Sekce

Galerie

/gallery/Myšák.jpg

Téma: (Ne)obyčejný den ve Volterře

Autor: Nebraska

Počet bodů: 47

Když Heidi uslyšela na chodbě před svým pokojem opatrné našlapování, doprovázené poněkud rozrušeným srdečním rytmem, vztekle zavrčela.

A pak se zamkla v koupelně, pustila sprchu, otevřela okénko a utekla ven. Jestli ta lidská nicka nepřestane, bude k obědu!

Gianna zkusila zaklepat dvakrát, a když jí nikdo neotevíral, opatrně stiskla kliku. Dveře se otevřely. Nakoukla do pokoje a rozechvělým hlasem zamumlala:

„Heidi? Jsi tu?“

Pokoj byl prázdný, ale z koupelny se ozývalo šumění vody. Gianna na malý okamžik zvažovala, že by za upírkou vlezla tam, ale nakonec zase po špičkách vycouvala na chodbu.

Však ona se bude muset ukázat.

Vytáhla z kapsy svého sáčka malý notýsek a tužku, nalistovala poslední popsanou stránku a zamračila se. U Heidi si nemohla odškrtnout účast, tedy prozatím. Teď ji však čekal mnohem těžší oříšek.

Felixe našla v tělocvičně. Vstoupila dovnitř a hned vyděšeně vykřikla, protože o stěnu kousek od její hlavy byl právě ukončen Demetriho let. Z kamenů i Demetriho se snesla sprška prachu a z druhého konce tělocvičny byl slyšet nezaměnitelný zvuk oprašovaných rukou. Gianna odtrhla oči od ztuhlého Demetriho, který už svou účast potvrdil, a podívala se na Felixe.

Vypadal nadmíru spokojeně.

„Dobré jitro,“ řekl vesele. Její uchichtnutí v sobě neslo neklamné známky počínající hysterie. Tihle dva ji pořád ještě znervózňovali – jeden obr, který ji pokaždé pozdravil až moc mile, druhý, který se naopak vždy tvářil velmi nevyzpytatelně. Znovu jí blesklo hlavou, že doufá, že jako novorzená s nimi omlátí nejen stěny, ale i strop. To jí dodalo odvahy.

„Dobré,“ odpověděla a dokonce se dokázala usmát. „Poslyš, Felixi, chtěla jsem se zeptat. Co děláš zítra večer?“

„Rozhodně můžu!“ přikývl velký upír. Gianna se zamračila:

„Ani se nezeptáš, proč se ptám?“

„Ne. Demetri mi všechno řekl,“ vysvětlil Felix. Nervózně se ošil a pokračoval: „Už jsem se bál, že mě nepozveš.“ Ale pak se zase zatvářil spokojeně a mrkl na ni: „To nejlepší na konec, viď?“

„Ehe,“ udělala Gianna rozpačitě. Ve skutečnosti na Felixe chtěla zapomenout, ale bylo jí jasné, že by se před ním taková věc prostě neutajila. A to ani netušila, že Demetri je taková slepičí prdelka.

„Ještě něco!“ vzpomněl si Felix, když se Gianna otočila, zamračila se při pohledu na právě se probírajícího Demetriho, a chtěla odejít.

„Co?“ povzdechla si rezignovaně.

„Bude se tančit?“  Vyděšené bušení jejího srdce si Felix mylně vysvětlil jako touhu. „Jestli bude,“ řekl s rádobysvůdným úsměvem, „zamlouvám si ploužák.“

Gianna si povzdechla.

„Nebo všechny!“ křikl za ní, když už byla na chodbě. Roztřesenými prsty vylovila notýsek a odškrtla si Felixovo jméno. Radši by ho tedy úplně začmárala, ale když si jednou řekla, že tam budou všichni, tak tam budou všichni.

Kromě Heidi, která se stále sprchovala, už zbývali poslední dva nepozvaní. Vastně tři, ale jen dva o tom měli vědět. Měla před sebou tu nejtěžší část.

Ještě než stihla zaklepat na dveře Caiova pokoje, rozevřely se dokořán. Zamračený upír s téměř bílými vlasy latinsky zaklel.

„Ty nejsi snídaně!“ obvinil pak Giannu. Zbledla a měla pocit, že jí srdce proskočí hrudním košem. Caius se zamračil ještě víc: „Nech toho! Sbíhají se mi sliny!“

„Pardon,“ hlesla. Ušklíbl se a zeptal se, co chce. Když mu vyděšeně vysypala svůj plán, několik dlouhých vteřin na ni nevěřícně zíral a pak pronesl:

„Doufám, že tam bude dost občerstvení.“

Zabouchl Gianně dveře před nosem. Úlevou se jí podlomila kolena a fajfka u Caiova jména vypadala, jako by ji udělala levou nohou, a ne pravou rukou.

Poslední pozvaný host (vlastně předposlední, Heidi byla stále ještě ve sprše. Gianna si napsala na novou stránku notýsku poznámku o nutnosti sepsání oběžníku na téma plýtvání teplou vodou. Jim všem bylo jedno, v jaké vodě se myjí – ale ji mohl trefit ďas, když si večer vlezla do sprchového koutu a tekla už jen vlažná!) nevypadal překvapeně, že ji vidí. Seděl za svým mohutným zlaceným stolem, špičkami prstů poklepával na nějakou knihu a tvářil se tak dobrotivě, jak to uměl jen on.

„Gianno, dítě,“ usmál se. „Výborný nápad. Jsem nadšen! Věděl jsem, že je v tobě obrovský potenciál, ale že nás všechny až takhle překvapíš... Určitě mu to prospěje. Nám všem to prospěje. Můžeš tedy počítat s tím, že přijdu.“

Obrovsky se jí ulevilo. Aro si odkašlal a jeho výraz se nepatrně změnil. Pořád ještě vypadal dobrotivě, ale výraz v jeho očích způsobil, že Gianně přeběhl mráz po zádech.

„Jen jsem chtěl říct, že já sám bych chtěl oslavu na konci května. A nejméně dvoudenní. Jasné?“

Gianna několikrát horečnatě přikývla. Teprve teď ji napadlo, jaké faux pas udělala, když se rozhodla nejdřív uspořádat oslavu pro někoho jiného. Aro ji za tu opovážlivost klidně mohl zabít. Jenže... Marcus vypadal, že se topí v depresích. Ta oslava byla nutnost, protože se mohlo stát, že se každou chvíli samými chmurami rozpadne na štěrk.

„A, Gianno?“ zarazil ji Aro, když chtěla odejít.

„Ano?“ pípla.

„Bude tam karaoke?“

Cestou od Ara na chodbě téměř vrazila do Heidi. Do suché Heidi, která se právě vrátila zvenku. A teď se tvářila naštvaně. Gianna si udělala v duchu poznámku o tom, že je nutné nainstalovat do sprch nějaký časový spínač, aby voda tekla jen po určitou dobu. Jako ve veřejných lázních. A samozřejmě jen do některých sprch.

„Přijdou všichni. Takže i ty,“ řekla té nevděčné upírce stroze. Heidi zavrčela.

„I Aro?“ zeptala se pochybovačně.

„I Aro.“ Gianna zněla velmi škodolibě.

„Caius?“ zkusila to ještě Heidi. Odpovědí jí byl jen samolibý úsměv a přikývnutí. Nasupeně sevřela ruce v pěst a rty semkla do pevné linky.

„Dobře,“ procedila skrz zuby.

„Dobře,“ zopakovala Gianna. Pak vytáhla z kapsy notýsek, vytrhla z něj jeden list a podala ho Heidi.

„Co to je?“ nechápala upírka.

„Nákupní seznam.“

 

Druhý den večer bylo na chodbách volterrského hradu jako vymeteno. Nikde ani živáčka. Nikde ani mrtváčka.

Marcus bloumal chodbami sem a tam, ačkoliv duchem byl nepřítomný. Dělal to každý poslední dobou pořád – jeho tělo se procházelo hradem a jeho mysl byla někde jinde, někde daleko, někde dávno.

Náhle něco upoutalo jeho pozornost. Na zdi byla ve výši jeho očí připevněná velká šipka z kartonu, která zářila svítivě žlutou barvou. Tučná černá písmena způsobila, že už se začal opravdu soustředit na tady a teď.

TUDY

Ještě chvíli nedůvěřivě pozoroval šipku a pak udělal první váhavý krok doprava, kam ukazovala.

Došel ke schodům. Další šipka, tentokrát ukazovala dolů.

TUDY

Na Marcusově kamenném a bezvýrazném obličeji se stala změna. Nepatrně zvedl levé obočí.

Sešel ze schodů a další šipka (TUDY) ho navigovala přímo k velkému sálu.

JEN DÁL, stálo na svítivě růžovém kartonu na dveřích. Marcus se zaposlouchal. Nebylo slyšet nic kromě několika bijících srdcí. Jeho levé obočí se zvedlo ještě o kousek výš. Vzal za kliku, stiskl ji a otevřel dveře.

Před ním stálo kompletní osazenstvo hradu v na první pohled organizovaném chumlu. Úplně vepředu stála Gianna, která se šťastným úsměvem řekla:

„Teď!“

„Překvapení!“ křikli upíři sborově. Túúúú, udělala frkačka, kterou měl v ústech Aro. Marcus zvedl obě obočí a pootevřel ústa.

„Všechno nejlepší!“ křikla Gianna. A podala mu pestrobarevnou papírovou čepičku. Marcus ji konsternovaně převzal.

„A teď se bude tančit!“ zavýskl Felix a už už se prodíral mezi svými spolubydlícími k Gianně.

„Ne!“ zahřměl Aro rázně. Všichni ztuhli a přikrčili se. „Nejdřív bude karaoke!“ zazubil se nadšeně.

„Ne,“ odsekla Gianna. Překvapeně se na ni otočili. „Nejdřív dárek,“ napomenula je.

„A jo,“ povzdechl si Aro. Gianna vzala Marcuse za ruku a táhla ho k těžkému sametovému závěsu, který nainstalovali před jeden z výklenků.

„Nikdo nevěděl, kdy přesně jste se narodil, ale tohle datum se mi docela líbilo. Doufám, že se nezlobíte,“ vysvětlovala Gianna. Marcus zavrtěl hlavou. Odkašlal si a chraptivým hlasem tiše řekl:

„Děkuji. Já... nikdy jsem narozeniovou oslavu neměl.“

„Tak všechno nejlepší,“ usmála se Gianna a odtáhla závěs. Na zemi leželo několik lidí. Jejich srdce bila v pomalém a klidném rytmu; spali pod vlivem sedativ, aby nerušili oslavu. Všichni měli na čelech nalepené velké barevné mašle.

„Och,“ udělal Marcus překvapeně.

„Dala jsem si záležet na výběru, pane.“ Gianna se tvářila spokojeně. „Máte tu dva archivní kousky,“ ukázala na páreček německých důchodců, „horkou španělskou krev, jednu mladou vegetariánku – nevím, jestli to má na chuť krve nějaký vliv, ale řekla jsem si, že byste to měl zkusit. Pak jedno saké,“ ukázala směrem ke spícímu Japonci. „A dva raritní kousky: tady ta paní je z Madagaskaru a tenhle je,“ ucichtla se, „ jako ledové víno.“

„Ledové víno?“ zopakoval Marcus překvapeně.

„Eskymák,“ mrkla na něj Gianna.

Marcus chvíli těkal pohledem ze svých dárků na Giannu a pak jeho výraz pomalu změkl. Dlouho nepoužívané svaly byly ochablé, ale dokázaly to, co chtěl.

Marcus se usmál.

„Dobře,“ tleskl za nimi Aro. „Dárky se líbily, oslava má úspěch, bezva. Ale teď nezdržujte! Karaoke!“

Velkým sálem se rozlehly první tóny Dancing Queen od Abby a Aro chmátl po mikrofonu.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Nebraska

8)  Nebraska (22.01.2011 14:08)

Děkuju ;)
Marcus si oslavu náramně užil (nejlepší prý bylo ledové víno, naopak archivní kousky příště nebrat), Aro donutil Caia zazpívat Scatmana Johna, což mu nejspíš nebude nikdy odpuštěno, a Gianně se podařilo celý večer předstírat, že Marcus bez ní nedokáže slavit, tudíž se vyhnula tanci s Felixem. Odnesla to za ni Heidi. Felix zítra jede do Volterry shánět nové lodičky z krokodýlí kůže a také nějakého učitele tance.

Hanetka

7)  Hanetka (22.01.2011 12:29)

Nebrasko, ty nikdy nezklameš! Tenhle den ve Volteře, to bylo něco. Marcusovy narozeniny? Gianna organizátorka? Aro a karaoke? Živáček, mrtváček, šipky, archívní kousky a ledové víno... saké... Dokonalé!

Anna43474

6)  Anna43474 (22.01.2011 11:28)

Gianna, která okřikuje upíry :D
Karaoke :D
Felix :D
TKSATVO

AliceBrandon

5)  AliceBrandon (22.01.2011 08:16)


Ty jsi šikulka.
Karaoke :D
A jak nechtěla pozvat Felixe a on si u ní rezervoval všechny ploužáky :D
Ale úplně nejvíc mě dostaly dárky pro Markuse - archivní kousky :D a ledové víno :D
Já si chci taky cucnout!
Bravó, Nebí!

Yasmini

4)  Yasmini (22.01.2011 00:07)


Neb dokonalé. Jak jinak!

Janeba

3)  Janeba (21.01.2011 23:36)

Nebrasko, já chci taky takovou oslavu, jako Marcus!!
Děkuji!!

sfinga

2)  sfinga (21.01.2011 23:35)

A je to jasné tajemná autorka je Nebraskááá No to už se nedivím, že se válím smíchy

ambra

1)  ambra (21.01.2011 23:15)

Híííííííííííííííííííííííííí Právě jsem se udusila
Heidi se stále sprchovala . Ty nejsi snídaně .
„Nech toho! Sbíhají se mi sliny!“
Karaoke!!!! Néééééééééé!!!!!
Nikde ani živáčka, nikde ani mrtváčka
ABBA!!!!
Tajemná autorko, právě jsem zvedla i prostřední obočí

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek