Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/Sn%C4%9Bn%C3%AD.jpg

A léta letí, vážení...

Prosím všechny dámy z Wolfmánie, jakož i vy ostatní, bijte mě jemně.

Pamatujte na to, že roztrhaná na kousky, případně svíjející se pod kletbou Cruciatus, vám nebudu k ničemu.

Linfe, díky... ty víš ♥

8. Miluju tě, Eve. Navždycky

A zase zpátky do Seattlu. Prázdniny se blížily ke konci a já nemohl rozdejchat, že nám skončí pronájem bytu a za pár dnů se postěhuju zpátky do kampusu. Bez Eve. Nějak se mi udělalo špatně z toho, že bychom se měli vidět jen dvakrát, třikrát do tejdne. Já už si prostě bez Ještěrky nedokázal představit svůj den. Ne kvůli milování, i když fantasticky krásnýmu, ale když prostě si navyknete usínat a probouzet se vedle bytosti, na který vám záleží a kterou milujete, nechcete ji pustit z dosahu. Najednou jsem dostal nápad. Moli bysme si přece pronajmout byt i přes školní rok? Jenže tu byly dvě překážky. Za prvý jsem vůbec nevěděl, jestli by Eve chtěla a za druhý, byl tu problém kolem stýpka. Zatímco jiný organizace vyplácely celý stýpko na účet dotyčnýho, který si z toho sám platil ubytování a školu, mě všechno nadace hradila a posílala mi jen kapesný. Co s tím, boha?

Začal jsem u Eve.

„Ještěrko, je ti se mnou dobře?“ začal jsem jeden večer, když jsme se rozvalovali v obýváku. Já koukal na zápas a ona při tom rambajzu klidně četla nějakou bichli o dvacátý třetí egyptský dynastii.

„Jo, ale nádobí meješ dneska ty,“ houkla na mě.

„Počkej, nejde o nádobí,“ řekl jsem vážně a ona konečně zvedla nos od knížky.

„Co jsi provedl, že se takhle ptáš?“

Zasmál jsem se tý její ženský logice a vybalil to.

„Chtěla bys se mnou žít? Myslím v jednom bytě… my dva… ty a já… Pořád.“

Zírala na mě a já absolutně nevěděl, na čem jsem. Potom se zvedla, pomalu a tiše. Dívala se mi do očí a plížila se ke mně jako velká exotická kočka, s grácií a půvabem. Hlasitě jsem polkl. Došla až ke mně, sevřela do pěsti límec mý košile a vytáhla mě do stoje. Pořád bez jedinýho slova. A potom, jediným sotva postřehnutelným pohybem se odrazila a skočila na mě. Nohy mi okamžitě omotala kolem boků, ruce, sevřené kolem krku, mi braly kyslík. A nepřestávala mě hypnotizovat pohledem.

„Ty… ty to myslíš vážně?“ byla její první slova.

Na jazyku jsem měl plno vtipných odpovědí, ale všechny jsem spolkl, zasaženej vážnosti jejího pohledu.

„Chtěl, chci a budu chtít, Eve. Jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat a nemíním na tom nic měnit,“ zachraptěl jsem a potom už jen cítil, jak mě divoce líbá. Bral jsem to jako ano. Moje ještěrka.

 

***

 

Na papírech o stipendiu jsem našel kontakt na právníka nadace a zavolal tam.

„Kancelář J. Jenkse, u telefonu jeho asistentka Christine, jak vám mohu pomoci?“

Představil jsem se jí a vysvětlil svůj problém. Požádala o strpení a potom mě přepojila na svého šéfa.

Panu Jenksovi jsem řekl stručně, oč jde a zeptal je ho, zda by šlo přeposílat mi stipendium na účet. Řekl mi, ať pošlu mailem žádost, že se spojí s představenstvem nadace a pokusí se mi vyjednat výjimku. Do týdne se někdo ozve.

Byl to dlouhej tejden, ale odpověď přišla kladná. Stipendium mi bude k dispozici celé, za předpokladu, že budu včas hraditt všechny poplatky škole, můj prospěch bude dobrý a nebudu mít konflikt se zákonem. S majitelem bytu to byla brnkačka, byl rád, že nemusí hledat novýho nájemníka, jen jsem musel vyklopit tříměsíční nájemný předem jako kauci. A potom jsem napsal Markovi, abych mu oznámil, že bude mít letos jinýho spolubydlícího. Odepsal mi, že to bere na vědomí a že by se rád se mnou sešel. To já taky, Marku, to já taky.

Eve si moc věcí stěhovat nemusela, jen učebnice, ostatní tady už měla. Rodiče to vzali normálně, proč by taky ne, že. Jenže kvůli bytu jsme absolvovali naši první a doufám, že i poslední hádku. Eve mi mermomocí chtěla dávat půlku nájemnýho a taky prachy na jídlo. Proboha proč? Stýpko to v pohodě pokryje, neplatím o moc víc, než za kolej. A ještě mám příjem z práce.

Nechápala to.

„Seš, normální pračlověk, Jakeu,“ sekla po mně.

„Jo a to jako proč?“

„Protože mě nebereš jako rovnoprávnou.“

„Aha, takže podle tebe, když nechci tvoje prachy, tak jsem z minulýho století, že jo?“ rozčílil jsem se nad její nechápavostí.

„Jo! Mám pocit, že si mě kupuješ. Já ti za to přece nemám co nabídnout a ty taky nejseš žádnej Rothschild, abys za mě utrácel.“

To je teda blbej argument… Stop! Vzpomněl jsem si na Bellu, na to jak se rozčílila, když jsem ji ve srandě řekl, že je s tím upírem kvůli prachům. Mohla mít od něj dokonalý fáro, modelový hadry a fůru jinech blbostí. Nechtěla. Tvrdila, že to jen zvyšuje nepoměr mezi nima. Sakra, takhle nějak se asi cejtí moje Ještěrka.

„Eve, neblbni. Já tě tím nechtěl urazit. Hele, zatím mám měsíčně víc já. Když odpočítám nájem, školu, jídlo, tak mi na útratu zbydou dvě stovky. A kolik si vyděláš ty?“

„Tak si přiberu ještě jednu práci,“ řekla trucovitě a já viděl rudě.

„A já tě uvidím kdy, aha? To to, do háje, můžeme nechat tak, jak to bylo. Vykašli se sakra na ty kecy o tom, že ženská musí bejt za každých okolností rovna chlapovi. Spolkni protentokrát tu svou hrdost. Až budeme jednou oba vydělávat, normálně vydělávat, ještě budu rád, že se podělíme o hypotéku, pojištění pro děti a jiný pitomosti.“

„Jacobe Blacku, tak tohle bych od tebe nečekala?“ vydechla v šoku a já se musel smát.

„Když to nejde jinak,“ pokrčil jsem rameny a koutky mi cukaly.

Rozesmál jsem ji a bylo po hádce.

Den před začátkem školy jsem se sešel v jedný kavárně s Markem. Objednali jsme si a já si všiml, že můj kámoš není ve svý kůži. Bál jsem se, že je na mě naštvanej kvůli tomu, že jsem se odstěhoval, ale jak se ukázalo, nemělo to se mnou nic společnýho.

„Co je?“ vybalil jsem to na něj na rovinu.

„Jonaha jeho rodiče vyhodili z domu,“ řekl. Byl úplně bledej.

„A sakra. Protože je na kluky?“

Kejvnul a hořce pokračoval.

„On se jim teprve chtěl přiznat. Nevěděli to. Na rozdíl od našich jsou jeho rodiče úplně jiný. Máma je věčně v kostele a v každý větě mele o bohu a jeho táta je dokonce pastor. Kruci, Jakeu, naši jsou taky věřící a vždycky k tomu vedli i nás. Jenže náš bůh je laskavej a spravedlivej a náš pan pastor nezatracuje odlišný lidi. Jeho táta jo. Párkrát jsem u něj byl, jako kamarád samozřejmě, a člověče, já bych tam asi umřel. Všechno, co se mu nelíbí, je ďáblovo dílo. Sex je špatnej a předmanželskej je rovnou hrdelní zločin. Nezaměstnaný si za svou bídu můžou sami a AIDS seslal bůh jako trest za naše chování. Je hroznej.“

Ježíš, to je ale idiot. Ten by potřeboval vejlet do Volterry bez zpáteční jízdenky.

„To mě podrž, znám Jonaha a je to férovej kluk, jak ho mohli vychovat takoví lidi?“ divil jsem se.

Mark pokrčil rameny a loknul si kafe.

„Před tejdnem u nás v osm večer zazvonil. Úplně jsem se ho lekl, jak byl bílej. Klepal se jak ratlík a brečel. V ruce měl jen jednu tašku a prosil, jestli u nás může přespat. Máma ho okamžitě vtáhla dovnitř a táta mu nalil panáka, aby se aspoň trochu sebral. Zabralo to a on nám řekl, že právě absolvoval tříhodinovou hádku s rodiči, na jejímž konci ho vyhodili z domu. Otec mu dovolil sbalit si jen pár kousků oblečení a noťas, na kterej si sám ušetřil. Všechno ostatní musel nechat doma. Normálně ho vydědili, jedinýho syna, chápeš?“

„Zmetci,“ odplivl jsem si.

Kejvnul hlavou a pokračoval.

„Uložili jsme ho ke mně, a táta se sebral a odjel k nim domů. Vrátil se rozzuřenej a řval, že by si zasloužili za ty jejich podělaný názory vyhodit barák do povětří, aby si taky zkusili jaký to je nemít střechu nad hlavou. Kdybys věděl, jakou jsem s Jonahem prožil příšernou noc. Sypal se mi v náručí, brečel a vůbec nemohl spát. Byl totálně na dně. Druhej den ráno se chtěl sebrat a odejít, i když nevěděl kam. Táta ho zarazil a zeptal se, co plánuje dál. Jasně, že neměl ani páru. Bez dolaru, bez bydlení, ani na školu už neměl. V tu chvíli se táta se ukázal jako frajer. Opravdickej rovnej chlap. Zkrátím to. Jonah bydlí u nás, táta mu nabídl půjčku na školný a na zbytek si vydělá ve fitku. Jacobe, věř mi, já měl naše vždycky rád, ale teď je miluju. A když jsem zjistil, že letos nebudeš na koleji a my si tak mohli Jonahem zařídit společný bydlení… říkej mi třeba sobeckej parchant, ale jsem strašně rád, že ho budu mít u sebe. Pořád.“

Koukal jsem na svýho kamaráda a stejně jako on, měl na krajíčku. Správný chlapi že nikdy nebrečí? Jděte do háje!

Abych to svý rozpoložení nějak zakryl, natáhl jsem k němu dlaň a plácli jsme si.

Hele, člověk i ve svým sobectví může dělat dobrý skutky.

 

***

 

Žít s Eve bylo něco tak přirozenýho a tak jednoduchýho, že se to podobalo dýchání. Spát spolu, budit se vedle sebe, snídat a večeřet s ní… takový obyčejný věci, ale mě to nabíjelo energií. Najednou mi šlo všechno lehce – škola i práce. Zkouškami jsem proplouval stylem olympijskýho plavce, ve firmě střídal provozy a hlavně, užíval si každej jeden den. Čas od času jsme se sešli s Markem a Jonahem a dali si rande ve čtyřech. Můj fajn trenér se díky Markovi pomalu dostával z depresí zaviněnejch roztržkou s rodiči. Byl jsem tomu rád, Jonah byl dobrej kluk a to, co si prožil, jsem mu fakt nepřál.

Čas kolem nás míjel, týdny střídaly měsíce, ty se měnily v roky a najednou tu byly závěrečné práce a po nich státnice.

Dokázali jsme to, všichni čtyři, a pořádně to oslavili. Litoval jsem, že se táta nedožil toho, že mi předali diplom strojního inženýra. Druhej Black, kterej to dotáhnul tak vysoko. Bylo to víc jak rok, co jeden večer táta usnul a už se zapomněl probudit. Tenkrát mi bylo strašně, ale Eve mě podržela. S Ráchel jsme se dohodli, že domek necháme vesnici, ať se tam nastěhuje někdo potřebnej. Ani ona, ani já, jsme se tam nemínili vrátit. A Rebeka teprve ne, ta byla spokojená na Havaji a nikdo by ji odtamtud nedostal ani heverem.

Já i Eve jsme měli zajištěnou práci, což je v dnešní době zázrak. Já samozřejmě zůstal u firmy a Eve dostala flek pomocné vědecké pracovnice ve Whatcomském muzeu historie a umění. Kluci se vraceli do Washingtonu, Marka zaměstnala jedna perspektivní počítačová firma a Jonah se chystal začít učit na místní střední škole. Najednou na mě padnul smutek. Ty tam byly veselý studentský roky, před náma se rozprostírala dospělá budoucnost plná závazků. Čert to vzal, s Ještěrkou zvládneme všechno.

A zvládli. Brzo jsme oba přivykli na stereotyp pracovního týdne a o to víc si užívali každou společnou chvíli. Už dávno jsme věděli, že se jednou vezmeme a založíme rodinu, ale nechtěli jsme spěchat, nebylo kam. Bylo nám oběma teprve třiadvacet a bezstarostnej život nám vyhovoval. Jen jednu změnu jsem mínil udělat, přestěhovat nás do lepšího bytu.

Tajně, aby Eve nic nevěděla, jsem týdny procházel nabídky realitních kanceláří. Prošel bezpočet nemovitostí. Nic mi nevyhovovalo. Až začátkem února, přesně čtyři roky po tom, co mě jedna ještěrka trefila sněhovou koulí do zad, jsem narazil na ten pravej byt. Byl v klidný zástavbě, prostorný, se třemi ložnicemi, obývacím pokojem spojeným s kuchyňským koutem, příslušenstvím a nádhernou terasou. Informoval jsem se u svý banky a byla veliká pravděpodobnost, že dostanu hypotéku. Byl jsem bez dluhů, studijních půjček a s dostatečným příjmem. A tak jsem vzal na obhlídku našeho budoucího domova Eve. Vidět okouzlení v jejích očích, stálo za tisíc slov. Takže jsem o tu hypotéku zažádal. Trvalo to skoro měsíc, než si mě pozvali. Banky byly teď sakra opatrné.

Schválili mi ji. Podepsal jsem smlouvy a do čtyřiadvaceti hodin měl mít prachy na účtu. Brnknul jsem realitní agentce a spěchal naproti Eve.

Asi skončila dřív, protože jsem ji zastihnul na křižovatce u muzea. Bylo to směšný, já na jedný straně silnice, ona na druhý a mezi náma červeně poblikávalo světlo semaforu.

„Mám ji,“ řval jsem a poskakoval u toho jako tajtrlík.

„Jacobe, seš jednička,“ volala nazpět.

Najednou jsem koutkem oka zahlídnul něco příšernýho. Ohromnej kamion řítící se přímo na ostrůvek, kde stáli lidi. A mezi nima moje Eve. Nohy mi vrostly do země a nedokázal jsem udělat ani krok.

Eve…

Tiskové prohlášení Seattle PD.

Dnes v pět hodin odpoledne došlo k tragické dopravní nehodě ve čtvrti Bellingham. Dvaapadesátiletý řidič kamionu A.T. byl při jízdě raněn mrtvicí a jeho nezvladatelné vozidlo najelo do davu lidí. Na místě zůstali čtyři mrtví, pátá oběť zemřela při převozu do nemocnice.

Pátá oběť zemřela při převozu do nemocnice…  Mám tu šílenou jízdu přímo před očima, vidím i lékaře sedícího na Eve. Snažil se udržet její srdce v chodu. Marně. Moje ještěrka to vzdala.

Další dny byly jako zahalený v mlze. Chodil jsem do práce, něco jedl, spal. Jinak jsem seděl doma a koukal na jedinou věc, která mi po Eve zbyla. Na fotku, kde se smála a byla šťastná. Ostatní její sbalila a odvezla její sestra Caroline. Adamsovi zařizovali pohřeb. Eveina maminka byla pod léky, zhroutila se hned po tom, co jsem jí zavolal z nemocnice.

V den pohřbu svítilo sluníčko a sníh se třpytil. Všechno kolem nás zpívalo životem, ale ta malá skupinka, co se sešla, aby dala poslední sbohem milované bytosti, cítila v srdci jen smutek.  Odcházel jsem poslední. Ještě jednou jsem se ohlídl na místo, kde už navěky odpočívá tělo mý ještěrky a pomyslel si… Miluju tě, Eve. Navždycky.

 


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

19)  Jalle (26.05.2013 20:28)

Jacob dospel . Je mi ľúto Eve, snáď si nájde "náhradu":'-(

18)  Mirikina (30.06.2012 17:38)

konec je tak smutnej že jsem se s toho málem rozbrečela:'-( :'-( :'-( ,ale bylo to skvělý

17)  Kamikadze (27.06.2012 15:34)

Jsem v práci, takže se nebudu rozepisovat, Ivi, tak nějak nevím, jestli tě zrovna teď mám ráda, ano, vím, že to bylo potřeba, aby se děj pohnul dál, ale to vědomí, že jsi ji zabila a tím vlastně i sebe mi prostě nejde na rozum, ale neboj, já se z toho dostanu, určitě dřív, než on....

GinaB

16)  GinaB (26.06.2012 17:13)

To ne, chudák ještěrka!! :'-( :'-( :'-( Tolik se k sobě hodili. Já vím, Renesmé, ale stejně je mi to tak líto! Tak ho nenech dlouho se trápit. Chudák Jonah, ještě, že má Marka a jeho rodiče. To bude překvápko, až zjistí pravdu o té nadaci.
Krásně jsi to napsala.

MisaBells

15)  MisaBells (25.06.2012 11:28)

Dvojité stěhování, skok v letech a hromada romantiky... všechno upadlo v zapomnění, když umřela... chjo, jak už jsem řekla, bylo mi ho líto, psíka... nemá to lehké, chůdě. Kapitola měla všechno. Krásně se mi četla a vlastně mě to ani nepřekvapilo, vždyť jsi ji psala ty!

Lenka326

14)  Lenka326 (25.06.2012 00:19)

Ach jo! Čekala jsem, že se něco stane, ale tohle by mě nenapadlo ani ve snu. Je mi to moc líto. Já vím, já vím, tak jako patří Edward k Belle, tak Jacob k Nessie, ale asi ne takto, teda myslím pro mě. Musím to vydýchat a věřit, že to zaonačíš tak, aby to mělo smysl. Protože smrt mladé holky nemá smysl vůbec žádný. I když se to někdy stává.

13)  E.T. (24.06.2012 23:07)

Extra smutný. Ale snad příjdou lepší zítřky pro Jacoba.

12)  ada1987 (24.06.2012 20:27)

néééééééééééééééééééééééééééééééééé!!!! prečo? ale krasna kapitola!

Pilly

11)  Pilly (24.06.2012 19:32)

tak takto nejako sa tvárim. Chudák Eve. :'-( teraz len dúfam, že Jacob stretne Renesmee

10)  Panthea (24.06.2012 19:29)

pěkné moc pěkné , jen mi chybí další písmenka Beruško

tamias01

9)  tamias01 (24.06.2012 18:46)

Mám ráda Jacka a Ness jako pár, ale ještěrku Eve jsem si oblíbila a nedokážu si představit, že by byl s někým jiným než s ní. Budu doufat, že je Eve nějakým zázrakem objeví i kdyby z ní měl být upír. Jinak kluků mi bylo líto mít takové rodiče je za test, ale zase Markovi rodiče jim pomohli a nenechali je na holičkách. Jinak když mi došlo kdo asi stojí za tou nadací pobavilo mě to. Budu netrpělivě čekat na další díl.

Marvi

8)  Marvi (24.06.2012 17:43)

No teda tohle jsem opravdu nečekala... Bohužel život není vždy jen radostný... a co se týče bouraček a podobných nehod, dokážou hodně zamíchat kartami... Jen doufám, že Jacob nebude truchlit do konce života... Někde na něj čeká přece Renesmé, tak doufám, že se někdy potkají.

Bosorka

7)  Bosorka (24.06.2012 17:37)

A ještě - jsem moc zvědavá, jak Jacob zareaguje, až zjistí pravdu o "nadaci" :D

maryblack

6)  maryblack (24.06.2012 17:31)

Ivušku, chceš aby mě šlehlo??!! Co si to provedla?! Chudák Eve:'-( :'-( Přiznám se, že jsem měla nakrajíčku, holka Doufám, že se nám Jakoubek nebude moc trápit a dáš mu trošku toho štestíčka Moc se mi to líbilo, i přesto, že konec byl tak smutný a moc se těším na další kapitolku Díky

Empress

5)  Empress (24.06.2012 17:20)

Teda, pani autorka, čo si mi to vyviedla :'-( :'-( Biť ťa určite nebudem, ale som z toho pekne rozhodená Ja tam Renesme nechcem, chcem Eve :'-( Ale samozrejme sa mi to, ako vždy páčilo Ja len dúfam, že toho nášho vlkúšika nenecháš dlho trápiť , aj keď sama viem ako taká udalosť vie zamiešať kartami:(

4)  marcela (24.06.2012 16:50)

UF,.......no teda.Víc ze mě asi nevyrazíš.Pokud mi naskočí,tady po té ráně, mozek a já najdu slova,tak ti určitě napíšu,jak skvělá kapitola to je.

SarkaS

3)  SarkaS (24.06.2012 16:16)

He... Ne, bohužel nemám slov. To byl mžik, kdy se to z pohádky obrátilo v peklo, co bude teď? Bude doufám, ještě něco, ne?

Bosorka

2)  Bosorka (24.06.2012 16:13)

Ivuše, co si to provedla?
Renesme za každou cenu?
napsáno sice krásně, ale nelíbí, nelíbí a nelíbí :'-(

Kamci

1)  Kamci (24.06.2012 15:21)

:( :( :( :( :( :( :(
já vím ,někde na něj čeká Renesmé, ale stejně:(

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse