Sekce

Galerie

/gallery/Myšák.jpg

Téma: První setkání

Autor: Alrobell

Počet bodů: 45

První setkání…

 

Stál jsem nad zkrvaveným tělem své milované. Ona byla vše, po čem jsem ve své existenci toužil. Mohl jsem ji ztratit. Proč jsem jí to dovolil? V duchu jsem si přehrával události předešlých několika minut. Minut, které změnily celý můj život. Stal jsem se otcem a Bella se mění v upírku. Analyzoval jsem každý svůj krok, každé slovo, které bylo řečeno, a doufal jsem, doufal, že všechno dopadne dobře, že jsem vše udělal správně.

Ležela klidně, až moc. Chytil jsem ji za ruku a šeptal, že všechno bude v pořádku. Její srdce tlouklo – to bylo hlavní. Slyšel jsem zespodu pláč dítěte, pláč naší holčičky. Miloval jsem ji, to ano, ale stála za takovou oběť?

Hádali se ve mně dva muži. Jeden, milující svou ženu, který viděl, jak jeho láska trpěla a trpí. Ten druhý nevěděl, co si má počít. Může milovat něco - někoho, co způsobilo tolik utrpení a bolesti?

„Edwarde, měl by ses jít podívat na svou dceru,“ slyšel jsem hlas Carlislea.

„Teď ne,“ odbyl jsem ho.

„Edwarde,“ začal znovu.

„Řekl jsem, později!“ zařval jsem. Vzal jsem do rukou houbu namočenou ve vodě a začal smývat krev z Bellina obličeje a potom z celého těla. Vybavil jsem si Jacobovu větu – Vyhoď to z okna! Bál jsem se své vlastní dcery. Co když ji po tom všem nedokážu milovat? Zmáčkl jsem houbu silně a mrštil jí přes celou místnost.

Alice mi po chvíli přinesla oblečení a pomohla mi Bellu obléci. Byla jako hadrová panenka. Pečlivě jsem naslouchal jejím tiše bušícímu srdci a modlil se. Ano, já, zatracený, se modlil a zoufale toužil, abych byl vyslyšen.

„Opravdu by ses za ní měl jít podívat. Bella by to chtěla,“ zašeptala Alice s rukou položenou na mém rameni. Nejdřív jsem ji chtěl setřást, ale věděl jsem, že má pravdu. Bella by to chtěla. „Zůstanu u ní a budu jí o ní vyprávět. Je naprosto úžasná. Všem naprosto učarovala. Ale chce vidět tatínka.“

„Opravdu?“ zeptal jsem se, protože u mě probudila opravdový zájem.

„Jen běž, všechno bude dobrý,“ poklepala ukazováčkem na svůj spánek. Pohledem jsem sklouzl z Alice na Bellu. Věděl jsem, že s Alicí bude v bezpečí, ale nechtěl jsem ji opustit. „Všechno ti budu posílat v myšlenkách,“ slíbila. Kývl jsem.

„Za chvíli se vrátím, jdu se podívat na náš poklad,“ vtiskl jsem ji polibek  na čelo a zasunul neposednou kadeř za její ucho. Zhluboka jsem se nadechl a šel se podívat na tu malou osůbku, která změnila vše. Bella o ni tolik bojovala. Chtěla ji i za cenu svého života. A já si nebyl jistý. Držel jsem ten uzlíček jen chvíli a popravdě v tu chvíli jsem vnímal pouze Bellu. Ji jsem si pořádně ani neprohlédl.

Scházel jsem pomalým krokem ze schodiště a slyšel dětský smích.

A pak jsem ji uviděl.

Ležela Rosalii v náručí, ta jí vyprávěla o Belle. Ujišťovala ji, že maminka bude v pořádku. Vypadla větší, než před pár hodinami. Byla nádherná. Čupřina bronzových vlasů, která jí rašila na hlavičce, byla doplněna o velká očka, která na mě zvědavě koukala. Nosík jako knoflíček. V Rosaliině mysli jsem viděl, co malá dokáže, a zalapal jsem po dechu. Promítala své vzpomínky pouhým dotekem.

Rosalie se na mě otočila a usmívala se. Po dlouhé době to byl úsměv opravdu vřelý a plný radosti, všudypřítomný smutek, který tam vždy byl, najednou neexistoval.

„Podívej, Renesmee, tatínek,“ zacukrovala k miminku.

Pomalým krokem jsem šel k Rosalii a nespouštěl oči z toho malého stvořeníčka. Z té nádherné holčičky. Mojí a Belliny holčičky. Nejkrásnější holčičky na světě, moji milované Renesmee.

Okamžitě jsem pocítil lásku k tomu bezbrannému tvorečkovi. A pak mě zavalila vlna odpovědnosti. Budu se o ni starat a ochráním ji před celým světem.

V duchu jsem si spílal. Jak jsem jen mohl pochybovat o tom, že bych ji nemohl milovat, jak jsem jen mohl? Věděl jsem, že jí všechno vynahradím.

A pak mi ji Rose dala do náruče. Byla tak drobounká.

„Opatrně, podepři ji hlavičku,“ šeptala.

Bál jsem se. Opravdu hodně. Ten strach byl tak velký, držel jsem ji, jako by byla z toho nejkřehčího porcelánu. Pečlivě jsem si ji prohlížel. Měla Belliny oči, její nádherné hluboké hnědé oči.

„Ahoj,“ promluvil jsem k ní. Po zvuku mého hlasu zamávala ručičkama. Miloval jsem ji, tak moc.

Byla rozkošná. A pak se dotkla mého obličeje. Přehrávala mi chvíle, kdy se drala na tento svět.

„Maminka bude v pořádku, neboj se, ty za to nemůžeš. Maminka tě miluje, já tě miluju,“ promlouval jsem k ní. Jak lehce plynula ta slova z mých úst. Věděl jsem, že pro ni udělám cokoliv. Pohnu nebem i zemí, aby byla šťastná. Splním jí každé její přání, které jí uvidím na očích.

Prohlížel jsem si její prstíčky na rukách, bylo jich deset. Spočítal jsem ji prstíčky na nohou. Bylo jich deset.

Byla tím nejdokonalejším stvořeníčkem na světě. Byla moje a Bellina. Narodila se z naší lásky. A já bláhový si myslel, že… Ani na to už nechci myslet. Pomyšlení, že by nebyla…

Byl jsem na Bellu hrdý, že si ji svou tvrdohlavostí vybojovala. A pak Rosalie, tolik jsem ji nenáviděl za to, že se postavila na Bellinu stranu.

„Děkuju ti,“ promluvil jsem k Rosalie.

„Stálo za to o ni bojovat,“ odpověděla.

„Ano, stálo,“ pohlédl jsem opět na naše štěstí, Renesmee, která spokojeně spinkala v mém   náručí.

„Omlouvám se, Rose,“ zašeptal jsem, abych malou nevzbudil.

„Ona je naše světlo z temnoty, teď už nebude nic jako dřív. Všechno se zdá krásnější.“ Usmála se. „Někdy jsi tvrdohlavý jako mezek, málokdy bych šla proti tobě, ale ona…“

„Já vím, budu vděčný do konce své existence.“ Svá slova jsem myslel naprosto vážně. Díky Belle, Rose a Esme tady teď stojím a držím ve svých rukou zázrak. Můj a Bellin zázrak. Budu muset Alici vynadat. Pro popis naší malé nestačí slovo úžasná.

Jsem zvědavý, co dalšího nám osud nachystá. Mně se splnil sen, v který jsem ve své upírské duši ani trochu nedoufal. Mám dceru. Ten pocit, které ve mně probudila, se nedá popsat slovy. Udělal bych pro ni vše.

Opatrně jsem přešel k pohovce a posadil se. Nemohl jsem od ní odtrhnout oči. Byla tady a byla skutečná. Naše malá Renesmee.

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Anna43474

7)  Anna43474 (22.01.2011 12:36)

Hanetka

6)  Hanetka (22.01.2011 12:13)

Moc hezké. Plynulý přechod od dramatu, krve a zmaru k naději, lásce s štěstí... opravdu se mi to líbilo.

5)  Tru (22.01.2011 09:36)

Ach Krása:)

Lucie

4)  Lucie (22.01.2011 09:28)

eMuska

3)  eMuska (22.01.2011 00:24)

Krásne, každý dotyk, keď sa Edward čo i le npozrel na malinký zázrak, som cítila. To ohromné puto a jeho - ich šťastie. Ťapkám!

2)  witmy (22.01.2011 00:11)

nádhera úpnně si ty pocity vystila taky sem se cejtila upně božsky když se vyděla svojí malou.........

Janeba

1)  Janeba (21.01.2011 23:29)

Alrobell, moc pěkná povídka a ten rozhovor s Rose mě dostal!!
Děkuji!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still