Sekce

Galerie

/gallery/Spoutaní.jpg

Cullenovi se musí povinně zúčastnit soudu ve Volteře. Ke svému zděšení zde však naráží na Bellu...

2. Setkání

O 30 let později...

Sál se plnil dalšími a dalšími příchozími. Všude zazníval tichý šum a na tvářích se odráželo napětí. Pod rouškou nové doby a zdánlivého klidu se stále sváděli krvavé boje o moc po celé Evropě. Volturiovi se snažili udržet si svou nadvládu a pokud některá skupina začala příliš nabírat na síle, okamžitě je zatlačili. Ty co se vzepřeli nechávali veřejně soudit. Výsledkem však vždy byla smrt.

Většina osazenstva by dala kdo ví co, aby zde nemuseli být. Účast však byla povinná - pro výstrahu všem. Ukázat jim názorně co by je čekalo...

Volturiovi tolerovali jen pár silnějších skupin, které drželi dozor nad vzdálenějšími oblastmi. I ti jim však museli prokazovat náležitou úctu. Jelikož při dnešním soudu se jednalo o členy významné rodiny ze severu, účastnili se jej i oni.

Cullenovi byli také pozváni aby přihlíželi stejně jako na dvě stovky dalších upírů. Carlisle přelétl po přítomných až k Volturiovým, kteří postávali na vyvýšeném stupínku. Po jejich pravé straně stála pětičlenná skupina ovládající východní oblast, vedle nich trojce z Australského kontinentu.

Jedenáct souzených upírů stálo v obklíčení uprostřed sálu. Byl vidět jejich děs v tvářích. Někteří těkali pohledem po okolí, jako by ještě doufali v záchranu, jiní odevzdaně zírali před sebe. Okolo vládlo napětí a touha, aby už bylo konečně po všem.

Volturiovi jako by však ještě na něco čekali. Carlisle brzy zjistil na co. Dveře do sálu se opět otevřely, ale na prahu nestál opozdilec, který by se snažil vytratit do davu, ale vysoký kluk, který vykročil přímo středem.

Upřely se na něj pohledy všech okolo. Většina v naprosté nevíře. Měl štíhlou sportovní postavu a krátké bronzové vlasy. Co však ostatní tak šokovalo byly jeho zelené oči a tlukot srdce z jeho hrudi. Carlisle na vlastní oči viděl na jeho krku tepat žílu a přesto on beze strachu mířil do davu upírů.

Zvuk jeho srdce však brzy doplnil druhý. Hned za ním vešla i dívka, která jej bez sebemenšího náznaku strachu následovala přes sál. Jen koutkem oka Carlisle zaznamenal jak si Esme přikryla ústa dlaní, aby nevykřikla. Zraky celé jeho rodiny se upíraly na tu dívku; do tváře orámované kaštanovými vlasy a s oříškově hnědýma očima.

„To přece není možné,” hlesla Alice. „To nemůže být Bella! Vždyť by musela zestárnout...” Ohlížela se po ostatních, jako by chtěla ujistit, že ji její zrak klame. Všichni však viděli totéž. Carlisle s Esme se otočili a s obavou pohlédli na Edwarda. Jeho pohled byl přikován na ni. Po dlouhých letech se v jeho tváři zračil o něco zájem.

Celý sál šuměl a sledoval ty dva, kteří došli až ke královské rodině. On se postavil a Bella si stoupla před něj. Okolo jejího pasu se okamžitě ovinuly jeho paže a ona se opřela o jeho hruď. Sahala mu temenem těsně pod bradu.

Edward bolestně sledoval, jak mu Bella důvěřivě položila ruce na jeho paže co ji objímaly. Po jejich příchodu se konečně započal i soud. Byla to vlastně fraška a všichni to věděli. Po vyjmenování jejich provinění se okamžitě přešlo k rozsudku. Jeden po druhém vládnoucí koveny souhlasili s odsouzením. Jako poslední kývl i ten, za Bellou.

Edward byl tak zaměřen jen na ni, že ani nepostřehl Eleazara s Carmen, kteří se k ním nepozorovaně protáhli davem.

„Fascinující, že?” Nemusel ani dodávat o kom mluví.

„Co jsou zač?” zeptal se váhavě Carlisle. Vše okolo nich bylo tak zvláštní.

„Dohlíží na nový kontinent,” odpověděl mu tiše Eleazar, aby na sebe nepoutali pozornost ve ztichlém davu. „Volturiovi je ustanovili před dvacíti lety, ačkoliv o nich nikdo předtím nic neslyšel. No vlastně do teď se nikomu o nich nepodařilo nic kloudného zjistit.”

„Proč jim ale Volturiovi dali tolik vlivu?” Carlisle cítil, že je za tím mnohem více.

„Pro jejich talent,” odpověděl prostě. „David dokáže proniknout do cizí mysli...”

„To jako že má stejný dar jako Edward?” skočil mu do řeči Jasper a netvářil se při té představě právě nadšeně.

„Ne, Edward slyší myšlenky všech okolo sebe, zatím co David se na jejich mysl musí soustředit, ale dokáže pak nejen jejich mysl slyšet, ale také do ní promlouvat. Jeho schopnost se vztahuje i na to, když se někoho dotkne, ale tomu ještě tak zcela nerozumím. Škoda, že se k nim nejde dostat blíže.”

„A ona?” ozval se Edward. Eleazar který se zadumaně mračil sebou trhl.

„Ach jistě, ona má také velmi zajímavou schopnost - štít, nepůsobí na ni žádný z našich darů. Mezi těmi dvěmi je však něco, co mi nedává smysl. Nehnou se od sebe ani na krok. Kam jde jeden jde i druhý...” Eleazarův hlas utichl. Volturiovi s ostatními se vydali ze sálu.

Bella s Davidem je následovali. Edward sledoval jeho dlaň jak spočívá na jejich zádech. Jako by ji chtěl mít stále u sebe.

„Děje se něco?” zeptal se zmateně Eleazar, když viděl jejich pohledy upřené za nimi.

„Znali jsme někoho velmi podobného. Jmenovala se Bella, ale už je to hodně dávno,” zamumlal Carlisle.

„Vždyť ona je Bella, třeba je to ta samá.”

„Pokud je to vážně ona, tak má pořád stejný vkus,” hlesl Emmett. Eleazar se na něj překvapeně otočil a pak mu to došlo. S nevěřícným pohledem pohlédl na Edwarda. Netušil o co tu jde, ale mezi těmi dvěma byla opravdu určitá podoba.

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Evelyn

3)  Evelyn (14.01.2011 11:19)

Já vím, že je to její syn. Jejich syn. Ale stejně... Pro Edwarda to musel být pořádný šok.

2)  Lejla (26.11.2010 08:57)

Třicet let není na věčnost dlouhá doba, ale dokáže změnit spousty věcí a následky té jedné noci jsou zcela zřejmé. Běžim na další

1)   (11.11.2010 16:31)

Všichni byli ze začátku fajně vyjevení :D
Pořád stejný vkus...
Ehm... to jsem se jen zamyslel nad takovou hloupostí
Ale David není doopravdy s Bellou, že ne?:( jenom... jenom... prostě se mi nechce věřit, že je Bella s ním!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek