Sekce

Galerie

/gallery/Myšák.jpg

Téma: V rytmu čtyř tlap

Autor: Gassie

Počet bodů: 51 + 8 (viz)

Quil

Nechápal to. Všechno, co se kolem v poslední době odehrávalo, na něj působilo jako ze špatného filmu. Seděl na lavičce před obchodem, do kterého před chvílí vešli jeho dva bývalí nejlepší kamarádi. Šli se Samem. S tím samým Samem, kterého ještě před nedávnem nemohli ani vystát. Ale teď? Kromě školy byli pořád v jeho blízkosti. Přidali se k jeho nohsledům. Společně vypadali jako nějaký gang. Kdysi by působilo směšně, kdyby někdo řekl gang z La Push. Teď to ale bylo jinak… Obrovští, svalnatí, na rameni stejné tetování, věčně bez trička. Parta problémových teenagerů. Ale překvapivě s tím nikdo nic nedělal.

Zvonek nad dveřmi zacinkal. Dva ze skupiny vyšli ven. Něco si přehazovali a vesele se tomu smáli. Možná to byli Jared s Paulem. Nebyl si jistý. Neznal je tak dobře. Nejspíš si ho ani nevšimli. Quil se zamračil. Nikdy dřív si nepřipadal tolik sám.

Během krátké doby přišel o Embryho i Jacoba. Nejprve si myslel, že se prostě rozhodli oprostit od celého minulého života. Noví přátelé. Nový vzhled. Jiné zájmy. Ale podle všeho se mýlil.

Stalo se to v době, kdy už Jake patřil k Samovi. Ten den potkal Quil Bellu. Zastavila mu a popovezla ho domů. Když uviděl její výraz… Skoro se jí lekl. Vypadala pomalu jako v době, kdy začala jezdit do rezervace. Ve tváři neměla vepsaný jen smutek, ale i určitou zlomenost a zoufalství. Pokud jeho zasáhla ztráta přátel, tak ji to naprosto zničilo.

„Slíbil, že mi neublíží.“ Zašeptala, když vykládala Quila před jeho domem. Netušil, jestli to je pro jeho uši. Možná si jen povídala pro sebe. Stiskl jí rameno. Líbila se mu. Kdyby mu věnovala tolik pozornosti jako Jacobovi, nikdy by se jí nevzdal. Rozhodně ne pro pár přerostlých indiánů, kteří se tváří jako kamarádi.

„Zlepší se to.“ Nevěděl, co jiného na to má říct. Možná měl mlčet.

„To nevím.“ Upřela oči na palubní desku. Myslel si, že spolu ani nechodili. Ale může být někdo tak zničený ze ztráty přítele? Znovu se na ni zadíval. Bylo mu jí líto. Přál si, aby jí mohl pomoci.

„Myslíš, že s tebou bude chtít mluvit?“ Nechtěl ji od toho zrazovat, nebo ji strašit, ale nebyl si jistý, kolik zklamání ta holka ještě zvládne. S ním nemluvil, ani když se potkali ve škole. Seděli spolu na biologii a většinou si za celou hodinu nevyměnili ani slovo.

„Zkusím to. Pokud ne, už ho nebudu k ničemu nutit.“ Připadala si hrozně. Pořád ho naháněla. Prakticky od toho nešťastného kina. Měla by se s tím smířit. Ji prostě kluci opouštějí.

„Hodně štěstí,“ popřál jí. Zabouchl za sebou dveře.

Podle všeho jí to vyšlo, protože Bella zase začala jezdit do La Push. Znovu trávila čas s Jacobem. Vídal je spolu snad ještě častěji než dřív. Procházeli se po pláži. Držívali se za ruce a Jake vypadal šťastně. Takže ji podle všeho přijali mezi sebe. I když zatím neměla tetování…

Teď s nimi nebyla. Do obchodu vešlo jen jich pět. S hrůzou mu došlo, jak moc si jsou podobní. Včetně ladnosti jejich pohybů. Jak se může někdo tak velký pohybovat tak lehce? On nebyl o nic moc menší a neustále řešil problémy, aby své tělo správně zkoordinoval. Rukou si prohrábl vlasy. Nad čím to kruci přemýšlí? Pak znovu zacinkal zvonek nad dveřmi obchodu.

„Nevydržím to. Musím něco udělat.“ Poznal hlas Jacoba. Jeho bývalý kamarád zněl neskutečně utrápeně. „Promluvím si s ní. Musí vědět, jakou dělá chybu. Opustil ji.“ Určitě to mělo co dělat s Bellou. Quil se musel hodně ovládat, aby nevstal a nešel za ním. Řekl by mu, ať se na ni vykašle, že si najde jinou holku.

„Nemůžeš tam běžet, Jaku,“ zaslechl Quil Samův hlas. „Teď už s tím nic neuděláme. Cullenovi jsou zpět. Smiř se s tím.“

Jacob se zamračil. Quil pak zaslechl zvláštní zvuk. Něco, co by nečekal uprostřed města. Ostré zavrčení. Jako kdyby se z lesa zatoulal vlk. Otočil se za tím a neviděl nic než kluky. Jake měl sklopenou hlavu a nad ním se tyčil Sam.

„Uklidni se,“ přikázal mu ostře. „Tady se musíš ovládat.“

Quila napadlo, jestli si uvědomuje, že mají posluchače. Sam by si měl ten svůj gang rovnat někde jinde. Už toho měl dost. Pomalu vstal. Rozvážně se otočil.

„Jaku, až si budeš chtít promluvit a nebudeš si chtít nechat nadávat, přijď za mnou,“ křikl s větší kuráží, než ve skutečnosti cítil. Vlastně se hrozně bál.

První zareagoval Sam. „Nepleť se do věcí, po kterých ti nic není.“

Na malou chvíli měl chuť toho obrovského kluka poslechnout a odejít, ale pak v něm vzrostla zlost. Jeho nebude poučovat a ani napomínat. On k nim nepatří a nikdy patřit nebude.

„Jake je kamarád, tak se o něj budu zajímat.“ Chtěl ještě něco říct, ale cítil, že se začíná chvět. Vnímání jeho světa se omezilo do několika obrazů a zvuků. Viděl vyděšený výraz v Jacobových očích. Slyšel ostrý hvizd, který musel pocházet od Sama. Pak ho chytily dvě obrovské ruce a táhly ho směrem k lesu. Nevěděl jak, ale běžel. Zdálo se mu, že jeho nohy přepnuly na autopilota.

Chvěl se jako při nejhorší zimnici. Zlost ho celého pohltila. Cítil, že se přestává ovládat. Najednou se všechno změnilo. Byl klid. Vůně i zvuky byly intenzívnější a v hlavě uslyšel povědomý hlas.

Vítej mezi námi.“

Lekl se. Nevěděl, co čekal, ale tohle to určitě nebylo. Chtěl odpovědět. Místo toho jen štěknul. Vyděšeně a překvapeně sklopil oči. Prohlížel si své tělo. Čtyři nohy a záplavu pískově žlutých chlupů.

Znovu se ozval ten hlas v jeho hlavě. „Stal se z tebe vlk," vysvětlil mu.

Takže legendy nelhaly," proběhlo Quilovi hlavou.

Přesně tak,“ zazněla takřka okamžitě odpověď.  Ten hlas chtěl nejspíš ještě něco dodat, ale neměl šanci. Quilovi to v hlavě bzučelo jako v úle. Nic jiného nebyl schopný vnímat.

Vy jste taky vlci?“ dal po chvíli dohromady otázku, která ho pálila nejvíce. Přitom se rozhlížel, jestli je někde neuvidí. Nasál vzduch a cítil dalších pět pachů, které byly podobné tomu jeho.

„Jo, my taky.“ Zazněla odpověď a zároveň s tím mu v zorném poli objevilo pět největších vlků, které kdy viděl. Poklesla mu čelist a vykulil oči. Vlci k němu přistupovali pomalu a opatrně.

Embry? Jaku?“ Zavolal Quil kamarády.

Jsme tu oba,“ dostal smutnou odpověď.

Nechápal to. Proč smutek. Vždyť tohle bylo… „Skvělé!“ Reagovaly samy jeho myšlenky.

Smečka se zastavila. Všichni na něj překvapeně valili oči. Čekali všechno. Smutek. Vztek. Odevzdanost. Nebo možná i smíření, ale to až na konci dlouhého rozhovoru. Připravili se, že ho budou utěšovat nebo krotit, aby nic nezničil. Ale radost? Hned po přeměně?

Quil je nechal, ať si uvažují a zatím se učil ovládat své obrovské tělo. Skákal po zeleném mechu. Pohazoval nohama jak malé hříbě. Válel se v mokré trávě jak rozverné štěně.

Myslíte, že by aportoval?“ zaslechl otrávený hlas.

Quil jen vesele štěkl a ukázal zuby ve vlčím úsměvu. „Jak rychle umíme běhat?“ Šťouchl čumákem červenohnědého vlka do žeber. Chtěl vědět všechno a chtěl to vědět hned.

Hodně rychle.

Tak se proběhneme!“ navrhl Quil a žďuchl do černého vlka.

Sam ho lehce kousl do čumáku. „Uklidni se. Lehni si tady a chvíli poslouchej!“

Nějaká neznámá síla ho přinutila, aby složil nohy a spočinul ve vlhké trávě. Položil si hlavu na přední packy. Chtěl se ještě ptát. Ale v hlavě se mu začaly objevovat obrazy. Byly v nich odpovědi na všechny jeho otázky. Pomalu se začal uklidňovat. Prvotní šok opadal. Přes všechnu radost se i on musel srovnávat s tím, že se bude měnit ve vlka. Patří ke smečce.

Už nikdy nebude sám.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Evelyn

4)  Evelyn (22.01.2011 18:06)

Gassie, krásné Tohle dokonale zapadlo do příběhu

Hanetka

3)  Hanetka (22.01.2011 12:31)

Jejda, to byla nádhera. Ta radost, pocit sounáležitosti, ani se mu nedivím, že byl tak nadšený, když se předtím musel domnívat, že přišel o kamarády. Bezvadné.

Janeba

2)  Janeba (22.01.2011 00:14)

Gassie, bezvadná pocitová povídka o beznaději jednoho indiánskýho kluka bez přátel, jak k velké rodině vlastně patří!
Děkuji!!

Yasmini

1)  Yasmini (21.01.2011 23:56)

Nádherná povídka. Tleská a klaním se.
Quill je miláček.
Y.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek