Sekce

Galerie

/gallery/sochadavida.jpg

Některé věci by měly být nalezeny, abychom nalezli vlastní osud. V případě Belly to bude mramorový muž s hezky tvarovaným zadkem. Povídka má tři části. Je dopsaná a každý den vám sem jeden díl přidám. -> Povídka vložena celá

Mladík běžel odněkud nikam a neměl tušení o tom, co dalšího ho v budoucnosti čeká. V hlavě se mu stále střídala jen dvě slova: „Stvůra. Smrt.“ Byl vystrašený a pořád čekal, kdy padne k zemi k smrti vyčerpán. Jenže ono nic. Naštvaně se zastavil a začal kolem sebe házet vším, co mu přišlo pod ruku, dokud se trochu neuklidnil a nesvezl se po kmeni stromu k zemi. Zavřel oči a dýchal.

Nechtěl žít. Nebyl ochotný takovou cenu dát za věčnost. Lidský život nebyl něco, co by chtěl obětovat, aby mohl žít věčně. Ale dřív než stihl cokoliv dalšího promýšlet, půda pod ním se začala propadat. Cítil postupně, jak se jeho tělo namáčí a země ho přijímá k sobě.

„Dobře,“ pomyslel si. „Tohle by mohla být cesta, jak se zničit.“ S touto myšlenkou sjel celým tělem napříč bažinou a nechával se zahalovat přírodní směsí, která ho měla pohřbít. V srdci cítil klid. Nebude vrahem.

Česká republika, Novodomské rašeliniště, srpen 2014

„Doteď nechápu, jak vám to mohli povolit,“ vrtěl hlavou Inženýr Vrána nad tím, když viděl, jak přiváží techniku na těžbu rašeliny k Novodomskému rašeliništi.

„Ale chápete. Může za to výzkum obnovy půdy, který proběhl před měsícem. Zjistilo se, že se rašelina během jednoho desetiletí na místě, kde byla vytěžena, začala znovu objevovat. To sice nic neřešilo, protože rostla velmi pomalu a lidé si toho dlouho nemohli všimnout, ale látku, jež otestovali pro rychlejší obnovu půdy, zafungovala a rašelina se nestala už vzácností.“

„Ale tohle vím. Jen prostě nemohu pochopit, jak vám mohli povolit začít těžit v národní rezervaci, když riskují, že rašeliniště poškodí.“

„Výzkum, kolego. Celou situaci nám ulehčili archeologové, kteří se jako malé děti těší, až budou moci prozkoumat dárky skýtající rašelinové bažiny. Tvrdí, že rašeliniště ukrývá všechno, co pohltila, v původní podobě. Takže tu mohou třeba najít i nějakého člověka v původním stavu v dobovém oblečení a spoustu jiným zajímavých věcí. No, a aby mohli rašeliniště prozkoumat, potřebují vytěžit některé části.

„A vy jste se s radostí nabídl, že jim techniku poskytnete,“ zkonstatoval Vrána: „To, že na tom i něco vyděláte, už je jen takový malý bonus, že?“ rejpl si do pana Matouška.

„Co myslíte, že najdeme?“ nadšeně vřískala Angela, když zjistila, kam ji poslali. První se nenadšeně z celé akce ozvala Jessica:

„No, já doufám, že ne žádnou mrtvolu. Můj žaludek na to není dostatečně připravený.“

„Na to nepotřebuješ mít připravený žaludek. Tahle mrtvola by nesmrděla. Spíš by vypadala jako vosková figurína,“ vysvětlovala jí zaujatě Bella.

„Takže vosková figurína? To by chtělo najít nějaký pořádný kus, který bych mohla oprašovat.“

„Ale ty! Prd budeš oprašovat. Budeš ráda, když se ti rašelina z něj povede vůbec dostat.“

„Hm, takže houbičkou, jo?“

„To je hrozný, i že bys omývala mrtvolu houbičkou, od tebe zní perverzně.“

„No táák, přece všichni nemůžeme být tak suchý jako ty, Angelo,“ ohradila se na ni Jessica.

„Uklidníme se a konečně rozhodneme, kde začneme,“ vyzvala je Bella. Jenže Jessica nebyla ochotná chvíli držet pusu:

„Hele a máme tu potvrzené, že tu něco najdeme?“ Belle se na čele vytvořily vrásky nad tím, jak přemýšlela, zda má Jessicu do situace úplně zasvětit, ale usoudila, že raději o těch sedmi zmizelých Švédech o druhé světové válce pomlčí. Proto Jessicu raději úspěšně ignorovala a snažila si zmapovat celé území, jež musí probádat.

„Bello, kdy dorazí Mike?“ nedala se Jessica zase až tak ignorovat. Už při vyslovení jeho jména naskakovala Belle husí kůže. Neměla ho ráda, ale byl to doktorand, který měl na starosti celý výzkum, a prostě se musela smířit s tím, že tentokrát se jeho oplzlým pohledům nevyhne. Výzkum jí stál za těch pár nepříjemných chvil po jeho boku. Tuhle příležitost si prostě kvůli nějakému debilovi nenechá ujít jednu z nejzajímavějších možností její budoucí kariéry.

„Čím později, tím lépe.“

„Pořád ho nemáš ráda,“ pochichtávala se Jessica.

„A proč bych ho měla mít ráda? Vždyť samotné ti to vyhovuje. Třeba ho konečně sbalíš.“ A to už Jessica nekomentovala. Bella se trefila do černého.

„Je na čase pustit se do práce,“ vyrušila je Angela a podala všem nářadíčko. Přece jen jim nálezy samy nepolezou až do postele.

Už několik týdnu kopání a pořád nic.

„Pořád žádný fešák v nedohlednu, dámy?“ provokoval Mike a přitom pokukoval po místech, kam by koukat neměl, když se baví s dámou. Bella měla zase chuť mu jednu vrazit. Copak mu nic neříkají pravidla mezi personálem školy a studenty?

Jessica se ale i přesto natočila tak, aby poodhalila svůj výstřih a usmála se na něj.

„No, jak to vypadá, jediný fešák na obzoru jsi ty,“ pronesla naprosto vážně a snažila se postavit z kolen, na kterých při zkoumání byla. Jenže jak se snažila svůdně na těch pár prknech, které neumožňovaly potopení se v bažině balancovat, podjela jí noha a zaletěla někam do bažiny.

„A doprčic!“ zaznělo jednohlasně. Ani jeden z nich neváhal a natáhli se pro lano, aby Jessicu zachránili. Mike a Angela ji chytli za nohy a snažili se ji vytáhnout. Zahučela tam bohužel po hlavě a rychlost propadu byla natolik rychlá, že Jessicina hlava se během chvíle začala ocitat pod povrchem.

Tahali ji, co to šlo ven, a během chvíle začali být úspěšní. Jessica mohla být ráda, že se neutopila a nestala se pro ně časem také vykopávkou. Ale jak se ukázalo, ani to, že měla na kahánku, jí pusu nezavřelo.

„Musíme kopat tam,“ pronesla rozhodně hned, jak se trochu vzpamatovala.

„Neblbni. Teď jsme tě odtamtud vytáhli. Nic jiného už tam nebude,“ přel se s ní Mike.

„Ale je. Věř mi, prosííím.“

„No jo. Ženská. Koupejte tímto směrem.“ Všichni se začali na jeho příkaz přemisťovat a Angela, když procházela kolem Jessicy jí řekla:

„Jestli tam nic nenajdeme. Vymáchám ti ten ksicht v blátě ještě jednou.“

„To asi nebude potřeba,“ vrátila jí a zvedla se. Zamířila k rybníku, kde hodlala ze sebe kousky rašeliny smýt. Byla rozhodnutá se, co nejdříve vrátit. Sice netušila, co tam naleznou, ale věděla, že tam určitě něco je. A to si nemohla nechat ujít. Věděla, že nález bude bomba.

Mezitím než se upravila a převlékla do čistého, kus rašeliny byl už z místa, kam ukázala odstraněn. Viděla, jak na ní, když přichází, všichni vzhlíží.

„Je to hloub,“ ujišťovala je a sama vzala do ruky lopatu, aby mohla při odstraňování rašeliny pomoci. Byla často líná, ale jakmile byla blízko cíli, nezastavilo jí nic. Na tohle prostě měla čuch, a proto se také rozhodla před několika lety studovat, co studuje. Ačkoliv její predispozice byly spíše v módě a šminkách.

Bella otráveně zvedala kus od kusu a dávala ho do připraveného kontejneru. Otočila se zpátky a spatřila kus něčeho. Vypadalo to jako mramor. V rychlosti odhrnula další kus a spatřila celou ruku. Zastavilo se jí téměř srdce, ale snažila se v lidu dýchat. Podle zjevu ruky to byla ruka mladého člověka. Zvědavě se natáhla k ruce, a když věděla, že to dělat nemá, sáhla si a přejela bříšky po mramorové ruce. Jejím tělem projelo vzrušení a touha, ale tyto pocity musela potlačit a udělat, co je správné.

„Tady!“ vydechla spíš, než zavolala, a najednou se kolem ní objevila spousta lidí.

„Měla jsem pravdu,“ zavřískala nadšeně Jessica. A nikdo nemohl pořádně uvěřit svým vlastním očím. Byla tam ruka a možná něco víc.

„Ohraničte území okolo ruky dvakrát dva metry. Jdeme odhalit, co se tam doopravdy skrývá,“ zavelel Mike a bylo na něm vidět, že i on je plný nedočkavosti.

Celá skupina stála nad odhaleným objevem a nemohli uvěřit tomu, co vidí. Byl to muž. Holky ho identifikovaly dokonce jako kus. Vypadal jako z mramoru, ale to přičítali těm několika desetiletím, co strávil v rašelině. V jeho chvíli smrti asi nebyl vyděšený, se situací byl asi smířený a podle úsměvu na tváři by se dalo říct, že spokojený. Ale proč? Co ho k tomu mělo?

Jeho obličej skýtal v každém z nich několik otázek a nejedné dívce v okolí unikl nešťastný povzdech. Proč on? Proč takový krasavec?

„Je překrásný,“ povzdechla nahlas Angela.

„Jako David,“ pronesla Bella.

„Ano. Jen ho svléknout a postavit do správné pozice.“

„Jess, vždyť je člověk!“

„Angie, ale vypadá jako z mramoru. Příroda z něj udělala sochu.“ Bella se pro jistotu k celé situaci nevyjadřovala. Vůbec se nechápala. Na mrtvoly nebyla, ale tahle jí prostě přitahovala a měla chuť si šáhnout. Snad poprvé v životě, co by podpořila nápad Jessicy. Fakt jí zajímalo, co pod tím oblečením má.

2. část

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Marcelle

2)  Marcelle (02.09.2012 17:44)

Zajímavé

BlackBeauty

1)  BlackBeauty (01.09.2012 18:41)

zajímavé, těším se na další díl :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek