Sekce

Galerie

/gallery/Spoutaní.jpg

Cullenovi musí přihlížet, jak jim Bella opět mizí. Tentokrát to však nehodlají tak nechat...

„Děkuji že jste si na nás udělali čas,” řekl diplomaticky Carlisle.

„No,” zamumlal David a založil si ruce. „Rozhodně to bylo zajímavé setkání.”

Carlisle rozpačitě přikývl a vyšel s ostatními na chodbu. Hlavou mu vše vířilo. Snažil se uspořádat veškeré informace. Jak nad tím však uvažoval, nemohl než dát Edwardovi zapravdu. V tom vztahu mezi Davidem a Bellou bylo něco zvláštního a děsivého. Vůbec se mu to nelíbilo.


 

6. Odjezd

V sále postávalo jen pár hloučků a vyčkávavě hledělo na dvojici kráčející přímo k Volturiům. Bella a David se museli ještě před odchodem oficiálně rozloučit s královskou rodinou. Mezi přihlížejícími samozřejmě nechyběli ani Cullenovi.

Alice stále nemohla pochopit, jak je možné, že se jich Bella straní. Nevěnovala jim ani pohled, ačkoliv musela o jejich přítomnosti vědět. Její smutek však nebyl ani stínem Edwardovy bolesti. Hleděl na ty dva s prsty propletenými do sebe. Věděl, že si vybrala jeho a zároveň mu bylo jasné, že to nebyla dobrovolná volba. To ho ničilo nejvíce.

„Teď nemůžeme dělat nic,” ozval se mu u ucha Alicim šepot. „Ne tady!” Měla pravdu, napadnout Davida přímo v sídle Volturiů by byla holá sebevražda. Nezbývalo jim, než jen sledovat, jak jim Bella opět mizí z očí, ale tentokrát ne ze života. To už připustit nehodlali. Nyní patřila už do jejich světa. Padly veškeré důvody, proč ji tenkrát opustili.

Carlisle nepřítomně hleděl na vázanou knihu ve svých rukou.

„Děje se něco?” Teprve až hlas Ara jej probudil opět do přítomnosti. Překvapeně k němu vzhlédl, jako by si potřeboval ujasnit, kde to vlastně je.

„Hmm,” zabručel přemýšlejíc, kolik toho má Arovi prozradit. „Vlastně ano. Stále mi vrtá hlavou koven, který má na starosti Ameriku.”

Aro se chápavě usmál.

„Tak tomu věřím. Ti dva jsou opravdu unikátní.” Vrátil knihu zpět do police. Nynější téma bylo značně zajímavé a chtěl znát Carlislův názor na ty dva.

„O jejich minulosti nic vlastně nevím, ale jejich schopnosti jsou fantastické. Někteří o nich tvrdí, že jsou to mutanti a jiní, že jsou dalším stupínkem vývoje. Faktem ovšem je, že v sobě skýtají to nejlepší z obou druhů, naši sílu, rychlost i schopnosti a zároveň dokáží naprosto splynout v davu. Dokáží porozumět oběma světům a tak i nejlépe utajit naši existenci.”

„Proto jste jim svěřili Nový svět?”

„Mimo jiné, ano. Nad touto částí nikdo dlouho nevydržel dohlížet, ale jim se to zatím daří. Je to velmi pokroková oblast a proto se pro ni nejlépe hodí. Dokáží se velmi snadno adaptovat a vždy jednají společně bez jakýchkoliv rozporů.”

Carlisle zaraženě poslouchal. Cítil z Arových slov fascinaci těma dvěma.

„Vlastně jejich zvláštní vztah mě právě zaráží, je v tom něco nepřirozeného.”

Aro přikývl.

„Také sis všiml? Je to trošku zvláštní. Kdysi se Marcusovi podařilo na okamžik zachytit tu vazbu mezi nimi. Nikdy nic takového dříve necítil. Dalo by se snad i říct, že jsou k sobě připoutání něčím, co ani jeden z nás nechápal. Naprostá důvěra a odevzdanost, ačkoliv netuším z čeho to pramení.”

„A,” zauvažoval opatrně Carlisle. „Je možné, že by ta vazba šla přerušit?” Bál se nahlas vyslovit jakékoliv úvahy o napadení vedoucího kovenu. To nebylo moudré vyslovit ani před Arem, ačkoliv byli tak dlouho přátelé. On to naštěstí nepostřehl a bral to čistě jako hypotetickou otázku.

„Pochybuji, vnímal jsem to skrz Marcuse a ta vazba bude podle mě trvat dokud ten druhý bude existovat. Takže se naštěstí ničeho takového obávat nemusíme.”

Pro Carlisla to však dobré zprávy nebyly.

Když před několika dny do Volterry přijížděli, měli v úmyslu se zdržet. Carlisle chtěl opět po delším čase probrat pár zajímavých témat s Arem, holky si užít nedalekých center, kde by se mohly v obchodech dosytosti vyřádit, Emmett s Jasperem zajít konečně osobně na zápasy svých oblíbených fotbalových týmů...

Nyní však, jako by vše z toho ztratilo na zajímavosti. Nebylo nic, co by je tu drželo a všichni byli stále roztěkanější. Ty události s Bellou je táhly jinam. Nedlouho po odjezdu Belly s Davidem tedy opustili Volteru i oni.

Jejich první cesta vedla přímo na Aljašku. Chtěli zjistit od Eleazara, jestli jde Bellu s Davidem nějak najít. Procestoval dříve téměř celý svět, když pátral po talentech pro Volturiovi, ale ani ten neměl ponětí, kde by ti dva mohli být.

Nezbylo jim, než začít pátrat na vlastní pěst. Vše ale hrálo proti nim. Ti dva byli napůl lidmi a dokázali splynout v jejich davu. Mohli tak být tedy kdekoliv.

Jejich první volba odkud začít bylo Forks. Místo kde Bella žila a kde doufali najít alespoň náznak jakým směrem se ubírat. Bylo to jako vstoupit do vlastních vzpomínek. Vše ve městečku bylo stále stejné, jen při okraji přibylo pár nových domů. Jediné co tam chybělo byla Bella.

Zmizela nedlouho po tom, co odjeli. Podle policejních zpráv a novinových ústřižků se ztratila v lesích. Žádná indície kam se mohla pak podít či být teď. Jen připomínka toho, co jejich odchod způsobil.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Evelyn

4)  Evelyn (14.01.2011 11:32)

3)  Lejla (26.11.2010 09:28)

David je velice zajímavý a Bella je jím svázaná. To co Aro prozradil je jistě nemalou překážkou. Najít je nebude jednoduché. Běžim na další

2)   (11.11.2010 19:57)

Asi mě budete proklínat, ale tenhle Aro mi příjde docela sympaťák
Prosím, prosím, ať ji najdou

1)  Tru (11.11.2010 19:39)

Napínalko:) Takže nakonec zabijou Davida a Bella bude s Edou:)Možná...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still