Sekce

Galerie

/gallery/Spoutaní.jpg

Když se Belle rozevřel pohled na jatka, v jejichž středu byl David, vrhla se k němu nehledíc na nic dalšího. V tu chvíli o sobě ani nevěděla, jediné na čem jí záleželo byl on a touha zničit ty, kteří mu to provedli...

Plíce jí doslova hořely a krajina se okolo jen míhala. Běžela co jí síly stačily a ani si neuvědomovala slzy, které jí začaly stékat po tváři. Lapala po dechu a v tom i zanikaly její vzlyky. Panika doslova protékala celou myslí, jako vlny, které hrozily, že ji srazí svojí tíhou k zemi.

Slunce se vyhouplo nad obzor a první raní červánky ozářily krajinu. Rudá záře ozařovala vše okolo a jako by nahrazovala krev v té hrůzné scenérii, která se naskytla Bellinu pohledu. Jediná skutečná krev tam dole, byla ale Davidova...


 

10. Útok

David se opíral o strom a shlížel do krajiny. Dlouho to však nevydržel. Byl napjatý z blížícího se střetnutí s novorozenými a to že Bella odešla s Alicí mu na klidu příliš nepřidávalo. Věděl, že ji má Alice ráda a neudělala by nic, co by jí ublížilo. Snad proto mu přišlo zbytečné nahlédnout jí do mysli. Nedělal to ostatním rád, jen když to bylo potřeba.

Teď toho litoval. Byly pryč skoro dvě hodiny. Alice sice vypadala jako takový ten klebetivý typ a ze vzpomínek Belly ji také stačil trochu poznat, ale Bella taková nebyla. Nikdy se od sebe příliš nevzdalovali. Bez ní to všechno okolo bylo náhle tiché a pusté...

Vyrazil za nimi. Nejprve pomalu kráčel po jejich pachu, ale když přešel pár skalnatějších svahů začínal mít se zachycením jejich pachu stále větší obtíže. Přidal do kroku. Nelíbilo se mu to. Jejich kroky vedly přímo po tom terénu, kde se nejhůře zachycoval pach, kde jej vítr rychle odvával. Nakonec jej ztratil úplně.

Začínalo jej svírat nepříjemné tušení. Ty dvě nebyly nikde v dohledu, ani stopy po nich. Konečně mu došlo, že to byla past. Alice odlákala Bellu úmyslně. Velmi rychle mu docházelo co to znamená. Cullenovi by Belle nikdy neublížili, ale co se jeho týče, tak on pro ně byl nepřítel. Jeho přetvářka z Volterry se obrátila proti němu.

Alice jim lhala, ale otázkou bylo, v čem všem...

Rozhlédl se okolo. S Bellou byli neporazitelní, ale sám by se jim ubránit nedokázal, byla by to holá sebevražda. Stál na jedné z pastvin a nikde nikdo. Okolo naprosté ticho - až nepřirozené. Vzadu na krku se mu napětím zježily chloupky.

Když se na hřebenem jednoho z kopců vynořily postavy, odevzdaně se postavil čelem k nim. Hrdě stál a čekal. Nemusel se ani otáčet, aby věděl o dalších skupinách, které se objevily z dalších směrů. Byl obklíčený. Bez boje se však vzdát nehodlal.

Pokud měl jít k čertu, tak jich sebou vezme alespoň co nejvíce...

Pohledem přejížděl po jejich tvářích, dokud neobjevil jejich vůdce. Byl mu povědomý z některého dřívějšího střetu, tenkrát to však byl jen pěšák, David si ani nepamatoval jeho jméno.

Zaklesl se do jeho mysli. Byla vzteklá a sadistická, že téměř pociťoval nechuť se v ní probírat. Musel to však překonat a najít všechno co šlo. Zjistit kolik jich je a co dokážou, zda by některý z jejich darů šel třeba použít i proti nim samotným.

Vybral si dva novorozené, kteří dokázali protivníka oslepit a oslabit jejich tělo, že jejich síla jen o něco málo převyšovala pouhou lidskou. Neměl moc času, ale ještě méně příležitostí. Proklouzl do jejich mysli a začal ji přetvářet. Mátl je, že netušili s kým vlastně bojují. Bez možnosti doteku to bylo neskutečně obtížné, ale nakonec se mu podařilo ty dva zmást a vnuknout jim, že ostatní je chtějí napadnout. Jejich pud sebezáchovy doslova hrál v Davidův prospěch. Začali útočit na všechny okolo sebe a naštěstí dokázali i docela obstojně použít svoji schopnost.

Davida to celé však zaměstnalo natolik, že ostatní už byli u něj. Měl sotva čas se trochu zorientovat a vrhli se na něj. Zprvu se na něj pokusili použít své schopnosti, ale ty ani nepocítil. Jejich údery však už ano.

Bránil se co mu síly stačily. Uměl bojovat obstojně, ale proti takové přesile to nebylo k ničemu. Vrhalo se jich na něj několik naráz a po těle se mu rychle množily rány. Tekoucí krev je ještě více dráždila... Odstrkovali se mezi sebou, aby se k němu mohli dostat lépe.

Bolest, vyčerpání a beznadějnost celé téhle situace ho srazila na kolena. V uších mu zvonilo a před očima se mu začaly dělat tmavé skvrny. Nezaslechl ani vyděšený výkřik, který se rozlehl okolo. Vnímal jen další a další rány. Bolest se začala slévat v jednolitou, že už ani nerozpoznával, zda utržil další zásah.

Edward se hnal za Bellou se zbytkem rodiny v patách. Věděl kam míří a musel ji co nejrychleji zastavit. Ona však utíkala co jí všechny síly stačily. Slyšel jak lapá po dechu i její trhavé vzlyky.

Před nimi slyšel zvuky boje a věděl, že ji nedohoní včas.

Bella se dostala až nad místo, kde se celá ta hrůza odehrávala. Aniž by zpomalila, vydral se jí z hrdla výkřik, při němž Edward tuhl děsem. Křičela Davidovo jméno s takovou panikou, jakou v životě nikdy neslyšel.

Bez jediného zaváhání se vrhla do davu novorozených. Prodírala se mezi nimi bez ohledu na drápance na svých pažích, jak po ní chňapali. Jediné na čem jí v tu chvíli záleželo, bylo dostat se k Davidovi.

Všichni Cullenovi se vrhli za ní. Uvízli však hned při okraji, kde se proti nim vrhli novorození. Jen pomalu se probojovávali dál za Bellou.

Konečně se dostala dostatečně blízko a mohla okolo něj vytvořit neproniknutelný štít. Trochu ji to ukonejšilo, ale přesto se drala neúnavně dál. Když se k němu dostala, ležel na zemi a ostatní se marně pokoušeli k němu dostat skrz štít. Bella vběhla dovnitř. Při pohledu na jeho rozdrásané tělo a všechnu tu krev, se jí podlomila kolena. Dech se mu trhaně prodíral mezi rty.

„Ma... ma...” snažil se na ni promluvit, ale nedokázal to. Neměl dostatek síly a dechu.

Chvějícími dlaněmi objala jeho tvář a snažila se ho ukonejšit.

„Jsem u tebe zlatíčko,” hlesla a slzy jí stékaly po tváři. „Bude to dobré, jen... jen vydrž.”

„By... bylo jich... moc.”

„Já vím,” přikyvovala a odhrnula mu pramen krví zbarvených vlasů z čela. Jeho slova ji však donutila začít vnímat to, co se dělo okolo. Tělem jí projel vztek, při pohledu na to, co jejímu chlapečkovi provedli je měla chuť rozsápat vlastníma rukama.

Naposledy pohladila Davida po tváři a otočila se k těm okolo. Pohled jí ztvrdl na kámen a ona vstala. Pohledem přehlédla tu zvěř snažící se dostat k nim... Okolo několika vytvořila pevný štít. Uvěznila je v něm a začala jej zmenšovat. Pod jeho tlakem se zmateně posunovali k sobě, až byli namačkaní těsně na sobě, ale ani pak nepřestala. Drtila je nevšímajíc si jejich bolestného a vyděšeného řevu. Byla k němu náhle hluchá. Chtěla je zničit - všechny. Smrskla štít tak, až se na zem sesypala jen drť a bílý prach. Pak sevřela další. Ničila postupně jednu skupinku po druhé.

Řady novorozených řídly, až se Cullenům rozevřel pohled na to, co se dělo. Nevěřícně zírali na to, jak Bella chladnokrevně ničí postupně všechny novorozené. Přestala až jich zůstala jen hrstka a ta se vyděšeně krčila a rozptylovala do okolí. Pak teprve její vztek opadl a zůstala jen únava, strach a bolest z pohledu na Davida.

Cullenovi se vydali k nim. Váhavě sledovali ty dva. Bella se znovu sklonila nad Davida. Její slzy mu dopadly na hruď, zatím co jej konejšila a ubezpečovala, že bude v pořádku. Těmi slovy ale uklidňovala spíše sebe. Byla na konci se silami. Pro Davida by však udělala cokoliv.

Edward ztuhl uprostřed pohybu, když zahlédl, jak si Bella přiložila zápěstí k ústům. Ostrými zuby protla jemnou kůži, až se jí po něm spustil pramínek krve. Přisunula se blíže k Davidovi a druhou rukou mu hlavu opřela o svá kolena.

Tichem se ozvalo lačné polknutí. David okamžitě polkl první doušek krve, když mu Bella přiložila prokouslé zápěstí k ústům. Ještě dvakrát mu její krev protekla krkem, než mu ruce instinktivně vyletěly vzhůru. Sevřel zdroj té životodárné tekutiny a začal hladově sát. Bella se ani nepohnula. Sledovala, jak se mu vracejí síly a zranění se začínají hojit.

Nikdo z Cullenů se nedokázal pohnout, jen tomu přihlíželi. Bylo na tom něco naprosto důvěrného... Teprve, když se Belle v očích objevil zamžený pohled, probudilo to Edwarda k životu.

„Bello!” zařval vyděšeně a rozběhl se k nim. Narazil však do pevného štítu, který ty dva chránil. Naštěstí to ale stačilo k tomu, aby si David uvědomil, co vlastně dělá. Okamžitě pustil Bellinu ruku, která se svezla bezvládně dolů a pak se skácela i Bella. David vytřeštěně sledoval, jak dolehla do trávy. Ještě zvládla zemdleně zamžourat do jeho tváře a spokojeně se pousmát. Pak se už propadla do temnoty.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Evelyn

4)  Evelyn (14.01.2011 11:50)

Vztah Belly a Davida se mi zdá až nepřirozený, moc důvěrný a blízký... Vím, že nejde o sex, ale stejně.
Napínavá kapitola

3)  Lejla (26.11.2010 09:57)

Ano, ano, ano je to její syn, já to věděla.Naprosto chápu, že se pro něj obětovala, která matka by to pro své dítě neudělala a tedˇjsem zvědavá běžim

2)   (12.11.2010 11:12)

Ona se pro něj obětovala?
Já... já... vůbec nevím co říct. Asi je dobře, že neumřel, ale Bella je moc vysoká cena...:(

1)  Tru (11.11.2010 20:00)

Tak jsem opravdu zvědavá, jak to je, miluje ho, to je jasné,ale je to tou schopností a nebo opravdu..:)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek