Sekce

Galerie

/gallery/Myšák.jpg

Téma: Letos neslavím

Autor: Ajjinka

Počet bodů: 36

„Ne, já prostě říkám ne!“

Edward se k němu chlapsky naklonil. „Uděláš nám všem radost. Hlavně Renesmee,“ mrkl na něj. Věděl, kde je jeho slabina a nemělo s tím nic společného jeho čtení myšlenek. „Představ si, jak se bude tvářit, když tam nebudeš.“ Moc se snažil, aby jeho hlas zněl klidně a vemlouvavě, ale sám se přistihl, jak v něm zaznamenal jemnou stopu hrozby. Nesnesl pomyšlení, že by jeho dcera byla na Vánoce nešťastná a hodlal udělat cokoliv, aby tomu zabránil.

Charlie trochu znejistěl, rukou si nervózně prohrábl knír a jako by mu to mělo pomoct, přešlápl z jedné nohy na druhou. Jediným efektem ale bylo, že ho začalo bolet druhé koleno. Edward se naklonil blíž k němu a upřeně se mu zadíval do tváře.

„Ty mě chceš citově vydírat?“ ujišťoval se s nakrčeným obočím Charlie. Edward chvíli přemýšlel a pak zcela vážně přikývl, narovnal se a Charliemu najednou připadal větší než obvykle. Alespoň tak vypadal. „Jsem policajt, nenechám se vydírat!“

„Dobře, Charlie, jak chceš,“ kapituloval nakonec Edward. „Ale Belle to řekni sám,“ usmál se zlomyslně. Charlie zaváhal, polkl, ale nedal se. Dvacet let u policie ho něčemu naučilo. Nemít strach. A i když byla jeho dcera o něco silnější než on, přísahal si, že neustoupí. Už toho měl dost. Santa Clausové byli všude. Ve výlohách, na domech, u silnic. Poslední kapkou bylo, když se jeden v životní velikosti objevil i na stanici.

Začínal toho vousatého chlapa v nevkusně červené nesnášet.

Letos si chtěl užít opravdové svátky klidu. Ne že by si ty loňské neužil, ale Vánoce u Cullenových byly něco jiného, než znal. A za to všechno mohla ta drobná Alice. Nevěřil, že je vůbec možné celou tu vánoční aféru ještě víc nafouknout, ale minulý rok se přesvědčil o opaku.

Stovky ozdob a světýlek. Všude pověšené jmelí, puštěné koledy a tolik povznešené a radostné nálady, že se jí málem zadusil. A jako bonus byl obrovský krocan a po něm se chtělo, aby jeho značnou část snědl. Měl jediné štěstí, že dorazil i Jacob, který si s ním hravě, na jeho vkus až příliš hravě, poradil.

Ne, letos chtěl zůstat sám… Přikývl Edwardovi, který ho celou dobu s pobaveným výrazem sledoval, a vyprovodil ho ke dveřím. Pozoroval ho do té doby, než jeho příliš rychle jedoucí auto zmizelo za zatáčkou. Zabouchl za sebou dveře a pro sebe se usmál. Nakonec to nebylo zas tak těžké. Teď už stačil jediný telefonát. Nechtělo se mu do něj, protože svou dceru a vnučku miloval a někde uvnitř věděl, že i když si vymyslí celou řadu důvodů, proč nemůže přijet, zklame je.

Povzdechl si a do superrychlého dotykového telefonu, další přehnaný dárek k loňským Vánocům, vyťukal Bellino číslo. Vzala to hned po prvním zvonění.

„Tati? Všechno v pořádku?“ strachovala se. Zavřel oči a pořádně se nadechl, aby nabral odvahu. „Tati, je ti špatně? Bolí tě něco?“ Její starost ho probrala, ale ne mile, jak by kdokoliv čekal.

„Nejsem zase tak starý,“ postěžoval si. To musel volat, jen když mu něco bylo? To se to teda dopracoval. „Ale je hezké, že si děláš starost,“ zabručel s dotčeným mlasknutím.

„Promiň, tati,“ omlouvala se hned. „Vydáváš jen zvláštní zvuky. To jsou všechny ty tvé steaky, hambu-“

„Nevolám ti, abys mě mohla poučovat, Bells,“ utnul ji Charlie. Do jídla už mu mluvit nemohla. Ne od té doby, co má sama víc než neobvyklý jídelníček. Nemluvila, jen poslouchala, takže Charlie s notnou dávkou odvahy řekl, co měl na srdci. „Zítra nepřijedu, holčičko. Je mi to líto, ale ani rok nestačil na to, abych se z předešlých Vánoc vzpamatoval. Chci mít trochu klidu,“ vyklopil ze sebe a čekal na Bellinu reakci.

„Tati,“ vydechla zklamaně. Dokázal si představit její povadlý výraz. „Letos to bude jiné, Alici jsme krotili, vážně. Není se čeho bát,“ začala ho přesvědčovat. Jenže Charlie už byl rozhodnutý a nic na světě s ním nemohlo hnout a už vůbec ne žádné citové vydírání.

„Jsou to jen Vánoce,“ pokrčil Charlie rameny, jako by ho snad mohla vidět, a očima zíral někam do stropu. „Za rok budou další.“

„Vážně chceš být sám? Možná bych-“

„Ne, holčičko, chci být sám. Stejně si Vánoce užijete víc beze mě,“ snažil se znít povzbudivě. „Žádné smradlavé lidské jídlo,“ zopakoval s nakrčeným nosem Emmettovu frázi, která mu nedala spát. Ten krocan rozhodně nesmrděl, voněl úžasně.

„Když to tak chceš…“ povzdechla si Bella smířeně. „Ale kdyby sis to rozmyslel, můžeš zavolat. Kdykoliv, však víš.“ Jo, to Charlie věděl. Jak by mohl zapomenout na to, že nikdo z Cullenových nespí? Občas jim záviděl. Především tehdy, kdy nestíhal sepisovat všechna hlášení v  daný termín, ale jinak Cullenovy spíš litoval. On si nedokázal představit lepší relax, než krásných osm hodin spánku.

„Vím, Bells, vím,“ zopakoval ještě jednou a zmáčkl tlačítko pro ukončení hovoru. Když domluvil, zdál se mu dům najednou prázdnější, smutnější, ale jen nad tím zavrtěl hlavou. Doby, kdy se tu pořád něco dělo, byly už dávno pryč. Sám sobě říkal, že si má tenhle božský klid užívat, ale nedokázal to. Ještě to ticho ocenit nedovedl. Namáhavě se zvedl z vybledlého gauče a protáhl si ruce nad hlavou. Byl ospalý, posledních dvanáct hodin strávil tím, že pomáhal se záhadným úmrtím v Port Angeles, na kterém pracovalo víc jak šest chlapů po několik týdnů. Nepodařilo se mu případ uzavřít, ale vyčerpal ho dokonale. A pak návštěva jeho zetě, Edwarda. Naučil se mít ho rád, ale pořád byl v jeho přítomnosti nesvůj. Nedokázal si z mysli odpárat ty tři dny, kdy s Bellou zmizel do LA… Bylo to dávno, ale Charlie si dodnes přesně pamatoval to, co cítil. Bezmoc…

Zívnul a s polozavřenýma očima se vyhrabal po schodech do své ložnice. Ani se neobtěžoval převlékat, jen si zul boty a během několika krátkých vteřin propadl do spánku plného světýlek a chechtajících se Santa Clausů.

 

Charlie se vzbudil v půl jedenácté, což u něj nebylo zvykem, ale tentokrát si to mohl dopřát. Ještě celý mátožný si na rozpálenou pánev rozklepl tři vejce a v duchu si prozpěvoval chytlavou písničku z televizní reklamy o cholesterolu.

Letos byly Vánoce pod jeho taktovkou. Měl v plánu si otevřít pivo a sledovat sportovní kanál, který se spustil hned po tom, co zapnul televizi. Byl to ideální plán. Žádný přeplácaný stromeček, mísící se vůně a břicho přecpané k prasknutí. Tohle byla ta pravá vánoční pohoda… Najedl se a pořád nervózně sledoval hodiny nad krbem.

Čas utíkal hrozně rychle, v jednu chvíli byly tři, a najednou skoro sedm. Venku už byla tma a Charlie znovu dostal hlad. Na mrazáku měl schovaných rovnou několik hotovek, ale i ty mu přišly příliš pracné na přípravu. Nakonec skončil se sendvičem á la co dům dal.

Nohy si pohodlně hodil na konferenční stolek před sebou a kysele se ušklíbl na díru v ponožce. Nebyl typ na domácí práce, a i když si to přiznával nerad, ženská ruka mu doma chyběla. Neutíral prach, nepral několik várek prádla týdně a byl líný si pravidelně převlékat povlečení. Bella mu sice několikrát nabízela svoji pomoc, ale on ji nechtěl. Měla svůj život, už byla pryč. Teď to byl jen Charlieho boj a záleželo jen na něm, jak se s tím popere.

Znuděně přepínal televizní kanály a ukusoval studeného sendviče. Nic ho ale nezaujalo natolik, aby u televize zůstal dál. Vypnul ji a nohy shodil dolů ze stolku, na kterém se válela dosud neotevřená pošta.

I když nechtěl, vzpomínal. Na minulý rok, kdy byl obklopený svou rodinou. S Carlislem byla vždycky rozumná řeč, to pro něj nebylo překvapením, to Esme mu vyrazila dech. Takové cukroví, jako dělala ona, ještě nikdy nejedl… Pořád v ruce držel zbytek sendviče, ale teď ho na něj přešla chuť. Měl zmlsané chuťové pohárky. Možná měla Bella pravdu. To byly všechny ty steaky, hamburgery a pudinky, kterých si dopřával víc než dost. Nemohl se divit, že mu toust se sýrem přišel málo.

Po pár minutách zírání z okna se rozhodl hlad a najednou protivnou náladu zahnat spánkem. Nebyl fyzicky unavený jako včera, tohle bylo čistě psychické. Chtěl usnout a zapomenout na to, že v den, kdy na sebe mají být všichni milí a hodní, své známé zklamal. Zvednul zdřevěnělý zadek ze sedačky, zhasl lampu a po slepu se šoural ke schodišti.

Stoupl na první schod, když se z příjezdové cesty ozval zneklidňující skřípot gum. Jemu známý skřípot gum. A po něm následoval další a další. Zamračil se a rozsvítil stolní lampičku. Očima střelil po pistoli visící na háčku u dveří, netrvalo by dlouho a mohl by ji pevně svírat v ruce, ale nechtěl dělat ukvapené závěry. Z venku se uslyšel veselý smích a rámus, který na jinak klidnou ulici nepatřil.

A pak se otevřely dveře.

Šokem z té rychlosti se mu párkrát nebezpečně zadrhlo srdce a chvíli trvalo, než znovu popadl ztracený dech. Zíral na obří zasněženou postavu ve dveřích. Přísahal by, že má na hlavě podezřele známou čepici, která mu poslední dobou tolik lezla krkem i jinými částmi těla, ale než stačil začít křičet, rozsvítilo se hlavní světlo.

Nevěděl, jestli se mu má ulevit, že ten, kdo stál uprostřed jeho otevřených dveří, nebyl sám Santa Claus, ale Emmett Cullen. Široce se usmíval a za zády měl stromek větší, než byl on sám. Bez pozvání se vecpal dovnitř a jako by to nebylo málo, za ním se připletla stejně rozzářená Alice, která za sebou vlekla poněkud odměřeného Jaspera. Po nich, jako velká voda, vletěla do dveří Renesmee. Nazrzlé vlásky vlály ve vzduchu za ní, během vteřiny svým smíchem zaplnila celou místnost a Charliemu vykouzlila na tváři téměř dojatý úsměv, když se mu rozeběhla přímo do náruče.

Ale tím nečekaná návštěva nekončila. Po Renesmee vešli ruku v ruce Bella s Edwardem, oba se tvářili nešťastně, což Charlieho trochu zarazilo. Jakmile ale Alice s vypísknutím zase vyrazila ven a Emmett málem shodil lustr špičkou stromu, začalo toho být nějak moc. A když Esme přinesla dvakrát tak velkého krocana než loni, Charlie přiškrceně polknul… Jak si vůbec mohl myslet, že by se Vánocům mohl vyhnout? Jak si mohl myslet, že by se mohl schovat před upíry? Nemohl na to přijít.

„Dědo, překvapení!“ zvolala Renesmee a objala zaraženého Charlieho pevně kolem krku. Ten se jen plaše usmál a kývl směrem ke své dceři, která mu úsměv nesměle oplatila. Sundal ze sebe Renesmee a nechal ji, aby šla pomoct Emmettovi se stromečkem, který se zrovna snažil nacpat do starého porcelánového podstavce.

Charlie se rozhlédl kolem a srdce mu s tím pohledem začalo uhánět čím dál rychleji.

Tohle nebylo to, co si na dnešní večer představoval. Znovu na sucho polkl a nenápadně udělal krok vzad. Potřeboval se napít. Opřel se o kuchyňskou linku a využil toho, že ho za rohem nemůže nikdo vidět. Z kapsy kalhot vytáhl mobil a automaticky vytočil záchranné číslo. Pokukoval kolem, čekal na to, kdy na něj přijdou, ale jakmile se z druhé strany přístroje ozval jemu tolik známý hlas, který měl být jeho spásou, neudržel se.

„Billy, zachraň mě!“ zakřičel a rukou si hystericky prohrábl vlasy.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

SestraTwilly

12)  SestraTwilly (16.12.2013 19:54)

Krásna vianočná poviedka. Charlie upírom,hlavne Alice,neunikol... Myslím,že nabudúce Vianoce odcestuje na druhý koniec sveta... ;)

ambra

11)  ambra (06.01.2012 22:50)

„Ty mě chceš citově vydírat?“
v duchu si prozpěvoval chytlavou písničku z televizní reklamy o cholesterolu.
Frků moře, mám zřejmě natržený koutky, ale celou dobu jsem někde vzadu v hlavě měla i smutek. Charlie už je fakt sám . Ta zmínka o tom, jak odmítl Bellinu pomoc, mě dorazila . Možná prožil šok, ale kdyby se neobjevili, asi bych sepsala reklamaci . Takže ať si Charlie hudruje jak chce, má stejně nejlepší rodinu na světě (a ty je všechny umíš úžasně). Skvělé!

Astrid

10)  Astrid (05.01.2012 01:33)

Ja neviem, či by som takú radosť vo dverách rozchodila, keby sa mi tak rozjarene všetci objavili, inak sa s Charliem totálne zhodujem: domácnosť, názor na idiotských Santa Calusov Vianoce mám tento rok v zuboch
Moc pekná poviedka;)

monikola

9)  monikola (04.01.2012 09:24)

chudák Charlie...ja ho vlastne i celkom chápem...pre muža v stredných rokoch môžu Alice a jej oslavy spôsobovať vyrážku na veľmi nepríjemných miestach

8)  hela (01.01.2012 11:33)

kráásnéééé ale pomoc v podobě Billyho

Bye

7)  Bye (31.12.2011 21:35)

Ani nevíš, jak Charliemu fandím, aby to uhájil. Doufám, že ho Billy vzal na ryby!

Kamci

6)  Kamci (31.12.2011 19:16)

Marvi

5)  Marvi (31.12.2011 14:54)

Ten konec to zabil. Nádhera!!!

Nosska

4)  Nosska (30.12.2011 23:38)

Když upíři zavelí, Charlie zmůže kuloví...

Alrobell

3)  Alrobell (30.12.2011 22:55)

Chuďátko Charlie!

Ree

2)  Ree (30.12.2011 22:42)

Ajji, ty taky víš! Psala jsem ti na to svůj názor, ale musím znovu. Chudák Charlie! Má to s těmi upíry starosti! Ještě když neví, že nesmí myslet na to, že by je tam chtěl. Protože Alice je vědma. A blázen. A když jí konečně někdo dovolí uspořádat párty, tak to udělá. A ostatní se samozřejmě s nadšením přidají, pokud se to netýká přimo jich samotných. Bella by ho měla varovat! Ale zabil mě konec, kdy volal Billymu Jsi úžasná

Janeba

1)  Janeba (30.12.2011 22:38)

Ajjinko, to ty???? Páni!!!! Moc se mi líbil nápad, zatáhnout do toho neslavení chudáka Charlieho!!! Skvělé!!!
Děkuji!!!
*fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks* *fworks*

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse promo - Riley