04.02.2013 [20:45], sfinga, ze série Snění o Sfinze, komentováno 19×, zobrazeno 2637×

Přesně půl roku od vydání poslední kapitoly je tu Jacob. Doufám, že se najde pár lidí, které neomrzelo čekat na to, až můj zásek povolí. Pro ně a hlavně pro Bosorku s přáním, ať se vám líbí - vaše Sfin ♥

Velké díky Linfe za to, že se to dá číst ♥

10. Balím

Ahlan wa sahlan… šukrán gallan … enta bitikallim inglízí… ana mish fáhem…

Vítám vás… děkuji velmi pěkně… mluvíte anglicky?… nerozumím…

Od chvíle, kdy mě povýšili, jsem každou volnou chvilku šrotil arabštinu. Šíleně těžkej jazyk, to vám teda řeknu. A ještě to jejich písmo, který vypadá jako omalovánky. Já vím, že budu mít překladatele, vím, že budu stejně nejvíc komunikovat v angličtině, ale přece nestrávím několik let v zemi s tím, že se nebudu umět ani zeptat, kolik co stojí.

Chodil jsem do kurzu, pouštěl si arabštinu před spaním, na stavbě se snažil o víkendech komunikovat s Karimem, kterej se narodil v Saudský Arábii, do toho absolvoval manažerskej kurz, co mě měl aspoň částečně připravit na vedoucí místo. Prostě mě hodili do hluboký vody, a plav, Blacku. První dny jsem to chtěl vzdát, myslel jsem, že na to nemám. Při smyslech mě držela jen vzpomínka na vyčítavý pohled od Belly. Už bych ho nechtěl znova vidět, to teda rozhodně ne. Tak jsem zatnul zuby a dřel. Byl jsem utahanej víc, než kdybych makal někde v dole, ale neslo to svý výsledky. Z mý nemožný čmáranice se jednoho dne staly čitelný arabský znaky, který po mě dokázal přečíst i lektor, Karim se přestal pochechtávat tomu, jak ten jazyk lámu a v kurzu jsem… ne ten byl prostě příliš. Pořád jsem v podnikovým managementu plaval. Svěřil jsem se s tím Edwinovi a ten, místo toho, aby mi vynadal, se jen ušklíbl a doporučil mi, abych se přestal podceňovat. Já??? Blbost, dobře vím, jaký jsou mý schopnosti. Do toho se zařizovalo pracovní povolení, pas, mezinárodní zdravotní pojištění a další nezbytnosti. Čas letěl jak šílenej a mě zbývaly poslední dva tejdny ve státech. S osobními věcmi to bylo jednodušší. Když totiž tenkrát Eve zemřela, zrušil jsem hypotéku a dál žil v bytě, který jsem měl i s nábytkem pronajatý už od školy. Takže jsem jen vyklidil těch pár krámů, co mi patřily. Něco z toho přišlo k vyhození a zbytek si na můj návrat počká v pronajatém skladu. Se dvěma kufry jsem se do odletu ubytoval v motelu. Zbývalo už jen – rozloučit se.

Nejprve jsem si dal spicha s klukama ve Washingtonu. Zařídili si pohodlnej bejvák a spokojeně si tam žili. Jonah krotil divokou zvěř na střední škole a snažil se do puberťáků nalejt aspoň trochu vědomostí coby učitel angličtiny a Mark pracoval z domova. Stačil mu jen stůl, pohodlný křeslo a počítač. Do firmy zaskočil jen občas, jak mi sám řekl.

Po přivítání jsem jim vyklopil, co se všechno po smrti Eve přihodilo a řekl jim o tom, že na několik let odjíždím. Byli v šoku, oba. Naneštěstí se dost rychle vzpamatovali a páčili ze mě detaily. Řeknu vám, od nich by se mohla učit i inkvizice.

Když jsem se po tom výslechu vzpamatoval, kopl do sebe kafe a oplatil jim stejnou mincí.

„Tak co vaši, už se umoudřili?“ zeptal jsem se Jonaha a podle jeho výrazu věděl předem, že ne.

„Už jim posílám jen přání k vánocům a k narozeninám, ale myslím, že je ani nečtou. Odepsali mě v den, kdy jsem se přiznal ke svý orientaci. Od pár známejch, co chodí do tátova kostela, vím, že před časem pronesl kázání na téma: černá ovce se může skrývat i v rodině a je nutné ji vyloučit ze svého středu. Pár lidí, kteří, když se dozvěděli, oč jde, se mu snažilo domluvit, ale dopadlo to tak, že nakonec začali chodit na kázání jinam. Někdy mám pocit, že by naši dokázali akceptovat, kdybych někoho zabil, ale ne to, že jsem teplej.“

„Ono jim to jednou dojde, lásko,“ řekl Mark a objal svýho přítele kolem ramen. Ten si jen položil hlavu na jeho rameno a povzdechl si.

„Trvá to už moc let, Marku, oni se nezmění,“ opáčil Jonah a já ho litoval. Mě táta podporoval za všech okolností a moji Eve miloval jako svou dceru. Věřím, že kdybych kopal za druhej tým, nic by se na tom nezměnilo. Byl jsem jeho syn a on mě vždycky bral takového, jaký jsem.

„Hele, nechci bejt vlezlej, ale nemáš s tím potíže ve škole? Je mi jasný, že naše společnost není zrovna moc tolerantní,“ zeptal jsem se a modlil se, aby neměl. Místo Jonaha odpověděl Mark.

„Ono to funguje podobně, jako tomu bývalo v armádě, dokud o tom mlčíš, tolerujou to,“ ušklíbl se a pokračoval. „Když dělal přijímací pohovor, tak to na sebe práskl, ale pan ředitel má naštěstí dospělou ratolest stejný orientace, takže se mu povedlo přesvědčit školní radu, že gay nerovná se pedofil.“

„První rok jsem si připadal jak laboratorní myš pod mikroskopem, ale teď už je to dobrý. Hlavně díky tomu, že dva studenti, které jsem ve svém volnu připravoval na jednu literární soutěž, se ve státním kole umístili v první pětce a postoupili do národního kola. Jim to přineslo pár kreditů do školního hodnocení a mě nálepku schopného učitele,“ usmál se Johah a propletl si s Markem prsty.

„Takže by se dalo říct, že je skoro všechno oukej,“ mrknul jsem na ty dva zamilovaný.

Vyneslo mi to dva spokojený úsměvy a chlapský poplácání po zádech.

***

Druhý rozloučení bylo v rodinném kruhu. Moje sestra Rachel dokončila vysokou a nastoupila jako knihovnice v jedné z poboček Seattleské centrální knihovny. Její otisk Paul, ten pitomec, co jsem se s ním neustále ve smečce rval, hned po střední škole začal dělat jako stavební dělník. Moc jsem se s nima nestýkal, jen jsme si občas zavolali, a ještě méně častěji se sešli na večeři, ale i z toho mála jsem věděl, že Rachel se v práci líbí a Paul je taky úspěšnej, takže uvažuje o nějakých kurzech, aby si zvýšil kvalifikaci a mohl dělat aspoň stavbyvedoucího.

Slezli jsme se u nich přesně pět dní před mým odletem. Chvíli jsme jen tak nezávazně kecali a mě se najednou nějak nechtělo to na ně vybalit. Asi to i bylo vidět, protože ségra mě neustále podezřívavě pozorovala a Paul doslova rentgenoval očima.

„Jo hochu, do mý hlavy se nenabouráš přesně od tý chvíle, cos pověsil vlka na věšák,“ uchechtnul jsem se a on na mě zavrčel.

„Víte, já se vlastně přišel rozloučit,“ kousnul jsem do kyselýho jablka.

„Děláš si dovolenou? Kam jedeš?“ zaútočila moje ségra.

„Do Egypta.“

„Super. Přivezeš mi písek z pouště?“

„Počkej, Rachel, já tam jedu trochu na dýl.“

„Jak na dýl?“

Ach jo.

„No, nejmíň na dva roky. Posílá mě tam firma…“

„Cože? Jak na dva roky? Proč tebe? A kdy tam jedeš?“

„Víš, já vyhrál konkurz na místo vedoucího konstrukce v novým závodě v Káhiře. A to si přece nemůžu nechat ujít. No a… jedu už ve čtvrtek.“

To, co se stalo pak, jsem rozhodně nečekal. Rachel se rozbrečela. Paul si ji přitáhl k sobě, hladil po zádech a na mě vysílal výhružný pohledy.

„Sestra na Havaji, pan bratr si vyrazí do Egypta a já tu zůstanu jako kůl v plotě… a právě teď, když…“ vzlykala a já se cejtil jako největší vyvrhel.

„Ty seš takovej pitomec, Jakeu. Tos to nemohl říct dřív? Neříkej, že ses to dozvěděl až včera?“ vynadal mi a já nevěděl za co. „No tak, Bosorko,nebreč, máš přece mě,“ utěšoval ji a mě zaskočilo. Bosorko? On říká Rachel Bosorko a ona mu za to ani nevyškrábe oči?

„Rachel, no tak, neblbni. Uvidíme se přes Skype. Dám tam na sebe pozor, přísahám.“

„Jo a mimino ti taky ukážu přes Skype, že jo,“ odsekla a já zkameněl.

„Jaký mimino?“

„Naše, osle. Budeme mít rodinu,“ vysvětlil Paul spokojeným hlasem.

Páni.

***

Ke konci návštěvy se Rachel za pomoci Paula uklidnila a s mým odjezdem se pomalu smiřovala.

„Hele, ne že si odtamtud dotáhneš nějakou Arabku, donchuáne,“ rejpnul si Paul.

„Css, máš starosti. Spíš se modli, aby tvůj potomek byl chytrej po mamince a ne blbej po tatínkovi,“ oplatil jsem mu a Rachel se rozchechtala.

Odcházel jsem od nich s výhrůžkou, že mě ve čtvrtek doprovodí na letiště.

Vyřídil jsem ve firmě poslední papíry, sešel se na pracovní schůzce s dalšími třemi vedoucími, kteří odletí se mnou, dobalil poslední krámy a ve čtvrtek v šest večer mě Paul s Rachel vyzvedli v motelu. Poslední objetí na letišti a pak jsem usedl do měkkého křesla v letadle.

Sbohem, Ameriko.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  wuzinka (20.10.2016 10:51)

Uzasne povidky. Stale se k nim vracim a je strasna skoda, ze uz se nikdy nedozvime jak by to bylo dale

17)  Twilly (12.08.2013 21:18)

téééééda, koukám na poslední slova téhle povídky a zírám. Jak dokonalé!!!! Máš velice zajímavý smysl pro humor, zlatí

16)  Bosorka (12.08.2013 21:15)

Ani nevíš, Ivuško, jak moc mě bolí, že tuhle povídku si už tady nedočtu....ale ty mi ji jednou povíš, ano? Mám tě ráda...

15)  Jalle (26.05.2013 20:47)

Táto poviedka je vážne dobrá, patrí medzi moje najobľúbenejšie. Teším sa na pokračovanie. Som veľmi zvedavá ako sa bude Jakovi dariť v Afrike.

13)  maryblack (07.02.2013 17:51)

Promiň Ivuško, že se tady ukazuju tak pozdě Kapitolka byla úžasná, ani nevíš, jak moc jsem se na Snění těšila. Navázala jsi výborně a četlo se to samo
A tohle mě rozesmálo : „Css, máš starosti. Spíš se modli, aby tvůj potomek byl chytrej po mamince a ne blbej po tatínkovi,“ oplatil jsem mu a Rachel se rozchechtala. Upřímně řečeno, opravdu jsem si představila Bos, jak stojí vedle Paula a uchechtává se. Moc a moc se těším na další kapitolku . Doufám, že bude brzo

12)  Kamci (06.02.2013 18:18)

jéééééééééééééééé paráda už jsem přestávala v další kapču doufat, tak doufám, že na tobě můzička chvíli sedět vydrží, nebo spíš jeden vlčí sexy můzák???

11)  wuzinka (05.02.2013 18:40)

Super. Jsem ráda, že blok povolil a Jaka uvidime častěji

9)  Bosorka (05.02.2013 16:39)

Huráááááááááááááááááááá, ono to žije!
No nic,
Bosorku to rozhodně potěšilo, že se tam aspoň takhle mihla Jsi poklad!

8)  Lenka (05.02.2013 10:55)

Krásné.

7)  MisaBells (05.02.2013 10:29)

Po takové době a Sfinga is back! Super, zlato! Dílek parádní a těhotná Rachel... a ta přezdívka mi vykouzlila úsměv, bosorka? To je prostě rozkošný a tu naší Bosorku to rozhodně (myslím) potěšilo. Jsem zvědavá na jeho pobyt v Egyptě.

6)  tamias01 (05.02.2013 09:18)

kapitola je nádherná určitě se vyplatilo si počkat.

4)  Empress (04.02.2013 21:18)

Ivuška, zlatíčko, bola som síce viac menej pripravená na ďalšiu dávku „Snění", ale nečakala som toto
Úžasne sa ti podarilo naviazať o tom nie je pochýb. Veľmi, veľmi pekne ti ďakujem za ďalšie písmenká o Jakeovi, o jeho osude a už som celá nedočkavá, ako sa mu bude vodiť v Egypte
Ps- Tak malé „bosorčiatko"?

2)  SarkaS (04.02.2013 21:07)

Já nestačím zírat. Jen si tady tak náhodou aktualizuju stránku a ono na mě vybafne nové Snění. Chvíli jsem si říkala jestli nesním spíš já, ale zdá se, že ne. Moc hezky si navázala, Sfinuško, ale přece jen mě jedna věc trápí. Přibude další kapitola brzy, nebo zase za půl roku?

1)  Marvi (04.02.2013 21:01)

Já jsem nejdřív nevěřila vlastním očím, že je tu nová kapitolka!!!
Konečně se Jake rozhoupal odjet, že mu to trvalo paličákovi jednomu...
Paráda Sfinguš, a neměj obavy, že si na tvou úžasnou povídku nikdo nevzpomene, myslím, že se nás tu sejde hromada!!!
Takže já držím palce a těším se na další kapitolky. Krása!!! A že by byla půlroční odmlka není vůbec poznat!!!

1