Sekce

Galerie

/gallery/Spoutaní.jpg

Do dusné atmosféry v domě prosáknou nepříjemné novinky, ve Volteře se schyluje k problémům a Bella s Davidem musí odjet...

Zavrtěl hlavou. „To co Jasper cítil byla jen ukázka toho, co vy způsobujete lidem okolo sebe.”

Shlédl na Jaspera, který se pomalu začal dostávat k sobě.

„Byla to pouhá vzpomínka.”

„Co...” zavrtěl Carlisle hlavou.

„Bellina vzpomínka na to čím si kvůli vám musela projít.” S těmito posledními slovy se otočil vyšel na chodbu. Nechal tam ostatní nechápavě stát a hledět za sebou.


 

13. Sesazení

Když David vešel do koupelny, Bella k němu prudce vzhlédla. Právě na sebe uvazovala okraj osušky a kolíbala se na vratkých nohách. Okamžitě k ní přiskočil a podepřel ji.

„Co se stalo, slyšela jsem ten řev...” vzhlédla k němu vyděšeným pohledem.

„To nic,” chlácholil ji.

„Davide, co jsi provedl?!” Znala ho příliš dobře na to, aby před ní dokázal něco ututlat.

„Pohádal jsem se z Cullenovými a Jasper to trochu odnesl.”

„Davide,” povzdechla si. „Neměl jsi to dělat.”

„Vyprovokovali mě,” odsekl. „A navíc,” dodal už klidněji. „Měli by vědět, co ti provedli.”

„To už je dávno...
„Nikdy to nebude dost dávno,” zarazil ji. Pohledem se zavrtal do ní. Oba věděli, že tohle ani čas nezavane.

David doufal, že bude moci dopřát Belle alespoň týden na zotavení, ale osud tomu nechtěl. Započal teprve třetí den a v domě nastal mírný rozruch. Alice měla další vizi a Carlisle s Esme a Jasperem napnutě čekali, až bude moci mluvit.

I Davida ten rozruch přilákal. Zvědavě pozoroval Alici, která nepřítomně hleděla před sebe. Mohlo to trvat tak vteřinu, než se znovu probrala a zamrkala.

„Něco vážného?” zeptal se Carlisle. Ona se však obrátila na Davida.

„Ve Volteře tě s Bellou považují za mrtvé. Ti co vytvořili tu armádu novorozených se chtějí ucházet o vaše území.”

Davidovy rysy ztvrdly. Obrátil se na patě, ale to už Bella stála ve dveřích a opírala se o rám.

„Slyšela jsem to,” hlesla.

Zamračil se na ni.

„Tohle není dobrý nápad, jsi ještě...”

„Nemáme na výběr,” odbyla ho.

„O co jde?” ozval se Edward. Tohle se mu ani za mák nelíbilo.

„Jedeme do Volterry.” David mu to oznámil, jako by se nic nedělo. Jako by prostě skončila dovolená a oni se vraceli zpátky.

„To přece nemůžete! Bella se ještě sotva drží na nohou!”

Esme byla stejného názoru.

„Mohl bys jet sám. My bychom se o ni zatím postarali,” navrhla.

Zavrtěl hlavou. „To by vyšlo nastejno, jako bych tam nejel vůbec. V čele kovenu nemůže stát jediná osoba. Je to proti zákonům. Pokud se tam neukážeme, tak nás svrhnou.”

„A byl by to takový problém? To po té moci tak strašně toužíš?!” zavrčel na něj Edward.

Jejich dohadování naštěstí ukončila Bella, která vyšla z pokoje držíc tašku s jejich věcmi. Pohled na ty dva ji na okamžik přikoval na místě. Stáli tam jako dva kohouti dohadující se o jedno hnojiště. Z očí jim metaly blesky a v tu chvíli si byli tak neskutečně podobní...

„Davide,” hlesla, aby ho na sebe upozornila. „Měli bysme jet.”

Kývl, ale ještě okamžik hleděl vztekle na Edwarda. Teprve pak se prudce otočil a vykročil k Belle. Vzal ji automaticky tašku z ruky a objal okolo pasu, aby ji podepřel. Za zády uslyšel, jak Edward při tom pohledu zaskřípal zuby.

David se nehodlal zbytečně zdržovat. Nechtěl zbytečně riskovat, že by přišli pozdě. Ukradl tedy v nejbližší vsi nejrychlejší auto co tam našel a hned vyrazili. Zastavovali jen aby nabrali benzín. Po očku sledoval co chvíli Bellu, která se tvářila, že je naprosto v pořádku. Nedaleko pobřeží tento boj však prohrála. Do letadla ji už musel nést. Usnula vyčerpáním a nebyla k probuzení.

Ještě ten den v noci dorazili do Volterry. David musel s Bellou hrubě zatřást, aby se probudila. Překvapeně na něj zamžourala a chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co se vlastně děje. Pak jí pohled vystřelil ven z okýnka. Stáli už s autem před vchodem.

„Zvládneš to?”

Několikrát se zhluboka nadechla a přikývla.

Vystoupil tedy z auta a pak pomohl vylézt i jí. Objal ji pevně okolo pasu a vyrazili do jámy lvové.

Když vešli do haly, od recepce k nim vyrazila mladá žena, až jí blonďaté vlasy poletovaly. Pamatovala si je ještě z jejich minulé návštěvy.

„Ohlašte nás královské rodině.”

„Jistě,” přikyvovala ochotně. „Zatím se můžete ubytovat. Vaše minulé pokoje jsou vám k dispozici. Chcete aby vás Gregory odvedl?”

David ji jen přelétl netečným pohledem a aniž by se jí obtěžoval odpovědět, vykročil pryč. Chtěl se dostat z pohledů ostatních co nejdříve.

Bella vedle něj kráčela ve stejném rytmu, aby nešlo poznat, že ji vlastně z velké části poponáší. Držela se však statečně s hlavou hrdě vztyčenou. Teprve až došli do pokojů, vyčerpaně se mu svěsila na rameno.

Pátravě na ni hleděl snažíc se odhadnout, jestli to divadlo zvládne i před ostatními, ale stále více o tom pochyboval. Pokud by to záleželo jen na její vůli, tak by měli vyhráno, ale nemohli si dovolit, aby se skácela přímo před zraky ostatních.

„Zkusíme to oddálit co to jen půjde,” zašeptal k ní. Chtěl jí dát co možná nejvíce času na zotavení. Ostatní už určitě vědí, že dorazili, tak to třeba bude zatím stačit.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Evelyn

4)  Evelyn (14.01.2011 12:02)

Zpátky ve Volteře. Jsem vážně zvědavá, co bude dál.

3)  Lejla (26.11.2010 10:18)

A zase ta Italie. Vyjde jejich plán Běžim

2)   (12.11.2010 12:21)

Volterra!!!!!!!!

1)  Tru (11.11.2010 20:25)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

cal1