Sekce

Galerie

/gallery/Spoutaní.jpg

Bella je zraněná a v bezvědomí. Davidovi nezbude nic jiného, než přijmout nabídku Cullenových a dočasně s nimi zůstat. Jejich blízkost jej však příliš netěší, nevěří jim...

Nikdo z Cullenů se nedokázal pohnout, jen tomu přihlíželi. Bylo na tom něco naprosto důvěrného... Teprve, když se Belle v očích objevil zamžený pohled, probudilo to Edwarda k životu.

„Bello!” zařval vyděšeně a rozběhl se k nim. Narazil však do pevného štítu, který ty dva chránil. Naštěstí to ale stačilo k tomu, aby si David uvědomil, co vlastně dělá. Okamžitě pustil Bellinu ruku, která se svezla bezvládně dolů a pak se skácela i Bella. David vytřeštěně sledoval, jak dolehla do trávy. Ještě zvládla zemdleně zamžourat do jeho tváře a spokojeně se pousmát. Pak se už propadla do temnoty.


 

11. Pohromadě

Všichni Cullenovi bez hlesu sledovali Bellu ležící nehybně vedle Davida. Jen Edward se snažil bez ustání dostat k nim. Teprve až k němu došel Carlisle a chytil jej okolo ramen, začal se zklidňovat. Cullenovým začínalo docházet, že mezi Bellou a Davidem je neskutečně silné pouto. Byla ochotná pro něj obětovat klidně i život, jenže on pro ni také. Neublížil by jí.

Bylo to vidět z toho pohledu, který na ni upíral a z těch opatrných doteků, když jí prsty přejel po tváři. Přejel jí po okraji tváře, aby jí mimoděk odhrnul vlasy a hlavně, aby mohl nahlédnout do její mysli. Potřeboval se ujistit, že bude v pořádku.

„Je jen vyčerpaná,” hlesl ke Cullenům, aniž by se k nim otočil.

Teprve pak se posadil a dlaní si přejel po paži. Měl ji ještě celou zkrvavenou, ale všechny rány byly již téměř zhojené. Bellina krev na něj působila, jako by vypil nejméně dvacet litrů lidské.

Zvedl se na nohy a zvedl Bellu v náručí. Pohled na její bezvládné tělo a vědomí, že to udělala kvůli němu ho donutila uhnout pohledem. Vzhlédl k jejich sedmičlennému obecenstvu. Všichni zaraženě stáli a neodvažovali se přijít blíže.

Přitiskl si Bellu blíže a vykročil pryč. Potřebovala klid, aby její tělo mělo možnost znovu zregenerovat.

„Nemyslím, že bys ji teď měl přenášet,” hlesl Carlisle.

„Nechat ji tady by bylo ještě horší,” odpověděl mu, aniž by zastavil.

„Máme kousek odtud pronajatý dům.”

David se obrátil k nim. Nejprve chtěl jeho nabídku odmítnout, ale než stihl otevřít pusu, tak si to stihl rozmyslet. Nelíbilo se mu mít je za zády, ale tady nešlo o něj, ale o Bellu. Naklonil hlavu a vnořil se do Carlislovy mysli. Už jednou je podcenil, podruhé už tu chybu udělat nehodlal.

Uvnitř však žádnou známku lsti nenašel. Jen upřímnou starost. Zároveň také mohl nahlédnout i do událostí, které tomuhle všemu předcházeli... Byl rád, že alespoň v Carlislově případě se nemýlil, jemu důvěřovat mohl.

„Dobře.”

Bez dalších slov vykročil za ním. Zbytek rodiny je následoval.

David uložil Bellu do jednoho z pokojů. Po těle měla několik ran, ty se však velmi dobře hojily, sice ne tak jako ty jeho, protože byla příliš vyčerpaná, ale do pár dnů po nich nebude jistě ani památky. Carlisle zůstal taktně venku. Alice se však prodrala mezi ostatními až ke dveřím a chtěla vejít. Chtěla se Belle omluvit... Narazila však do jejího pevného štítu.

„Co...” hekla. Pohledem se zabodla do Davida, kterého štít nijak neomezoval. „Chci k ní!” hlesla plačtivě.

„Ne,” zamračil se David.

„Ty o tom nerozhoduješ, to je Be...”

David se vztyčil a vykročil k ní. Alice o krůček ustoupila.

„Jednou jsem se ti pokusil důvěřovat a byla to chyba,” zavrčel. Jasper vyrazil kupředu a postavil se před Alici. Ta se za ním přikrčila a jen po očku sledovala ty dva.

„Asi se budeš chtít dát do pořádku,” ozvala se vedle nich Esme. Na tváři měla přívětivý úsměv a podávala Davidovi hromádku oblečení a osušku. „Můžeš si vzít ten pokoj vedle, je tam i samostatná koupelna.”

Přikývl a vděčně si věci od Esme vzal.

„Ale ta ložnice...” zaprotestovala Alice. Esmin pohled ji však velmi rychle umlčel.

„On ji potřebuje víc a je to to nejmenší, co pro ně můžeme udělat, po tom co jsme natropili.” Podívala se na Alici. „My rozhodně nejsme ti, co mají právo cítit se ukřivděně či se rozčilovat.”

Alice sklopila hlavu a přikývla. Tohle musela uznat, ale přesto stále proti Davidovi cítila averzi, nebýt něho, Bella by určitě byla s nimi. Nikdy by se do potyčky s novorozenými nedostala a nyní by neležela v bezvědomí aniž by se k ní mohli přiblížit.

David stál pod horkou sprchou a nechal si ji padat na krk a záda. Už dávno ze sebe smyl všechnu krev a špínu, teď už se jen snažil dát nějak do pořádku. Už toho s Bellou prošli hodně, ale tohle bylo jiné. Nikdy nebyla tak zraněná a Cullenovi to všechno ještě komplikovali.

Společně zvládli všechno, ale nyní to bylo na něm. Ona potřebovala veškeré síly k tomu, aby se dala do pořádku. To teď bylo nejdůležitější. Stáhnou se do ústraní dokud si nebude jistý, že to zvládne.

S tím konečně vylezl ze sprchy a oblékl se. Přešel zvědavě chodbu a nakukoval do místností, dokud nenašel to, co hledal. Kuchyně byla vybavená a pro zdání normálnosti zde našel i obyčejné lidské jídlo. Pobaveně se uchechtl, když si těch sedm představil, jak to znechuceně nakupují. S uložením se však příliš starosti nedělali. Lednice byla nacpaná vším od sýru až po koření. Prostě to narvali kam se jim hodilo. Stejně to evidentně měli v plánu při odjezdu vše vyhodit.

Ukusoval sendvič „co lednice dala" a opřený o linku přemýšlel o Cullenových. V Bellině mysli nebyla skulinka, kterou by neznal, takže o nich věděl stejně jako ona. Teď už vlastně i víc. Ať o tom však přemýšlel jak chtěl, tak byl stále více přesvědčen, že nejlepší bude, když se jim bude zatím vyhýbat.

Alice by si proti němu nic nezkusila, bála se ho. Jasper vlastně jen chránil Alici, za což jej celkem litoval. Rose jen tiše vyčkávala v pozadí, protože si na něj ještě neutvořila vlastní názor. Emmett... David se usmál. Emmett se mu vyhýbal. Jeho schopnost ovlivňovat mysl jej zneklidňovala. Hlavou se mu stále míhaly podivné nápady. Většinou úplně postavené na hlavu. Proti Esme neměl nic. Byla neuvěřitelně milá a příjemná, ale zároveň si mohl být jistý, že pokud by se do něčeho vrhli ostatní, bez ohledu na cokoliv by je následovala. Jediný, koho tedy docela uznával byl Carlisle. Prošel si toho hodně a měl hlavu na správném místě.

Dojedl a vyšel z kuchyně. První co zahlédl na chodbě byl Edward. Stál u otevřených dveří do Bellina pokoje, čelo opřené o štít a sledoval ji. Jen co ale zaregistroval Davida ustoupil a vykročil pryč. David za ním ještě chvíli zíral. Vypadal strhaně a vlasy měl rozježené, jak si je zřejmě často projížděl roztěkaně prsty.

Lákalo ho nahlédnout do Edwardovy mysli, ale na to neměl odvahu. Teď ještě ne. Jediné čím si však mohl být naprosto jistý bylo, že mu na Belle záleží. Šlo to poznat z každého jeho pohledu na ni.

Raději vyhnal tyhle myšlenky z hlavy. Vešel do pokoje a zavřel dveře. Lehl si na postel vedle Belly a natáhl se pro její ruku. Propletl své prsty s jejími. Zahleděl se na jejich pevně spojené ruce. Když byl malý, znovu se stěhovali a spali jinde, vždycky ho takhle držela. Chtěla, aby věděl, že ačkoliv se v jejich životě pořád něco mění, některé věci navždy zůstanou stejné...

Teď poprvé držel on ji, aby se cítila v bezpečí.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Evelyn

4)  Evelyn (14.01.2011 11:56)

David mě docela překvapil, že se nevztekal mnohem víc. Všechny ty jeho myšlenky, perfektní.

3)  Lejla (26.11.2010 10:06)

Tak tento dílek mě dojal. Myšlenky Davida, které napadají jeho mysl a útočí ze všech stran. Reakce na Alice oprávněná a pak zraněný Edward, který ted trpí. Tak hupky na další

2)   (12.11.2010 12:09)

Já to nechápu!!

1)  Tru (11.11.2010 20:08)

On je Edvarda syn! Tak to mě po..dtrhni židli pod zadkem.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still