Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Sn%C4%9Bn%C3%AD.jpg

První tejdny na koleji, setkání a noví přátelé

2. Ian a Izzie

První tejdny proletěly jak splašený. Navalilo se na mě tolik novejch věcí, tolik učení, že jsem míval pocit, že sotva ráno vstanu, je zase večer a musím jít spát. Zjistil jsem, že musím pořádně zabrat, ona naše střední v rezervaci nebyla zrovna elitní a hlavně ve výpočetce jsem měl šílený mezery. Naštěstí se Mark ukázal jako dobrej parťák a píchnul mi. On byl totiž počítačovej šílenec. Co ten všechno dokázal, ani jsem kolikrát nevěděl, o čem mluví, když se rozpovídal. Na víkendy jsem jako poslušnej syn jezdil domů. Bylo to slabejch 150 mil. Táta byl rád, že mě vidí, ale stejně nadával, že se o něj postará Sue a ostatní, ať zbytečně neutrácím za benzín, že stačí, když se objevím jednou za měsíc, za dva, že jsem vysokoškolák, tak ať si proboha trochu užívám.

Poslech jsem ho a poprvé od začátku semestru zůstal na koleji a… nudil se. Mark v pátek někam zmizel a já zůstal sám. Coural jsem po městě, zašel si do kina, ale nic mě nebavilo. Divný, v La Push jsem se nenudil ani minutu, ale tady? Jenže co dělat? Auto mám po generálce, courat v lese bez vlka mě nebaví a nikoho tu neznám. Blbej víkend. Nakonec jsem byl rád, že byla neděle večer a můj parťák se objevil. Druhej tejden to tu bylo zas. V pátek jsem si narval do hlavy všechno, co jsme za ten tejden brali, v sobotu ráno si zašel do prádelny vyprat a zatímco se moje hadry praly a sušily, usadil jsem se na židli a začet se do novýho Clancyho. Po chvíli mě od židle rozbolela záda, a protože jsem tu byl sám, sesunul jsem se do kouta na podlahu a opřel se o zeď.

Najednou jsem uslyšel dva mužský hlasy. Ti dva se blížili a hádali se.

„… a já ti říkám, že sice nejsem žádnej andílek, ale do tohohle mě nenamočíš…“

„Rozmysli si to, nebudeš na tom škodnej, to přece víš.“

„Už jsem řek, že ne, něco jinýho jsou neškodný falešný průkazy do baru, aby ti nalili dřív než v jednadvaceti… tohle prostě smrdí federálama.“

„Takže když to nejde po dobrým, tak to holt pude po zlým.“

Nenápadně jsem vykouk zpoza pračky a viděl hubenýho kluka, kterýho držel přimáčknutýho u zdi o něco starší pořízek. Právě se rozpřahoval k ráně. Vyskočil jsem.

„Hej, hej, hej, nechte toho,“ houkl jsem na ně.

„Dej si odchod a nepleť se do toho,“ zavrčel ten vyšší a vrazil menšímu pěst do žaludku. Ten jen vyhekl.

Před očima jsem měl najednou rudo a skočil po násilníkovi. Vykroutil jsem mu toho prcka ze sevření a popadl ho za krk. Vrazil mi jednu, ale jen jsem se otřepal. Byl jsem zvyklej na jinší rány, třeba od Paula. Pravým hákem jsem ho poslal k zemi a potom vyhodil za dveře prádelny. Počkal jsem až se sebere a zmizí a pak mrňousovi pomohl vstát. Odhadoval jsem, že ten střízlík měří tak metr sedmdesát.

„Jsi v pořádku?“ zeptal jsem se, protože chvíli vypadalo, že vyzvrátí obsah žaludku.

„Jo, díky,“ zaskřehotal a opřel se rukama v předklonu o stehna. Zhluboka vydechl a pak se narovnal.

„Asi mi řekneš, že mi do toho nic není, ale ty lítáš v nějaké levotě?“ zeptal jsem se zvědavě.

Usmál se a pokrčil rameny.

„Jak se to vezme. Pár kámošům jsem vyrobil falešnej průkaz do klubu, aby nemuseli čekat až do jednadvaceti a tenhle týpek se o tom doslechnul. Vzal si do hlavy, že bych mu mohl pro jeho kamarády vyrobit opravdový doklady, řidičák, kartu sociálního pojištění a tak. Nevím, na co je potřebuje, ale v tomhle nejedu a ani bych na to nestačil. Jenže on to nevzal a už dva tejdny mě pronásleduje na každým kroku.“

Věděl jsem, že falešný průkazy se používaj odjakživa. Sám považuju za pitomost, že řídit auto můžete od šestnácti, ale napít se až v jednadvaceti. Na každý škole se vždycky našel někdo, kdo vám za pár dolarů udělal průkaz, abyste si mohli dát pár panáků. Nebylo to sice košer, ale existujou horší prohřešky. Jestli se ale tohohle kluka snažil někdo stáhnout hloub…

„Měl by ses mu radši vyhýbat,“ poradil jsem mu.

„Já vím. Přes tejden to jde, ale o víkendu, dokud nevypadnu za naší partou, jsem holt na ráně,“ přiznal se ten drobeček.

Sušička na mě zapískala, že mám hotovo. Začal jsem skládat oblečení do koše.

„Hele, co máš dneska v plánu,“ zeptal se mě.

„Nic, nikoho tu neznám, tak si asi zajdu do kina.“

„A nechceš jí s námi? Myslím se mnou a mejma kámošema? Jo já jsem Ian,“ napřáhl ke mně ruku.

„Jacob,“ stiskl jsem ji.

Můj novej známej chytil koš za jedno ucho a pomáhal mi ho vynýst do druhýho patra, kde jsem měl pokoj. Ukázalo se, že bydlí ve stejný budově, jen o dvě patra vejš a studuje mikroelektroniku jako můj spolubydlící Mark. Domluvili jsme se, že se sejdem v sedm večer před kampusem.

Přistihl jsem se, že se těším jak malej harant. Pět minut před sedmou jsem přešlapoval venku, oblečenej v džínách a kožený bundě.

„Seš dochvilnej,“ ozval se mi za zády Ianův hlas. „Jdem?“

Šli jsme asi dvacet minut pěšky. Cestou jsme si povídali, jeden o druhým. Já vykulil oči, když jsem se dozvěděl, že Ianovi je stejně jako mě, protože vypadal na sedmnáct, on mi zase nechtěl věřit, že mi je teprve devatenáct. Prý myslel, že mi je pětadvacet.

„Škoda, že na to nevypadáš,“ řekl zklamaným hlasem Ian, ale usmíval se.

„Proč?“

„Moh jsem ti jako dík za záchranu udělat průkaz,“ rozchechtal se. V tom zabočil do uličky a do tmy zasvítil nápis Purple Cafe. Vešli jsme dovnitř a přivítala nás dunící hudba a příšeří. Ian se obratně proplítal mezi přecpanými stoly a táhnul mě dál do nitra hospody. Úplně vzadu byl u zdi velkej stůl, u kterýho seděli čtyři maníci a tři holky.

„Iánéé,“ přivítal mýho společníka nadšenej řev.

„Pánové, tak jsem tu málem nebyl. Jeden maník si ze mě chtěl udělat boxovací pytel…“

Ian povyprávěl o tom, co se stalo a pak mě představil. Kluci mě přijali mezi sebe bez jakýchkoliv námitek a než jsem se vzpamatoval, stál přede mnou bourbon. Já jsem teda rozhodně nebyl zvyklej pít, ale kopnul jsem to do sebe. V první chvíli jsem měl pocit, že mi to propálí krk, ale rychle to přešlo a dokonce mi to i chutnalo. S chlapama jsem si hned porozuměl, byli to vesměs studenti jako já, jen z vyšších ročníků. David, Damien, Mathyas a Ianův bratr Tobbey. Holky se jmenovaly Camilla, Evelyn a Vanessa.

„Mám přinést repete, pánové a dámy?“ zeptala se nás servírka v sexy blůze a minisukni, která se šířkou blížila opasku.

„Jasně, Izzie,“ mrknul na ni Tobbey a pak se otočil na mě. „Schovej si pěťáky, Jakeu, dneska to jde na mě.“

„Ale já mám prachy,“ namítnul jsem.

„Hele, byl bych rád, kdybys občas dohlídnul na Iana. My všichni bydlíme jinde a nemůžem se kolem něj motat tak často, jak je to potřeba. Nevěřím, že mu ten magor dá jen tak pokoj.“

„Počkej, a kde bereš jistotu, že nejsem gauner? Vždyť se známe pět minut,“ divil jsem se.

„Noo, ber to tak, že mám na lidi čuch a ty vypadáš jako slušňák,“ usadil mě Tobbey, ale to už před nás servírka stavěla nové panáky.

Večer byl fajnovej, kecal jsem s lidma svýho věku, bavil se, zahrál si šipky a Izzie se mnou okatě flirtovala. Najednou jsem si připadal jako doma, ve smečce.  Jen jednou jsem kapánek ztuhnul. To když jsem se dozvěděl, že Izzie je zdrobnělina od Isabelly. Naštěstí se tahle holka mé Belle nepodobala. Byla to vysoká blondýna s mikádem a výstřih měla tak naditý, že ji hrozil protrhnout halenku. Ruce mě doslova svrběly, jak jsem toužil ji pomuchlat. Bavil jsem se tak, že jsem přestal počítat panáky…

Probudil jsem se s pocitem, že mi někdo v hlavě hraje sólo na bubny. V puse jsem měl šílenou pachuť, a když jsem se rozhlídnul, došlo mi, že tohle ani náhodou není pokoj na koleji.

Dopr…, co jsem to v noci vyváděl?

Vrzly dveře a ve futrech se objevila Izzie v MÝM triku!

„Už jsi vzhůru, pejsku?“

Najednou jsem se na všechno upamatoval, i když mlhavě. Házím do sebe jeden bourbon za druhým, potom si přitahuju Izzie na klín a ona se nebrání… pak cesta na vratkých nohou nočním Seattlem… její byt a to, jak ji líbám…

S touhle holkou jsem dnešní noc ztratil panictví!

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

16)  Jalle (26.05.2013 19:28)

haha Jake, zlé ráno?

Twilly

15)  Twilly (26.03.2012 08:18)

Uvědomila jsem si, jak trestuhodně jsem tě neokomentovala, Ivuško... takže, tady je koment:

Miluju, jak střízlivě vidíš svého Jacoba. I přes fantasii a fantasy podklad celého TW a jeho ff, bývají tvoje postavy tak úplně normální, s běžnými pocity a vykresleny v docela obyčejných a běžných situacích. A víš co? Právě to má ten svůj neopakovatelný šmrnc, Ivuško

Marcelle

14)  Marcelle (21.03.2012 22:01)

První opice je vždycky hrozná

Marvi

13)  Marvi (12.03.2012 14:15)

Pěkný čtení!
Jake se dostává do studentského života. No jsem opravdu zvědavá co ho čeká, a to oslovení pejsku??? Co je Izzie zač? Nebo je to jen náhoda??? Mám brouka v hlavě. ;) ;) ;)

maryblack

12)  maryblack (12.03.2012 13:41)

Ivuško moc hezký

Linfe

11)  Linfe (12.03.2012 10:54)

Hehe, i to se hodným hochům stává, Jakeu. Jen mě dost děsí, že to oslovení pejsku nebyla náhoda. Přála bych si, aby ano. Bravo, dobře jsem si početla.

Lucinka

10)  Lucinka (12.03.2012 09:17)

Kdo by to do Jacoba řek:D oslovení pejsku mě přirazilo k židli že by Jake moc žvanil????:D :D :D

Empress

9)  Empress (11.03.2012 22:49)

Teda Jacob sa nám nejak rozšupol . Ale čo, nebude predsa kôli nešťastnej láske žiť ako mních:D
Ivuška výborné. Tvoje písmenká o ŇOM, som zhltla ako malinu

MisaBells

8)  MisaBells (11.03.2012 22:42)

bože, to bylo... tak Jacob už není panna... ta partička se mi líbí. Bylo to oddechový a mám radost, že jsi zpět, Sfin...*fworks* Kéž by ti ten interval přidávání vydržel.

ambra

7)  ambra (11.03.2012 22:36)

Teda Jacobe Blacku?! Správný skautí začátek, a pak ženský a chlast?! aneb Jak se stal z vlka pejsek . Skvělý!

Lenka

6)  Lenka (11.03.2012 22:05)

Se nám chlapec nějak zvrhnul.

Kamci

5)  Kamci (11.03.2012 21:47)

jo jo, takový rána po flámu...:)

Lenka326

4)  Lenka326 (11.03.2012 21:06)

Chudáček vlček, přijde o panictví a skoro si to nepamatuje, okno jak výkladní skříň. Teda, že takhle zažene samotu, to jsem nečekala.

Kamikadze

3)  Kamikadze (11.03.2012 21:03)

Heleme ho :-D doufejme, že Izzie myslí na všechno :-D Ivi, kapitolka naprosto výborná, Jake je prostě jako každý vysokoškolák

SarkaS

2)  SarkaS (11.03.2012 20:37)

Chudák malej Těžká jsou rána opilcova, že Jakeu?

Bosorka

1)  Bosorka (11.03.2012 20:16)

S touhle, Jacobe? No, máš na lepší - to určitě!
Skvělý, Ivuš a díky za malinkou zmíňku o NĚM ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster