07.11.2010 [19:32], Texie, ze série Spoutaní, komentováno 4×, zobrazeno 3480×

Konečně budete moci nahlédnout do vztahu Belly s Davidem. Mají jen jeden druhého a vědí, že si jsou tím nejcenějším, co navzájem mají.
Přesto jsou ochotni to riskovat. Ani jeden z nich nedokáže totiž přihlížet tomu, co se okolo nich děje...

Jejich první volba odkud začít bylo Forks. Místo kde Bella žila a kde doufali najít alespoň náznak jakým směrem se ubírat. Bylo to jako vstoupit do vlastních vzpomínek. Vše ve městečku bylo stále stejné, jen při okraji přibylo pár nových domů. Jediné co tam chybělo byla Bella.

Zmizela nedlouho po tom, co odjeli. Podle policejních zpráv a novinových ústřižků se ztratila v lesích. Žádná indície kam se mohla pak podít či být teď. Jen připomínka toho, co jejich odchod způsobil.

7. Ticho před bouří

O něco dříve...

Dvě postavy stanuly ve vchodu Volterského paláce. Ne proto, že váhaly s odchodem, ale že si ten okamžik chtěly vychutnat. I po tak krátké návštěvě se jim zdál pobyt v téhle zatuchlé kobce jako věčnost. O to víc ve srovnání se světem tam venku.

Slunce se opíralo do budov a rozpalovalo je až z nich skoro bolely oči. Po ulicích bylo jen pár lidí, kteří spěchali pryč z toho vedra na polední siestu. Jen dvě osoby si chtěly užít každičký sálavý paprsek.

Bella s Davidem konečně vyšli ven.

David se nadechl čerstvého vzduchu a měl co dělat, aby mu po rtech nepřelétl blažený výraz. Bella však na rozdíl od něj, nedokázala docenit tu náhlou volnost jako předtím. Hlavou jí stále poletovaly myšlenky na ty, co nechali tam uvnitř.

„Měli bychom jít,” ozval se David a ona si až nyní uvědomila, že stále stojí na schodech paláce.

„Ehmm, jistě,” přikývla. Prudce vzhlédla, aby tak setřásla zbytečné úvahy. Již společně ruku v ruce vyrazili spletitými uličkami k jižnímu okraji města.

Teprve až už byli dostatečně daleko, mohli se konečně začít chovat uvolněněji. Bylo to poznat na jejich pohybech i tvářích.

„Vždy když odtamtud odcházím, přemýšlím, jestli to vůbec stojí za to,” zamumlal David zamyšleně.

„A stojí?” vzhlédla k němu s vědoucím úsměvem.

Oplatil jí ho.

„Stačí se rozhlédnout tady venku a vím že ano, že to co děláme stojí za každičkou vteřinu v té zatuchlé hrobce, kterou nazývají palácem.”

Sevřela mu pevněji ruku. Milovala ho víc než cokoliv na světě, a on to věděl.

„Jak ti je,” zeptal se náhle s obavou v očích. Šlo poznat, že o ni má vážně starost.

„Stále nic moc,” přiznala. „Měla jsem hodně času přemýšlet nad setkáním s nimi. Nic mě však nedokázalo připravit na to, jak se mi téměř roztřásly kolena. Toužila jsem běžet k nim a zároveň utéct. Nebyla jsem schopná ani rozumně uvažovat.”

Tomu se David musel uchechtnout.

„Všiml jsem si.”

Dobromyslně se na něj zamračila a jemně ho žďuchla loktem. Jen se tomu zasmál a objal ji paží. Bylo to tak příjemné konečně komunikovat normálně a ne jen přes myšlenky. Rád poslouchal její hlas.

„Vím co ti zaručeně spraví náladu,” mrkl na ni uličnicky. „Pořádná porce italské zmrzliny.”

Rozesmála se.

„Mě? Přiznej se, chceš na pizzu.”

Výmluvně se na ni usmál.

„Přece nemůžeme odjet z Itálie aniž bychom si dali pořádnou pizzu.”

Bella jen protočila oči a vyrazili k jedné menší vesnici u pobřeží, kde měli snad nejtenčí pizzu na světě.

* * *

David se ládoval už druhou pizzou a občas hodil pohledem po Belle. Ta se jen nimrala lžičkou v rozteklé zmrzlině.

„Jestli se teď na to necítíš, tak si můžeme udělat výlet...”

„Ne,” zavrtěla rázně hlavou. „To že jsem se ve Volteře složila neznamená, že teď hodlám utéct. Nejsem slaboch, který se před problémy schovává.”

Konejšivě jí položil dlaň na ruku.

„Tebe by za slabocha nikdo nepovažoval. Jsi ta nejsilnější žena, kterou jsem ve svém životě poznal.”

„Nejsi objektivní,” obvinila ho, ale na tváři se jí objevil úsměv.

„Ale jsem. Nezapomínej, že dokážu vidět do mysli jiných, vidím co v nich je a to co jsi zvládla ty, by nedokázal nikdo jiný.”

Uhnula pohledem a tváře jí zrůžověly. Nikdy nesnášela, když ji někdo tak vychvaloval.

„Nemyslím, že...”

„Ale ano,” zarazil ji. „Zvládla jsi mě a to už je co říct.” Podívala se na něj a on se na ni zazubil.

„Občas jsi mi dával opravdu zabrat,” rýpla si do něj, aby trochu změnila směr hovoru, který ji uváděl do rozpaků. „A do teď dáváš. S Heidy jsi příliš riskoval.”

„Bylo to potřeba, zahlídla mě, jak jsem tu holku vynášel ven.”

„Bude v pořádku?” zamračila se náhle Bella.

Přikývl. „Ztratila sice hodně krve, ale bude v pořádku.”

V Belle se to pralo. Nesnášela, když se museli účastnit těch vražedných jatek ve Volteře, ale na druhou stranu pokoušet se svou večeři zachraňovat bylo velmi riskantní.

„Přesto si nejsem jistá, že to byl dobrý nápad.”

„Hmm,” zabručel nevině. „Zajímalo by mě, po kom to asi mám.” Nenápadně přitom pošilhával po Belle, která si toho nemohla nevšimnout.

V tomhle byli oba stejní. Proto si také zvolili tento život. Když se před dvaceti lety střetli s Volturiovými, měli na výběr, buď se skrývat, nebo hrát s nimi. Zvolili druhou možnost - příležitost něco změnit a nejen stát a přihlížet krutosti okolo sebe.

* * *

Zpět do Ameriky se už vrátili opět dva vyrovnaní vládci kovenu, připraveni dohlížet na dodržování zákonů. V jejich světě se však informace šířili neuvěřitelně rychle. Zpráva o jejich nepřítomnosti se donesla i k uším, které z toho měly neuvěřitelnou radost.

Bella s Davidem měli spoustu nepřátel. Mnozí z nich se jen velmi těžce vyrovnávali s tím, že jim vládnou napůl lidé. Někdo, kdo byl vlastně napůl jejich potravou. Stále znovu se pokoušeli pobouřené skupiny svrhnout ty dva. Poučeni z předchozích nezdarů si však tentokrát hodlali stvořit dostatečnou armádu novorozených, kteří by odvedli jejich pozornost a oni by pak mohli snadněji Bellu s Davidem odstranit z cesty.

Jejich plány však narušil brzký návrat těch dvou. Přesto už stvořili značný počet novorozených a další se ještě přeměňovali. Bella s Davidem to zjistili okamžitě a i přes převahu v nich neviděli ohrožení, dokázali by si s nimi poradit.

Pokud by osud nezamíchal někdo další...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  Evelyn (14.01.2011 11:36)

Krmí se lidmi, ale nezabíjí je? Čím dál zajímavější.

1