07.11.2010 [19:39], Texie, ze série Spoutaní, komentováno 4×, zobrazeno 3496×

David má konečně možnost stanout tváří v tvář tomu, kdo za všechny ty nedávné události může. Jenže místo aby se mu mohl vrhnout po krku, musí se sám hájit. Jeho a Bellu čeká jedno z nejhorších rozhodnutí...

Pátravě na ni hleděl snažíc se odhadnout, jestli to divadlo zvládne i před ostatními, ale stále více o tom pochyboval. Pokud by to záleželo jen na její vůli, tak by měli vyhráno, ale nemohli si dovolit, aby se skácela přímo před zraky ostatních.

„Zkusíme to oddálit co to jen půjde,” zašeptal k ní. Chtěl jí dát co možná nejvíce času na zotavení. Ostatní už určitě vědí, že dorazili, tak to třeba bude zatím stačit.

14. Ultimátum

Davidovy naděje pohasly, když se za necelé dvě hodiny objevil u dveří Alec.

„Volturiovi mě pro vás poslali, jste žádáni na zasedání,” oznámil mu obřadně. Už z jeho hlasu bylo Davidovi jasné, že nemá na výběr. Ohlédl se po Belle uvnitř, která po cestě znovu usnula. Pak bez jediného slova vyšel na chodbu a zavřel za sebou.

„Co...” zarazil se Alec. „Půjdeš jen ty?”

„Je to snad problém?” probodl jej David povýšeně pohledem.

„Ne,” hlesl okamžitě.

Vyrazili chodbou do hlavního sálu. Tam už na ně čekalo početné obecenstvo, královská rodina a samozřejmě také ten, kdo to vše způsobil. David se na toho zmetka podíval a zaklesl se do jeho mysli. Poštval proti němu a Belle armádu a sám se zdekoval do bezpečí jen co to vše začalo. Výsledek tak pro něj byl překvapením. Považoval Davida za mrtvého.

Ten se na něj však chladně usmál. Bredan, tak se jmenoval, ale možná bylo i zbytečné si zkoušet jeho jméno zapamatovat, protože ho chtěl David poslat do pekel při první možné příležitosti.

„Velmi rád vidím, že jsi v pořádku, příteli,” proťal napjaté ticho Arův hlas.

„Netuším, proč bych neměl být,” odvětil mu David se zdvořilým pokývnutím na přivítanou. „Jen teď máme trochu více práce, jak ostatně sám vidíš.”

Aro to raději nekomentoval. Sám si nebyl jistý jak tohle dopadne.

„A Bella?”

„Je unavená po cestě, ale tvůj zájem jí jistě potěší.”

Aro se na něj pátravě podíval a pak pokývl. Nezbývalo mu, než doufat v pravdivost jeho slov.

„Bredan vznesl námitky k vaší vládě nad Novým kontinentem. Podle něj nejsi s Bellou schopen dostát povinnostem a závazkům, které to obnáší.”

„A smím vědět, kdo by podle něj, těmto povinnostem dostál lépe?” zeptal se chladně a pohledem propaloval Bredana.

„Já,” odpověděl mu bez zaváhání.

„Hmm, obávám se, že ti poněkud schází objektivní pohled na věc.”

Bredan setnul čelist a obrátil se k Volturiům.

„Už to, že je tu sám o něčem vypovídá...” vyřkl se snahou o pokorný tón, ale příliš se mu to nedařilo. „Dokonce pochybuji o jeho slovech, že Bella je pouze unavená. Nikdy se u ní tato přecitlivělost neprojevila a je zvláštní, že právě...”

„Jak se opovažuješ!” zahřímal David přes celý sál. Koutkem oka zahlédl, jak se v davu mihli Cullenovi, ale ani to nezchladilo jeho vztek.

„Přijdeš si až sem, bezdůvodně vznášíš pochyby o naší moci udržet na Novém kontinentu pořádek a ještě mě označuješ za lháře?!”

Bredan zatěkal pohledem mezi ním a Volturiovými.

„David má pravdu, tvé chování k jednomu z hlavních kovenů je velmi neurvalé,” přitakal Aro. „Nicméně, musíme také brát v potaz, že by na tvých obviněních mohlo být něco pravdy. Proto ti dávám, Davide, čas do rána, abys prokázal, že vliv vašeho kovenu není nijak narušen.”

"Pokud nás o tom ujistíš, tak bude samozřejmě tvým právem Bredana za jeho urážku potrestat," doplnil jej Caius.

David tomu rozhodnutí jen chladně přikývl. Nic jiného mu ani nezbývalo. Teprve pak se klidným krokem vzdálil. Stálo ho velké úsilí udržet na tváři vyrovnaný výraz, uvnitř něj to vřelo.

Když vešel, Bella už byla vzhůru. Vyskočila na nohy jen ho zahlédla. Z prudkého pohybu se jí však zamotala hlava a hned tedy dosedla zpátky.

„Neměls tak chodit sám,” zamračila se nesouhlasně.

„Neměl jsem jinou volbu,” odbyl její námitky. „Je tu ten šmejd, který na nás poštval tu armádu novorozených, chce nás svrhnout a zabrat naše místo. Nechci si ani představit, co by pak následovalo...”

„Jak se k tomu staví Volturiovi?”

„Příliš se jim to nelíbí, ale pokud zjistí, že opravdu máme problémy, tak nás nepodpoří.” David přešel několikrát po pokoji. „Máme čas do rána, abychom všem prokázali, že jsme stále stejně silní a jednotní.” Podíval se na ni. „V tom prvním však rozhodně neobstojíme.”

David hodil sem a tam. Zvažoval každou možnost a pravděpodobnost, že se jim to podaří nějak uhrát. Jenže ať to obracel jak chtěl, Bella rozhodně nebyla ve stavu, aby se před všechny mohla postavit. Měli sotva půl druhé hodiny na to, aby něco vymysleli.

Nakonec povzdechl a sedl si vedle Belly.

„Cullenovi už taky dorazili.”

Bella se po něm prudce ohlédla.

„Možná jsou jedinou možností, kterou máme,” hlesl. Nemusel ani dodával jak to myslí.

Sklopila hlavu. David měl pravdu. Museli to zkusit, zároveň však nevěděla, zda je to dobrý tah, nebo ta největší chyba, co mohou udělat.

Neuplynula ani stanovená lhůta a David se vypravil zpátky do sálu. Volturiovi zde nebyli, ale všichni ostatní ano. Bredan s potěšení sledoval, že i tentokrát je David sám. Z jeho pohledu téměř sálalo uspokojení. Davida stálo neskutečné přemáhání, aby se k němu nevrhl a nevymlátil mu ho z tváře. Ale všeho do času... Do sálu vešli Volturiovi a David musel rozehrát tu nejdivočejší šarádu, co snad kdy Volterra poznala.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  Evelyn (14.01.2011 12:06)

Proč se Bella pořádně nenapije krve?

1