Sekce

Galerie

/gallery/Myšák.jpg

Téma: Letos neslavím

Autor: Sfinga

Počet bodů: 33

Bylo pár dní po Díkuvzdání a Alice se jako každý rok zmocnilo vánoční šílenství. Měl jsem pocit, že je to čím dál tím horší. Přitom jsme vánoce vlastně začali pořádně slavit až po tom, co jsem se oženil s Bellou a narodila se nám Renesmé.  Rok co rok jsem já, společně s Jasperem dotáhl do domů vzrostlý strom a moje Bella a Esmé se ujaly zdobení. Alice s Rosalií pořádně provětraly peněženky a nakoupily hromadu dárků pro všechny, hlavně však pro naše zlatíčko. To na dobu příprav spolehlivě zabavil Jacob. Jo, někdy je dobré mít spolehlivou vlčí chůvu. Jen Carlisle se obvykle vymluvil na práci v nemocnici a prchl z dosahu Alice, která nás komandovala. Slavnostní večeři si naše Ness odbyla u dědečka Charlieho. Ne, nenutili jsme ji zkazit si žaludek tím, co by „uvařil“. O krocana, přílohu a dokonce zákusky se postarala Sue Clearwaterová. A když jsem pak viděl kulit Renesmé oči na stromek a hromadu dárků pod ním, byl jsem nejšťastnějším upírem na světě. Líbilo se nám to, opravdu.

 

Jenže rok od roku se Alice se pokoušela mít Vánoce naprosto dokonalé, i když to znamenalo, že nás tyranizovala měsíc předem. Nic nebylo dost dobré pro její upíří zrak. Strom byl křivý, malý, ozdoby nedokonalé, výzdoba domu odfláknutá. Z radostného období roku se pro nás začínala stávat nepříjemná povinnost.  A z Ness se stala dospělá žena, byť jsem si to nechtěl dlouho připustit. Přestala brát Jacoba jako zábavného kamaráda a zamilovala se do něj až po uši. Pár týdnů se ke mně Jake nesměl ani přiblížit, jinak jsem vrčel, ale díky mé Bellince jsem to nakonec přijal. Má dcera měla vztah se vším všudy. A tehdy se to všechno semlelo…

 

Byl večer, doba, kdy jsme se všichni sešli doma a Alice vytáhla list papíru. Měla tam sepsané vánoční práce pro každého z nás. Jen jsem ji v mysli zahlédl, co si připravila pro mě a už jsem se v duchu hroutil. A pak jsem zaslechl na co Ness myslí a zděsil se. A ještě víc, když jsem zjistil, kdo v tom má prsty.

 

„Tak, Vánoce se blíží, dáme se do práce. Letos to musí všechno být tip ťop,“ zavrkala a ostatní se nesouhlasně zamručeli.

 

„Víš, teto, než začneš… my ti musíme… že jo, Jacobe…“ Ness koktala a podívala se prosebně na Jakea.

 

„Hele, Alice, jde o to, že my tu na svátky nebudem,“ řekl Jacob s klidem, který by mu mohl i upír závidět.

 

„Jak, nebudete?!“ Alicin hlas vystoupal do hysterických výšin a Bella zareagovala.

 

„Renesmé a Jacob dostali svůj dárek předem. Mají zaplacený lyžařský pobyt v Aspenu. Od patnáctého prosince až do začátku ledna,“ dodala.

 

„Ale to nejde, Nessie, vždyť to děláme hlavně pro tebe,“ koktala Alice.

 

„Teto, já už jsem přece velká,“ usmála se shovívavě Nessie. To psisko ji při tom sjelo tak žhavým pohledem, že jsem se neudržel a zavrčel. Omluvně se na mě zašklebil.

 

Nebyl jsem moc nadšený z jejich plánů, ale zase na druhou stranu mám šanci, že si odpočinu od jeho myšlenek a to má taky něco do sebe.

 

Ukázalo se, že Bellin dárek vyvolal vzpouru v rodině Cullenových. Druhý den přišla Rosalie s Emmettem, že by si chtěli zajet do Tanzanie na lov pořádných šelem, Carlisle Esmé pozval na jejich ostrov a já a Bella jsme se domluvili na Petrohradu. Vánoce se prostě slavit nebudou.

 

Alice byla rozhozená a trucovitě oznámila, že ona tedy s Jazzem slavit bude a basta. Chudák Jasper, litoval jsem ho. Poslední týden před naším velkolepým útěkem chodila má sestra kolem nás obloukem a okázale pofňukávala. Nikdo na to nebral ohled.

 

Petrohrad

 

Do Benátek severu jsme dorazili osmnáctého. Ulice byly vyzdobené, všude světla a ozdoby, i když tady se slaví na Silvestra a pravoslavné vánoce dokonce až šestého ledna. Procházeli jsme se po zasněženém nábřeží, prohlédli si Ermitáž, Petrodvorec i kopii jantarové komnaty.  Noci jsme promilovali. Bylo to dokonalé… téměř.

 

Byly dva dny před štědrým dnem a já se začal cítit divně. Jako by mi něco podstatného chybělo. Bella taky nebyla ve své kůži.

 

„Miláčku, jsem asi osel, ale nejraději bych se sebral a jel domů,“ řekl jsem nahlas to, co mi našeptávalo moje srdce a rozum to nechtěl slyšet.

 

Skousla si ret a potom přiznala.

 

„Já taky, lásko. Radši budu pod komandem Alice, jen když budeme doma. Stýská se mi po našich vánocích.“

 

Bez dalších zbytečných slov jsme začali balit. Sehnat letenky byl díky svátkům problém, ale nakonec jsem balíčkem bankovek uplatil manželský pár letící do New Yorku, aby nám přenechali ty své. Přijali to. Pro ně to znamenalo, že si prodlouží dovolenou.  V New Yorku to už bylo snadné. Najal jsem soukromé letadlo, které nás bezpečně dopravilo až do Seattlu. No a posledních 130 mil jsme absolvovali po svých.

 

Byl štědrý den ráno a my se stáli před naší vilou. Bylo zamčeno. Vytáhl jsem klíče z kapsy a odemkl. Dům byl podivně tichý a prázdný. Nikde ani lísteček jmelí, ani jedna ozdoba. Alice a Jasper nikde. Pravděpodobně odjeli také. Byli jsme sami. Sedl jsem si na gauč a Bella se mi stulila do náruče.

 

„Radši příště přežiju nákupní maraton, ale zůstanu doma,“ zašeptala.

 

Najednou jsem v myšlenkách uslyšel známé hlasy. Po chvíli se rozlítly dveře a dovnitř se nahrnuli naši rodiče v závěsu s Emmettem a Rose.

 

„Jééééé,“ zajásala Esmé, „Kde se tu berete?“

 

„A kde jste se tu vzali, vy?“ odpověděl jsem otázkou.

 

„Nějak nás ta naše dovolená nebavila,“ usmál se můj otec a mrkl.

 

„Nás taky ne,“ přiznal jsem.

 

„Potkali jsme se na letišti ve Washingtonu,“ vysvětlovala Rose.

 

Uplynula slabá hodinka od našeho návratu. Bella se pokusila zavolat Alici, ale ona i Jazz měli vypnuté telefony.

 

„Škoda,“ smutnila Bella.

 

„Neboj, sestřičko, vánoce budou,“ utěšoval ji Emmett a houknul na mě. „Jdem pro stromek.“

 

Vyskočil jsem a následoval ho ke dveřím. Otevřel je a zůstal stát.

 

„Já mám snad vlčí mlhu,“ heknul.

 

Odstrčil jsem ho stranou a viděl Jacoba obtíženého zavazadly, jak ve sněhu prošlapává cestičku Renesné, která cupitala za ním.

 

„Tatíííí,“ zajásala a v mžiku jsem ji měl ve své náruči. Taky se jim stýskalo po rodinných svátcích.

 

Jacob mi podal kufry, vykroutil Emmettovi sekyru a houkl na něj.

 

„Jdem.“

 

Přinesli krásný strom, vysoký, s větvemi správně hustými. Upevnili ho do stojanu a nechali ho našim polovičkám, které už nadšeně snášely dolů krabice s ozdobami. Vzal jsem klíče od auta a potichu se vytratil.  U auta na mě čekala Bella. Usmála se a beze slova nasedla. Někdy mám vážně pocit, že mi rozumí líp, než já sám. Jeli jsme pro dárky. Z myšlenek svých blízkých jsem moc dobře věděl, po čem každý z nich touží. Nebyly to velké dary, spíš drobnosti a v Olympii jsme je všechny sehnali. Emmettovi novou hru, Renesmé stříbrný přívěšek s reliéfem vyjícího vlka, Rose sadu kartáčů ze želvoviny. Prostě maličkosti, které by si sami nekoupili. Měli jsme dárky i pro Alici a Jazze. Rozbalí si je, až se vrátí. Pak jsme se Bellou na chvíli opustili, abychom koupili dárek jeden druhému. Já měl výběr lehký. Sebrané spisy Jane Austenové v přepychové kožené vazbě. Bella tu knížku měla, ale celá už se sypala.

 

Vrátili jsme se domů a tam nás čekala nazdobená hala, ustrojený stromeček a Nessie s Jacobem v kuchyni, jak se pokoušejí obalit porce lososa. Bella mě líbla na tvář a šla jim pomoct. Čas letěl jako šílený. Došlo i na vánoční koledy, které jsme s Rose hráli čtyřručně na klavír. Jake s Ness si pochvalovali večeři. Losos s bramborem a oblohou se vůbec nepodobal opulentnímu krocanovi, ale jim to chutnalo a to bylo hlavní.

 

Byl to zvláštní Štědrý den. Bez shonu, plný pohody. Škoda jen, že tu nebyli Jasper s Alicí. V noci jsme opustili Jakea a Nessii a šli si všichni zalovit. Vrátili jsme se brzy ráno, abychom byli doma dřív, než se Ness probudí. Kolem osmé se ti dva objevili na schodišti. Ness byla čilá jako vždy, Jacob ji následoval a zíval na celé kolo. A potom se mi v hlavě ozval hlas, který jsem si tolik přál slyšet.

 

Alice!

 

Přemohl jsem vzrušení a nasadil kamenný výraz, abych nezkazil překvapení.

 

Za dveřmi se ozval Jasperův hluboký hlas:

 

„Hou hou hou.“

 

Stáli na prahu, oba na hlavě santaklausovské čepice poprášené sněhem a zubili se na nás.

 

„Alice, jak, proč?“ nedokázal jsem formulovat prostou větu.

 

„Viděla jsem, že se vrátíte. Chtěla jsem vám dopřát přípravu výzdoby podle vašeho přání a tak mě Jasper vzal malý výlet.“

 

Bella prudce Alici objala.

 

„Už nikdy na vánoce neodjedeme, přísahám.“

 

„A já přísahám, že nebudu tak zlobit,“ oplatila jí Alice.

 

Byl Boží hod, dárky čekaly na rozbalení, ale všichni jsme cítili, že ten největší jsme právě rozbalili.

 

Naše rodina je pospolu. Co víc si přát.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Astrid

11)  Astrid (03.01.2012 03:05)

Nakoniec sa všetci vrátili domov Tak ako to má byť

10)  hela (01.01.2012 16:13)

rozkošné

Bye

9)  Bye (31.12.2011 20:57)

Jé, sfin, to bylo pohlazeníčko. Tušila jsem, že to nikdo z nich nevydrží. Jsou prostě rodina a rodina má být o Vánocích pohromadě

Kamci

8)  Kamci (31.12.2011 18:50)

*xmas*

Marvi

7)  Marvi (31.12.2011 13:50)

Nádherný nápad, jak dát Alici najevo jak by to mohlo být, když to nebude po jejím.

Nosska

6)  Nosska (30.12.2011 22:59)

Alrobell

5)  Alrobell (30.12.2011 22:43)

jak Alice k rozumu přišla...

LadySadness

4)  LadySadness (30.12.2011 22:25)

vystihla si to konečne sa Alice poučila *fworks* *xmas*

Dennniii

3)  Dennniii (30.12.2011 22:11)

moc moc krásná povídka *xmas* *fworks*

Janeba

2)  Janeba (30.12.2011 21:55)

Ivuško Sfinuško , krásná povídka! Moc se mi líbí, jak všichni mají po krk Alice a jejích vánoc a myslí si, že se útěkem něco spraví!!! Houby, krásně se všichni pokorně vrátili zpátky domů!!! Skvělý nápad!!!!
Děkuji!!!

HMR

1)  HMR (30.12.2011 21:52)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still