Sekce

Galerie

/gallery/Srdci neporučíš.jpg

Tak jak to bude vypadat, až se vrátí domu?

16. kapitola

Bellu jsem předběhl u vchodových dveří, které jsem jí otevřel, a nechal ji vejít jako první, tak, jak se sluší a patří. Ani se na mě nepodívala a vešla. Jen co překročila práh domu, okolo krku se jí houpala malá Alice, která vše viděla už dávno, než my sem dorazili. Její dar je vážně skvělý a hlavně funguje i na Bellu, což se mě nepoštěstilo. Asi mě to bude ještě dlouho štvát, tím jsem si byl jistý.

Když ji po nějaké době Alice konečně pustila. Udělala to až po pátém hubování Esme, že Bella není jen její. Musel jsem se tomu usmát, jak se o ni prali. Stejně tak i Jasper s Emmettem se vsadili, kdo bude dřív. A vyhrál to Jasper. Vážně ji tu všichni měli rádi a milovali ji jako skutečného sourozence nebo dítě. Když ji s velkým objetím přivítal i Carlisle, nastala chvilka ticha a všichni těkali pohledem na mě a Bellu.

Ta dělala, jako že se nic neděje. Měla to jednodušší, neslyšela jejich myšlenky, které se stále vyptávaly, co se stalo a tak dále. Čekal jsem, jak Bella zareaguje a odpoví, ale nakonec mě překvapila a myslím, že ne jen mě. Vyhnula se otázkám a odpovědím líp jak herci v televizi.

„Teď mě omluvte, musím do pokoje. Převlíknout se a vykoupat, docela dlouho jsem nebyla ve vaně,“ usmála se na všechny, a poté se normálně zvedla a odešla po schodech nahoru.

Když zmizela z dohledu, všichni se otočili na mě s nadějí, že jim něco povím. Jenže já bez souhlasu Belly nechtěl nic z minulosti řešit. Ona se musí rozhodnou, jestli to řekne rodině, nebo ne. Stejně jako se odporoučela Bella, i já jsem za chvíli raději odešel. Protože jsem tu neměl vlastní pokoj, chtěl jsem být chvíli sám a přemýšlet o tom, co se stalo, vyběhl jsem ven a běhal po lese.

Bella:

Stála jsem v koupelně a poslouchala, co se dělo dole. Když jsem zaslechla, jak se Edward odporoučí a jak za ním klaply dveře, zavřela jsem oči a zhluboka se nadechla. Rychle sem si sundala oblečení a místo pod sprchu jsem si vlezla do vany. Zavřela jsem oči a potopila se pod hladinu.

Přemýšlela jsem nad událostmi posledního dne, kdy mi Edward vše řekl. Nemohla jsem tomu uvěřit, jako by můj mozek měl stále práci zpracovat ty slova, co mi řekl. Pořád se mi v hlavě opakovalo, že není můj bratr, že mě stále miluje a že naši rodiče adoptovali jiné děti.

Jenže tu stále byla jeho rodina z Denali. A jeho přítelkyně Tanya, co se kolem něj pořád motala. Vynořila jsem se ven a lapala po dechu, i když dýchat nepotřebuju, je to můj instinkt. Když jsem najednou zaslechla něco, co mi jen potvrdilo moje poslední myšlenky před vynořením.

„Edward je pryč dlouho, půjdu se za ním raději podívat,“ oznámila všem Tanya a pak za ní klaply dveře.

Opět jsem se potopila do mé velké vany a pod hladinou dala průchod mým emocím. Začala jsem ve vodě křičet. Možná to i ostatní slyšeli, ale nikdo mě nešel zkontrolovat a já za to byla ráda. Když jsem se opět vynořila nad hladinou. Počkala jsem, než se mi zklidní dech a pak jsem vylezla ven.

Osušila jsem se a v ručníku se vrátila do pokoje. Stoupla jsem si k rádiu, potřebovala jsem nějak dostat ven ten vztek a další emoce, ve kterých jsem se ani nevyznala. Ještě než jsem si pustila hudbu, do pokoje nakoukla Esme s tím, že jdou všichni na lov a jestli půjdu taky. Omluvila jsem se, že nepůjdu. Nechtěla jsem s nikým být, jen sama se sebou. A tak, když jsem zaslechla klapnutí dveří, dnes už potřetí, a dům utichl, pustila jsem si nahlas Evanescence. U těch jsem se vždy odreagovala.

Lehla jsem si na svůj gauč a zavřela oči. Soustředila jsem se jen na muziku a na nic jiného. Na chvíli jsem z hlavy vypustila vše, co mě štvalo a trápilo do doby, než jsem zaslechla šepot.

„Tanyo, ty jsi zlato. Ty se mi nemáš za co omlouvat, jen díky tobě se mi teď dějí ty pěkné věci,“ mluvil normálně, byli ještě daleko a díky muzice mi to přišlo jako šepot.

A každé jeho slovo mi do mého dávno mrtvého srdce zařezávalo další a další kudlu bolesti. Jako by ten mrtvý kus kamene v mé hrudi chtěl ještě rozdrtit, zatím se mu to dařilo.

Zaslechla jsem i Tanyin smích. Tak to bylo moc. Namířila jsem ovladač proti rádiu a zvýšila hlasitost, jak to jen šlo, a začala jsem si zpívat taky. Nevím, jak to Evanescence dělali, ale měli vždy chytlavé a pravdivé texty. A v tuhle chvíli mi jich hodně připomínalo moji situaci.

Pokoušela jsem se nevnímat okolí, ale jasně jsem slyšela, když klaply dveře a oni byli v domě. Slyšela jsem, jak zjišťují, jestli je někdo doma.

„Podle myšlenek tu nikdo není, ale jak to vypadá, Bella tu zůstala,“ řekl po chvíli Edward. „Asi šli na lov.“

Po chvíli jsem zaslechla velmi tiché kroky u mých dveří, ale pokoušela jsem se je nevnímat a v klidu si zpívala dál. Opravdu mě vyrušilo až klepaní. Přestala jsem zpívat a otevřela jsem oči. Dívala jsem se na ty dveře a přemýšlela, jestli mám jít otevřít. Bylo mi jasné, že Tanya to nebude, co ona by mi chtěla?

Zase se ozvalo. Tolik jsem chtěla otevřít ty dveře a vrhnout se té osobě kolem krku, ale nešlo to. On už nebyl můj, on nebyl nikdy můj. Povzdechla jsem si a opět zavřela oči, zrovna se spustila dobrá písnička s dobrými slovy. A tak jsem začala zpívat. Po chvíli se ozvalo povzdechnutí za dveřmi a tiché kroky, které odcházely.

Asi po další hodně zpěvu jsem se uklidnila a oblekla se. Všichni se už vrátili z lovu. Vypnula jsem muziku a vydala se dolů do obýváku, kde jako vždy u televize seděl Emmett a koukal na baseball. Nějak moc jsem si nevšímala, kdo tu všechno je, a zamířila rovnou k němu.

„Tak co, ségra, kdo dnes vyhraje?“ zeptal se mě hned Emmett, jen co jsem si dosedla. Mrkla jsem se na televizi, kdo vůbec hraje.

„New York Yankees,“ usmála jsem se na něj. Já osobně neměla svého oblíbence, ale Emmett jo. A to byli právě oni, tedy v letošním roce. Každý rok fandí jinému týmu, nebo to někdy střídá po několika letech. Většinou podle toho, jaké mají hráče a tak.

„To je moje sestřička,“ zasmál se Emmett a objal mě kolem ramen.

Jenže když jsme oba fandili, nakonec to projeli. Emmett nevěřícně koukal na televizi.

„Já to věděl!“ vykřikl nadšeně Jasper.

„Aby ne, když ti to řekla tvoje povedená manželka,“ zavrčel na něj Emmett.

„Ale no tak, Emme, je začátek sezony, mají čas se vzpamatovat. Příště to vyhrajou,“ povzbudila jsem ho.

„Potřebuju zlepšit náladu,“ vyhrkl a rychle se postavil. „Rose!“ vykřikl a už si to pelášil do ložnice.

„Emmette Cullene, máme návštěvu!“ křičela za ním Esme. A já se musela zasmát, protože jemu by to bylo jedno, i kdyby vedle v pokoji byl prezident Ameriky.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

natali

10)  natali (26.09.2010 12:11)

jj Emm to na konci zabil uplne chudak Bell ma sve mylne predstavy sdtrasne se tessim na dalsi dil...dily!!!

nikolienka

9)  nikolienka (26.09.2010 10:08)

Tak Emmett to na konci zabil jak sa patrí
supéér teším sa na ďalšiu

8)  witmy (26.09.2010 10:06)

super skvělá kapča noooooooooo to sem zvědavá kdy jí to konecně vysvětlí nechápu proč si to neřeknou

7)  elie_darrem (26.09.2010 06:44)

doufám, že se to mezi nima vyjasní a bude vše ok

6)  hellokitty (25.09.2010 23:56)

Emmet je skrátka Emmet ....ten koniec ti vyšiel teda aspoň mne zvyhol na konci náladu

5)  eElis (25.09.2010 22:25)

ten konec mě dostal jinak nádherná kapitolka

Marketa

4)  Marketa (25.09.2010 19:49)

3)  Lucie (25.09.2010 18:47)

Tak ten konec...

2)  Raduššška (25.09.2010 18:42)

DALŠÍ DALŠÍ DALŠÍ!!!:D

RoseLilian

1)  RoseLilian (25.09.2010 18:08)

Skandujeme: DALŠÍ DALŠÍ DALŠÍ!!! :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bella - EC promo