Sekce

Galerie

/gallery/Myšák.jpg

Téma: Vánoce v Paříži

Autor: Yasmini

Počet bodů: 37

Světla utvářející vánoční obrazce zdobila ulice jako jinde ve světě.  Z oken vonělo cukroví a řinčely plechy, které spadly s precizním načasováním na právě vytřenou podlahu, do rukou hřál punč či svařené víno a lidé se usmívali.

Ulicí procházela štíhlá dívka. Sebevědomá chůze nedovolila žádnému z prodejců ji čímkoli obtěžovat, přesto že svým luxusním oblečením neskrývavě dávala najevo svoje postavení. Na nos jí právě dopadla první vločka, která jí na ústech vykouzlila letmý úsměv. Procházela se ulicemi Montmartru, bez povšimnutí míjela osvětlená okna, která zářila celý rok neony různých odstínů. Nechala daleko za sebou i lopatky vzdušného mlýnu a propadala se hlouběji do temných zákoutí Paříže.

 

Klapot podpatků byl jediný zvuk, který protínal tmu. Vánoce se svými ozdobami, se tak hluboko do srdce Paříže nedostaly. Taxíky se těmto místům již vyhýbaly i auta byla vidět poskrovnu. Místo vánočních světýlek a vůně cukroví, zde svítila pouze růžová lucerna u nejbližších dveří a ve vzduchu se nesl pach spáleniny společně s odérem trávy. Množství, které se tu vznášelo ve vzduchu, stačilo k pozitivnímu výsledku drogového testu i u nezávislého pozorovatele, o konzumentech nemluvě. Zem byla pokryta odpadky, kterých si nevšímaly dívky pracující na volné noze s vysokým podpatkem. Odhalovaly své výstřihy jako kterékoli jiné zboží na prodej. A muži kupovali, upocení, smradlaví, neoholení a špinaví, ostatní chodili jinam.

 

První pobuda se začal šourat v jejích stopách. Kradmé pohyby nenápadné ve spleti zbylého šumu periferie. Byl překvapen, když ho někdo sevřel za rameno.

„Ta je má.“ Syčel majitel železného sevření velice přesvědčivě.

Postava se navzdory svému vzhledu nezvykle mrštně otočila. Při pohledu do rudých očí jako by zkameněl, v tu chvíli byl jeho výraz plný hrůzy. Znal je. Nehodlal se s ním prát o lovecké teritorium. Jeho výraz napovídal, že naprosto přesně zná vítěze případného souboje.

„Prosím, je vaše, Pane,“ úlisně se poklonil pánu tvorstva.

Temný neznámý mu již nevěnoval ani pohled, cítil tu první vlnu vzdoru i následného strachu, když jej poznal.

Blonďatý mladík s rudým pohledem přesně věděl, že její vůni neodolá. Byla krásná svěží jako jarní louka a on měl hlad. Stále mu na ní připadalo něco zvláštního, něco ho rušilo. Jen nevěděl co.

 

Pokračovala kupředu jako po vytyčené trase a vzdálenost mezi nimi se zkracovala. Dívka šla klidně jako na procházku. Kdežto v kroku mladíka byly viditelné instinkty lovce. Nenápadně, ale přesto se přibližoval a střed byl nevyhnutelný.

Cítil ji, tu omamnou svěžest, představoval si, jak zatíná zuby do jejího krku a tu krev, temnou pochutinu, která byla celým jeho vesmírem. Udělá to rychle a bezbolestně. Žádné zvíře by nemělo trpět víc než je nezbytně nutné.

 

Zahnula do postranní uličky, ani nepatrné stopy světla se do těchto koutů nedostaly. Srdce se rozběhlo vysokou rychlostí a společně se vzdechy se dralo ke chtěnému konci. Nebylo to její srdce.

V tento okamžik si uvědomil všechny maličkosti, které mu nesouhlasily, ten pach byl omamný a úžasný, přesto smíšený s něčím tolik známým. Srdce tlouklo v jiném hrudníku, to její se ani nepohnulo. Byl tolik zaslepený touhou po krvi. Touhou po ní. Stačil záblesk její tváře ve výloze. Byla andělem temnot.

Otočila se v ten samý okamžik. Ladně jako baletka při otočce jí spadl červený baret z hlavy. Černé vlasy kontrastovaly s bělostnou pokožkou. A oči, krásné jako jeho, rudé karmínové.

Měli na sebe zaútočit. Neznámý člen stejné skupiny nebezpečných predátorů. Jeho jizvy v obličeji i jinde po těle všem oznamovaly, že se bez boje nevzdává. Jelikož stále dýchal a byl svým ojedinělým způsobem živý, vítězil.

Čas naplňovalo ticho a vzájemné pohledy dvou soch. Očekával léčku, bylo tu mnoho upírů, s kterými měl nevyřízené účty.

Odkašlala si a ticho bylo prolomeno. Nejistota mizela a byla vystřídána spokojeností a štěstím. Těm pocitům nerozuměl, ona byla ráda, že ho vidí.

„Ahoj, Jaspre.“ Nesměle si prohlížela osobu před sebou. Porovnávala ty obrazy, co se jí zdály a zhmotnělou realitu.

„Známe se?“ Odpověděla přesná kopie vize. Do poslední nitky i blonďatého vlasu. Ten roztomilý obličej ostříleného renegáta.

„Ano i ne. Jmenuji se Alice.“ Přešlápla z nohy na nohu v tom čistě lidském gestu, dědictví z minulých a zapomenutých let.

Odpovědí jí byl ten šibalský úsměv s ďolíčky na tvářích.

„Znám tě mnoho let. Příteli.“ Udělala krok směrem k němu, přesto neporušila protokol, blížila se klidně a bez projevené agrese.

Nechci být jen přítel, pomyslel si. Byla tolik křehká. Samovolně vyslal tu emocionální vlnu lásky. Aniž by si to uvědomil, žádná taková nebyla třeba.

„Jsi můj vánoční dárek. Psala jsem si o tebe už několikrát.“  V časovém určení jsi nebyla nikdy příliš jistá, vždy by se hodil příruční kalendář.

„Nepřála sis lepší obal a nějakou stuhu?“ Prohlížel si skřítčí obličej před sebou, černé vlasy jemné a hebké. Naznačil ten pohyb směrem k ní, chtěl se dotknout toho přízraku. Byl to tanec, kterého se oba účastnili. Posunula ruku směrem k němu jen o pár milimetrů.

„Máš mnou vysněný obal, kdo by si mohl přát jiný?“ Řekla to  s upřímností v hlase a konečně se osmělila. Vzdálenost se ztenčovala. Byla tak blízko, že viděla  jizvy všude po rukou i tváři. Byl to bojovník, rytíř a bude její.

„Jsi nádherná.“ Žertovný tón se vytrácel a ovzduší se nabilo jiskrami, ze kterých může vzplát oheň.

„Taky nejsi k zahození.“ Vážný tón neudržela a zachichotala se jako stoletá puberťačka.

Usmál se, poprvé za mnoho let. Mimovolně zvedl ruku, aby zjistil, jestli její vlasy jsou z hedvábí a její pleť je z alabastru. Tak dokonalá a nádherná. Navzájem se přitahovali, tak moc, tak osudově. Napětí bylo hmatatelné, ten dotyk plný něžnosti a lásky. Jejich první.

Dívali se navzájem do karmínových očí. Hladových jeden po druhém.

Rukou si přitáhl její obličej ke svému a políbil ji na malinová ústa. Chutnala přesně tak, jak si to představoval, medově sladce prostě nádherně. Odpovídala mu stejně něžně bez dobyvatelských úmyslů. Nechtěli se navzájem vyděsit. Takový tanec motýlích křídel.

Po prvním polibku se na krátkou chvíli odtáhl, aby se mohl podívat do jejích očí. Viděl tam jen sebe a stejně tak ona. Tvořili vesmír jeden pro druhého. Byli si vánočními dárky.

 

Vzal ji za ruku a ze zapadlého koutu světa se stala ta nejnádhernější krajina, jak jí vidí jen zamilovaní. Kráčeli ruku v ruce skrz bláto, smetí a hnus okolí. I Paříž o váncích nejsou jen zabalené dárky a rozsvícené stromečky. Realita všedního dne si nevybírala a tak mezi vším tím leželi bezdomovci ve svých krabicích.

Když kráčeli ruku v ruce, realita jim unikala  do toho snového světa, ve kterém se navzájem topili a nechtěli z něj odejít.

 

Okolí dali ten největší vánoční dar, nechali lovnou zvěř v klidu spát.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

SestraTwilly

13)  SestraTwilly (01.12.2013 09:38)

Zaujímavý pribeh o tom,ako sa mohli stretnúť Alice a Jasper.
...Okolí dali ten největší vánoční dar nechali lovnou zveř v klidu spát. To bolo pekne povedané. Páčila sa mi táto poviedka.:)

ambra

12)  ambra (06.01.2012 21:51)

Tohle je the best z Yasmini, bez debat. Nezapřeš, jaký jsi tým a umíš ty úžasné emoce napěchovat do příběhu skoro marnotratně. Dokonalá směs napětí a romantiky. Ta hranice mezi "vrhnou se na sebe" nebo "vrhnou se na sebe" byla krásně křehká. Skvost!

Yasmini

11)  Yasmini (05.01.2012 22:32)

Moni a Astrid
Děkuji za pochvalu. Já mám ráda ponuré prostředí, a hrozně se mi to sem hodilo. :)
Moni nepodceňuj se, rozhodovali jiní a určitě k těm bodům měli důvod u obou. Jinak by to tak nedopadlo. ;) ;) ;)
Y.

Astrid

10)  Astrid (05.01.2012 02:23)

Velmi krásne stretnutie Alice a Jaspera. Tie ponuré kulisy nočnej Pariže boli kúzelné

monikola

9)  monikola (03.01.2012 21:10)

teeeda kolegyňa spoluumiestniteľka...to je fakt sila...krásne stretnutie...úplne cítim ten motýlí bozk na perách mám pocit, že by som ti rada prenechala štvrté miesto a ja sa schovla v tvojom tieni pekne na to piate ;)

Yasmini

8)  Yasmini (01.01.2012 14:06)

Holky,
Konečně jsem se dostala k internetu. Děkuju všem ze krásné komentáře. Povzbudivá slova zahřejí u srdíčka. Bude se mi psát zase o hodně líp.
Díky Y.

7)  hela (01.01.2012 01:04)

Bye

6)  Bye (31.12.2011 22:31)

Ach, Yasmínko, dokonalost! Jak stylistycká (mnohé věty jsem provzdychala), tak ideová (pěkně jsi mě napla, o koho, že to jde).
Vešlo se Ti tam všechno. Nádhera!

Kamci

5)  Kamci (31.12.2011 19:34)

:) :) :) :) :)

Marvi

4)  Marvi (31.12.2011 15:18)

Netradiční setkání, ale pěkné

Nosska

3)  Nosska (31.12.2011 00:08)

Zvláštní, teď je z něj celá pryč, za pár let ho bude komandovat a jemu se bude zbytek rodiny smát, jakej je to podpantoflák:D :D :D

gucci

2)  gucci (30.12.2011 23:21)

Yasmin!!...konečně jsem se k tobě dostala!!

Jejich první polibek..setkání a už navždy...nápad se mi hrozně zamlouval a dotáhla jsi ho skvěle!

jen její "pach" ...mě rozesmál...představila jsem si černou kočku...

Moc spokojená děkuji!!

Janeba

1)  Janeba (30.12.2011 22:18)

Yasminko, tohle bylo od tebe!!!! Tak jim to vyšlo!!! Skvělý nápad!!! *fworks*
Děkuji!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek