07.11.2010 [12:30], Texie, ze série Spoutaní, komentováno 9×, zobrazeno 3778×

Edward se musel rozhodnout a s následky se musí už vyrovnat sám. Dal Belle šanci žít svůj vlastní život - a ona jí využila. Našla nový důvod, proč jít dál. Osud její kroky vedl cestami, o nichž se jí ani ve snu nezdálo. Po letech se znovu setkávají, ale zatím co on se přes jejich rozloučení nikdy nepřenesl, ona má vše po čem kdy toužila... Edwardovi se tak vlastně vyplnilo to, co si pro ni přál. Zároveň však cítí, že pod tou zdánlivou idylou se něco skrývá, něco z čeho jej mrazí v zádech...

1. Prolog

Belle se zadrhával dech. Srdce jí bušilo až v uších. Přesto dokázala vnímat jen jeho. Pomalu k ní skláněl tvář, jako by jí chtěl dát ještě možnost volby. Ona o to ale nestála. Toužila po tomhle už tak dlouho.

Byl to jediný dárek, který od něj k narozeninám chtěla. Díky tomu také přetrpěla i tu dnešní Alicinu oslavu. Myšlenky na to ji udržovaly na tváři úsměv celý večer, zatím co Edward se tvářil, jako by nechtěl, aby ta oslava kdy skončila. Přesto svůj slib hodlal dodržet.

Slíbil že se pokusí. Žádné riskování, jen vyzkoušet zda by dokázal být s ní i v tom ohledu, kterému se tak dlouho vyhýbali. Zkusit to, víc po něm nežádala...

Cítila, jak se jeho ruce mírně chvějí, přesto mu dál bloudily po jejím těle. A ona nechtěla zůstat pozadu. Ten pocit, který se jí začínal rozlévat po těle jí zastíral mysl. Nebyla by schopná už rozumně myslet, ani kdyby se o to pokoušela. Neměla to ani v úmyslu. Chtěla brát všechno co jí mohl dát a oplácet mu to.

Jejich těla byla zapletená do sebe a ani jeden už nedokázal vnímat cokoliv jiného než touhu být tomu druhému blíže... omyly

* * *

Bella se pomalu začala probouzet. Cítila horkost na tváři a tupou bolest po těle. Tu však velmi dobře znala. Zavrtěla se a do vědomí jí začaly proudit vzpomínky, které jí vykreslily na rtech zasněný úsměv. Něco však bylo špatně. Cítila pod sebou prostěradlo a na sobě peřinu. Ani náznak toho, že by tu s ní ležel Edward.

Prudce rozevřela oči. Přepadl ji strach, že odešel, ale její pohled jej velmi rychle našel. Seděl na zemi a zády se opíral o zeď. Krátký záblesk úlevy však znovu vystřídal strach. Ramena měl pokleslá a čelo opřené o paže složené na kolenou.

„Edwarde?”

Škubl sebou, přesto pomalu zvedl hlavu a podíval se jejím směrem. Ve tváři měl tak zdrcený výraz, že ze sebe okamžitě shodila peřinu a chtěla se k němu rozběhnout. On však pevně semkl víčka a uhnul hlavou na stranu.

Zůstala tam stát a nevěděla co dělat. Neměla tušení co se s ním děje.

„Co se stalo,” zašeptala. Měla strach. Vůbec se jí jeho chování nelíbilo.

Znovu sklonil hlavu a zajel si zoufale prsty do vlasů.

„Nikdy jsem s tím neměl souhlasit...” zašeptal.

„Co?” hlesla a udělala krok zpátky. Litoval toho co mezi nimi bylo... Bylo to jako by jí vrazil nůž do těla. Nikdy dříve si nepřipadala tak bídně jako teď. Vždy si vedle něj připadala jako šedá myš, ale nyní vzaly za své i poslední kousky sebevědomí.

Její mlčení ho donutilo vzhlédnout. Střetl se s jejím pohledem.

„Podívej se na sebe, co jsem ti provedl.”

Přešla pomalu k zrcadlu a pohlédla na sebe. Tělo měla samou modřinu a oděrku. Rty měla oteklé a podrážděné. Cítila jako ji bolí, ale přesto na sebe dutě hleděla bez reakce. Ta bolest, kterou způsobila jeho reakce byla mnohem horší.

Ohlédla se zpátky k němu. Pokoj byl ale prázdný. Stála v něm jen ona. Automaticky došla do sprchy a pustila na sebe proud vody. Nedokázala nic dělat, na nic myslet. Uvnitř cítila naprosté prázdno. Když jí to konečně začalo vše docházet, zhroutila se na zem sprchy. Stulená tam seděla, i když došla teplá voda.

* * *

Všude bylo naprosté ticho a tma. Seděla na posteli z níž ještě cítila jeho vůni. Slzy už jí došly a tak jen zírala nehnutě před sebe. Náhle se před ní něco mihlo. Pomalu zvedla prázdný pohled a střetla se s párem zlatých očí.

Edward stál kus před ní.

„Nechceš mě přeměnit a takhle mě taky nechceš.” Nepoznávala vlastní hlas. I on sebou při jeho zvuku trhl jako by to byla rána bičem.

„Bello, sama vidíš, co jsem ti provedl...”

„Třeba časem by...”

„Časem?! Vždyť jsem tě mohl zabít!” Z jeho hlasu zaznívalo zoufalství. „Nedokázal jsem se ovládat, skoro jsem ani nevěděl co dělám.”

Bella se konečně probrala. Viděla jak ho to ničí, stejně jako ji. Vstala a vykročila k němu. Potřebovala alespoň cítit, že ji nezavrhuje. Že to je jen ze strachu, proč se od ní teď drží dál.

Jeho slova ji však přikovala na místě.

„Nedokážu se od tebe držet dál,” zašeptal. „Ne dokud tu budu.”

„Jak... Edwarde, jak to mysl...”

„Odcházíme, dnes večer. Bude to tak lepší.”

Jeho slova jí pronikala pomalu do vědomí. Přesto jim stále nechtěla rozumět. Stála tam a snažila se sama sebe přesvědčit, že to není pravda...

Stála tam i když on už byl pryč. Celý její svět se roztříštil na kousíčky.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

9)  Evelyn (14.01.2011 11:14)

Taková krásná romatika a pak přišlo ráno... Opustit dívkupo první společné noci mi přijde hrozné, ať už jsou k tomu jakékoliv důvody. To by Edward mohl vědět, ale je to typický on.

6)  Texie (10.11.2010 20:01)

Michal7: No jo je, ale s tím už nic nenaděláme, dělá prostě kraviny ve jménu "vyššího dobra". Když viděl, že Belluš chce něco, co on jí prostě dát nemůže aniž by ji přizabil - čili normální vztah, tak se raději zdekoval z jejího života.
Ale neboj, později ti ho bude snad i líto.

4)  Texie (10.11.2010 19:37)

eskymo:
Ještě chvilku strpení, původně tu měla být kapitola 18. a pak ty následující, ale musela jsem uznat, že vhodnější je sem vložit tedy už celou povídku - a to chvíli trvalo. Dneska se ještě ale dočkáte.

2)  Texie (10.11.2010 18:29)

No účelem bylo tedy ušetřit práci těm co nestíhají a vyjít vztříct čtenářům. Takže pokud se vám chce je všechny znovu zveřejňovat, tak se do toho hned dám (no i když už to vlastně zkontrolované je).

1)  Ree (10.11.2010 18:26)

Nechceš tady vložit i dřívější díly? Třeba s pozdějším datem, ale alespoň by to bylo přehledné...

1