Sekce

Galerie

/gallery/Myšák.jpg

Téma: Sulpi chce Vánoce

Autor: AliceBrandon

Počet bodů: 38

„Ach, ne. Už je to tu zase!“ zavrčel Aro a útrpně přivřel oči, když se mu do ušních bubínků opět zaryly falešné tóny.

Caius se na svém trůně po levici neklidně zavrtěl. „Jo, Kája je zřejmě její oblíbený.“

Marcus po pravici se trochu probral ze své ustavičné letargie a pozvedl obočí. „Kája?“ zachrčel pohřebním hlasem.

„Goťák,“ odpověděli sborově Aro s Caiem.

„Zpívá to už po třiašedesáté, kdes byl celou tu dobu?“ pronesl Aro nevěřícně a vrhl po něm nevraživý pohled. On tady snad vážně zachráp! Jak si mohl nevšímat toho odpudivého skřehotu, který se ani se zavřenýma ušima nedal nazvat zpěvem?!

„V zemi mléka a strdí,“ zabručel Marcus a rozpohyboval oční víčka, aby vyzkoušel, zda někde nedrhnou.

„Cože? Smrdím?“ Caius si začal zmateně očichávat podpaží.

„Strdí, debile,“ odsekl Aro.

„Jo aha. Von…“

Marcus už nevěnoval těm dvěma pozornost, odehnal pavouka z lemu svého hávu a s namáhavým povzdechem vstal.

Aro sebou při pohledu na osminohého bezobratlého trochu trhl, ale snažil se to zamaskovat úpravou účesu. Přičemž mu levá ruka vystřelila a přímým úderem na jařmový oblouk poslala Caia přes područku křesla na chladivý mramor. „Je zde snad něco k smíchu?“ pronesl Aro rádoby důstojně a dokončil pohyb ulízávání vlasu.

„Už ani ne,“ zamumlal Caius trochu dotčeně a v pomyslném Seznamu doporučení si poznamenal: Nesmát se Arově fóbii z pavouků. A po rychlém blesknutí pohledem na Seznam malých radostí dopsal: Neupozorňovat na sklípkana na rameni.

Aro se spokojeně zaculil. Pak mu spokojenost trochu vyprchala, když se za těma dvěma zavřely dveře. „Kam jdete?“  Poslední e se zavrtělo nejistotou.

„Nasát trochu atmosféry,“ ozvalo se dvojhlasně a pak už byly slyšet jen kroky a Arovo znechucené odfrknutí.

„Já znám ten váš atmosférum!“

Marcus s Caiem kráčeli ve spokojeném mlčení a naslouchali. Za chvíli se ze sálu za nimi se ozvalo pronikavé zapištění, kácení nábytku a trhání šatstva.

Markovi cukl koutek úst.  „Arčí mi zřejmě utekl z akvárka.“

Pak se oba zarazili a nakrčili nosy.

Aro opatrně slézal z opěradla trůnu a očima ostražitě prohledával okolí. Ta malá svině tady jisto jistě ještě někde je. Rychle vklouznul do bot a vycapkal ze sálu. Na chodbě ho udeřil do nosu puch spálených vlasů a tavícího se plastu.

„No co to sakra!“

Chodbou se valil černý dým, plazil se po zemi i zdech a obtáčel podivné stříbřité věci pověšené ze stropu.

Aro na nich chvíli zděšeně ulpěl pohledem, pak se otočil na zavřené dveře sálu, za kterými se ozýval podivný osmidobý rytmus a nakonec zamžoural skrz masy dýmu na dveře na druhém konci chodby. Vypadaly jak dveře do pekla, protože škvírou mezi nimi a prahem i klíčovou dírkou se skrze ně valila ta dusivá hmla.

A za nimi se po šedesáté  čtvrté ozvalo: „Já sním o Vánocích, bílýýýýýýýýýýchchchch…“ pak trochu kašle, ale dotyčný to ustál a zběsile pokračoval dál. Arovi div že neslzely oči, rozhodně je měl červené jak králík, když se dopotácel až k pekelné bráně a bohužel udělal tu chybu, že se kvůli odvaze zhluboka nadechl. Záchvat kašle ho zkroutil do dvojitého wé, ve kterém se vkácel doprostřed kuchyně, kde si narazil koleno o roh stolu a hlavu o pánev. Nakonec skončil s vyraženým dechem zírat na začouzený strop a dvě svítivé pekelné oči.

„CO TU VYVÁDÍŠŠŠ?! SNAŽÍŠ SE ZESMĚŠNIT KÁJU NEBO CO?“ zasyčela Sulpi a odhodila pánev na stůl.

Aro polkl. Ještě nikdy neslyšel nikoho mluvit v kapitálkách.

„Ale to víš, že ne, miláčku,“ odpověděl nervózně. „A copak to tu tak nádherně voní?“ začichal a snažil se veškerou ironii nechat zavřenou dole v kůlně. Dokonce se pokusil o zvídavý úsměv, ve kterém odhalil horní zuby. Spodní totiž nebyly zrovna přítomny.

Sulpi trochu roztála. „Upekla jsem vanilkové rohlíčky,“ zašvitořila a ukázala na stůl. Aro se vyškrábal do kleku a nahlídl přes okraj stolu. Vedle odhozené pánve si do desky propaloval díru rozžhavený plech, na kterém se v podivné modré hmotě škvařily černé hrudky. „Dokonce jsem si na pečení pořídila i tu é - silikotonovou podložku,“ dodala hrdě, protože si vzpomněla.

Aro hodil pohledem doprava, kde celou stěnu zabírala ohromná pec. „Ehm, miláčku… Nejsem si jistý jestli…“ Když se vrátil pohledem zpět, narazil pohledem na dva rozzuřené svítící body a hlavou na pánev.

Chvíli pozoroval, jak se u stropu, kde se nacházely opět ty podivné stříbrné koule jako na chodbě, rozplývá dým. Pak si odkašlal. „Ne, jsem si zcela jistý, že budou výborné.“ Sulpi zamručela, odložila pánev a odsupěla k pultu, kde zabořila ruce až po lokty do podivné hmoty. Aro se znovu vyškrábal do kleku a nakonec s tichým klením vyhrabal až na plosky. Rozmrzele se rozhlížel po botách, které mu opakovanými nárazy odletěly z nohou. Když je zahlédl u Sulpiných sukní, zaváhal.

Pak si vynadal do srabů a narovnal ramena. Nepozorovaně se plížil k zádům své milované ženy a v ruce třímal pánev. Stál už těsně za ní, když se prudce obrátila a do žaludku mu narvala mísu s ořechy.  Aro tiše heknul a pánev se neúspěšně snažil schovat za zády. Vysloužil si za to pozvednuté obočí. „Hraješ si na chlapa?“ broukla, „švihej na ty ořechy!“ Aro zaplul ke stolu a dlouhou dobu se od něj neozvalo nic jiného než praskání skořápek a skřípání zubů.

„Doufám, že se těšíš,“ štěkla na něj.

„Hm?“

„Doufám, že se těšíš!!!“

Aro znejistěl. „A… Na cože přesně?“

„No na Vánoce přece!“ Sulpi přeskočil hlas do fistule. „Proč myslíš, že je na chodbách ta vánoční výzdoba?“

„Jo aha, to je výzdoba,“ zamrmlal Aro.

„A proč zpívám koledy?!“

„Zpíváš?“

„A co myslíš, že tady v kuchyni asi dělám?“ Sulpi rozhodila ruce a obsáhla zuhelnatělé škvarky v nyní již tuhnoucím silikonu, tácy s podobně vypadajícími škvarky ve tvaru kuliček obalených v drceném skle, srdíček malovaných vápnem na zdi a hvězdiček slepovaných klihem na boty.

Aro se zadíval na bílý poprašek na Sulpiném nose.

„Šňupeš koks?“

„Ignorante!!!“

Aro při pohledu na rozběsněný výraz nabíral zpátečku. „Tak já nebudu rušit…“

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zabrzdila ho Sulpi.

„Ehm, vycucnout pár turistů?“

„Já ti dám turisty! Doma budeš! A makej do obýváku,“ vykřikla Sulpi rozlíceně a rukou od těsta cákla směrem ke dveřím.

„My máme obývák?“ podivil se Aro, ale radši ne moc hlasitě.

„Jdeme!“ zavelela Sulpi, nasadila úsměv, popadla tác s lákavě vypadajícími sladkostmi a nohou na Arovém hýžďovém svalu naznačila směr.

Na chodbě se Aro nestačil divit. Dříve si ani nevšiml, že ve zdech hradu jsou umístěny reproduktory. Teď se z nich linul Kája a libou písní ho provázel na strastiplné cestě. Ze stropu visely stříbrné koule, smrkové větvičky a pneumatiky od traktoru nabarvené na stříbrno. Kouř z kuchyně se rozplynul v jemný dým, který se teď tajemně povaloval kolem kotníků. Náhle se po Arově pravé ruce zjevily červeně natřené dveře, které zdobil vánoční věnec s borovými šiškami a mrtvými sýkorkami.

„Ježíši Kriste,“ zamrmlal Aro a protočil oči. Do zad ho udeřil tác s cukrovím.

„Ani ho neber do huby. Kdybys nebyl blbej, mohls stát v jesličkách místo Josefa. Já jsem ti říkala, že se s nemanželským dítětem vyrovnám. Ale ty furt, že vedle vola stát nebudeš. A tady to máš. No nečum na mě a jdi.“ Tác narvaný mezi šestým a sedmým obratlem ho přinutil vykročit. Vzal za kliku a otevřel dveře. V Malém sálu, který podle Sulpi plnil funkci obývacího pokoje, ho udeřil do nosu pach františka. Neměl žaludek kouknout se ke krbu, jestli to byl ten z Assisi nebo z kouzelné školky. Okna byla nastříkána Bílou a blikala v nich vánoční světýlka. „Lucku jsem měl docela rád,“ zabručel Aro, ale kopanec pod koleno ho postrčil dále. A pak to uviděl a mandibula se mu oddělila od lebky.

Uprostřed sálu stál obrovský vánoční stromek. Na větvích hořely svíčky, což bylo docela romantické. Co ovšem romantické nebylo, že stromek byl celý ověšen barevnými koulemi.

„Čí jsou?“ hlesl  Aro a mimoděk přitiskl ruku na citlivá místa.

„Tak různě,“ odvětila Sulpi a něžně drcla do jedné z nich. „Škoda, že měli vždycky jenom dvě,“ povzdechla si a hodnotila mistrovské dílo nakonec kývla nahoru. „Co na něj říkáš?“

Aro pozvedl oči a snažil se nedat na sobě nic znát. „Myslím, že je to dokonalé. Celkový dojem obzvláště doplňuje ten anděl napíchnutý na špici.“

„Já věděla, že se ti bude líbit,“ zachichotala se Sulpi. „S tím plamenným mečíkem furt jen tak poletoval kolem, tak nám aspoň zapálil svíčky.“ Pak zatleskala a ukázala ke stolu. „Pánové. Je čas.“ Caius s Marcusem, kteří do této chvíle postávali u krbu a ochutnávali Rumunky, usedli ke stolu. „Drahý?“ Sulpicia ukázala na židli v čele.

Aro vykročil.

„Kam se hrneš?“ zastavila ho rázně jeho milovaná žena a pak se okouzleně podívala ke dveřím, kterými právě prošla postava oblečena v bílém. „Drahý?“ zopakovala.

Sálem se rozlehl sladký a vysoký hlas. „Dobrý večer. Přátelé. Ještě než zasedneme, rád bych, abyste si zapěli se mnou.“

Aro se s dolní čelistí nadobro rozloučil, zíral na Božského K., a náhle ho zamrzelo, že veškeré jeho oblečení leží roztrháno na podlaze Velkého sálu.

Uhladil si svůj krásný dlouhý vlas, urovnal se, aby směřoval dolů, odkašlal si a spolu s ostatními začal zpívat.

„Já sním o Vánocích, bílýýýých…“

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Yasmini

15)  Yasmini (08.01.2012 10:46)

Hodně jsem se zasmála. Opravdu se ti to povedlo. :D :D :D
Když jsem si představila koule na stromečku, chcíplého Františka a andílka na stromě, protočil se mi žaludek. Ale nic ve zlém.

Y.

14)  mollynkaska (06.01.2012 21:37)

Nééé, to nééé :D :D božé, tak to byl nářez!

ambra

13)  ambra (06.01.2012 21:22)

Aro polkl. Ještě nikdy neslyšel nikoho mluvit v kapitálkách.
„Doufám, že se těšíš,“ štěkla na něj.
vánoční věnec s borovými šiškami a mrtvými sýkorkami.
„Ani ho neber do huby. Kdybys nebyl blbej, mohls stát v jesličkách místo Josefa.
Božský K. osobně?!?!
AB, musím ti říct, že tady už končí sranda! Tebe je tu škoda! Jsem na mraky a jsem ráda, že to čtu až po vánocích, páč jinak bych po celý ten slavnostní čas vykřikovala něco o silikonu v rohlíčkách, Bílé nastříkané na oknech a stříbrných pneumatikách u stropu.
Ty jsi fakt fakt neuvěřitelná!


Astrid

12)  Astrid (05.01.2012 02:42)

jakto, že nemal spodné zuby??pomooooooooc!!! ano ten herec tak vypadá ako mickey mouse, len tie predné zuby
A místo Josefa v jesličkách, tak to si ma zložila, bolo tam toho mnoho, aj tá pneumatika z traktora... a Marcus a všetko, proste na toto treba mať bunky

monikola

11)  monikola (02.01.2012 09:33)


ja som vedela, že ty ma dostaneš do kolien :D :D :D

Bye

10)  Bye (31.12.2011 23:07)


AB, tohle je prostě Tvoje nezaměnitelná klasika, která se ale NIKDY neomrzí.
Nemá smysl Ti tu vypisovat hlody. Je jich tolik, že bych jejich kopírováním vyráběla plagiát.

Kamci

9)  Kamci (31.12.2011 19:41)

Marvi

8)  Marvi (31.12.2011 15:29)

To byla bomba!!! Bavila jsem se u toho!

Ajjinka

7)  Ajjinka (31.12.2011 11:37)

EjBí, ty jsi prostě hvězda! Královna vtipu a koulí!
Mělo to všechno, nápad, úžasný zpracování, překvapivý momenty... Já jsem nadšená!
Donutila jsi mě si vzpomenout na ty začátky s (Ne)obyčejným dnem, za což jsem strašně ráda Vždycky se u toho rozplývám
Miluju tvoje vtípky a tohle mi chybělo tak, že to ani neumím popsat Vážně jsem na tvém psaní závislá

belle

6)  belle (31.12.2011 00:50)

moc jsem se pobavila, byla to skvělá povídka
silikotonová podložka, pneumatiky zavěšené u stropu a Aro, který nechtěla stát vedle vola
*fworks* *fworks*

Nosska

5)  Nosska (31.12.2011 00:19)

Oou tomu říkám brutální Vánoce, o takovejch se Ozzákovi ani nesnilo
Aro místo Josefa? To jsi zabila!

4)  hela (30.12.2011 23:40)

3)  Petris (30.12.2011 23:34)

Je to prostě neskutečně vtipné. Jo a taky se bojím pavouků!!

Janeba

2)  Janeba (30.12.2011 22:43)


Děkuji!!!

Ree

1)  Ree (30.12.2011 22:20)

EjBí, ty víš! Psala jsem ti to, když jsem tě četla. Miluju tvůj smysl pro humor a šíleně mi chybí, když nepíšeš. Tímhle jsi mi to vykompenzovala. Díky, protože tvoji Volturiovi jsou naprosto dokonalí! (Ale chápu Ara, že se bojí pavouků )

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Bree