíři a ptali se jich na něco a pak odešli. Dál už zase nic.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se mě Diego a pohladil moji tvář.

„Já nevím, ale poslední dobou vidím živé obrazy před sebou. Pořád je to jeden a ten samý příběh, ale rozvíjí se.“ On se na chvilku zamyslel a pak vítězoslavně vykřikl.

„Ty máš schopnost,“ řekl.

„Ne, nemám,“ řekla jsem, ale on se nenechal tak rychle odbít.

„Ale máš. Ty obrazy, co máš. Vždycky, když něco vidíš, tak se díváš sice na mě, ale máš takové zakalené oči… celé černé jako bys byla nějaký démon. Určitě máš dar vidět do budoucnosti nebo minulosti, i když vidět do minulosti ti moc nepřinese, pokud bys nezjistila, kdo je ona zač.“ Sice tu bylo hodně k zamyšlení, ale nikdy jsem nebyla ničím výjimečná a myslím si, že teď to nebude výjimka.

„Ne. Určitě nemám,“ řekla jsem. On si ale nedal říct. Vzal moji tvář do svých dlaní. Jeho sladký dech mi okupoval celý můj obličej a já tak trochu vzdychla. On se jen usmál.

„Nenuť mě, abych tě donutil,“ řekl a já se zašklebila.

„A jak by si to udělal?“ zeptala jsem se a on už vstal a seskočil se mnou na zem ze stromu. Najednou na mě zaútočil, ale v čistě přátelském souboji. Byla to spíš něco jako hra a já ji s radostí přijala. On měl sice více zkušeností, ale já zase byla silnější a aspoň jsem měla něco v kebuli na rozdíl od Kevina, který tam měl totálně vymeteno. Vzala jsem ho za krk a vyhodila ho vysoko do vzduchu. On dopadl na všechny čtyři a zavrčel. Já se jen usmála a vyběhla proti němu. V tom spěchu mi svlékl tričko a já tam teď byla jenom v podprsence.

„Ty prasáku,“ řekla jsem a ukradla mu jeho koženou bundu. Když jsem si ji oblékla a přičichla k ní, tak jsem zůstala jako omámená. Jeho vůně byla tak… panebože, ani to nedokážu popsat slovy. Prostě hezky voněl. On se zastavil a koukal se na mě, jak si dokola čichám k jeho bundě. Když jsem zaregistrovala, že se na mě kouká, tak jsem přestala. Natáhla jsem ruku na důkaz, že chci zpátky svoje tričko.

„Až mi dáš bundu,“ řekl, ale já zavrtěla hlavou, že ne.

„Ty máš aspoň tričko, ale já jenom podprsenku. Tak dělej, nebo z tebe všechno strhám,“ řekla jsem. On se ani nepohnul a dál se usmíval. Asi si myslel, že to neudělám, ale to se plete. Udělám to, aspoň bude konečně nějaká legrace. strhala jsem z něho všechno kromě spodního prádla jedním tahem a běžela pryč. Musím uznat, že má fantastické tělo. On se vyřítil za mnou.

„Bree Tannerová… to si pěkně odskáčeš,“ vykřikl a už mi byl skoro v patách, když jsem pro něho udělala něco nečekaného. Vzala jsem ho za krk a vyhodila ho tak jedenáct metrů ode mě. On se jen oklepal a zase se vydal za mnou. To se ještě uvidí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

2)  Jalle (19.06.2013 17:32)

ostatné kapitoly sú prázdne

semiska

1)  semiska (04.11.2010 11:35)

Moc pěkný, těším se na další kapitolku. Minulý týden jsem si přečetla jknížku o Bree a mrzel mě konec Diega, takže tahle povídka se mi moc zamlouvá a já budu věrná čtenářka Diego a Bree jsou skvělá dvojka.
MOc se ti to povedlo

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek