Sekce

Galerie

/gallery/Spoutaní.jpg

Doba, na kterou byli domluveni, že zůstanou, se blíží ke konci a Bell azjišťuje, že i těch pár dní hodně věcí změnilo. A něco se zase nezměnilo vůbec. Musí se však rozhodnout, co dál.

Prudce se vzhlédla k Davidovi a pak i k Edwardovi, kterému hrál na rtech nesmělý úsměv. Vymrštila se do sedu. Podezíravě si jej měřila a snažila se rozpomenout, jak se sem dostala.

Těkala pohledem mezi Davidem a ním, až nakonec vyskočila na nohy a prosmýkla se okolo obou do domu. Tohle na ni bylo po ránu moc. Potřebovala kafe a hodně silný.

David se vydal za ní, ale přesto si neodpustil mrknutí na Edwarda.

Když se vrátili i ostatní, kteří výlet využili i k zahnání žízně, David se k nim okamžitě přidal. Byl rád, že konečně rozsekli tu napnutou atmosféru, která mezi těma dvěma vládla.

Edward čekal na jakoukoliv šanci se Belle nějak přiblížit a ta začala zjišťovat, že v té své hradbě, kterou se snažila si jej držet od těla začínají vznikat trhliny. Zápolil v ní rozum s pocity.


 

 

26. Rozhodnutí

 

Před chatou se ozývaly výkřiky a smích. Bella seděla na lavičce na verandě a sledovala, jak se většina rodiny předbíhá a přetahuje o už dost zdevastovaná polena. Emmett odpoledne vymyslel novou bojovou hru a donutil zapojit se všechny, kdo včas neutekl. Nakonec je to tak strhlo, že byli všichni od hlavy po paty samé bahno a ignorovali, že slunce už před hodnou chvílí zašlo.

„Tenhle pohled bych snad nevyměnila za nic na světě,“ ozvala se Esme za jejími zády. Popošla až k Belle a postavila se vedle ní. Obě hleděly na tu špinavou bandu před sebou.

„Zítra už bude čtvrtek,“ hlesla tiše Esme a váhavě se podívala na Bellu. Ta se však stále dívala před sebe.

„Já vím.“

Esme čekala na jakoukoliv reakci. Bála se příštího dne. Končil jim pronájem chaty a zároveň i ta doba, na niž svolila Bella zůstat. Esme nechtěla o ni a Davida přijít. Teď už by to nepřežila, a nejen ona.

Bella pozorovala, jak Alice zákeřně podrazila Jasperovi nohy a poslala mu jako omluvu vzdušný polibek. Moc daleko se však nedostala a už padla do spárů Davida s Rose... S potměšilou radostí a škodolibostí se sráželi do bláta. Vypadali jako tlupa malých dětí...

Přesto Belle neuniklo, jak Esme vedle mi zatnula ruce v pěst, až jí zbělely klouby. Sklopila raději hlavu. Nedokázala by se Esme podívat do tváře, protože přesně věděla, co by tam našla. Dokázala by čelit hodně nepřátelům, ale ne její bolesti, na to Esme až příliš milovala.

„Netuším co dělat,“ hlesla konečně. „To co se stalo už nikdo nevymaže. Nevím jestli se přes to dokážu přenést, jít prostě jen tak dál. Možná by bylo lepší to rozseknou teď a nerýt znovu ve starých ránách.“

„Opravdu...“ hlesla Esme a její hlas se jemně třásl. „Opravdu si myslíš, že by vám bylo lépe bez nás?“

Bella sepnula ruce a opřela o ně bradu. O tomhle přemýšlela několik posledních dní. Rvala se v ní minulost s přítomností. Bolestivé rány, které se nikdy úplně nezacelí se štěstím, které teď viděla ve tvářích jich všech. Touha po těch, které milovala, bojovala se zdravým rozumem a vědomím, jak by se to vše mohlo zvrtnout.

Netušila co si počít. Vzhlédla k Davidovi, tomu nejcennějšímu co měla. Ostatní neměli možnost to posoudit, ale změnil se. Byl teď jiný.

Museli se o sebe vždy postarat a o krutosti světa dávno věděl své. Když se na něj však nyní dívala, jako by mu náhle bylo znovu pár let. Znovu byl dítětem, které si konečně může užít to, co neměl - rodinu, která by ho rozmazlovala...

David se právě sbíral ze země, když zahlédl dvě postavy stojící na verandě. Bellin upřený pohled jej přikoval na místě a donutil, aby jí nahlédl do mysli. Napřímil se zaražený tím, kudy se její mysl ubírala. Celou tu dobu pořád něco s ostatními vymýšleli, že neměl ani chvíli nad něčím takovým uvažovat.

To, že by však nyní měli odejít, pro něj tak bylo jako rána bleskem.

Mami? hlesl k ní v duchu. Nebylo to však zapotřebí. Stejně jako on viděl a cítil její vnitřní boj, tak ona měla možnost nahlédnout do jeho nitra. Oni pro něj už byli rodina. Kdyby chtěla odejít, šel by s ní, ale bylo by to pro něj stejně bolestivé jako pro zbytek rodiny.

Smutně se na něj pousmála a on k ní vykročil. Nikdo kromě Esme si jich dvou nevšímal. Sledovala, jak došel až k zábradlí terasy a skrz něj ji objal. Bella se sklonila a sevřela jej pevně v pažích. Potřebovala ujištění, že se opravdu rozhoduje správně.

Esme se bála i hlesnout či nadechnout. Netušila, jak si to má vyložit, dokud David trochu nepootočil hlavu, aby na ni viděl a mrkl na ni. I pak jí trvalo snad tři vteřiny, než dokázala zareagovat.

Z jejího hrdla se vydral vzlyk a v příštím okamžiku se Bella ocitla v jejím křečovitém objetí.

David Bellu pustil a pásl se na jejích rozpacích, když se snažila opatrně vyprostit z jejích paží. Esme byla náhle tak šťastná, zmatená a dojatá zároveň, že její pocity zasáhly i Jaspera. Otočil se k nim. Ostatní jej zmateně napodobili.

Bella velmi dobře tušila, že se schyluje k něčemu, čeho rozhodně nechtěla být středem. Otočila se na patě a raději vyrazila zavčas pryč.

David se za ní pobaveně usmíval. Znal její nechuť být středem zájmu ostatních.

„Doufám, že pro mě budeš mít nějaký hezký pokojík,“ zazubil se na stále dojatou Esme. Moc dobře věděl, že to uslyší i ostatní.

Bella se právě natahovala pro sklenku v kuchyni, když se před domem ozval Alicin řev. Nemuseli ji ani vidět, aby si ji dokázala živě představit.

Alice ječela nadšením a vrhla se Jasperovi okolo krku. Edward s Rose a ostatními se po jistotu ještě podívali na Esme, která tiše vzlykla a dlaní si přikryla ústa. Kdyby teď mohla plakat štěstím, kutálely by se jí po tvářích jedna slza za druhou. Mlčky jim přikývla.

Pak propukli v jásot už všichni. Jen Edward stál jako socha. Jen pomalu vstřebával, že Bella s nimi opravdu zůstane. S nimi, s ním...

David na něj upřel pobavený pohled. Jednu nohu si překřížil přes druhou a opřel se ramenem o zábradlí. Machrovsky si dýchl na nehty a začal je leštit o rukáv. Na Edwarda už hodil jen ledabylý pohled Jak-jsi-vůbec-mohl-pochybovat?


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2   »

Petronelka

29)  Petronelka (24.01.2011 15:53)

Divím se, že jsem si téhle kapitoly ještě nevšimla, ale tak už jsem si ji přečetla a musím říct: perfektní , kapitola se ti skutečně povedla a já jdu hned na další

28)  DiDD (17.01.2011 08:39)


Mohl se k tomu ještě přidat Emm.
Ale jinak jsem se hodně pobavila děkuji

LadyLilianne

27)  LadyLilianne (15.01.2011 15:13)





26)  gabina (14.01.2011 21:21)

25)  zuzka (14.01.2011 14:45)

Evelyn

24)  Evelyn (14.01.2011 13:24)

Konec mě dostal

23)  Lucie (14.01.2011 06:31)

Ten konec!!

semiska

22)  semiska (14.01.2011 02:06)

Úžasné. Doufám, že si to Bella dobře promyslela a konečně se poddá své lásce k Edwardovi, kterou se tak snaží potlačit. ;) David byl skvělej. Prý: „Doufám, že pro mě budeš mít nějaký hezký pokojík,“... Krásná kapitolka, moc se ti povedla.

21)  mary (13.01.2011 23:51)

20)  hellokitty (13.01.2011 23:19)

19)  lady sadness (13.01.2011 22:24)

neodpustila, pre Davida čokoľvek, ale neodpustila; ďalšia skvelá kapitola , jej pokračovanie ponúka niekoľko možností, tak som zvedavá a nedočkavá a čo viac dodať, snáď len a ešte

Texie

18)  Texie (13.01.2011 22:14)

Málem jsem si pod bradu musela dát ruce, jak jsem poulila oči na tu kopu komentářů a zobrazení. Já už se bála, že tato povídka upadla v zapomnění a pak tohle.

kytka

17)  kytka (13.01.2011 21:41)

Tak to byl pěkný díleček. TAkový oddechový, milý, příjemný. Těším se na další.

16)  witmy (13.01.2011 21:26)

ůpná nádhera krásnej dílek

15)  qisca (13.01.2011 21:17)

ojojoj!
keása a už se nemůžu dočkat pokračování!

najdou k sobě ti dva konečně cestu?

14)  Alice (13.01.2011 21:07)

moc hezké. teď už jen edward bude dobývat bellu, david s emmetem si z nich párkrát vystřelí, mohly by nastat nějaké komplikace s volturiovými které společně přečkají a to je dá dohromady nebo vymyslíš nějaký ještě originálnější lepší a dobrý konec, což je u tebe standart.

13)  Niki (13.01.2011 21:06)

noo jako psolední Davidova akce (ležérně opřenej o zábradlí)dokážu si prostě živ představit..:D

12)  hellokitty (13.01.2011 20:53)

11)  Twigirl (13.01.2011 20:42)

Ty mě zabiješ. Já toho Davida úplně vidím. Jak tam tak stojí a dýchá si na nehty. Nádherná, dojemná scéna a přitom stále s kapkou vtipu. Tohle má prostě nějaké kouzlo, které mě stahuje a tuhle povídku strašně moc miluju. Jsem ráda, že jsi se do toho zase pustila. Chyběla mi. Dala jsi Esme prostor a to strašně moc oceňuju, protože málokde ho má a je to škoda, protože je vidět, že její starostlivost a mateřskost udělala právě tuhle scénu ještě úžasnější.Krása.

10)  Leni (13.01.2011 20:27)

Nádhera

1 2   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek