13.09.2010 [18:00], anamor, ze série Srdci neporučíš, komentováno 14×, zobrazeno 2713×

Co bude dělat Bella po svémútěku? Kam se dostane a koho potká?

10. Kapitola – Les a konec života

Běžela jsem hluboko do lesa, ale to mě nezajímalo. Když už mi síly nestačily, zastavila jsem se a skácela se k zemi. Začala jsem naplno brečet a propadat svým emocím. Přitiskla jsem si nohy k hrudníku, bála jsem se totiž, že by se mi roztrhl bolestí a obrovskou ránou, která se začala tvořit u srdce a postupovala po celém hrudníku. Hlavu jsem si položila na kolena a brečela, jak jen to šlo. Potřebovala jsem to ze sebe dostat a tohle bylo jediné, co mě napadlo. Mohla jsem křičet, vrátit se domů a bušit do něj, ale na to jsem neměla sílu.

Proč mi to udělal, zrovna teď? Měl mě odpálkovat, když jsem ho políbila. To bych zvládla, ale teď, když mi dal naději, které jsem se chytla? Zamilovala jsem se snad ještě víc a on řekne, že je to blbost a nemělo to budoucnost. Že to bylo poblouznění. To bolí. Proč mě držel při naději tak dlouho? Rok a půl. Proč mě ještě včera uklidňoval, že to zvládneme, když bude na vysoké a teď mi řekne tohle? Baví ho vidět mě ztrápenou? Potřeboval si ten rok a půl, co jsem byla šťastná, vynahradit nebo co? Ponořila jsem se do svého zamyšlení a nevšímala si okolí. Když jsem uslyšela křik. Hlasitý a bolestný. Cukla jsem sebou strachy a rychle těkala pohledem okolo sebe. Podle hlučnosti to nebylo ani tak daleko ode mě. Srdce se mi rozeběhlo obrovskou rychlostí, jaký jsem dostala strach. Až teď jsem si všimla, že už je skoro tma. Je vidět, ale ne dobře.

Rychle jsem se postavila na nohy a hledala cestu domů. Ale nevěděla jsem, kudy jsem sem přišla a to mě stahovalo víc do propasti strachu a beznaděje. V lese bylo najednou moc ticho a já v hlavě stále slyšela ten křik. Na zádech jsem měla husinu. Na nic jsem nečekala a vydala se směrem, o kterém jsem si myslela, že je správný. Doběhla jsem na nějaký palouček v lese, nepoznávala jsem ho, nikdy jsem tu nebyla, to znamená, že jsem moc hluboko, kam jsem nikdy nešla.

Rozhlížela jsem se po palouku, když jsem zahlédla zvláštní stín na zemi. Bezmyšlenkovitě jsem se k němu vydala. Potlačila jsem výkřik, jak jsem se lekla. Moje srdce se drápalo z mojí hrudi strachy ven a chtělo utíkat. Celá jsem se rozklepala. Přede mnou ležela mrtvola muže. Na tváři měl vyděšený výraz a oči vytřeštěné strachy.

Došla jsem k němu ještě blíž a klekla si na zem. Zkusila jsem mu najít tep na krku, ale místo toho jsem ucítila jizvu, jakoby kousanec, a něco mokrého. Přitáhla jsem si ruku k obličeji a podle zápachu poznala, že je to krev. Vyjekla jsem strachy a rychle se zvedla, otočila jsem se a utíkala pryč, když se přede mnou objevila postava.

Zastavila jsem se a vyčkávala, co se bude dít. Neviděla jsem mu do obličeje. Jediné, co jsem uviděla, byly rudé oči. Vykřikla jsem strachy a to pořádně nahlas. Viděla jsem. jak se usmál. Začal se ke mně pomalu přibližovat a já instinktivně couvala dozadu.

Mojí hlavou se honilo, kdo to je, co je zač a co mi chce udělat. A najednou mi to došlo. Ještě před pár minutami bych se vám vysmála, kdybyste to řekli, ale teď jsem tomu nejen věřila, já se toho bála jako nikdy předtím. On byl upír!

Couvala jsem a nevnímala kam, když jsem zakopla a spadla na tu mrtvolu. Z úst mi uniklo vypísknutí. Ležela jsem na zemi u mrtvoly a ta osoba se nade mnou se zlověstným úsměvem krčila. Nestihla jsem nic udělat, ani si nic uvědomit, když jsem ucítila neuvěřitelnou bolest na krku, a pak ucítila jen tmu, jak mě pomalu pohlcuje.

Byl to můj konec. Moje poslední myšlenky patřily Edwardovi, rodičům, Kristen a Tonymu. Všechny jsem je milovala.

Pak se z temnoty začal stávat oheň. Celé moje tělo bylo jako v plamenech. Původně to začalo v krku a přes žíly jsem cítila, jak to proudí dál do těla. Bylo to jako láva, jako by mi ji dal někdo místo transfúze. Byla to hrozná bolest. Nevěděla jsem, jak se jí zbavit a co dělat. Nechápala jsem, co se se mnou děje. Tohle nemůže být smrt, na to je tu moc bolesti, kterou nechci. Chtěla jsem s tím ohněm bojovat, ale já nevěděla jak, hasící přístroj jsem po ruce neměla. Chtěla jsem myslet na něco jiného a tím se osvobodit od bolesti, ale vůbec mi to nešlo, jako by ta bolest nechtěla, abych na ni zapomněla a na chvíli ji nevnímala. Myslela jsem, že se mi bolestí rozskočí hlava.

Zdálo se mi to nekonečné a já si už přála, aby byl konec, abych viděla světlo a odešla, protože ta bolest byla ohromná. Když najednou, ani nevím, po jaké době, začala bolest mizet. Nejdřív opouštěla dolní končetiny, a poté celé tělo. Veškerý oheň a bolest se soustředily v srdci. A pak nic, ticho. Přemýšlela jsem, jestli to je konec a já jsem mrtvá, ale uslyšela jsem hlasy a ty mě přesvědčily, že ne. A tak jsem pomalu otevřela oči.

Pokoušela se přijít na to, co se tu sakra děje! Byla jsem v nějakém pokoji. Podívala jsem se okolo sebe, ale na zkoumání prostoru nebyl čas, protože přede mnou stálo šest postav. Překvapeně jsem zamrkala a zadívala se na ně. Byli to tři muži a tři ženy. Jednoho z nich jsem poznala - doktor Cullen, byla jsem u něj docela často v nemocnici. Nechápala jsem, co tu dělá. V nemocnici jsem podle pokoje nebyla, na to byl moc krásný a zařízený.

„Bello,“ oslovil mě opatrně.

A tak jsem se na něj podívala.

„Co se děje?“ vypálila jsem na něj otázku. V hlavě se mi vybavovala vzpomínka na to, co se stalo. Na toho upíra a mrtvolu. V hrůze jsem rychle vyskočila na nohy, ale tak rychle, až jsem se toho sama lekla a vypískla strachy. Všichni mě obezřetně pozorovali, ale ten největší a svalnatý se uculoval.

Najednou jsem si uvědomila ještě něco. Proč mě nic nebolí poté, co se stalo? Rychle jsme si šáhla na krk a ucítila jen lehkou jizvu.

„Uklidni se, vše je v relativním pořádku. Není čeho se bát,“ mluvil na mě konejšivě poslední z mužů, vysoký blonďák s jizvami. Opakovala jsem si jeho slova. Jak v relativním? Koukala jsem na něj nechápavě. Když se najednou malá černovláska, co byla u toho posledního, usmála, a než jsem cokoliv stačila, visela mi kolem krku.

„Bell, budeme kamarádky,“ smála se, „jsem Alice,“ odtáhla se. Nic jsem nechápala.

„Co se tu děje?!“ vykřikla jsem už naštvaně.

„Uklidni se, co si pamatuješ?“ začal mluvit Carlisle.

„Utekla jsem do lesa a tam jsem našla mrtvého muže a byl tam ten upír,“ zašeptala jsem a pokoušela se zapudit myšlenku na něj. „Co se stalo?"

„No, chtěl tě zabít, ale přišli jsme včas a přitom pozdě,“ koukal se na mě starostlivě.

„Jak v čas a přitom pozdě?“ nechápala jsem.

„No, řekněme, že jsme tě zachránili před smrtí, ale ne před proměnnou. Stal se z tebe upír,“ řekl ke mně.

„Co? Já nechci! Nechci zabíjet lidi,“ vykřikla jsem hystericky a couvala před nimi.

„Nikoho nemusíš zabíjet. Nelovíme lidi, ale zvířata. Ale chvíli potrvá, než budeš moct mezi lidi. Musíš se naučit ovládat svou žízeň. Můžeš zůstat s námi, a proto bychom měli raději odjet pryč, dál od lidí, abys nikomu neublížila,“ mluvil na mě Carlisle uklidňujícím tónem a já se cítila klidněji.

Přemýšlela jsem o tom, co říkali, co se dělo. Nechápala jsem to, jako by to můj mozek nechtěl přijmout. Kdo by kdy řekl, že existují upíři. Vždy jsme se tomu s Edwardem smáli. Jakmile jsem na něj pomyslela, popadla mě bolest.

Schoulila jsem se do klubíčka a vše si pořádně urovnávala. Moje rodina, co s ní bude? Uvidím je ještě někdy? Mohla bych jim ublížit, takže asi ne. To bolelo, nemohla jsem se s nimi ani rozloučit. Odešla jsem z domu plná bolesti a nenávisti k osobě, kterou miluju. Nemám kam jít, v životě už nic nemám, umřela jsem. Jsem už mrtvá, moje minulost skončila, můj život skončil. Teď jsem tady já jako upír a můj nový život. Podívala jsem se na šest upírů přede mnou. A možná i novou rodinu. Nezabíjejí lidi, nejsou jako ten, co mi to udělal, mohla bych s nimi žít.

„Můžu s vámi tedy zůstat?“ zeptala jsem se nejistě.

„To víš, že můžeš, ale teď bys měla jít na lov," usmála se na mě hnědovláska. Tu jsme taky znala, párkrát jsem ji potkala v nemocnici. Byla to doktorova žena. Nechápavě jsme se na ně dívala.

„Necítíš bolest v krku? Potřebuješ uhasit žízeň,“ usmála se na mě. Jen jsem přikývla, protože jsem bolest v krku cítila. Rodina se mi představila. Žena doktora byla Esme, ten velký hromotluk Emmett a krásná blondýnka jeho žena Rosalie. Malá černovláska byla Alice a její manžel Jasper.

Bála jsem se prvního lovu, nevěděla jsem, co dělat, ale vše to bylo tak přirozené, až jsem se toho lekla. Moje instinkty mě v lese polapily a já se bezmyšlenkovitě svou přirozenou rychlostí vydala za kořistí. Zakousnout se do krku srnky bylo něco tak neuvěřitelného. Sát tu lahodnou teplou tekutinu. Byla to taková lahodná slast. Ulovila jsem tři srnky. Jasper říkal, že teď zezačátku budu hodně žíznivá, ale prý se to zlepší.

Když jsme se vrátili do domu, všichni začali plánovat a zařizovat, kam se budeme stěhovat. Mně to bylo docela jedno, já se vrátila do toho pokoje, kde jsem se předtím probudila. Posadila jsem se na postel.

Přemýšlela jsem o svém dosavadním životě. Vzpomínala jsem na ten rok, kdy jsem byla šťastná, s ním. Mlhavě, ale přesto dobře jsem si vybavovala jeho obličej. Můj bratr a  moje láska, kterou navždy zůstane. Vždy ho budu mít v srdci, stejně jako rodiče a Kristen s Tonym. Oni jsou všichni moje stará rodina, kterou jsem milovala a budu milovat. Ale musím je zamknout navždy i s bolestí, kterou mi Edward způsobil, hluboko v mém srdci. Čeká mě věčný život upíra s novou rodinou.

Nakonec se rozhodlo, že bude pro mě dobré být daleko od lidí, tak jsme se stěhovali do  Denali na Aljašce. Prý je tam ještě jedna rodina jako my a dlouho je neviděli. Neměla jsem nic proti, tak jsme se vydali na cestu za mým novým životem. Upířím věčným životem. A doufám, že i šťastnějším, než byl můj lidský život.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

14)  natali (15.09.2010 01:22)

tak...hotovo je z ni upir. ted kniha (zivot) zacina od zacatku s cistym nepopsanym listem tesim se co zase tvoje hlavinka vymysli

10)  piskot94 (13.09.2010 21:20)

Bella upír, Edward zrádce, Cullenovi náhradní rodina...začíná to být velmi zajímavé

9)  Marketa (13.09.2010 20:13)

Já jsem zvědavá až se to třeba časem dozví jak na to bude reagovat jestli jsi bude vyčítat že za to může on a kdyby jí to neřekl že by se to nestalo tak jsem zvědavá ale jinak se ti to povedlo.

8)  nikolienka (13.09.2010 20:11)

Bella to zobrala v pohode že je upírka až prekvapivo v pohode
Som zvedavá že jak sa Edward stal upírom takže sa teším sa na ďalšiu

7)  MaiQa (13.09.2010 19:38)

Hele. Už víme, že její příběh nebude mít ani po přeměně nějaký dobrý spád. Ale i tak mě zajímá, kdy se tam objeví zase Edward. To jsem z těch pohledů do přítomnosti pochopila.

6)  Pawi (13.09.2010 19:32)

Romčo? Je to naprosto úžasný Jsem zvědavá na pokráčko těším se už ábyy to byyloo

5)  lied (13.09.2010 19:08)

jsem zvědavá jak bude reagovat Edward jestli si bude vyčítat co jí řekla

4)  eElis (13.09.2010 19:00)

dnes jsem narazila na tvou povídku. Přečetla jsem jí jedním dechem. Je dokonalá a moc se těším na pokračování.

1