Sekce

Galerie

/gallery/Spoutaní.jpg

Edward se náhodou stane svědkem Davidovy utajované schopnosti. Vše mu tak konečně začalo zapadat do sebe...

Bella se opravdu tvářila, jako by byla chvíli naprosto mimo. Když ji David pustil, vyrazila pryč. Schválně vyšla druhými dveřmi, aby nemusela jít okolo Edwarda.

Ten se naposledy podíval po Davidovi, který jej nepřátelsky přelétl pohledem a pak se znovu začal věnovat dívce ve svém obětí. Edward tedy vyrazil ze sálu zpět na chodbu. Přeběhl do sousední chodby, ale ta už byla prázdná. Bella byla pryč. Nyní si však byl jistý. Byla to ona. Netušil sice, co to s ní je, ale ten pohled co na něj upírala... Znal jej. Nikdy by jej nedokázal vymazat z paměti.


 

4. Odhalení

Edward bloudil chodbami Volterry a snažil se v tom najít nějaký smysl, ale naprosto marně. Ani netušil kde je, když zaslechl tlukot srdce. Tady v nitru hradu to mohly být jen dvě osoby.

Okamžitě zamířil tím směrem a vkročil do zešeřelé chodby. To co však uviděl mu vyrazilo dech. Na druhém konci stál David společně s Heidy. Stála těsně u něj a on dřímal její tvář v dlani. Sledovala ho s mírně pootevřenými rty, v očích však měla nepřítomný pohled.

Do Davidovi hlavy sice neviděl, ale do té její ano. Tomu co v ní však viděl nechtěl věřit. Míhal se tam jeden obraz vedle druhého, jako když skládáte puzzle z mnoha malých kousků, aby vám vznikl jednotný obraz. Tvořil v její mysli iluzi, která měla zakrýt něco jiného. Přetvářel jí její paměť, hrál si s ní jak se mu zlíbilo.

Před očima se Edwardovi znovu objevil Arův výraz, když mu David podával ruku. On o této jeho vlastnosti věděl. Tohle bylo to, čeho se obával, že mu umožní pohrát si s jeho vlastní myslí.

David jí v mysli vytvořil naprosto pevnou vzpomínku, která měla něco ukrýt. Teprve pak spustil ruku z její tváře. Heidy několikrát zamrkala, jako by se budila z transu a pak se na něj mile usmála. Jako by se nic nestalo, proběhla okolo Davida. Provázel ji škodolibým úsměškem, dokud jeho pozornost neupoutal někdo jiný.

Bella vyšla z poza rohu a došla až k Davidovi. Zvuk vzdalujících se kroků ji však donutil podívat se za Heidy. Ten pohled se jí však vůbec nelíbil. Zamračeně se obrátila zpátky na Davida, který se jejímu vyčítavému pohledu jen pobaveně usmál.

Jediným krokem překonal tu vzdálenost co je dělila. Edward měl co dělat, aby nezaskřípal zuby, když Belle přejel prsty po tváři. Sledoval jak ji zlehka políbil na temeno hlavy a objal okolo pasu. Když společně mizeli chodbou, kterou před chvílí přišla, na rtech už měla lehký úsměv.

Edward se ztěžka opřel dlaní o zeď. Konečně mu to začínalo dávat smysl. To proto byl stále s ní, proto se jí stále dotýkal. Mohl tak přímo k její mysli, ke štítu, který ovládala. Neměl tušení na kolik jí zasáhl do mysli, ale už jen ta představa ho rozechvívala vztekem.

Znovu se podíval za těma dvěma a vyrazil stejným směrem. Jejich vůně naštěstí byla dost silná, aby ho vedla. Netušil co udělá, ale takhle to nechat nemohl...

V příštím okamžiku zažil jeden z nejhorších šoků svého života. Na rameno mu dopadla těžká ruka a přikovala jej na místě.

„My ho hledáme a on si tu dělá obhlídku hradu,” zahalekal Emmett. Edward se jen ztěžka dával po tom překvapení dohromady a ještě hůř se ovládal, aby nedal Emmettovi pěstí.

„Být tebou, tak tu ruku dám raději pryč, Emmette,” upozornil ho opatrně Jasper, zatím co pohledem zkoumal svého druhého bratra. Vyzařovaly z něj pocity, které se mu ani za mák nelíbily.

„Děje se něco, Edwarde?” zeptal se jej po okamžiku napjatého ticha Carlisle. S Jasperem a Emmettem se vydali podívat po Edwardovi, zatím co jejich drahé polovičky zařizovaly potřebnosti pro jejich pobyt tady.

„Zdá se, že jsem zjistil, jaká je Davidova schopnost při doteku,” zavrčel. „Dokáže ovládat a měnit mysl jiných.”

„Páni, tak to je síla,” hvízdl Emmett ohromeně. Ostatní tolik nadšení nesdíleli. Nevěřícně hleděli na Edwarda, který jim po chvíli přikývl.

„Ne, to by přece musela poznat, kdyby jí stále zasahoval do mysli a měnil jí vzpomínky...” doufal Carlisle, ale příliš sebevědomě při tom nevypadal.

„Heidy to nepoznala.” Edward se netrpělivě podíval zpátky chodbou, kudy mířil. Nelíbilo se mu, že je s Davidem sama. Obzvlášť teď, když začínal konečně tušit co dokáže a proč to dělá.

„Jdeme s tebou,” vyrušil ho Carlisle.

„Ne...” začal Edward protestovat.

„To tam chceš jít v tomhle stavu?” Nemusel to více rozvádět. I slepec by poznal, že je Edward naprosto mimo. Nejraději by Davida sevřel pod krkem...

„Dobře,” souhlasil.

„Mohli by jsme se ti hodit,” zakřenil se na něj Emmett, odpovědí mu však bylo jen vzteklé vrčení. „No co, bráško, v tom hororu jim taky vymyli mozky a nebylo to pak vůbec pěkný...”

„Emmette,” zamumlal Carlisle a sevřel si kořen nosu prsty, jako by se snažil ovládnout a svého syna nepřizabít.

„Co?” rozmáchl se ukřivděně svalnatými pažemi.

„Hmmm, raději nic,” zamumlal nakonec a raději se vydal s Japerem za Edwardem, který už opět netrpělivě vyrazil chodbou.

„Carlisle?” ozval se po chvíli tiše Jasper. „Stále mě mate ta podoba mezi Davidem a Edwardem...”

„Popravdě, mě také. Bojím se, že právě ta jejich podoba bylo to, co ji k němu přitáhlo a než mohla zjistit co je zač, bylo pozdě.”

Jasper nad tím chvíli uvažoval.

„To se mi nezdá. Ta podobnost je jen okrajová, na první pohled, ale ve skutečnosti je každý úplně jiný.” Zamračil se. „Obzvláště povahou. Nepotřebuju vnímat jeho pocity, stačí se mu podívat do tváře a do očí. Nevěřím, že zrovna Bella by něco takového nepostřehla.”

„Možná,” zauvažoval Carlisle a zahleděla se na Edwarda kus před nimi. „Možná to nechtěla vidět. Stačí si vzpomenout co prožíval Edward po našem odjezdu. Nemáme ani ponětí, jak bylo jí. Třeba jí stačila alespoň ta trocha podoby...”

Jasper se zamračil. Tušil, že Bella trpěla. Nedokázal odhadnout jak moc, ale věděl, že to tak je. Byla vždycky tak zranitelná a pomíjivá...

„Co budeme dělat teď?”

„Co budeme moct,” přimhouřil oči Carlisle. „Zároveň však nesmíme zapomenout, kdo teď jsou. Pokud se něco stane, může to mít nedozírné následky nejen pro naši rodinu, ale pro všechny okolo.”

Zahrávat si s kýmkoliv z hlavních kovenů bylo sázkou do loterie a prohrou bývaly zpravidla životy těch kteří se do toho zapletli.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Evelyn

4)  Evelyn (14.01.2011 11:26)

Zajímavá schopnost

3)  Lejla (26.11.2010 09:10)

Ještě pořád tápu v černotě, tak kdo je ten David a opravdu ovlivnuje Bells. Edward je z toho docela zoufalý a co přijde tedˇběžim na další

2)   (11.11.2010 19:46)

David je ale hajzl chudáka Bellu takhle oblbuje!!
Alespoň už vím, že sním není kvůli tomu, že by ho milovala, nebo tak

1)  Tru (11.11.2010 19:28)

Krásná kapitolka, Bell v tom asi pěkně lítá:( Jdu na další:)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek