Sekce

Galerie

/gallery/Spoutaní.jpg

A je tu poslední kapitola...

A pokud se nevyvraždili navzájem, tak tam bouřlivě žijí dodnes ;o)

 

 

Alice ječela nadšením a vrhla se Jasperovi okolo krku. Edward s Rose a ostatními se po jistotu ještě podívali na Esme, která tiše vzlykla a dlaní si přikryla ústa. Kdyby teď mohla plakat štěstím, kutálely by se jí po tvářích jedna slza za druhou. Mlčky jim přikývla.

Pak propukli v jásot už všichni. Jen Edward stál jako socha. Jen pomalu vstřebával, že Bella s nimi opravdu zůstane. S nimi, s ním...

David na něj upřel pobavený pohled. Jednu nohu si překřížil přes druhou a opřel se ramenem o zábradlí. Machrovsky si dýchl na nehty a začal je leštit o rukáv. Na Edwarda už hodil jen ledabylý pohled Jak-jsi-vůbec-mohl-pochybovat?


 

 

 

 27. Tváří v tvář

 

 Déle už svůj pobyt neprotahovali. Esme chtěla mít ty dva konečně doma, tam kam patřili. Balení jim zabralo snad jen pár minut a už se řítili pryč. David jel s Carlislem a Esme, která se ochotně nechala zahrnovat všemožnými otázkami a byla by mu v ten okamžik schopna slíbit i to, že nebude muset sto let do školy jako ostatní. To ho k jeho smůle však nenapadlo.

Bella jela s Edwardem. Sama se svou taškou k jeho autu přišla. Věděla, že si budou muset pár věcí ujasnit, a chtěla to mít co nejdříve za sebou. Přesto se jí žaludek nervózně svíral, když vedle něj seděla v naprostém tichu a pozorovala krajinu ubíhající okolo.

Pohlédla na něj. Měl obě ruce na volantu a díval se přímo před sebe. Přesto měla ale pocit, jako by každičkým kouskem vnímal jen ji.

„Edwarde?“

Jako by čekal jen na její hlas, se k ní okamžitě otočil. Po rtech mu přelétl váhavý úsměv. Pokaždé když na ni pohlédl, jej zaplavila vlna klidu, která hojila staré rány. Potřeboval ji a ani celou tu dobu netušil jako moc.

„Ano?“ Z jeho hlasu bylo znát váhání mezi spokojeností a obavou z toho, co mu chce říct. Jen těžko se krotil, aby trpělivě čekal a nechával jí prostor.

„Jen jsem tak přemýšlela, jak to teď bude,“ zamumlala a raději se podívala na silnici, „s námi.“ Koutkem oka zahlédla jeho záblesk v očích při posledních slovech.

„Bello,“ nadechl se, aby si trochu zchladil hlavu. Nebylo by asi nejlepší na ni teď vychrlit, že být to jen na něm, tak už ji nikdy nepustí z očí a ani více jak délku paže od sebe. „Vím, že se stalo hodně věcí, ale na tom, co jsem k tobě tenkrát cítil se nemění nic. Kdybys mi dala ještě šanci, tak...“

„A mám snad na výběr?“ přerušila jeho pečlivě volená slova.

V příštím okamžiku se prudce chytila palubní desky, protože auto prudce poskočilo. Edward na ni zůstal nevěřícně zírat. Aniž by si to uvědomoval, začal zpomalovat. Emmett hodil myšku do vedlejšího pruhu, aby do nich nenarazili.

„Ty vole, co to...“ houkl po něm, ale stačil mu jediný pohled do bráškova auta a bylo mu jasné, že si může halekat jak chce. Nikdo mu uvnitř nevěnoval sebemenší pozornost.

„Jedeme támhle,“ šťouchla do něj Rose, aby ho donutila přestat sledovat děj ve vedlejším autě a přidat. Sama se však spokojeně culila a pokukovala stejným směrem.

Edward si ani nevšiml, že začali za ostatními zaostávat. Jen pomalu mu docházelo, co mu Bella vlastně řekla.

„Ty bys...“ Netušil jak pokračovat.

Bella přikývla. Částečně o svém rozhodnutí sice pochybovala, ale také věděla, že na výběr opravdu nemá. Nedokázala by vedle Edwarda jen tak žít. Potkávat jej každý den, přehlížet zkoumavé pohledy ostatních, toužebných pohled v jeho očích a potlačovat ten hlas v sobě samé, že právě tohle je to, po čem vlastně celou dobu toužila.

Milovala ho. Někdy se za to nenáviděla, že i přes to vše se na tom nic nezměnilo.

 

Byla zabraná do vlastních úvah, že si ani nepovšimla, že Edward zastavil. Teprve, až když se k ní téměř celý otočil, zarazila se. Něco v jeho výrazu jí náhle vyvolalo po těle husí kůži...

„Když tedy budeš žít s námi,“ zašeptal, jako by si to netroufal říct nahlas. „A my budeme... no, jak jsi teď říkala...“

Bella měla stále nepříjemnější pocit, ačkoliv neměla nejmenší tušení, co se jí snaží říct.

„Vzala by sis mě?“

„Cože?“ Bellin hlas proťal ten Edwardův, ještě než mohla jeho slova doznít. Spíše to vypískla, jako by se přeslechla, nebo v to alespoň doufala.

Edward se zarazil a chvíli sledoval její nechápavý výraz. Bella stále ještě vstřebávala tu možnost, že opravdu řekl to, co zaslechla, když vyrazil ven z auta. Jako malátná se otočila ke dveřím vedle sebe, které se rozevřely.

Edward si klekl a jí začala docházet ta skutečnost, že slyšela opravdu dobře. Což jí následně dokázal.

„Isabello Swanová, vzala by sis mě?“

„Jak tě taková kravina sakra napadla?“ Edward zakolísal, že si málem kecl na zadek, když se okolo něj prodrala ven z auta. Roztržitě začala pochodovat sem a tam při krajnici a jen občas po něm střelila pohledem.

Vstal a oprášil si kolena.

„Zdá se mi to jako dobré řešení. Budeš žít s námi, sama jsi řekla, že nemáš nic proti, abychom zase byli... no spolu.“ Přistoupil k ní blíže. „No a náš syn mi na veřejnosti může říct už leda tak 'Ahoj brácho'.“

Překoval i tu zbývající mezeru mezi nimi.

„Mě by stačil jen jediný z těhle důvodů,“ zamumlal a jeho hlas přešel v šepot, který její nervy dráždil snad ještě více. „Jenže mám ještě jeden, a to, že tě miluju, a nechci tě ztratit. Udělal bych cokoliv, abys už zůstala.“

Bella začínala mít problém normálně myslet. Netušila, zda Edward ví, co s ní ta jeho blízkost dělá. Cítit jeho dech na tváři a vědět, že stačí jen zvednout ruku a mohla by se jej dotknout. Zjistit, zda ho její tělo vnímá stále stejně. Věděla, že už pro ni nebude tak chladný, ale přesto ji téměř brněly konečky prstů touhou to zkusit.

Edward cítil to teplo, které z jejího těla sálalo. Zatnula ruce v pěst, jako by bojovala s něčím, co on nemohl spatřit. Nebo ano? Ve tváři se ní zračilo napětí a oči se zaklesly do těch jeho. Jako by mezi nimi byly teňoučké neviditelné strunky táhnoucí je k sobě.

Když se dotkl konečně jejích rtů, téměř jí zaúpěl do úst. Políbil ji nejprve opatrně, ale postupně se na oba dva přelila ta touha, která vlastně nikdy nevyhasla, ale jen doutnala čekajíc právě na tenhle okamžik.

Bella ani netušila jak dlouho tam byli, ale když její mozek konečně strávil první nával touhy a byl schopen alespoň trochu vnímat i něco jiného než jen jeho, stáli stále ještě při krajnici u jeho auta a jejich těla byla k sobě tak přimknutá, že cítila každý jeho pohyb i nádech.

„Nepočítej ale, že bych si tě vzala, na to rovnou zapomeň,“ zamumlala mu ještě do úst.

Jeho rty se pohnuly a odtáhl se. Mohla tak uvidět ten úsměv, který měl ve tváři. V tuto chvíli nic nedokázalo zničit tu euforii, co cítil. Ani to, že se jí bude muset zeptal ještě několikrát, než teprve svolí. On klidně počká.

 

 

Esme pobíhala po domě a chystala dva nové pokoje. David si okamžitě zabral ten lepší. Bude to pro něj sice nezvyk mít ho jen sám pro sebe, ale mít jej společně s Bellou, znamenalo by to mít Edwarda pořád za zadkem.

Byl docela zvědavý, s jakou ti dva přijedou. Cesta jim trvala nějak příliš dlouho. Když však konečně zaslechl jejich myšlenky, roztáhl se mu po tváři spokojený škleb.

„Esme?“ houkl na chodbu.

„Ano, zlatíčko?“ vykoukla z vedlejšího pokoje, který chystala pro Bellu.

„Asi ho chystáš zbytečně. Bella bude u Edwarda.“ Pak se však potutelně uculil. „Ale raději bych k nim nedával nic moc cennýho.“

To, jak to David myslí, došlo Esme o chvilku později, kdy před domem zastavilo Edwardovo auto. Mezi těmi dvěma to jiskřilo, že skoro rozsvěceli žárovky okolo. David zvědavě pokukoval po Belle, která neměla nejmenší potuchy, zda má Edwarda políbit, nebo spíš praštit něčím po hlavě.

 

K Esmině úlevě nakonec došlo na to první. Co se přitažlivosti mezi Edwardem a Bellou týkalo, tak v tom nikdy neměli problém. Domácnost se začala tedy uklidňovat a David se spokojeně díval, jak je Bella, vlastně oba jeho potrhlí rodičové, šťastní.

Až na malinké výjimky.

 

Bella se vyřítila ven z domu. Edward ji nešťastně následoval. Vztekle doběhla až do zahrady a začala tam přecházet zuřivě sem a tam. Naprosto ignorovala, jak tam tak stál a bezradně ji pozoroval.

„Copak, zase jsi ji požádal o ruku?“ ozval se mu za zády pobaveně Emmett.

Edward se zamračil a nechápavě zavrtěl hlavou.

„Právě že ne.“

Vůbec mu její chování nedávalo smysl.

„Nic jsem neproved...“

Utnul ho její pohled, před kterým skoro několik kroků ustoupil.

V ten samý okamžik se z domu ozvalo dusivé dávení. Edward s Emmettem se otočili k Davidovi, který se vynořil z domu. Ve tváři byl jako rajče a snažil se vykašlat zbytek snídaně.

Jen co nabral trochu vzduchu do plic, vzhlédl k Edwardovi a pak na Bellu. Bezradně mu pohled opětovala. Pak však její pohled ztvrdl a David se začal kašlavě pochechtávat, až se musel chytit za futra.

„A mně...“ zafuněl. „Mně budete dávat přednášky o potenci.“

Upřely se na něj dva páry nechápavých očí, což ho rozesmálo ještě víc. Jen pomalu to začalo Edwardovi docházet. Vyjeveně se ohlédl po Belle, zátky na chechtajícího se Davida a znovu na ni.

„Bello? Je to... Ty jsi...“

Ta jen něco sykla a otočila se na patě. Edward se jen s kratičkým zaváháním rozběhl za ní.

Povyk přilákal i ostatní. Nechápavě hleděli za těma dvěma.

„Co se děje?“ zeptala se Rose.

„Nemám ponětí,“ zahuhlal Emmett a probodl pohledem svého povedeného synovce, který zřejmě jako jediný přítomný tušil, co se s těma dvěma zase děje.

David se rozhlédl po zbytku rodiny. Užíval si tu chvíli napětí a pozornosti.

„No,“ hlesl k Esme, „vypadá to, že budeš babička, zase.“

„Cože?!“ Reakce všech naprosto přehlušil výkřik Rose. Zahleděla se na něj, jako by váhala tomu uvěřit, stejně jako ostatní. David však jen pokývl hlavou, že to myslí naprosto vážně.

Celá rodina propukla v nadšení a jen on je v klidu pozoroval shovívavým pohledem.

„Představ si toho drobka, jak tu bude pobíhat a žvatlak,“ mlela nadšeně Rose na Emmetta. „Nemůžu se dočkat...“

„No to doufám,“ ozval se David.

Rose se po něm otočila a nechápala, jek může být tak klidný. Vypadal spíše zamyšleně než šťastně, že bude mít sourozence.

„Uvědomujete si,“ začal David, „že ti dva spolu vlastně byli pořádně dvakrát, a pokaždé si z toho pořídili suvenýr?“ Všichni na něj zůstali hledět. „No ne že bych se netěšil, jen se obávám, že mým drahým rodičům se to nestalo naposled.“

Ohlédl se za nimi a koutky mu pobaveně zacukaly. Ti dva naštěstí nebyli tak daleko, aby neslyšel v jejich mysli, co se tam děje.

Bella byla naprosto mimo a snažila si to vybít na něm. Obratně se vyhýbal všemu, co po něm házela, a prosil ji, aby se uklidnila, že námaha jí nedělá dobře. Což ji rozčílilo ještě víc.

 

K O N E C

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

19)  gabina (17.01.2011 16:23)

To už je koniec??? Škoda, práve to začalo byť medzi nimi "zábavné"

dorianna

18)  dorianna (17.01.2011 16:01)

17)  zuzka (17.01.2011 15:22)

talianske manželstvo ako vyšité

16)   (17.01.2011 15:06)

DÍTĚ! DÍTĚ! DÍTĚ! DÍTĚ!
David tomu dal korunu!:D
Bože, takový konec si nechám líbit!
Ježiš, ježiš, ježiš!
Nádherná povídka nádherný konec Olalá
Krááásnééééé

15)  hellokitty (17.01.2011 14:33)

aaaaaaaaaaaaaaaaaa david to nakonci zabil...skvelá poviedka škoda že už končí len dúfam že čoskoro začneš pracovať na novej

14)  Lucie (17.01.2011 13:57)

To je pravda- jak to bude dál?? Co to dítě a David, který musí na lásku čekat?? Nenapsala bys pokráčko??

semiska

13)  semiska (17.01.2011 13:53)

Nádhera, strašně moc se mi to líbilo. Bude epilog, že jo? ;) Neni ten David nějakej drzej? Od odstavce o potenci jsem se řechtala až do konce Njn, chudáci, budou mít asi hodně dětí,no? :D
Moc krásná povídka. Je mi trochu smutno, že končí, ale ty určitě vymyslíš něco skvělého jako toto.

12)  lady sadness (17.01.2011 13:20)

cítiš aká som smutná? taká super poviedka a ty ju skončíš? a ešte takto?:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( nedopraješ nám pokráčko? prosím, prosím, pre Davida, ktorého mám strašne rada, ale aj kvôli Edwardovi, ktorý si zaslúži riadny kolotoč, aby už nerobil blbostě , a ani rodina v tom nieje úplne nevinne...; no ták, predsa nás nenecháš takto na mraze aspoň riadny bonus a riadnejší epilóg ; kapitola je úžasná a celý odstavec od: "...a mně budete dávat lekci o potenci." až do konca je neprekonateľná a predsa ťa prosím, nezabudni na nás a

11)  alice (17.01.2011 12:34)

moc děkuju za celou tuhle povídku

10)  Tru (17.01.2011 12:23)

Ehm, zajímalo by některou z vás, jestli se nám taky zamiluje David a do koho to bude? Tak to musíme zatlačit na Texie:)!!!!!
Krásná kapitola, promiň za výše uvedené, ale nehodlám se s nimi jen tak rozloučit:)

9)  bb (17.01.2011 11:40)

Ahoj Texie, to byl úžasný a originální konec. To jsi celá ty, vždycky vymyslíš něco překvapivého. Čekala jsem, že se usmíří, ale že Bella otěhotní, to mě ani ve snu nenapadlo. Bravo! Jsi skvělá!
Škoda jen, že už je konec :'-( , bude se mi moc stýskat, hlavně po Davidivi. Nechtěla bys napsat druhou sérii a najít mu taky nějakou lásku?

Evelyn

8)  Evelyn (17.01.2011 10:59)

Texie, děkuju ta celou povídku i její ukončení Skvěle jsem se bavila a užila si s hrdiny i pořádný kus napětí.
Jen mě zarazilo další Bellino těhotenství, pevně doufám, že když už je poloupír, nebude trpět tak jako poprvé (A protože tohle je konec můžu si domýšlet, že nebude )

7)  magda (17.01.2011 10:33)

Pěkný díleček. Já vím. že jsou k tomu za potřebí dva, ale ani se Belle nedivím, že tak vyváděla, představa, že si projde tím, co poprvé, tak asi proto. Jinak super. David je prostě skvělej.

Ewik

6)  Ewik (17.01.2011 10:29)

Byl to krásný díl Texie. To jiskření mezi Edwardem a Bellou jsem cítila až tady. Krásně jsi je dala dohromady. A konec povídky byl neočekávaný. David je zlatíčko.

„Uvědomujete si,“ začal David, „že ti dva spolu vlastně byli pořádně dvakrát, a pokaždé si z toho pořídili suvenýr?“ Všichni na něj zůstali hledět. „No ne že bych se netěšil, jen se obávám, že mým drahým rodičům se to nestalo naposled.“ - tohle mě položilo. Dokážu si představit, jak to tam asi vypadá.

Bude se mi stýskat. Davida jsem si zamilovala. Škoda, že je konec tak brzy.:'-( Děkuji za tuto povídku, Byla opravdu skvělá.

5)  kytka (17.01.2011 10:09)

Škoda, že je už konec. Moc jsem si povídku oblíbila, klidně bych ještě nějaký díleček brala, ale třeba už by nemělo to kouzlo. Moc se těším na další tvoje povídky. Čtu je moc ráda.

4)  Twigirl (17.01.2011 09:12)

Konec? Tak to jsi mě překvapila.Nenapadlo mě, že směřujeme ke konci.Nemůžu sice úplně souhlasit s DiDD. Tuhle povídku mám moc ráda a těžko by mě mohla zklamat, ale je pravda, že ten poslední dílek byl hodně rychlý a moc rychlý vývoj a moc skoků v čase a místech najednou.V předchozích dílech byla spousta prostoru pro jejich postavy, jejich zamyšlení apod., ale tady vlastně jen popis děje.Zajímalo by mě,proč tak sveřepě trvala na tom, že si ho nevezme.Jak se rozhodovala, jestli s ním bude v jednom pokoji...Jestli...no prostě moc a moc otázek.Škoda, že je konec.Bude se mi stýskat po Davidovi.Oblíbila jsem si ho.

3)  DiDD (17.01.2011 08:46)

Jsem si myslela, že už to bude konec.
Moc rychlý spád, všechno narvané v jednom díle.
Poslední kapitola, aspoň mě teda zklamala...:'-(

2)  Raduššška (17.01.2011 08:43)

ať mu dá

1)  lucka (17.01.2011 08:41)

moc pěkná povídka a super konec.

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek