Sekce

Galerie

/gallery/Spoutaní.jpg

Nikdo z Cullenů nemá zájem pustit se do zbytečného válčení s armádou novorozených. Vymyslí tedy plán, jak se tomu vyhnout a přitom zachránit Bellu - odlákat ji...
Netuší, jak velkou chybu dělají.

Musel přihlížet, jak Jasper všem uděluje poslední rady a varování. Celá tahle situace ho však neskutečně tížila. V nitru sebe sama Carlisle cítil, že to co hodlají udělat, není správné. V takovéhle situaci už nešlo o to, zda pomoct či ne... Oni nechají jít živého tvora na smrt, tohle bylo podle něj prostě zabití a ať by to nebylo jejich rukama, stejně budou mít na svědomí jeho smrt.

Všichni se ukonejšili důvody, proč je David pro ostatní nebezpečný a přes to vše zapomínali i na to, co se stane po tom... David s Bellou byli přece jen představitelé zdejšího vládnoucího kovenu.


 

9. Léčka

Slunce se už ztrácelo za obzorem a Alice seděla jako na jehlách.

Od soustředění se jí už téměř dělaly mžitky před očima, ale věděla, že nesmí polevit. Možná měli jen jedinou šanci a i za tu bude velmi vděčná. Chtěla zabránit tomu, aby se jejich rodina musela střetnout s novorozenými, pokud však nebude zbytí...

Soustředila se na vše v okolí a čekala. Náhle se pár dělníků ztratilo. Jejich budoucnost se propadla do tmy. Nic nezáleželo na tom, že se během pár vteřin znovu vynořila. Našla je! Vyskočila na nohy.

„Jsou severně od vesnice,” vykřikla na ostatní. Edward udělal pár kroků k ní, ale na rameno mu dopadla Jasperova ruka.

„Tohle je na Alici,” hlesl. Edward sevřel pevně čelist, ale přikývl. Ta blízkost Belly ho ničila. Byla jen pár kilometrů daleko a on tu bude muset jen čekat. Jenže neměl na výběr.

Alice se na něj povzbudivě pousmála a vyběhla. Jen co však zmizela jejich zraku, úsměv jí z tváře zmizel. Nahradila jej obava. Nebyla si jistá, jestli to dokáže. Pokud se Bella opravdu tolik změnila... Jediný její úkol byl, zastihnout ji samotnou, bez Davida a zdržet. Udržet stranou, než se to vše okolo přežene. Ostatní jí měli krýt záda, pokud by se jí to nepovedlo. Pak by se opravdu museli vrhnout do boje - s novorozenými, Davidem a možná i se samotnou Bellou.

Dorazila na místo, kde ještě se jí před chvílí ti dělníci ztratili. Stále tam byli a už jen poklízeli nářadí před odchodem. Alice je téměř nevnímala. Nasála vzduch do plic. Do nosu jí pronikala směs vůní a mezi nimi rozpoznala i dvě velmi zvláštní. Ta jedna byla velmi podobná té Bellině, když byla ještě člověkem. Vydala se po jejich stopě.

Pronásledovala je v dostatečné vzdálenosti, aby ji nemohli zahlédnout, zaslechnout či třebas jen zacítit. Následovala jen jejich pach a netrpělivě vyčkávajíc, zda se třebas na chvíli oddělí.

Měsíc putoval po nebi a už se i přehoupl přes jeho vrchol, ti dva se stále však ani na chviličku neoddělili. Začínalo ji jímat nepříjemné tušení. Jejich prvotní plán začal nabírat nepříjemné trhliny.

Zastavila se a po dlouhých hodinách stopování přestala dýchat. Nervózně začala přecházet sem a tam a snažila se vymyslet co teď. Bylo to na ní. Tohle rozhodování však patřilo k těm nejhorším, co kdy musela udělat. Neviděla totiž jeho následky. Připadala si jako slepá.

Nakonec se to však rozhodla risknout. Rozběhla se znovu po jejich pachu. Ne pomalu a opatrně jako prve, ale rychle, míříc přímo k nim.

Když se vynořila z porostu a konečně je uviděla, stáli už vyčkávavě v připravené pozici. Lomoz za jejich zády je evidentně zneklidnil, obzvlášť teď, když se připravovali na boj s novorozenými.

„Alice?” zašeptala Bella překvapeně. Okamžitě se narovnala a David se také uvolnil, zkoumavý pohled z jeho očí však nezmizel.

Sotva ji Alice znovu uviděla, nedokázala si pomoci, všechno to na ni dopadlo a ona se jí vrhla okolo krku. Znovu jako by se otevřela ta rána co v ní zanechalo jejich odloučení. Bella byla a navždy bude její nejlepší přítelkyně.

Okolo ní se ovinuly Belliny paže a pevně ji semkly. Tohle bylo přesně to, co Alice potřebovala celou tu dobu. Z toho gesta cítila, že ať se za tu dobu stalo cokoliv, mezi nimi se nezměnilo nic.

„Ehm,” ozvalo se jim nad hlavami.

Alice vzhlédla k Davidovi. Stál kousek od nich a jeho pohled nebyl právě přívětivý. Trochu od něj ustoupila, aniž by pustila Bellu. Vědomí, co jeho dotek dokáže, ji velmi znervózňoval.

„Já... viděla jsem novorozené a pak tmu... Tušila jsem, že tu budeš... a měla jsem strach,” drala ze sebe. Pak raději uhnula Davidovu pohledu úplně, jinak by se jí kolena snad i rozklepala. Ostatní měli pravdu, ten jeho pohled byl opravdu jako by vám právě hleděl až na dno mysli.

„Bello, ani netušíš, jak jsi mi příšerně chyběla a když jsem slyšela, že jsi... Co se probůh stalo. Jak... jak...” naznačila nechápavě k ní.

Bella uhnula pohledem.

„Nemyslím, že teď je ta pravá chvíle to rozebírat. Musíme...”

„Nezaútočí dříve jak v poledne,” přerušila ji Alice a upřela na ni prosebný pohled. V porovnání s ní bylo i štěně břídil.

„Jsi si jistá?” ubezpečila se Bella.

Alice sklopila hlavu pod tíhou svědomí. Přikývla.

„Myslela jsem, že už tě nikdy neuvidím,” snažila se nějak zamaskovat svoje provinilé chování.

„Davide...” pohlédla na něj Bella tázavě.

Místo odpovědi jí sevřel zápěstí v pevném stisku. Alice se sice neodvažovala mu znovu pohlédnout do tváře, ale očima doslova hypnotizovala jeho prsty. Vypadal, jako by ji nehodlal vůbec pustit, pak však jeho prsty sjely přes její dlaň a Bella byla volná.

David tam zůstal stát a hledět za jejich vzdalujícími se postavami, až se mu ztratily v nočních stínech lesa.

„Pořád se ještě nedokážu vzpamatovat, že jsi tu opravdu se mnou,” hlesla Alice a zavrtěla hlavou. „Jsi opravdu krásná, no a nebudeme si nic nalhávat, konečně se nebojím, že se zmrzačíš o první patník co se ti postaví do cesty.”

Bella se musela zasmát.

„Přiznávám, tuhle stránku mojí existence si snad cením ze všeho nejvíce.”

„Pořád ale nechápu, jak jsi se stala tím... tím... napůl upírem,” rozhodila nechápavě pažemi Alice. „To David?”

Přikývla, více to však nekomentovala.

„Nechceš o tom mluvit,” zkonstatovala.

„Nejsem si jistá,” zamračila se Bella, „zda na tohle období ráda vzpomínám.”

Alice na ni chvíli zkoumavě hleděla. Byla zvědavá, ale ona sama by vzpomínky na svou vlastní přeměnu nejraději z paměti vymazala úplně. Ta Bellina nebyla zřejmě tak hrozná jako její, protože byla jen napůl upírem, ale přesto to muselo být neskutečně bolestivé.

Raději změnila téma.

„Když jsem tě viděla ve Volteře, málem mě křísili... No a ty šaty co jsi měla na sobě - tys nevybírala ty, že ne?”

Bella se zasmála. Alice byla stále stejná, ubrebentěná a k nezastavení. Neměla ani potuchy, že Alice se ji snaží vší silou zabavit, aby nevnímala, jak nad horizontem začíná světlat obloha a že ji vede tak, aby se jejich stopa co nejlépe ztratila...

Edward z ostatními vyrazili po hřebeni za Alicí. Byli přesně domluveni, kudy ji měla vést a jelikož se Jasperovi a Edwardovi Alice ztratila už před dobrými dvěma hodinami, tak jejich plán evidentně vycházel.

Nechtěli, aby si jich Bella všimla, jen se chtěli pojistit, kdyby se chtěla od Alice odtrhnout a vrátit nebo se cokoliv stalo. Edward byl jako lev v kleci. Její blízkost jej nutila přecházet sem a tam. Jasper z něj byl neskutečně nervózní a ani jeho schopnost už na Edwarda nestačila.

Nakonec to nevydržel. Než jej ostatní mohli zastavit vrazil kupředu. Chtěl ji vidět alespoň z dálky, opatrně, aby jej nepostřehla, ale alespoň se takhle ujistit, že je v pořádku. Proběhl mezi křovinami a stanul při okraji porostu. V dálce před ním zahlédl dvě postavy. Bella uvolněně kráčela vedle Alice a povídali si. Neměla ani potuchy o tom rozruchu okolo.

Edwardovi se u ucha ozvalo varovné zavrčení a na rameno mu dopadla Carlislova ruka. Bylo to však už zbytečné. Tohle mu zatím stačilo. Pokud ji bude moci alespoň pozorovat, klidně zůstane takhle opodál.

Všech šest se jich skrývalo v porostu a byli odhodláni tam vydržet, dokud nebude po všem. Jen na jedinou věc nepomysleli. Přes volné pastviny se tu stále proháněly poryvy vzduchu a jeden z nich se prohnal i okolo nich. Téměř jej ani nepocítili, ale stačil k tomu, aby rozvířil jejich pach.

Bella se právě usmívala Alicinu živému vyprávění další Emmettovy vylomeniny, když se zarazila uprostřed kroku. Obě to ucítily. V Alici vyděšeně zatrnulo, zatím co Bella se zmateně rozhlédla. Znala tu vůni. Jen jí nedávalo smysl, jak by ji tu mohla cítit, to bylo přece...

Pak je uviděla. Několik postav skrytých ve stínu stromů.

„Říkalas, že jsi tu sama...” obvinila Alici aniž by od zbytku rodiny odtrhla pohled. Udělala dva kroky zpět. Něco na tom všem se jí nelíbilo.

„Alice, co jsi...”

Bellin hlas se ztratil v bolestném zaúpění. Jako by do ní něco prudce narazilo. Odstrčilo ji to kousek stranou. Nezpůsobil to však náraz do ní, ale do jejího štítu, do toho, který byl okolo Davida.

„Ne...” šeptla vyděšeně. Vyrazila tak rychle, že málem spadla na zem. Utíkala co jí síly stačily. Cítila jak do Davidova štítu naráží stále více a více útoků. Dokázalo ho bránit proti těm psychických, ale byla příliš daleko na to, aby jej mohla ochránit i proti těm fyzickým.

Plíce jí doslova hořely a krajina se okolo jen míhala. Běžela co jí síly stačily a ani si neuvědomovala slzy, které jí začaly stékat po tváři. Lapala po dechu a v tom i zanikaly její vzlyky. Panika doslova protékala celou myslí, jako vlny, které hrozily, že ji srazí svojí tíhou k zemi.

Slunce se vyhouplo nad obzor a první raní červánky ozářily krajinu. Rudá záře ozařovala vše okolo a jako by nahrazovala krev v té hrůzné scenérii, která se naskytla Bellinu pohledu. Jediná skutečná krev tam dole, byla ale Davidova...

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Evelyn

4)  Evelyn (14.01.2011 11:44)

Uf, tohle jim Bella asi jen tak neodpustí... Pořádná rána do tak již zkřehlé důvěry.

3)  Lejla (26.11.2010 09:50)

Nevěřila jsem, že by byli schopní odělat takový podraz Bella zoufalá a co tedˇběžim na další

2)   (12.11.2010 11:04)

Jééé. To ne:'-( :'-( :'-( :'-( sice nemám Davida rád, ale teď bude Bella trpět, a bude to určitě dávat za vinu Cullenům:( Letím na další

1)  Tru (11.11.2010 19:55)

Ajajaj, tohle bolelo...Jsem hned vedle, kapitolka 10

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse